Grano Salis - V Jeho jménu.

Neustále se zde potýkáme se základním nepochopením smyslu biblických výrazů.

V knize Genesis se uvádí, že Adam dal jména všem ostatním tvorům (Gn 2,20). Pak už v padlé přirozenosti dal dokonce i jméno své ženě (Gn 3,20). Porušil tak Hospodinův záměr rovnosti mezi mužem a ženou.
Dát někomu jméno, znamená v řeči Bible si ho podmanit, stát se jeho pánem.
Už znát něčí jméno znamená mít nad ním navrch.
(Gen 32,28-30) Tehdy řekl: "Tvé jméno již nebude znít Jákob, ale Izrael, Boží bojovník, neboť ses potýkal s Bohem i s lidmi a zvítězil jsi!" Jákob ho žádal: "Pověz mi prosím své jméno." On však odpověděl: "Proč se mě ptáš na jméno?" A požehnal mu tam. Jákob pak to místo nazval Penuel, Boží tvář, neboť řekl: "Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl jsem zachráněn!"

Ve Starém zákoně mělo jméno hlubší význam, než dnes.
Jméno bylo součástí duše, tělem, jímž se duše projevovala. Ve jménu bylo cosi skutečného, podstata pojmenované osoby. Proto byla u Izraelců tak obrovská úcta k Hospodinově jménu, že se ho ani neodvažovali vyslovovat!
Jméno znamenalo totéž co moc a síla. Dostat nové jméno znamenalo dostat novou moc a nové požehnání (Gn 17,5; 32,28; 41,45) anebo ztrátu moci (2Kr 23,34; 24,17). Vyhlazení jména znamená naprosté zničení, protože znamená zničení duše.

Tento zvláštní názor na jméno u starého Izraele musíme mít na paměti, chceme-li pochopit, co znamená jméno Hospodinovo.
Jméno Hospodinovo je výraz, kterým SZ označuje podstatu Boží, jejíž součástí je jméno.
Znát samu podstatu Boží = znát jeho jméno. Totožnost jména a podstaty je taková, že jménu je připisována schopnost jednání.
Vzývat jméno Hospodinovo = apelovat na jeho osobu, přednést mu těžkosti přímo.
Řekne-li se, že někdo mluví ve jménu Hospodinově, znamená to nejen, že mluví s Božím souhlasem anebo v souhlase s jeho vůlí, nýbrž jako „moc mající", v Boží síle (Žl 118,10-12).
Jméno Ježíše Krista, jméno nad každé jméno, jež Ježíši dal Bůh (Fp 2,9),
znamená ve smyslu toho, co bylo řečeno o jménu Hospodinovu, nejvyšší moc, hodnost a slávu, ale vždy nějak ve vztahu k lidem.
Jméno Ježíše Krista je zpřítomnění a representace toho, čím Kristus je pro nás.

Odtud výraz „uvěřit ve jméno jeho" (J 1,12; 2,23; 3,18; 1J 5,13).
Ve Jméno Ježíše Krista, t. j. s jeho osobní silou, byly činěny divy, vymítáni ďáblové, uzdravováni nemocní (Mk 9,38n; 16,17; L 9,49; 10,17; Sk 3,16; 4,10). Ve Jméno Ježíše Krista se scházeli věřící (1K 5,4), nemocní byli mazáni olejem (Jk 5,14).
Prosby ve jménu Kristovu měly zvláštní zaslíbení (J 14,13; 16,24).
Na jméno Ježíše Krista byl udělován křest [Sk 2,38; 10,48].
Zvláštní pozornosti zasluhuje křestní formule „ve jméno Ježíše Krista" (nikoli ve jménu J. K.) Znamená to ve smyslu křtít tak, jak to Ježíš přikázal (Mt 28,19).
„Shromáždit se ve jméno Kristovo'". (Mt 18,20)
znamená „shromáždit se s ohledem na Krista a jeho spasitelné dílo, t. j. tak, že příčinou, cílem jejich shromáždění je Kristus" Nesmíme však zapomínat, že ve smyslu sz významu jména jde o osobní setkání, o oslavení Krista jako Spasitele. (čerpáno z Biblického slovníku.)

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace