Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Maria je námi oslovována mnoha různými jmény, které člověku povrchnímu mnohdy nic neříkají...


Pokud si vezmeme třeba litanie loretánské, tituly, kterými je zde Maria oslovována, mají svůj původ ve Starém zákoně.
Už v prvních stoletích zde při rozjímání nad Písmem církevní otcové nacházeli předobrazy Spasitelovy matky.
I to je dokladem toho, že mariánská úcta v církvi vyrostla hned po Mariině nanebevzetí. Samozřejmě měla svůj přirozený vývoj, úcta ke Kristově matce, dokud byla mezi živými, měla zcela jinou podobu. Ovšem ani tehdy, ani později ji nikdo nekladl na roveň Bohu. Ne že by se i takové názory nevyskytovaly, ovšem nikoli v církvi, ale v prostředí tehdejších sekt a byly zcela ojedinělé (sekta ebionitů).

A není to důkazem jediným.
Nazaret se už tehdy stával cílem mnoha křesťanských poutníků. Kamenná stéla ze třetího století, kterou zde archeologové před pár lety vykopali, má na sobě vyrytou mariánskou modlitbu.


Mariánská ikona "Hodigitria" umístěná nyní v bazilice Santa Maria Maggiore, o které se tradovalo, že jejím autorem je sám evangelista Lukáš, prošla před několika lety testy na určení stáří pomocí radioaktivního rozpadu uhlíku.
Výsledek - pochází z prvního století.


Prostě mariánská úcta je nedílnou součástí života církve (L 1,48).
Krista nemůžeme oddělovat od Marie, tak jako ho nemůžeme oddělovat od církve.
Pravoslavná víra, která je vlastně zakonzervováním východní katolické víry 10. století, nepřisuzuje dokonce Marii ani podíl na fyzické smrti. Říkají, že Marie zemřela, nazývají to usnutím. Smrt těla je totiž následek hříchu a Mariina bezhříšnost ji tohoto následku logicky zbavuje.


Zde je takový malý průřez skrze věky, abychom si udělali představu o postavení Marie v církvi. Můžete mít samozřejmě své výhrady k obsahu jednotlivých výroků, ale nikdo nemůže popřít tu kontinuitu obrovské mariánské úcty v Kristově církvi napříč věky i celým tehdejším křesťanským světem.


Všechno, co bylo u svatých významného, lze nalézt u Marie.
Ona měla trpělivost Jobovu, mírnost mojžíšovu, víru Abrahámovu, čistotu Josefovu, pokoru Davidovu, moudrost Šalomounovu, horlivost Eliášovu, čistotu pannen, sílu mučedníků, zbožnost vyznavačů, moudrost učitelů církve, zdrženlivost poustevníků.
(Sv Tomáš z Villanovy, arcibiskup ve Valencii, 1488-1555)


Bohorodičko, ty jasný oblaku,
který dáváš padat rose života na zemi a kterás uhasila oheň trestu naší pramatky, tebe, hranice neohraničeného Slova, uzavřená krajino, v níž slunce přebývalo a z níž vzešlo slunce spravedlnosti, neustálými hlasy velebíme, duchovním zpěvem tě oslavujeme. Tebe, která jsi svým panenským porodem naplnila proroctví a toto naplnění zrušilo zákony naší přirozenosti, neustálými hlasy tě velebíme, duchovním zpěvem tě oslavujeme.
(Nerses Šnorhalí, patriarcha Arménský; 12. stol.)


Tak je Panna Maria nejušlechtilejší částí "staré církve"
a tak se stala předobrazem "mladé církve". Neboť Duch svatý, který způsobil vtělení jednorozeného Syna Božího v jejím lůně, měl i způsobit, aby z lůna církve oživující lázní jeho milosti se znovu narodili mnozí synové Boží.
(Rupert z Deutzu, +1135, opat).


