Opravdu vstal Ježíš Kristus z mrtvých v neděli? Toto kázání jsem měl původně mít 25. prosince a asi je dobře, že došlo k určitým přesunům a můžu před vás předstoupit dnes. K vánočnímu času by se moje kázání příliš nehodilo. Není tak pohodové a oddychové, jak se kolem vánoc očekává, ale spíš trošku studijní a provokativní. Proč provokativní? Protože mám v úmyslu ukázat na něco, co považujeme za jasný biblický fakt, na něco, čemu věří drtivá většina křesťanů včetně nás, ale co možná není pravda. Z historie víme o snahách manipulovat biblické pravdy, víme o kompromisech a ústupcích, které měly napomoci sblížení křesťanů s pohany, usnadnit tak pohanům přijetí křesťanství a církvi zajistit větší moc. K těmto manipulacím patří například stanovení data Ježíšova narození na 25. prosinec. Toto datum, jak víme, nevychází z biblických zdrojů, ale bylo zvoleno proto, že v tento den pohané slavili narození svého slunečního boha. Dalším příkladem manipulace s biblickou pravdou je převod dne odpočinku ze sedmého dne týdne – soboty na první den týdne – neděli, tedy „den slunce“. K tomu došlo z podobných důvodů jako u Ježíšova narození a jak přiznává sama Katolická církev, ani změna dne odpočinku nemá naprosto žádnou oporu v Bibli. O tomto lidském zásahu do Božího zákona víme. Známe proroctví ze sedmé kapitoly Daniele (v. 25), kde je předpovězeno, že „malý roh“ přesně toto provede. Je však možné, že za podobným účelem byly manipulovány i další biblické pravdy? Je možné, že něco přijímáme jako neotřesitelný biblický fakt a přitom to nemá oporu v Písmu? Je možné, že tato manipulace již není ve většině současných překladů Bible na první (a dokonce ani na druhý) pohled zřejmá, protože sami překladatelé byli pod silným vlivem tradice? Můžeme v Bibli objevit nové pravdy dokonce i u témat, která považujeme za notoricky známá a naprosto jasná? U témat, která by nás ani nenapadlo zpochybnit? Můžeme objevit nové pravdy i na místech, která známe nazpaměť? Třeba v evangeliích? 

 * * * 

 Všechno se to seběhlo během několika málo dnů. V Lazarově domě pomazala Marie Ježíšovy nohy drahocennou mastí. Ježíšovi učedníci, obzvlášť Jidáš, to neocenili, ale Spasitel ano. Ježíš naplnil staré proroctví, vjel na oslátku do jeruzalémských ulic a byl lidmi vítán jako král. Podruhé vyčistil chrám od prodavačů a směnárníků, odpověděl farizeům a saduceům na jejich zákeřné otázky, učil lid pomocí názorných podobenství a svým učedníkům vyprávěl o budoucích událostech spojených s dobytím Jeruzaléma a koncem světa. V těchto dnech se náboženští vůdcové ještě více utvrdili v rozhodnutí zabít Ježíše a jeden z jeho učedníků se nabídl, že jim ho za úplatu zradí. Ježíš naposledy večeří s učedníky, v nepředstavitelných úzkostech se modlí v Getsemane, je zrazen, zatčen, zapřen Petrem, několikrát vyslýchán, bit, popliván a bičován. Přesto, že se ničím neprovinil, je odsouzen k smrti. Nese svůj kříž ke Golgotě, je na něj přibit a svět zahaluje temnota. Někteří z přihlížejících lidí se mu posmívají, ale Ježíš to mlčky snáší. Ve tři hodiny odpoledne Spasitel světa umírá. Nastává zemětřesení, chrámová opona je odshora dolů roztržena. Aniž by Ježíšovi zlámali nohy, je jeho tělo sejmuto z kříže a pohřbeno v blízkém hrobě. Brzy totiž měla nastat sobota. Jak je psáno v Lukášově evangeliu 23,55-56 (B21), k Josefovi z Arimatie, který si na Pilátovi vyžádal Ježíšovo tělo, se přidaly „i ženy, které s Ježíšem přišly z Galileje. Viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno. Vrátily se domů, připravily vonné oleje a masti, pak ale podle přikázání zachovaly sobotní odpočinek.