Dobrotivý Bože, Tys vyvolil svého služebníka Josefa kardinála Berana, arcibiskupa pražského, aby šel po stopách Tvého Syna a v dobách pronásledování byl oporou církve v naší vlasti.
Našel-li jsi zalíbení v jeho Životě a obětech, veď nás, prosíme, svým svatým Duchem, abychom se dovedli modlit jako on, abychom dovedli spojovat své bolesti a utrpení s obětí Tvého Syna na kříži a abychom nikdy neztráceli naději a důvěru v Tvou láskyplnou prozřetelnost. V této naději a v důvěře, že sám Tvůj Duch povede naši modlitbu „vzdechy, kterou jsou ve shodě s Tvou svatou vůli" (srv. Řím 8,26-27), Ti nyní předkládáme tuto záležitost (vyjádříme ji svými slovy). Svěřujeme ji do přímluv kardinála Berana s prosbou, abys jejím vyslyšením oslavil i našeho pastýře, který během svého života pomáhal a těšil všechny, kdo se k němu obraceli. Odvažujeme se prosit i za věci, které jsou lidským silám nedosažitelné, protože sama církev nás k tomu povzbuzuje, když prohlašuje za blahoslavené a svaté ty, na jejichž přímluvu se udály zázraky.
Prosíme o to ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, který s Tebou a Duchem svatým žije a kraluje na věky věků.
Amen.

Faktem ale je, že jsem slyšel i modlitby, které začínali:"Svatý Otče (míněn JPII), přimluv se za ..." Ale podle všeho to nebylo v souladu s učením a praxí církve. Ještě jednou díky.

Pokud se nepletu, počítají se i zázraky vykonané ještě za života, ne? 

Když se nad tím zamyslíš, je to celkem rozumný postup. V mém okolí se tedy ve vztahu k předkům pouze dává na mše. Katolíci z generace mých rodičů celkem trpí při představě, že za ně nikdo dávat na modlení (tak se tomu u nás říká) nebude, protože v mé generaci je to samý ateista nebo nekatolický křesťan. V nejbližší rodině se vkládá důvěra v mého 11-tiletého synovce, který ke katolicismu inklinuje, i když pana faráře šokoval tvrzením, že v Ježíše věří, ale nevěří v peklo a očistec (a to jsem se s ním o tom nebavil). Možná to bude znít jako parodie, ale vyskytl se i případ, kdy dotyčná má speciální účet a dědicové z něj budou moci brát pouze na tento účel.

Ohledně Husa s tebou nesouhlasím. Některé věci, které prokazatelně kázal, jsou herezí dodnes. 

To jsem si taky myslel. Ale jak pak vysvětlíš, že i kněží označí toho Ivana za svatého? Jestli to nemáš moc daleko, zajeď se podívat do Svatého Jana pod Skalou. I na těch stránkách se píše, že:"Svatý Jan pod Skalou je jednou z nejmalebnějších obcí Národní přírodní rezervace Český kras. Oplývá četnými přírodními krásami a nachází se zde mnoho historických památek. Svoji historii počítá od konce 9. století, kdy se zde podle legendy, v jeskyni pod mohutnou skalní stěnou, usadil první český křesťanský poustevník Ivan. Poustevník Ivan, zde uctívaný jako svatý ..." Seženeš tam i obrázky z textem SVATÝ IVAN POUSTEVNÍK. Copak někdo může být legitimně uctíván jako svatý jen v jednom městě, okrese či kraji, i když k tomu nemá glejt od církve? 

To opravdu nebyla parodie. O té středověké možnosti předplatit si modlitby tedy vím. A dokonce si někteří mohli dovolit platit kněze, jehož hlavním úkolem byly takové modlitby za zemřelé členy rodiny.

Vím, že tomu tak je.  Ze spisů se vybírá jen to, co se hodí. Mému srdci je nejbližší svatý Řehoř z Nyssy, který byl dokonce prohlášen za učitele církve a byl v otázce spásy univerzalista jak poleno (mezi svatými zejména prvních 5 století nijak neobvyklé). Jenže víry v univerzální spásu nikdy nebyla církví odsouzena jako hereze, takže se to sem moc nehodí. 

S Janem Pavlem II můžeš promýšlet svou smrt v souvislosti s tím, jak umíral veřejně - ne ve skrytu, napojen na sdělovací prostředky. Za své umírání se nestyděl a stále na nás lidi ve svém umírání myslel. Byl velmi pokorný.

S Edith Stein a Maxmiliánem Kolbem můžeš přemýšlet o statečnosti a důvěře v Boha.

S Joannou d´Arc můžeš přemýšlet o důvěře v Boha a o statečnosti v umírání.

S mistrem Janem Husem můžeš přemýšlet o statečnosti umřít.

I ty budeš umírát. Mám své přátelé v životě a hledám si přátelé i na cestu v umírání. Ti výše uvedeni jsou moji přátelé.

Ty toho nevíš. Máš zřejmě rád překvapení.

Na to se ptejte Pánaboha jestli si přeje aby byl mistr Jan Hus svatořečen. Bez jakékoliv ironie nebo postranní myšlenky, tak jak to říkám. Pokud se tak stane tak ho budu prosit o pomoc a o přímluvu. V oblasti ve které se pohyboval už zaživa. Budu ho prosit aby se přimlouval za všechny kteří se na jeho učení odvolávají, za papeže, za církevní sněmy, za českou zemi a za jednotu křesťanů. Budu ho prosit i za ty kteří by se stavěli proti svatořečení. Obvykle se obracíme na takového světce který se dovedl snadno  vypořádat s problémy které zrovna máme nebo s nimi měl naopak potíže a musel těžce bojovat aby je překonal.
Kdyby byli svatý Cyril a Metoděj považováni za heretiky tak by byl papež pravděpodobně neschválil jejich misi a nepovolil by sloužit mši ve slovanském jazyce tak jak si přáli. A neslavili bychom je jako věrozvěsty až do dnešních dnů. Svatý Cyril dožil svůj život jako mnich v římském klášteře poté co splnil svůj úkol a svatý Metoděj byl papeži přítelem a rádcem.
Když dáme za někoho sloužit mši tak si neděláme starosti s tím jestli už jí třeba nepotřebuje. Jestliže je u Boha v Nebi tak z toho má radost a Pánbůh jí použije pro toho kdo jí potřebuje. Dle vlastní vůle. Myslím že existuje jedna osoba kterou máte pořád moc rád a která by si jí zasloužila.

Třeba ti svatí také říkají že s tím nemají nic společného a velebí Boha za to že uzdravuje a pomáhá skrze ně. Považuji to za velice pravděpodobné. Stejně jako to že Boha velebili a přičítali mu zásluhy apoštolové a jiní svatí prvotní církve když skrze ně uzdravoval nemocné a křísil mrtvé. Proti téhle formulaci nemám námitek. Můžete jí použít i v případě Jana Pavla II. Nebo když Vám Bůh dá vezdejší chléb prostřednictvím pekaře. Vyvolený národ pokaždé chválil Boha když skrzeva někoho něco dostal. Není důvod proč bychom se k tomu neměli vracet. Takhle jsem svým dětem kdysi vysvětlil jak je to s Ježíškem. Že máme od Boha úplně všechno, tělo i duši, vesmír i jídlo a něco z toho vždycky s maminkou zabalíme a strčíme pod stromeček.