Na tento verš dostaneš odpověď, že nejde o peklo, ale o obraz :-) Vyvolený přece nemůže ztratit spasení :-)

Ale poutnicku,
vyvolený nemůže propadnout pekelnému ohni!

No, v tom se asi neshodneme, já čtu v Bibli něco jiného :-(

Někde jsi tu napsal, že máš jistotu spasení. Pokud bude kdokoli nespasen, pak já mám jistotu nespasení, protože o spásu od takového boha nestojím. 

Kristus (Bůh) mě naučil milovat lidi. Selhávám, ale před tím, než jsem uvěřil, jsem byl hodně jiný. Bůh by musel totálně změnit vše, čím jsem se díky němu stal, abych mohl žít v nějaké blaženosti při vědomí, že miliardy lidí věčně trpí v nějakém pekle. Bylo by to pro mě jako piknik za plotem Osvětimi.

Nemám rád tapetování, ale nemá smysl, abych to vše zase znovu opakoval. Takže na konci komentáře odkazuji na články, kde jsem se tomu věnoval.

S plným vědomím závažnosti tvrdím, že pokud bude jen jeden jediný člověk trpět bez konce v nějakém pekle, pokud zůstane jen jeden, který nebude nakonec přijat do Boží slávy (spasen), pak Bible neučí o pravém Bohu. Já věřím v Boha, který přitloukán na kříž volal po bezpodmínečném odpuštění, Boha, který nás učí milovat bezpodmínečně všechny lidi (k tomu viz zejména ten druhý odkaz), Boha, který zná a ví, jak dosáhnout cíle, aniž by musel někoho znásilnit. Polož si jednu jednoduchou otázku. Pokud někdo stane před soudnou stolicí tváří tvář Bohu, jeho lásce a svatosti, a bude mu řečeno, že je ve stavu, kdy musí pryč, bude mu nějak bránit svobodná vůle udělat cokoli, aby poklekl a přijal Krista a tím i nepopsatelnou blaženost v přítomnosti Boha?

Já vím, věříš, že smrtí končí šance na obrácení. Asi se shodneme, že zatracení, kteří poprvé opravdu uvidí sebe sama pohledem Boha, by dali vše za možnost činit pokání. Ty jsi rodič. Miluješ své děti, ale jistě budeš souhlasit, že tvoje láska je v porovnání s láskou Boží naprosto nedokonalá a pokřivená. A přesto, když je dítě neposlušné, dáš mu lhůtu na "obrácení" do soboty do tří hodin s tím, že když se kajícně omluví až v neděli, zavrhneš ho na věčnost do utrpení?

Už jsem to psal, ale bůh, který by připustil nekonečné utrpení člověka (nebo ho dokonce k němu odsoudil) není a nikdy nebude mým Bohem. Dospěl-li by takový bůh k závěru, že mne spasí, doufám, že budu mít možnost odmítnout a z lásky k těm nešťastníkům odejít do zatracení.

No ale jestli bude "spasen každý", tak pojem spásy úplně ztráci smysl. Jestliže není zatracení, není potřeba ani spasení...

Spása má smysl pro každého z nás. Já jsem byl svého času v pohodě, věřil jsem, že jsem celkem slušný člověk. Pak se Bůh dotkl mého srdce a já se viděl v úplně jiném světle - člověk totálně prolezlý chorobou hříchu, člověk zlý. On mi ukázal cestu z toho ven a já mu nikdy nepřestanu být dost vděčný. Pokud mě dovede až k cíli, bude mít spása pro mě smysl bez ohledu na to, jestli budu jediný spasený nebo budeme spaseni všichni. Protože tím, jak postupuji po cestě za Kristem, roste moje láska k lidem, bude moje radost ze spásy úměrná radosti, kterou z ní budou mít další. Čím víc takových lidí, tím lépe. Nezapomeň, že budou-li nějací bez konce trpět v pekle, stvoření nikdy nebude v pořádku. Nečekáš, že oni budou Boha milovat a děkovat mu, že? Všemohoucí Bůh může v mžiku oka donutit k čemukoli kohokoli. Ale Bůh, který jednou dokáže proměnit i nejhoršího z lidí ve svoje dítě, je opravdu veliký. Zamysli se. Představ si, že bys měl plně v rukou Hitlera. Zabít ho (zavřít někam) je maličkost. Ale dokázal bys mu ukázat, jaký je, a dovést ho k pokání a lásce? Přivést ho k tomu, aby se změnil?

Smrtelný člověk nikdy nemůže udělat nic, co by mělo tak tragické a nikdy nekončící dopady, aby byl trest nekonečného utrpení spravedlivý. Někteří koumáci se snaří tvrdit, že každý hřích proti Bohu má nekonečné důsledky, protože Bůh je Bůh. Tento princip ale s*****í středověkem až hanba. Argument vznikl v době, kdy se závažnost provinění posuzovala podle sociálního postavení oběti a pachatele.

Řekněme si však, že si lze asi těžko představit horší hřích proti Bohu než se aktivně spolupodílet na vraždě jeho Syna. Vrátím se k tomu ve druhé části.