Ona je studnicí zapečetěnou, z níž celý svět uhasil svou žízeň.
Ona je netknutým pokladem, z něhož se celé lidstvo obohatilo. Ona je tou, v níž přebýval Bůh a z níž vyšel Syn Boží.
Požehnané buď, ty rouno, jež spatřil Gedeon a poznal tvé tajemství.
Neboť rosa milosti, která na tebe sestoupila, nespustila se na nikoho jiného a z deště hříchu, který zaplavil všechna ostatní místa, nedopadla na tebe ani kapička ...
(Givargis Varda, Sýrie; 13. stol.)


Černým mořem byla kdysi zpodobena Panna, která nepoznala muže,
tam Mojžíš, který vodu rozdělil, zde Gabriel, služebník zázraku.
Tenkrát suchou nohou přešel hlubinu Izrael, nyní Krista zrodila Panna bez muže.
Když Izrael přešel, moře bylo dále nepřekročitelné, neporušená zůstala po narození Emanuela bez porušení.
Ty, jenž jsi, a jenž jsi byl, Bože, jenž ses zjevil jako člověk, smiluj se nad námi.
(Josef, skladatel hymnú, Byzanc, 816 - 886).


Vidíme, jak před tebou, Bohorodičko, stojí početní mudrci jako němé ryby.
Neboť nedovedou vysvětlit, že zůstáváš Pannou a mohlas porodit. My však, obdivujíce tajemství, důvěřivě voláme:Zdráva buď nádobo moudrosti Boží, zdráva buď schráno Boží prozřetelnosti. Zdráva buď ty, jenž nemoudrost moudrých ukazuješ. Zdráva buď ty, jež učené z neznalosti usvědčuješ. Buď zdráva, jež plníš sítě rybářů. Buď zdráva, jež z hlubin nevědomosti člověka vyprosťuješ. Buď zdráva, jež mnohé jsi moudrostí obdařila. Buď zdráva, lodi, na níž se plavíme ke spáse. Buď zdráva, ty přístave plavců, zdráva buď nevěsto, Panno.
(Hymnus Akathistos, Byzanc 6. stol).


Matka Boží bývá nazývána žebříkem do nebe.
Každého žebříku lze užít dvojím způsobem: lze po něm sejít shůry do hlubin a vystoupat z hlubin do výšky. Po tomto žebříku Bůh sestoupil na zem, abychom my lidé mohli skrze Marii vystoupit k němu do nebe.
(Fulgentius, 467-533, biskup v Ruspe (severní Afrika)).


"A od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení" (Lk 1,48),
tak pravila Maria ze své, Bohem osvícené duše. Viděla, na jak vysoký stupeň byla Bohem vyzdvižena a že ji za její souhlas bude svět velebit v nejhlubším úžasu. Viděla do budoucnosti, že národy země budou žehnat jejímu panenství. Skrze Ducha svatého poznala, že její Syn bude králem všech národů, a proto po všech národech požadovala chvalořečení jako poddanský hold.
(Ja´qúbh ze Serúghu, chorepiskopos, od r. 519 biskup v Batnai).


Blahoslavená jsi, Maria, neboť skrze tebe se nám objasnila tajemství a hádanky vyslovené proroky.
Mojžíš tě znázornil ohnivým keřem, Jakub žebříkem, David archou úmluvy, Ezechiel zavřenou a zapečetěnou branou.
Hle, dnes se jejich tajuplné řeči naplnily: Sláva buď Otci, který poslal svého jednorozeného Syna, aby se skrze Marii (zastíněnou Duchem svatým) zjevil, z pohanství nás vykoupil a její památku oslavil na nebi i na zemi.
(Bálai z Aleppa, chorepiskopos v Sýrii, zemřel v r. 460).


Jak tě nazveme, Spásodárná? Nebem, neboť rozzářila jsi Slunce pravdy. Rájem, neboť vydala jsi nevadnoucí květ. Pannou, neboť jsi zůstala bez poskvrny. Čistou matkou, neboť ve svém svatém náručí jsi měla Syna, Boha nás všech.
Toho pros, aby spasil duše naše.
(Kosma Maiumský, od r. 543 biskup poblíž Gazy).


