Grano Salis - Život: Čekárna na smrt?

Čekání na smrt se každý snaží ukrátit, jak umí.

Život: Čekárna na smrt?

(Marek Vácha)

Lidé ve vyhřáté čekárně na nádraží Ostrava-Svinov luští křížovku, aby si ukrátili dlouhou chvíli. Vždyť nakonec od toho čekárny jsou. Jiní lidé sedí v kupé naproti mně a luští křížovku, možná stejnou, aby jim rovněž uběhla dlouhá chvíle. Zaměstnanci v zaměstnání také luští křížovky, aby jim to rychleji uteklo, jiní luští sudoku. I odpoledne po práci lidé sedí doma a luští křížovky, aby zabili čas.

Celá planeta luští křížovky, aby jí uběhla dlouhá chvíle. Všichni, malí i velcí luští křížovky. Občas si k tomu někdo pouští hudbu nebo hraje počítačové hry. Čas se nesnesitelně vleče. Ve všech státech všech kontinentů Země lidé luští křížovky, aby si ukrátili čekání. A když jsou lidé staří, požádají o ukrácení života, aby si ukrátili dlouhou chvíli. Koho už nebaví křížovky, dívá se v čekárně na filmy nebo si čte obrázkové časopisy.

Čekání na smrt se každý snaží ukrátit, jak umí.

Jiní si pro pohodlnější čekání dokonce postavili vlastní vilu - luxusní čekárnu se saunou, kde se v televizi dívají na smyšlené příběhy nebo na fantazijní dobrodružství, aby naplnili čas či aby se rozptýlili. Jiní si z nudy pořídí psy a kočky nebo porodí děti, aby se měli o koho starat a nějak naplnili čas. Jiní posilují, cestují a co nejluxusněji se stravují, aniž by přemýšleli, co budou dělat, až budou mít vypracované tělo a budou vyspáni a najezeni, co bude dál, až budou mít s cestovními kancelářemi projetou celou Zemi a uvidí všechny filmy, doposlouchají poslední píseň, dospí se se všemi dívkami, dovychovají poslední děti a doluští poslední křížovku, zlezou poslední osmitisícovku, co chybí do sbírky, a co je dál za posledním mořem? Co nejkomfortnější čekání na smrt, které se každý snaží ukrátit, jak umí.

Třetinu čekání na smrt prospíme

Jak na tenkém praskajícím ledě se pohybujeme mezi světem, který nás baví, a hlubinou nicoty. Máme štěstí, že máme těla s jejich potřebami – třetinu našeho ortelu prospíme, třikrát denně musíme jíst a kus času vezmou i sexuální starosti. Co dál, je otázka – musíme rychle přeskakovat ze zábavy za zábavou, než nás omrzí, abychom nějak přebili dotazy co dál a co jak se životem. Jsou mezi námi i samovrazi: ti se náhle zastavili a led se propadl, neboť občas, v jednom šíleném okamžiku člověk z dálky nahlédne marnost svého počínání, marnost svého úniku a již se mu nechce dále prchat. Vidina dlouhých let před ním se jeví jako nevydržitelné nekonečno. Jsou mezi námi takoví, kteří již nechtějí prchat a chtějí stát klidně; z tohoto místa existuje jen cesta k mystice nebo do psychiatrického ústavu, v každém případě je to cesta buď vzhůru do mrazivého nekonečně osamělého vesmíru, nebo cesta pod povrch věcí...

Ten článek se mi velmi líbil, protože se každý může zamyslet, čím si krátí čekání na svou smrt. Je to dobrý článek pro zpytování svědomí. Tady na světě nebude žít stále, ale přijde chvíle - někomu dnes, jinému za padesát let a budeme u Pána. Ještě dnes píšeme na GS a mužeme lidem nést Jeho radostnou zvěst. Dal ná svůj čas, abychom konali Jeho dílo. Jsme posláni a jednou budeme vydávat počet.

Možná se Vám článek také bude líbit tak, jako mi.

Chválím Tě můj Pane a Králi, Mocný a Krásný, Věčný a Nekonečný. Amen

***

Se svolením převzato z knihy Marka Váchy Probouzení, kterou vydalo nakladatelství Cesta. Několik kapitol z této knihy naleznete zde.

	Hledej
	Je a svátek má Vojtěch. Vytvoření registrace