Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Nepřišel jsem kvůli spravedlivým, ale kvůli hříšníkům.


Každý člověk má právo zde vyjadřovat své názory, má právo na to se i mýlit.
Ovšem když podporován vlastní ješitností získá klamný pocit "vyvolence" , jenž neomylně hlásá Boží vůli, pak takový člověk páchá vlastně zlo, poněvadž svádí i ostatní hledající do slepé uličky bludu.

Nebojme se proto své názory porovnávat s těmi, kteří nás ve víře už dávno předešli. Srovnat tehdejší kořeny a nynější plody naší víry, zda v nich proudí ta stejná míza. Tvrdit, že se snad všichni už od prvních století mýlili, by znamenalo popírat působení Ducha svatého uvnitř církve.

Pán Ježíš nás naučil se modlit: "Odpusť nám naše viny"...

Proč by se toto měli modlit ti, kdo vlastních hříchů nemají? To ať mi tedy někdo vysvětlí!


Každé jméno je vyjádřením nějaké činnosti. Proč tedy říkáš, že jsi křesťan, když ve tvých skutcích není nic křesťanského?
Křesťan, to je označení spravedlnosti, dobroty, poctivosti, trpělivosti, čistoty, moudrosti, laskavosti, nevinnosti a zbožnosti; a proč si toto jméno osobuješ a hájíš si je, když z tolika vlastností nemáš ani poskrovnu? Křesťan je ten, kdo jím je nejen podle jména, ale i skutky, ten, kdo napodobí a následuje ve všem Krista, kdo je svatý, neposkvrněný, poctivý, neporušený, v jehož srdci nemá místo zloba, ale které je plné lásky a dobroty. Kdo nedovede nikomu uškodit, nebo ho urazit, ale kdo všem pomáhá. Křesťan je ten, který podle Kristova příkladu nedovede nenávidět ani své nepřátele, ale kdo spíše činí dobro svým odpůrcům a za své pronásledovatele a nepřátele se modlí.Neboť kdo je schopen jiného urazit, nebo mu uškodit, ten lže, když o sobě říká, že je křesťan. Křesťan je ten, kdo může spravedlivě říci: žádnému jsem neuškodil a se všemi jsem žil spravedlivě.......

Ani světci nejsou prosti všedních hříchů. Církev proto říká jako celek: "Odpusť nám naše viny!" Má tedy skvrny a vrásky. Ale vyznání tyto vrásky vyhlazuje, vyznání smývá poskvrny. Církev stojí a modlí se, aby byla svým vyznáním očištěna, a pokud budou lidé na zemi, bude takto stát a modlit se.

(Sv Augustin (354-430), biskup v Hyppo Regiu).


Co naznačuje Pán tím, že se skryl, než to, že pravda se skrývá před těmi, kdo jí pohrdají? Pravda se vyhýbá mysli, kterou nenajde pokornou. A je dnes mnoho těch, kteří tupí zatvrzelost židů za to, že nechtěli slyšet Kristovo kázání: sami se však chovají stejným způsobem, který vytýkají židům. Slyší Boží přikázání, poznávají zázraky, ale od svých nepravostí nechtějí upustit. On volá, ale my se vrátit nechceme, on čeká, ale my ne jeho trpělivost nedbáme.
Bojme se, bratři, Boží trpělivosti, abychom nezjistili, že nemůžeme uniknout hněvu toho, jehož mírnosti nyní nedbáme.

(Řehoř Veliký, 590-604 jeden z největších papežů, učitel církve.)


Všichni lidé s náklonností ke hříchu, zápolící a obtížení, jsou povoláváni k onomu míru v bohu, který přislibuje naše učení. Ne že bychom prostě dávali přednost hříšníku před tím, kdo není hříšník, ale stává se někdy, že hříšník zasažen vědomím hříchu se kaje a pak pro pokoru vyplývající z vědomí viny má přednost před tím, kdo je považován za menšího hříšníka než onen, který sám sebe za hříšného naprosto nepokládá, ba honosí se a nadýmá jakýmisi dobrými stránkami, o nichž se sám domnívá, že je jimi ozdoben. To ukazuje prostým čtenářům podobenství evangelia o celníku a farizeovi.

(Origenes(180-251), vedoucí alexandrijské a pak cesarejské katechetické školy).

My věříme, že církev Boží je holubice, která není zahořklá žlučí, že je studnice vody živé, zahrada uzavřená, plná stromů drahocenných i obyčejných, že je archou Noemovou, v níž byl i Chám, zvířata čistá i nečistá. Neslibujeme svobodu, ale když jsme se vyznali ze svých hříchů, napomínáme ostatní, aby se i oni vyznali a věřili v toho, který "ospravedlňuje toho, kdo má víru v Ježíše" (Ř 3,26).

(Sv Pacián, biskup v Barceloně, koncem 4. stol.)