Praví se tu, že Panna uvažovala, jaký je to pozdrav.
Nechť si vaše láska všimne, žePanna naslouchala pozdravu, který nebyl pouhým slovem, nýbrž obsahoval velké věci. Tato řeč byla plná moci Boží. A proto se Panna zamýšlí. Rychlá odpověď je projevem lidské lehkomyslnosti, nikoli zralého úsudku.
Kdo nežasne nad duchem této Panny, neví, jak velký je Bůh.
Nebe váhá, andělé se třesou, stvoření neodolá, příroda to nesnese a jen a jedině tato panna počne a přijímá tohoto Boha do příbytku svého srdce, aby tak dala zemi pokoj, nebi čest, ztraceným spásu, mrtvým život, zemi ochranu nebes, ba vlastně získává člověku styk s Bohem samým jako nájemné za svůj příbytek, jako odměnu za své mateřství.
Tak naplňuje Hospodinovo slovo: "Hle Hospodinovým darem jsou synové, odměnou je plod lůna" (Žl 126,3).
(Petr Chryzolog, arcibiskup ravenský, 1. pol 5. stol).


Buď nám pozdravena, Bohorodičko Maria,
ty ctihodný klenote celého okrsku zemského, ty lampo, která neuhasíná, koruno panenství, žezlo pravověří, svatostánku, který nebude zničen, nádobo obsahující toho, který je nepochopitelný. Matko a Panno, skrze kterou přichází ten, o němž se ve svatém evangeliu praví: "Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně".
Buď pozdravena ty, skrze niž padlé stvoření bude znovu přijato do nebe, skrze niž došlo k poznání pravdy, skrze niž je věřícím udělován svatý křest a zprostředkuje se nám olej radosti, skrze niž jednorozený Syn Boží zazářil jako hvězda těm, kteří žijí v temnotě a stínu smrti (L 1,79).
(Cyril Alexandrijský,  380-444, patriarcha alexandrijský).


Pros, Svatá, u svého Jednorozeného za hříšníky, kteří se k tobě utíkají.
Pohleď, jak zhoubce napjal svůj luk, jak klade střelu na tětivu, aby nás zasáhl. Proto hledáme své útočiště u tebe, abychom mohli ke tvému Synu volat: Ty, který káráš pošetilé srdce, který biješ a znovu pomáháš, trestej nás ve svém milosrdenství, získej nás pro sebe svou milostí, ušetři nás a smiluj se nad námi.
(Rabbúla, od r.411 biskup v Eddese)


Krásný je svou postavou mezi všemi lidskými syny Syn Mariin, ženich církve.
Učinil svou církev podobnou své matce. Nám dal církev za matku a pro sebe si ji uchránil jako pannu. Jako Maria tak i církev si uchovává věčné panenství spolu s nevyčerpatelnou plodností. Co Maria ztratila na těle, to církev získala na duchu. Maria porodila jednoho, církev rodí mnohé, kteří skrze jednoho jedno jsou....
Maria porodila naši Hlavu, nás rodí církev. Neboť i církev je matkou i pannou zároveň: matkou pro lůno své lásky, pannou pro neporušenost víry. Ona rodí národy, a poněvadž ty jsou údy jednoho Jediného, lze ji i proto srovnat s onou Pannou Marií, která je v mnohých matkou jednoty.
(Augustin, 354-430; biskup v Hyppo Regiu)


Předobrazem Mariiným byla Eva,
která už svým jménem "Matka živých" jako tajemnou hádankou ukazovala do budoucna. Maria porodila život v sobě, a tak se stala matkou živých. A slovo"Nepřátelství ustanovuje mezi tebou a ženou" (Gn 3,15) nelze považovat za zcela splněné v jediné Evě. Vpravdě však je naplněno ve svatém, jedinečném potomku, který se zrodil z marie bez účasti muže.
Proto platí slovo, které jsme tu četli, i o Marii a chtěl bych je použít i o církvi. "Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jeden člověk"(Gn 2,24).
Vždyť praví apoštol: "Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve" (Ef 5,32).
Neboť Pán si své tělo utvořil z Marie, církev si pak utvořil z rány ve svém boku.
(Epifanius ze Salaminy, od r. 367 kyperský metropolita).