“ V Markově evangeliu 15,47-16,1 je tato událost popsána takto: Marie z Magdaly a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl uložen. Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Možná se ptáte, proč z dramatického příběhu Ježíšova ukřižování vybírám zrovna tyto, dá se říci okrajové verše. Ale chci se vás zeptat – všimli jste si rozdílu mezi Markovým a Lukášovým popisem této události? Všimli jste si, v čem se tyto verše liší? V čem je mezi nimi rozpor? Ženy se vrací domů, připravují vonné oleje a masti a zachovávají sobotu. Ženy zachovávají sobotu, nakupují vonné masti a jdou pomazat Ježíšovo tělo. Rozdíl je v tom, že podle Lukáše ženy připravují masti před sobotou a podle Marka je nakupují po sobotě. Jak si to máme vysvětlit? Jde o dvě různé skupiny žen? Nebo o nepřesnost záznamu evangelií? Asi si myslíte, že je to maličkost, kterou nemá smysl se zabývat, ale já bych tomu rád přišel na kloub. Nevím jak vás, ale mě by strašně zajímalo, kdy vlastně Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti k pomazání Ježíšova těla. Víte co je to Sinajský kodex neboli Codex Sinaiticus? Je to nejstarší dochovaný kompletní rukopis Bible obsahující vedle Starého také Nový zákon. Tento dokument je napsaný v řečtině a podle vědců pochází z poloviny čtvrtého století. Sinajský kodex je významný zejména z hlediska rekonstrukce původního biblického textu. Kdyby se tak do něj dalo podívat… Dá. Od poloviny roku 2009 jsou fotokopie tohoto více než 1600 let starého rukopisu přístupné na internetu. Nic nám tedy nebrání v tom, abychom do něj nahlédli, a zkusili zjistit, jak to s tím nákupem vonných mastí bylo.            

Toto je stránka Sinajského kodexu, na které je konec 15. a začátek 16. kapitoly Markova evangelia. Možná jste si všimli, že dole v pravém rohu je něco připsáno. Tato poznámka byla připsána k textu dodatečně a týká se právě místa, které nás zajímá – posledního verše 15. a prvního verše 16. kapitoly. Zkusme si to zvětšit:            Předpokládám, že podobně jako já nejste znalci staré řečtiny, ale to co vám tady ukazuju je, že verš 47 z 15. kapitoly a první část prvního verše z 16. kapitoly Marka jsou v tomto kodexu dopsány dodatečně. Nebyly součástí původního textu. Nicméně se stávají součástí pozdějších překladů. Včetně dopsaného verše a půl zní text takto (od verše 46): Ten (tedy Josef z Arimatie) koupil plátno, sňal Ježíše z kříže, zavinul ho do plátna a položil do hrobu, který byl vytesán ve skále, a ke vchodu přivalil kámen. Marie z Magdaly a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl uložen. Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. (Mar 15,46-16,1) Překlad původního textu bez této vsuvky zní: Ten koupil plátno, sňal Ježíše z kříže, zavinul ho do plátna a položil do hrobu, který byl vytesán ve skále, a ke vchodu přivalil kámen. Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Původní text neuvádí, že uplynula sobota a až potom šly ženy nakupovat masti. Neřeší, jestli ženy nakoupily masti před sobotou nebo po ní a není tak v rozporu s Lukášem 23,55-56. Záhada je vyřešena. Objevuje se ale otázka, proč někdo přidal do Markova evangelia 47. verš 15. kapitoly a první část prvního verše 16. kapitoly. Proč tato vsuvka? Zdá se, že se někdo snažil dát důraz na to, že sobota již skončila. Proč? Pravý důvod můžeme patrně najít hned v následujícím verši: Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. (Mar 16,2) Nic zvláštního? Podívejme se tedy opět do originálního řeckého textu: καὶ λίαν πρωῒ τῆς μιᾶς σαββάτων ἔρχονται ἐπὶ τὸ μνημεῖον ἀνατείλαντος τοῦ ἡλίου (Mar 16,2 Textus Receptus) Pro nás jsou důležitá především tato slova – tēs mias sabbatōn, což v doslovném překladu znamená „té jedné (ze) sobot“. tē – určitý člen