Žádný normální soud neodsoudí někoho, kdo si třeba vlivem nemoci či poruchy neuvědomuje povahu a následky svého konání. Existence Boha a celé to naše křesťanské povídání jsou empiricky nedokazatelné. Lidé, kteří si jsou vědomi následků odmítnutí spásy (nevědí to, ale aspoň tomu věří), spásu přijímají. Jenže spásu odmítají právě ti, kteří si takových důsledků vědomi nejsou. Nevěří v Boha, Ježíše, posmrtný život. Odmítnutí i přijetí spásy je čin naprosto iracionální a v žádném případě není založen na znalosti. To je mimochodem to, co hlásá sama KC:

Jak se má rozumět tomuto tvrzení, které často opakovali církevní otcové? Je–li formulováno kladně, znamená, že veškerá spása pochází od Krista–hlavy skrze církev, která je jeho tělem: „Posvátný sněm … na základě Písma svatého a tradice učí, že tato putující církev je nutná ke spáse. Neboť jedině Kristus je prostředník a cesta ke spáse a on se pro nás stává přítomným ve svém těle, církvi. On sám výslovným zdůrazněním nutnosti víry a křtu potvrdil zároveň i nutnost církve, do které lidé vstupují křtem jako branou. Proto by nemohli být spaseni ti lidé, kteří vědí, že Bůh prostřednictvím Ježíše Krista založil církev jako nezbytnou, a přesto by nechtěli do ní vstoupit anebo v ní vytrvat.“ (KKC §846)

Upozorňuji, že slovo "vědí" považuji za poněkud přehnané, protože ani papež to neví - on tomu věří. Naprosto stejně mluvil i sám Ježíš: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." (Lk 23,34b) On tu volá po bezpodmínečném odpuštění největšího přestupku proti Bohu na základě nevědomosti pachatelů, ale hlavně z principu všeobjímající lásky Boží.

Já prostě odmítám věřit, že Bůh Bible je natolik nespravedlivý, aby za činnost, která má konečné negativní dopady, a na základě neinformovaného rozhodnutí (odmítnutí spásy se děje bez vědomí, že to vede k věčnému zavržení) nechal lidi věčně trpět. K tomu ještě přistupuje to, co jsem opakoval, tj. že Bible jasně univerzální spásu učí. Evangelium má být radostnou zvěstí. Považuješ za radostnou zvěst to, že většina lidstva (nebo jen jeden člověk) bude navěky trpět? Katolíci nezavírají apriorně dveře k Bohu pro ty, kteří Krista za života odmítnou. Protestanté (samozřejmě ne všichni, ale značná část) jsou v tomto více zabedněni a jejich logika je, že kdo slyšel o Kristu a odmítl, má smůlu. Svého času jsem tu Cizincovi ukazoval, že pokud je to tak, že kdo o Kristu neslyšel, může dosáhnout spásy skrze rozumně dobrý život, a kdo o něm slyšel a odmítl, má smůlu, ať už žije jakkoli, je lepší nikomu o Kristu nic neříkat. Situace pro lidstvo se příchodem Ježíše paradoxně zhoršila. V době Staré smlouvy ke spáse stačil právě ten rozumně dobrý život (židé mluví o přikázáních skrze Noema).

Ty sám oprávněně vytýkáš lidem, že se nesnaží chápat KC. Bohužel děláš přesně to samé ve vztahu ke mně. Já ani v nejmenším nepochybuji o tom, že mnoho lidí bude odsouzeno k nápravnému trestu (kolasis), kterému můžeme klidně říkat peklo nebo vězení, stejně jako bezbožníci v době Noema (1Pt 3,19 až 22). Bude to zkušenost velmi nepříjemná. Ber to s rezervou, ale pokud si to mám představit, pak bych to viděl asi tak, že takovým Bůh praví:"Inu, mysleli jste si, že se beze mě obejdete. Považovali jste se za celkem slušné lidi. No tak si to beze mě spolu zkuste." Muset odejít od Boží lásky bude pro takové lidi hrozné, žít bez Boha mezi "svými" bude v porovnání se životem těch s Bohem taky příšerné. A tak se nakonec stane, že každé koleno poklekne a vyzná, že Ježíš je Pán. Bůh pak dosáhne svého cíle, že vše bude skrze oběť na kříži s ním usmířeno, a stejně jako jeden skutek Adama přinesl odsouzení všem, přinese jeden skutek Krista všem ospravedlnění a život.

Jakkoli ti to asi přijde divné, je to právě KC, která má k tomuto pochopení velmi nakročeno a to díky tolik zatracované nauce o očistci. Kdybychom žili před 300 či 500 lety a já se tě zeptal na spásu nekatolíků a případně nekřesťanů, tvrdil bys, že to tedy ani náhodou, nebo jen ve velmi vzácných případech. Podívej se, co říká církev dnes o takových lidech. O protestantech, muslimech, židech, buddhistech, hledajících. Během času dochází k jakémusi "přesunu duší" z pekla do očistce. Krásně o tom svědčí i ta nová interpretace "mimo církev není spásy", který jsem uvedl výše. 

Někteří andělé slouží jako poslové (viz třeba zvěstování P. Marii, Abrahám), jiní mohou být třeba těmi strážnými, dalšími mají předkládat modlitby a další jsou tu, aby pokoušeli či sváděli. Andělé jsou pouze nástroje Boží vůle.

Naprosto každý člověk touží po blaženosti. Lidé odmítají Evangelium a tím i blaženost nejvyšší, aniž by věděli, co činí. Znáš někoho, kdo ví, že ho odmítnutí Evangelia dovede do pekla (a ano, to se stane) a přesto odmítá? Mám-li se držet toho katechismu, potkal jsi někdy člověka, který ví nebo aspoň věří tomu co ty ohledně katolické církve a je nadále protestantem nebo muslimem? Já katolík nejsem, i když mám v mnoha ohledech ke katolické (a pravoslavné) víře a teologii mnohem blíž než k protestantské. Pokud budu ale věřit (vědět), že plnost církve a darů lze najít jen tam, kde je apoštolská posloupnost včetně stolce Petra, okamžitě konvertuju - v mém případě spíš k nelatinské části (řeckokatolické či "anglikánské"). Byl by přece nesmysl neudělat to.