Plným právem je Maria snoubenkou,
plným právem i pannou, neboť ona je předobrazem církve, která je bez poskvrny, ale zároveň i nevěstou. Jako panna nás církev počala z Ducha, jako panna nás rodí bez bolesti.
A svatá Maria byla jinému zasnoubena a z jiného počala proto, poněvadž i jednotlivé církve jsou oplodněny Duchem a milostí, třebas navenek jsou spjaty se smrtelným knězem.
(Sv Ambrož, 339-397, biskup milánský)


Eva, ještě panna, vzala listí, aby přikryla svou hanbu,
tvá matka, Kriste, rovněž panna, oblékla si skvělý oděv, který postačí k zakrytí nahoty všech. Ona dala malou tělesnou pokrývku tomu, který všechno odívá. Šťastni jsou, v jejichž srdci a duchu ty přebýváš. Ona se stala královským hradem skrze tebe, královského syna, stala se velesvatyní skrze tebe, nejvyššího kněze...
Maria se nám dnes stala nebem, poněvadž nese Boha, neboť v ní se usídlilo samo nejvyšší božství. V ní se stalo malým, abychom se my stali velkými, poněvadž podle své přirozenosti malé není. V ní našla naplnění slova proroků a spravedlivých. Z ní nám vzešlo světlo a zaplašilo tmu pohanství.
Maria má mnoho jmen a mám radost, jestliže ji jimi mohu nazývat. Ona je hradem, v němž přebýval mocný král králů. Nevyšel však z něho tak, jak do něj vstoupil, nýbrž oděl se tělem a pak teprve vystoupil. Ona je také novým nebem, protože v ní přebýval král králů. Vstoupil do něho, a když vystoupil, podobal se vnějšímu světu. Ona je révou, která ne přirozeným způsobem přinesla hrozen jako svůj plod. A poněvadž hrozen měl jinou přirozenost než réva, přijal barvu této révy a teprve pak z ní vzešel.
Ona je pramenem, ze kterého žíznícím vytryskla voda života, a ti, kteří okusili, přinesou stonásobné plody.
(Efrém Syrský, 306-373, autor hymniky východní církve)


Poněvadž jsme v tebe doufali, Bohorodičko,
nebudeme zahanbeni, ale budeme zachráněni. A poněvadž jsme dosáhli tvé pomoci a tvého prostřednictví, ty svatá, čistá a dokonalá, nebojíme se, že bychom své nepřátele neobrátili na útěk a nerozprášili je.
Ve všech svých záležitostech jsme se kryli tvou mocnou pomocí jako štítem, prosíme tě a voláme k tobě: Zachraň nás svou přímluvou, dej nám povstat ze spánku tmy, abychom vzdávali chválu moci Boží, jež z tebe přijala lidské tělo.
(Koptská liturgie ze 3. stol. - bohoslužebný řád egyptské církve, pokud užívala jako liturgické řeči staré egyptštiny v jejích dvou nářečích).


Veliké a podivuhodné věci byly o tobě řečeny, ty město Boží,
které jsi příbytkem radujících se. Všichni králové země budou putovat ve tvém světle a národy ve tvém lesku, Maria. Všechna pokolení tě budou blahoslavit a tomu, kterého jsi zrodila se klanět a velebit. Všechna pokolení tě budou blahoslavit, ty naše jediná vládkyně, Matko Boží.
(etiopská liturgie, bohoslužebný řád církve v Habeši).



Bráno nebeská, Panno Neposkvrněná,
prosbami svými otevř mi bránu milosrdenství a vymoz mi přístup do zamčeného ráje:
Panno Bohorodičko, rodem dcero Evina, milostí však Matko Kristova, ty prostá všeho hříchu, uveď mě tak, kam hřích přístup nemá.
(Z řecké liturgie).