Grano Salis - Jak to bylo mezi Vatikánem a Hitlerem.

poslal oko

Odpovědi historiků.

Češi opakují jeden od druhého: Církev se paktovala s Hitlerem.

Obranou proti manipulaci s myšlením jsou kritické otázky.

1.) Co bylo obsahem smlouvy (konkordátu) papeže s Hitlerem?
- svoboda vyznání a praktikování náboženství (článek 1).
- v platnosti zůstávají konkordáty s Bavorskem (1924), Pruskem (1929) a Bádenskem (1932) (článek 2).
- svobodná korespondence mezi Svatou stolicí a všemi německými katolíky (článek 4).
- duchovní obdrží stejnou (sociální) ochranu jako státní úředníci (článek 5).
- oděv duchovních smějí nosit jen duchovní, tresty jako za zneužití vojenských uniforem (článek 10).
- církevní obce a obdobné organizace jsou spolky veřejného práva, církev má právo vybírat církevní daně (článek 13).
- závazky státu vůči církvi mohou být zrušeny jen za souhlasu obou stran (článek 18).
- katolická výuka je řádným předmětem na školách (článek 21).
- učitelé náboženství mohou tuto činnost vykonávat jen se svolením biskupa (článek 22).
- přísaha biskupů, že budou respektovat vládu „Přísahám a slibuji, že budu respektovat ústavně vytvořenou vládu a budu dbát na to, aby ji respektoval můj klérus“ (článek 16).
- záruka duchovní péče v armádě (článek 27).
- ochrana katolických organizací a spolků, umožnění návštěvy bohoslužeb (článek 31).
- žádné členství duchovních v politických stranách či činnosti v jejich prospěch (článek 32)

Dodatkem konkordátu byl tajný protokol, upravující osvobození duchovních od všeobecné povinné vojenské služby, pokud by tato byla zavedena.
Smlouva Vatikánu s Německem je v platnosti dodnes, což svědčí o její obsahové bezúhonnosti.

2.) Za jakých okolností byla smlouva sepsána?
Pius XI. encyklikou "Non abbiano bisigno" odsoudil 29. června 1931 totalistické pojetí státu.
Mnozí se později divili, jak mohli papež Pius XI. a státní sekretář Pacelli, kteří přece poměry v Německu dobře znali, uzavřít konkordát, ač jej německá vláda chápala jako politický tah a nikterak neměla v úmyslu jej plnit.
Nesměl dát vládě příležitost, aby později se mohla vymlouvat: nabídli jsme ruku k smíru, ale papež nechtěl. Mimoto byla v dané chvíli určitá, třebas jen malé naděje, že národně socialistické vláda, když se jednou chopila moci, zaměří do zákonných kolejí. Říšské ústava dosud existovala a hlavou státu, která s papežem konkordát uzavírala, nebyl Hitler, nýbrž Hindenburg. Velmoci uzavíraly později smlouvy už s Hitlerem, a to v době, kdy ústava byla odstraněna a naděje na návrat právních poměrů se rovnala nule. (Církevní dějiny, Kadlec).

3.) Jak se na smlouvu dívají historici dnes?
Papežovo rozhodnutí jistě nebylo lehké. Ale papež nemůže odmítnout smlouvu jen proto, že by později mohla být porušena.

Zatímco z hlediska Hitlera a nacistů se uzavření konkordátu jeví jako jednoznačně podařený krok, splnil jeho očekávání, z pohledu katolické církve čas ukázal, že konkordát byl (při zaostření na období nacistické vlády) možná omylem, neboť nacistické Německo jej dodržovalo jen, pokud se mu to hodilo (tj. zejména zpočátku, kdy Hitler ještě hodlal předstírat, že je rozumný a dá se s ním jednat).
Pacelli ještě jako státní sekretář vznesl 55 protestů proti závažným porušením konkordátu.
Jednalo se zejména o článek 31, a jej porušující zásahy státní správy proti katolickým spolkům a katolickému školství a konkrétní perzekuce konkrétních katolických představitelů.

Roku 1937 vydal papež Pius XI. za vydatného přispění Pacelliho německy psanou encykliku „Mit brennender Sorge“, ve které upozornil na masové porušování konkordátu a odsoudil jeho ideologické prameny: vypjatý nacionalismus, rasismus, které jsou v rozporu s katolickou naukou.

Wikopedie: hesko "anšlus".

Robert Kauer, president menšinového luteránství v Rakousku, přivítal Hitlera 13. března jako „spasitele 35 000 německých protestantů v Rakousku a osvoboditele po pěti letech útrap.“ Dokonce Karl Renner, jakožto nejvýznamnější sociální demokrat první republiky, oznámil svoji podporu anšlusu a naléhal na Rakušany, aby volili v referendu pozitivně.

Mezinárodní reakce na anšlus se dají charakterizovat jako mírné. Například anglické noviny The Times napsaly, že před dvě stě lety se také připojilo Skotsko k Anglii a tato akce nebyla příliš odlišná od anšlusu. Britský ministerský předseda Neville Chamberlain při svém projevu ze 14. března před dolní sněmovnou upozornil na jisté protesty, které zaznamenal vyslanec v Berlíně, na druhé straně, tak jak se slušelo na představitele politického hnutí appeasementu, nijak výrazně tento akt neodsoudil.

Tyto mírné reakce, ke kterým se připojila i americká vláda, se staly prvním velkým důsledkem využití appeasementu v zahraniční politice. Mezinárodní reakce na události z 12. března 1938 přisvědčily Hitlera, že může používat i tvrdších metod pro rozšíření své říše, jak se později ukázalo při anexi Sudet. Nenásilné vyřešení „rakouské otázky“ vydláždilo cestu k Hitlerovu úspěchu při sepsání Mnichovské dohody v září 1938 a později i anexi celého Česko-Slovenska a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939, protože to utvrdilo Brity v přesvědčení, že appeasement je možná cesta jak jednat s Hitlerem.

zdroj

	Hledej
	Je a svátek má Vojtěch. Vytvoření registrace