mia – jedna
sabbatōn – soboty (množné číslo)

Doslova přeložený 2. verš 16. kapitoly by tedy zněl takto: Brzy ráno té jedné (ze) sobot, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Z následujících veršů pak vyplývá, že ženy našly hrob prázdný. Proto tedy ta snaha zdůraznit, že sobota již pominula. Z originálního znění tohoto verše by se totiž mohlo zdát, že Ježíš byl vzkříšen v sobotu: „Brzy ráno té jedné (ze) sobot, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu“ - a našly ho prázdný. Možná proto, aby čtenáři Bible nebyli uvedeni ve zmatek, přidali korektoři první část prvního verše 16. kapitoly Marka a zdůraznili tak, že sobota již skončila. Každý přece ví, že Ježíš byl vzkříšen v neděli. Od korektorů je možná hezké, že nám chtějí porozumění Písmu usnadnit, ale nechejme Bibli, ať se vykládá sama a ověřme si, co se o dni Ježíšova vzkříšení můžeme dozvědět v ostatních evangeliích. Když skončila sobota a svítalo na první den týdne, přišla se Marie Magdaléna a ta druhá Marie podívat na hrob. (Mt 28,1 B21) Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily. (Luk 24,1) První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. (J 20,1) No prosím - tady máme jasně napsáno, že to byl první den po sobotě neboli první den týdne, tedy neděle, kdy Ježíš vstal z mrtvých. Jenže takto je to přeloženo i u Marka, kde, jak jsme se mohli přesvědčit, je v originálním textu uvedena zvláštní formulace „té jedné (ze) sobot“. Podívejme se tedy znovu do původního řeckého textu, abychom si ověřili správnost českého překladu veršů u Matouše, Lukáše a Jana. Ὀψὲ δὲ σαββάτων τῇ ἐπιφωσκούσῃ εἰς μίαν σαββάτων ἦλθεν Μαρία ἡ Μαγδαληνὴ καὶ ἡ ἄλλη Μαριὰ θεωρῆσαι τὸν τάφον (Mt 28,1 Textus Receptus) Opse de sabbatōn tē epifōskōn eis mian sabbatōn... Doslovný překlad je následující: „Večer těch sobot, když začalo svítat na jednu ze sobot, přišla se Marie Magdaléna a ta druhá Marie podívat na hrob.“ Poněkud zvláštní formulaci „večer těch sobot“ si vysvětlíme později (stejně by tato slova měla logicky patřit k poslednímu verši 27. kapitoly), teď stačí, když si všimneme, že se Marie Magdaléna a ta druhá Marie šly podívat na hrob, „když začalo svítat na jednu ze sobot“. Lukáš 24,1 vypadá v originále takto: τῇ δὲ μιᾷ τῶν σαββάτων ὄρθρου βαθέος ἦλθον ἐπὶ τὸ μνῆμα φέρουσαι ἃ ἡτοίμασαν ἀρώματα καί τινές σύν αὐταῖς (Luk 24,1 Textus receptus) Opět se tu setkáváme se slovním spojením „mia tōn sabbatōn“. Doslovný překlad tohoto verše: „A jedné (z) těch sobot, za časného jitra přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily.“ Podívejme se ještě na Jana 20,1: Τῇ δὲ μιᾷ τῶν σαββάτων Μαρία ἡ Μαγδαληνὴ ἔρχεται πρωῒ σκοτίας ἔτι οὔσης εἰς τὸ μνημεῖον καὶ βλέπει τὸν λίθον ἠρμένον ἐκ τοῦ μνημείου (Jan 20,1 Textus Receptus) Žádná změna – opět známé slovní spojení „mia tōn sabbatōn“. Doslovný překlad: „A jedné (z) těch sobot, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen.