 |
Právě je 543 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:
Mikim
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116570391
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Tvorba: Vzkříšení a růst
Vloženo Pátek, 23. červenec 2010 @ 09:14:26 CEST Vložil: Olda |
poslal baraba Omilostnělému vlkovi, jemuž bys i daroval život, tím nepozměníš jeho tendenci napadat dále ovčí stáda!
Vlk zůstává nadále vlkem - a jen změna vlčího naturelu může sblížit vlky s beránky!
Stejné je to i lidskou přirozeností lnoucí ke zlu...
Nikdo z nás se jen tak ze dne na den sám nedokáže změnit...
Bůh vyzývá k duchovnímu obrození a reformaci. Dokud k tomu nedojde, budou ti "vlažní a váhaví" Pánu stále více odporovat, až se je začne zdráhat přijmout za své děti.
Službou Ducha dochází k obrození a reformaci. Obrození a reformace
jsou dvě různé věci: obrození označuje obnovení duchovního života,
oživení sil ducha a duše, zmrtvýchvstání z duchovní smrti, reformaci
jako novou organizaci, změnu představ a teorií, návyků a způsobů
jednání. Reformace nepřinese žádné dobré ovoce, pokud nebude spojena s
obrozením pomocí Ducha božího. Obrození a reformace se ve svém díle musí
vzájemně doplňovat.
Stvořitelská síla je nezbytná pro znovuzrození i
pro obnovu. Stvoření znamená obrození. V procesu očisťování lidské
přirozenosti se krok za krokem opakuje dílo obrození a reformace. Není
to opakování znovuzrození, neboť to své dílo vykonalo dokonale, ale je
to tentýž stvořitelský postup jako, tak jako při znovuzrození. Je
nezbytné pochopit, že dílo obnovy zahrnuje mnohá obrození a fáze růstu v
reformaci. Pouze tímto způsobem může být lidská přirozenost skutečně
očistěna.
Nutné je obrácení srdce v každém jednotlivém nedostatku.
Změna v srdci i v mysli nastává současně. Tímto způsobem postupuje dílo
reforem dále, což však opět vyžaduje další očistění. Spolupůsobení
obrození a reformace se vztahuje na každý problém narušené lidské
přirozenosti, aby proměna byla dokončena.
Mou nepravost
smyj ze mě dokonale
Očisti mě od hříchu
Stvoř mi -
Bože - čisté srdce
V mém nitru obnov pevného ducha
|
Re: Vzkříšení a růst (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Sobota, 24. červenec 2010 @ 18:07:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Amen, kéž by takto postupně stále rostl duchovní člověk i u nás, čtenářů, aby se nestalo, že by nový čtenář vykulil oči kolik nedostatků je mezi námi, co se tady hádáme a osočujeme druhé.
Ano, reformy, stále, a obrozování, stále, amen
Jednou spasen, a příště potom se mnohokráte namáhaje na očišťování a sjednocování s Bohem , amenm
|
|
|
Re: Vzkříšení a růst (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 26. červenec 2010 @ 09:35:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Některé věci bych upřesnil.
Bůh miluje každého z nás nepředstavitelnou láskou. On se nás nezdráhá přijmout za své děti, to my se mu vzdalujeme (podobně jako marnotratný syn).
Působením Ducha svatého nedochází k reformaci, ale k formaci člověka. Duch nás formuje, abychom se duchovně více podobali Ježíši Kristu.
Reformace je proces opačný, znamená rozdělení na frakce, nejednotu.
