poslal Karels Neměli bychom v naší službě Bohu dojít k podobnému uvažování, že tím, co v našem životě děláme, si zasloužíme Boží přízeň. Osobně si myslím, že je to omyl.
Myšlenka zasloužené boží přízně je rozšířená v charismatických a letničních sborech. Vím o čem hovořím, poněvadž jsem 9 roků v jednom takovém letničním sboru byl. „Zasloužit si speciální boží zacházení, když sloužím Pánu Bohu naplno“ – typické uvažování v těchto sborech:
Protože dávám desátky, protože chodím evangelizovat, protože mám službu ve chválách, protože sloužím jako kazatel, protože dávám finanční dary, protože dělám tamto, protože dělám tohleto, protože …
V Bibli je jeden boží muž, který se jmenuje Job. O Jobovi je řečeno: „… byl to muž bezúhonný a přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého.“ (Job 1:1) Proběhla diskuze mezi Bohem a satanem, kdy satan říká: „Cožpak se Job bojí Boha bezdůvodně?“ (Job 1:9)
„Bezdůvodně“ – hebrejsky חנם [chinam]. Satan osočil Boha, že Job slouží Bohu se zištným záměrem. To je středobodem, ústřední myšlenkou mého článku. Naše služba Bohu by měla být חנם [chinam], naše služba Bohu by měla být nezištná. (pokud můžeme očekávat odměnu, tak jedině na věčnosti)
I kdybych napsal třebas dalších 400 článků (k dnešnímu dni jsem napsal více než 400 článků), tak by to neměl argument pro lepší boží „zacházení“. I kdyby křesťan dal do křesťanské sbírky celou svou výplatu, může za to očekávat „mimořádné“ boží zacházení?
Přirozeně že můžu na modlitbách argumentovat Pánu Bohu tím, co jsem dokázal a co ještě mohu dokázat, ale boží odpověď, pokud bude příznivá, je jenom boží milostí. To, že napíšu tolik a tolik křesťanských článků je milost. Podobně je milost, pokud máme dostatek financí, abychom mohli dát větší částku do křesťanské sbírky. I to je milost, že můžeme kázat, protože máme tenhle dar.
Ale tohle vše, to je pouze milost, nikoliv obchod – kdy musíme za naši službu Bohu „obdržet speciální zacházení“ ze strany Pána Boha. A pokud se nám dobře daří, potom je to milost, a pokud se nám právě dobře nedaří, potom vytrvejme, jako vytrval Job.
Slovo povzbuzení na závěr mého článku: „Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mé nitru.“ (Bible, kniha Job 19:25-27)