“ Den Ježíšova vzkříšení je zmiňován také v Janovi 20,19, kde se v původním textu opět objevuje „mia tōn sabbatōn“ - „jedné (z) těch sobot“ a v Markovi 16,9, kde je v originále uvedeno, že Ježíš vstal ráno „prōtē sabbaton“ - tedy „první soboty“. Co vyplývá z naší malé exkurze do původního řeckého textu? V originálním textu je ve všech evangeliích psáno, že ženy nalezly prázdný hrob „té jedné (ze) sobot“ respektive „jedné (z) těch sobot“. Možná je to trošku zarážející, ale překladatelé jsou odborníci a mají určitě hodně dobrý důvod, proč frázi „mia sabbatōn“, tedy doslova „jedné (ze) sobot“, překládají jako „prvního dne týdne“ nebo „prvního dne po sobotě“. Já odborník na řečtinu nejsem, ale když jsem hledal, jak by se řecky vyjádřilo „prvního dne týdne“ nebo „prvního dne po sobotě“, došel jsem k úplně jiným frázím. Řecký výraz pro „první“ je „prōtos“, pro „den“ „hemera“. Když tedy někdo bude chtít vyjádřit „první den“, měl by podle mě použít slov „prōtos hemera“ (za skloňování neručím) a ne „mia sabbatōn“, tedy „jedné (ze) sobot“. Pro vyjádření „týdne“ by se pak mělo v řečtině použít slovo „hebdomas“, které znamená „skupina sedmi“ a je odvozeno z řeckého slova „hepta“ znamenajícího „sedm“. Toto slovo je použito například v řeckém překladu Septuaginta u Daniele 9,24, kde je řeč o týdnech. Také v hebrejštině se pro „týden“ používalo slovo odvozené od „sedmi“ (שָׁבוּעַ = šavu-a). „Po sobotě“ by se pak mělo vyjádřit slovy „meta sabbaton“. No nic, nechme mé laické názory stranou a podívejme se, jak na slovo vzatí odborníci přeložili klíčová slova „mia“ a „sabbatōn“ na jiných místech Nového zákona. Slovíčko „mia“ se v originálním textu vyskytuje 79 krát. Z toho je 62 krát přeloženo jako „jeden“, „jedna“ nebo „jedné“ a pouze 8 krát jako „první“ nebo „prvního“. Kupodivu se tento výjimečný překlad vyskytuje téměř výhradně ve spojitosti se vzkříšením (5x) nebo s jinými událostmi, které se údajně staly v neděli (2x). Z 68 výskytů slova „sabbatōn“ bylo toto slovo 59 krát přeloženo jako „sobota“ nebo „soboty“, a pouze v 9 případech jako „týden“. V 6 případech se jedná o události spojené se vzkříšením Ježíše Krista, ve 2 s jinými událostmi, které se údajně staly v neděli. (Sk 20,7 – lámání chleba a 1Kor 16,2 – příprava na sbírku – i v těchto případech je v originále řeč o sobotě a ne o prvním dni týdne). Poslední výskyt se týká postu (Luk 18,1). Ujišťuju vás, že existuje spousta veršů, kde je stejné slůvko „sabbatōn“ přeloženo správně jako „soboty“ či „sobota“ a jiný překlad je naprosto nesmyslný. Opravdu by mě zajímalo, proč překladatelé tato slova překládají ve spojení se vzkříšením Ježíše Krista naprosto jinak, než ve valné většině ostatních výskytů. Zdá se mi to docela zarážející… (Jen poznámka na okraj – existují samozřejmě překlady Písma, které tato místa překládají správně. Ať už jde o původní Lutherův překlad Bible (než do něj v 19. století zasáhli korektoři) nebo nejrůznější doslovné překlady. Správně tato místa překládá dokonce i latinská Vulgáta.) No dobře, možná to vypadá, že je současný překlad trošku křečovitý, ale asi jde o překladatelský oříšek, o výjimku, která se čirou náhodou projeví vždy, když je řeč o dni Kristova vzkříšení. V evangeliích přece můžeme číst o tom, že Ježíš zemřel v den přípravy na sobotu, že v sobotu byl v hrobě. I ženy, které ho chtěly pomazat vonnými mastmi, přece zachovaly sobotu podle přikázání a šly k hrobu až druhý den.