|
Re: Re: Vzkříšení a růst (Skóre: 1)
Vložil: Revival v Pondělí, 26. červenec 2010 @ 10:50:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Reformace je opakem deformace. Nejprve je forma na kterou působí dvě tendence. Jedna se snaží původní podobu pozměnit, třeba i rozbít, a to je deformace. V církvi je to například vznik Mariánského kultu, ctění zemřelých a zádušní mše, klanění se kouskům vysušených mrtvol atp., což je vliv pohanských praktik. Reformace pak tyto vlivy odmítá a vrací je do původní podoby silou reformace. Deformace i reformace působí stále a personifikovaně je lze nahlížet jako síly nesvaté a svaté. Obě jsou neslučitelné. Zatímco ta nesvatá síla nemá nic proti směsi dobrého a zlého, svaté se aktivně od zla odděluje. Proto je nemyslitelný princip ekumenismu, tj. spojování dobra a zla rsp. reformace a deformace. Spojí-li se svaté a nesvaté, vznikne vždy nesvaté. |
]
Re: Re: Vzkříšení a růst, renesance, obnovení (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Úterý, 27. červenec 2010 @ 22:29:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Z čistě jazykového hlediska je forma a je reforma či reformace, opětovné formování.
Rozdělení na frakce, nejednotu se nazývá ´desintegrace´ jako opak integrace (shrnutí, pojetí do celku, zapojení).
Slovo reforma používáme spíše pro určité kroky (i souhrnné),
a to duchovní i světské (viz třeba ´měnová
reforma´), zatímco slovo reformace
používáme spíše pro široké náboženské hnutí
speciálně v XVI. století..
V dobách minulých bylo více snah o nové formování, jako snahy vyplývající z kláštera St. Denis ve
Francii už ve XII. století (vedoucí ke zvnitřnění duchovního osobního života v pravdě),
nebo pod vlivem kazatelů Milíče, Waldhausera a Husa, pro což na Západě
používají termín ´praereformace´. Dokonce i snahy Josefa II. se týkaly nového
formování v církvi, často omezením moci a majetku církve, ale zásahem zvenčí,
ne z dobré vůle zúčastněných, ale zákazem a příkazem. Tomu se ovšem neříká
reformace. Marie Terezie naproti tomu zavedla cca 60 reforem ve státě.
Je vidět, že slovo reforma znamená větší rozmanitost účelu,
zatímco reformace se týká výhradně zde náboženství, resp. jejího praktikování a
prožití, v jiném významu se nepoužívá, tak se to ustálilo.
Také je slovo renesance
(znovuzrození), a to Karolinská po roce 800 (opětovné zavedení učení a vědomostí
čerpaných z děl antiky) a umělecká renesance v XVI. století, také čerpající
z antiky.
V XVI. století se setkala tři hnutí spolu: renesance (v
umění), reformace (v nábožensství) a humanismus (v názorech). |
]
|
|
Re: Vzkříšení a růst (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pondělí, 26. červenec 2010 @ 12:34:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Odborníkem na vlky obojího druhu byl svatý František z Assisi. Vím nejméně o dvou případech a myslím že jich bylo víc. Vesnice v jednom kraji dlouho sužovala 4 nohá bestie která vraždila lidi a loupila dobytek. Pak si s ní krátce promluvil Boží prosťáček a od těch dob sloužila vesničanům dokud byla naživu jako ochránce, hlídací a pastevecký pes a hrály si s ní děti. Jindy zas putoval přes jednu horu kde žil mnohanásobný vrah a loupežník se 2 nohama kterému pro jeho krutost říkali Vlk. Svatý František mu dal jméno Beránek a on pak v rámci pokání přebudoval svou chatrč na poustevnu a do smrti pečoval o pocestné jak nejlépe dovedl a žil jak se na poustevníka sluší. |
Re: Re: Vzkříšení a růst (Skóre: 1)
Vložil: Revival v Pondělí, 26. červenec 2010 @ 13:17:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | ... a pak se mu otevřela stigmata. |
]
Re: Re: Re: Vzkříšení a růst (Skóre: 1)
Vložil: ekumenickykrestan (ekumenickykrestan@ekumenickykrestan.sk) v Středa, 28. červenec 2010 @ 09:55:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.christiantoday.com/ | | svatej františek taky rozmlouval kazdej mnesíc patnáctého se svatou Pannou, kdyz pak vešel do vesnice lidi pred ním padali na kolena ponevac kto se dotknul jeho roucha, toho zemrelí pribuzní byli vytrhnuti z očistce. |
]
|
|
|
|
