A abys pochopil, jak se to stane, trochu se podělím o své a jejich zkušenosti. Člověka něco přivede k otázce Boha a smyslu veškerenstva. Začne zkoumat kde co a jak tak čte Korán, Bibli atp. povšimne si jedné zvláštnosti Ježíšova poselství. Ono je naprosto radikální co se "požadavků" na člověka týká. Máš tu nastavování druhé tváře, hněvat se = zabít atd. A ještě ke všemu to vše říká člověk, který svým životem a smrtí dokázal, že to myslel naprosto vážně. Přestavíš si sám sebe v pozici někoho, kdo má být brutálně popraven na základě nespravedlivých obvinění a soudu a hned je ti jasné, že bys hulákal kde co, ale určitě bys nevolal po odpuštění pro své vrahy. Propadneš hrůze nad svým životem a řekneš si, že na sobě budeš pracovat a snažíš se vše plnit. Dojde ti, že k tomu, aby byl svět lepší, by bohatě stačilo, abychom všichni vzali vážně slova Ježíše o tom, abychom se k druhým chovali tak, jak chceme, aby se ostatní chovali k nám. 

A jak tak čteš tu Bibli dál, vidíš, že Ježíš ti nabídl krevní smlouvu, tj. způsob a jedinou reálnou cestu, jak se z toho bordelu tvého života dostat. Pochopíš, že Bůh tě miluje a přijímá už teď, že se nemusíš napřed věnovat desítky let nějakému sebezdokonalování. V té době už za sebou máš nějakou tu dobu, kdy přes veškeré snahy děláš to, co dělat nechceš. (Ř 7,20) Připadáš si jako narkoman, který vážně chce abstinovat, ale který stále znovu a znovu podléhá - hřích je podle mě opravdu jako droga. V zoufalství nad sebou samým jednoho dne padneš na kolena a je to.

Setkání s křesťany je pak často spíš problém. Máš hlavu a srdce plné víry a vděčnosti, bereš vážně třeba slova Pavla (Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech.) a ono to tak nefunguje. Začnou na tebe valit spousty pouček, termínů a předpisů a ty nechápeš proč. 

Takže ano, měl jsem jakési povrchní povědomí o křesťanství. Mám v rodině pár katolíků, takže jsem věděl leccos o mších, Panně Marii, očistci, papeži, svytých atp. Jenže mi bylo křesťanství předkládáno přesně jako ta dlouhodobá cesta k sebezdokonalení. V pátek a další dny nesmíš jíst maso, v neděli nesmíš pracovat - prostě spásu si musíš odpracovat. Znal jsem i některé příběhy z Bible (Abrahám, Mojžíš, David ...), a to vesměs z filmů. Věděl jsem, že svatí ti pomůžou, když se na ně obrátíš (svatý Antonín ti pomůže najít to, co jsi někam založil; svatý Kryštof tě bude chránit při jízdě autem a cestování - no podívej se sem pro představu). Jenže o samotném Evangeliu mi nikdo nikdy nic neřekl.

Tvoje situace byla asi jiná, protože jsi k Bibli přistupoval tak, že víš, o čem to tam je. Já jsem měl v tomto ohledu výhodu, ale i tak si pamatuju na jeden problém. Katolíci kolem mě absolutně nepočítali s tím, že by se někdo mohl dostat rovnou k Bohu do "nebe". To mělo být jen pro extrémně vzácné lidi. Standardně se počítalo s očistcem. Za dávno i nedávno mrtvé se dávaly sloužit mše - no znáš to. To, že jsem o očistci nic v Bibli nenacházel, mě nijak netrápilo, protože jsem četl jen výběrově a říkal si, že to asi bude už někde ve Starém zákoně, nebo někde za evangelii. Ale zaráželo mě, že Ježíš tak nějak vypadal na to, že si myslí, že ti, kdo ho následují, přijdou hned k němu, tj. bez mezistanice. A ty jsi měl takových věcí v hlavě hodně a navíc jsi jim rozuměl podstatně více než já tehdy. Za pravdu mi dává částečně skutečnost, že snad všichni "samorosti" k Bibli přišli z venku. Nic moc si o tom nemysleli, neměli žádnou teologii a jen četli, co tam je, aniž by předem "věděli", co tam najdou.

Budeš se asi divit, ale já si myslím, že tomu trosečníkovi bude Bible v kterémkoli používaném kánonu stačit k tomu, aby pochopil a případně přijal to, co je z Evangelia podstatné. Jinak jsem zvědavý na novou knihu papeže, kde by podle všeho, co jsem se tak dočetl na netu, měl celkem zajímavě změnit postoj KC ke kondomům. Ono už nedávné události ve Švýcarsku ukazují, že je to jen otázka času, kdy se to změní - krok po kroku samozřejmě.