  Ženy, které šly s Ježíšem z Galileje, šly za ním; viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno. Potom se vrátily, aby připravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu zachovaly podle přikázání sváteční klid. Mia tōn sabbatōn – jedné z těch sobot, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily. (Luk 23,55-24,1) 

Je přece úplně jasné, že Ježíš nemohl vstát z mrtvých „jedné z těch sobot“. Po sobotě následuje neděle, nemohly přece být dvě soboty po sobě… Nebo snad mohly? Nemáme čas na podrobnější rozbor, ale klíčové je pochopit, o čem byly svátky Pesach (v kral. Fáze) a Prvotin a jak to bylo s časem do Nové oběti neboli Letnic. Pokud v tom trošku tápete, můžete si doma prostudovat Exodus 12 a Leviticus 23. Právě během těchto svátků byl Ježíš ukřižován. Takže jen stručně. Jde o svátky ustanovené Hospodinem prostřednictvím Mojžíše krátce před vyjitím Izraele z Egypta. Tyto svátky měly pro Boží lid zásadní význam a měly se slavit ve všech budoucích pokoleních v přesně určený čas. Nejen, že tyto svátky byly připomínkou Veliké noci, kdy Hospodin vyvedl Izraelce z egyptského otroctví, ale byly také prostoupeny symboly ukazujícími na zaslíbeného Mesiáše, který měl celý svět vyvést z otroctví hříchu. Uvedu alespoň klíčové body, které jsou důležité pro naše další uvažování. 10. dne prvního měsíce si každá rodina měla vzít beránka, opatrovat jej do 14. dne tohoto měsíce a navečer (uvádí se, že to bylo kolem třetí hodiny odpoledne) mělo celé shromáždění izraelské pospolitosti beránky zabíjet. Jeho krví měli Izraelci pomazat veřeje i nadpraží svých domů a v noci 15. dne prvního měsíce měli upečeného beránka společně s nekvašenými chleby a hořkými bylinami sníst. Bylo přísně nařízeno, že od večera 14. dne měli Izraelci po 7 dní jíst nekvašené chleby (byl svátek Přesnic). Kdokoliv by snědl něco kvašeného, měl být vyobcován ze společenství Izraele. Velice důležité je pochopit, že svátky Pesach (nebo chcete-li Hod beránka a Přesnice) nebyly vázány na určité dny v týdnu, ale na datum dle lunárního kalendáře. 

Na jednotlivé dny týdne byly velikonoční svátky uměle fixovány západní církví, která se snažila svou mocí prosadit, aby všichni křesťané tyto svátky zachovávali podle římského obyčeje – tedy ukřižování v pátek, Ježíš v hrobě v sobotu, vzkříšení v neděli. To vedlo ke sporům mezi západní církví a asijskými křesťany, kteří se chtěli držet Bible. Nakonec bylo s pomocí císaře prosazeno, že tyto svátky budou fixovány na dny v týdnu dle římských zvyklostí. Ze stejného důvodu jsou křesťanské velikonoce slaveny zpravidla jindy než židovské. Mimochodem, víte, že v Danielovi 7,25 je v originále psáno, že se „malý roh“ bude pokoušet změnit zákon a také „časy slavností“? Velikonoce jsou jedním ze dvou biblických svátků, které Katolická církev převzala a změnila jejich čas, přesně jak bylo předpovězeno. Ať to nenatahuju – svátky Pesach se tedy řídily lunárním kalendářem a každý rok připadly na jiný den v týdnu. 14. Nísanu byl zabíjen beránek a odstraňován veškerý kvas z domovů. 15. Nísanu byla vždy sobota, bez ohledu na to, na který den týdne toto datum připadlo. Byla to ceremoniální sobota, kdy mělo být bohoslužebné shromáždění a byla přísně zakázaná jakákoliv práce. Byl to jeden ze tří svátků, kdy měli Izraelci navštívit jeruzalémský chrám. 16. Nísanu byl svátek prvotin, kdy měli Izraelci přinést knězi snopek jako prvotiny své žně. Od tohoto dne měli Izraelci napočítat plných sedm týdnů a přinést Novou oběť. Nastal další svátek – Letnice. Tři jarní svátky, které jsem zmiňoval, byly předobrazem na první příchod Ježíše Krista, stejně jako jsou tři podzimní svátky symbolem na jeho druhý příchod. 

 V 1. Korintským 15,3-4 máme napsáno: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem... Aby mohl Izrael s jistotou poznat zaslíbeného Mesiáše, musely se na něm naplnit předobrazy, které na něj ukazovaly. Včetně jarních svátků, o kterých jsme mluvili. Jen ve zkratce: 10. Nísanu měl být oddělen beránek. 10. Nísanu vjel Ježíš do Jeruzaléma a byl vítán jako král. 14. Nísanu navečer (kolem třetí hodiny odpoledne) měl být beránek zabit, neměla mu být zlámána žádná kost. Ježíš byl ukřižován a zemřel 14. Nísanu kolem třetí hodiny odpoledne (J 18,28; Mt 27,46). Nebyla mu zlámána žádná kost. 15. Nísanu byla slavnostní sobota Přesnic. Dříve než tento den začal, musel být ze všech příbytků odstraněn veškerý kvas. Izrael si připomínal vyjití z egyptského otroctví. 15. Nísanu, ve veliký sobotní den, byl Ježíš v hrobě. Přinesl oběť, která očistila lid od přestoupení. „Kvas“ hříchu byl odstraněn (1Kor 5,7-8), cesta z otroctví hříchu otevřena. 16. Nísanu byl přinášen snopek jako prvotina žně. Vždy „následující den po sobotě“ (Lv 23,11 B21). 16. Nísanu byl Ježíš vzkříšen jako prvotina ze vzkříšení všech spravedlivých (1Kor 15,20). O 50 dní později nastávaly žně a Izraelci měli přinést Novou oběť. O Letnicích, 50 dní po Ježíšově zmrtvýchvstání byl seslán na učedníky Duch svatý (Sk 2,1-4) a bylo pokřtěno 3000 lidí jako předzvěst "žně" všech spravedlivých (Sk 2,41). Řešíme otázku, jestli mohly být o velikonocích dvě soboty po sobě. Klíčové je, že 15. Nísanu byla vždy sobota (ceremoniální), ať toto datum připadlo na kterýkoliv den týdne. Pamatujme, že se tyto svátky řídily lunárním kalendářem a nebyly fixovány na dny v týdnu. Pravidelně se tedy stávalo, že 16. Nísanu připadlo na sobotu sedmého dne. Pak tedy byly dvě soboty po sobě. Ceremoniální sobota 15. Nísanu následovaná sobotou sedmého dne 16. Nísanu. Mohlo k tomu dojít v roce ukřižování Ježíše Krista? Pak by nám originální řecký text dával smysl. Ženy zachovaly sobotu dle přikázání, tedy velkou sobotu 15. Nísanu, která měla přísnější režim než soboty sedmého dne. V tento den bylo například zakázáno přijít do styku s mrtvým (Nu 9,6), což v sobotu sedmého dne zakázáno nebylo. K Ježíšovu hrobu ženy nešly 15. Nísanu, protože by se poskvrnily při mrtvém a nemohly by jíst beránka. Přišly až druhý den, ráno „jedné z těch sobot“. Proč „jedné z těch sobot“? Izraelci počítali soboty od Přesnic do Letnic a toto byla první z nich. Pak by nám dával smysl i Matouš 28,1 – „večer těch sobot“ mohl nastat jedině tehdy, pokud šly dvě soboty za sebou. Jak víme, den podle Bible začíná večerem a „večer těch sobot“ je prostě večer, kdy jedna sobota (ceremoniální – 15. Nísanu) končí a druhá sobota (sedmý den týdne – 16. Nísanu) začíná. Pokud by to tak skutečně bylo a v roce ukřižování Ježíše Krista šly dvě soboty za sebou, znamenalo by to, že Ježíš byl vzkříšen v sobotu sedmého dne... No dobře, možná se někdy mohlo stát, že šly dvě soboty po sobě, obřadní sobota a potom sobota sedmého dne, ale to přece nemůže být případ velikonoc, kdy byl Ježíš zabit a vstal z mrtvých. Vždyť Bible naprosto jasně mluví o ukřižování v pátek, ne? Ne. V originálním textu se slovo „pátek“ vůbec nevyskytuje. Pátek je v Bibli označován prostě jako šestý den (Ex 16,5.22.29). V evangeliích je řeč o „dni přípravy“, jako o dni ukřižování. Tento den byl dnem přípravy na sobotu, ale na jakou sobotu? „Den přípravy“ byl den před svátkem 15. Nísanu. Na tuto velkou ceremoniální sobotu bylo třeba zvláštní přípravy. Bylo potřeba odstranit veškerý kvas z domovů, připravit nekvašené chleby, zabít beránka, připravit večeři... Slovíčko „pátek“ je do textu Písma vloženo překladateli a odráží jejich pohled, jejich názor. Stejně jako když „té jedné (ze) sobot“ překládají jako „prvního dne týdne“. Uměle tak fixují velikonoce na dny, které souhlasí s tradicí. Nebylo by lepší nezasahovat do biblického textu, nedoplňovat ho a neupravovat? Jak můžeme číst ve Zjevení 22,18-19, Bohu se lidské dodatky a manipulace s jeho psaným slovem vůbec nelíbí a velice důrazně před nimi varuje. Nebylo by tedy rozumnější nechat Bibli, aby se vykládala sama? Existují další podpůrné důkazy pro vzkříšení v sobotu sedmého dne? Například předložené chleby, které se vždy v sobotu vyměňovaly za čerstvé (Lv 24,8). Stůl předložených chlebů nemohl v sobotu zůstat prázdný. I tento symbol se vztahoval na Krista, vždyť sám Ježíš se označuje za chléb života (J 6,35.48.51). Pokud Kristus vstal z mrtvých v sobotu, začíná mi spousta věcí zapadat do sebe. Ježíš oslavil sobotu svým vzkříšením. Pán soboty přece nemohl být zajatcem smrti ve svůj svatý den… 

 Nebo druhá verze 4. přikázání, kde není sobota spojována se stvořením světa v šesti dnech, ale s vykoupením z egyptského otroctví (Dt 5,15), které bylo symbolem vykoupení z otroctví hříchu. Pokud byl Ježíš vzkříšen v sobotu, pak to dává smysl. Pak je sobota je památníkem stvoření i vykoupení. Co když je to pravda a Ježíš byl skutečně vzkříšen v sobotu? Uvědomujete si důsledky, pokud by to tak skutečně bylo? Všeobecně uváděný důvod (např. i v Katechismu) pro svěcení neděle je vzkříšení Ježíše Krista v tento den. Pokud byl Ježíš vzkříšen v sobotu, je jediný "důvod" pro svěcení neděle v troskách. Nás jako adventisty by to ovlivnit nemělo, my víme, že neděle nebyla v Písmu nikdy ustanovena jako svatý den. Ale pokud byl Ježíš vzkříšen v sobotu, pro ostatní církve to znamená, že jeden z jejich základních věroučných bodů, který doteď stál na hliněných nohou, nestojí už vůbec na ničem. (Mimochodem pokud Ježíš vstal z mrtvých v sobotu, vylití Ducha svatého o Letnicích vychází taky na sobotu…) Ještě poznámka – i kdybych se mýlil a fráze „mia sabbatōn“ by znamenala prvního dne po sobotě, pořád by to nebyl žádný důvod pro předpoklad, že šlo o neděli. 16. Nísan byl vždy označován jako „den po sobotě“ (Lv 23,11 B21). Bez ohledu na to, o který den týdne šlo. Na úplný závěr chci ještě zdůraznit něco, co určitě víte. Ale pro jistotu: Jen proto, že vám někdo něco říká, nemusí to být pravda. To samozřejmě platí i o tom, co vám říkám já. Jen proto, že něčemu už dlouho věříme, nemusí to být pravda. Jen proto, že něčemu věří většina křesťanů, nemusí to být pravda. Nevěřte slepě, hledejte pravdu. Buďte jako Berojenští, kteří si každý den v Písmu ověřovali učení, se kterým k nim přišel apoštol Pavel (Sk 17,11). 

Proste o vedení Duchem svatým, studujte, zkoumejte, posuzujte. Krátce jsem dnes zmínil manipulace týkající se stanovení data Ježíšova narození na 25. prosince a přesunu dne odpočinku ze soboty na neděli. Podle originálního textu evangelií se mi zdá, že podobně manipulovány by mohly být i texty týkající se dne vzkříšení Ježíše Krista. Všechny tyto manipulace mají společného jmenovatele. Já nechci uctívat slunce, nechci uctívat stvoření. Chci uctívat našeho Stvořitele a Vykupitele a On stanovil den, na který máme pamatovat. On ho oddělil od ostatních dnů, posvětil ho a vložil na něj své požehnání. Zůstává tedy ještě v platnosti sobotní odpočinek pro lid Boží. (Žid 4,9 Žilkův překlad NZ) 

 Amen