A když je otec doma, měl by se snažit dítě zvát do všeho, kde je jeho
přítomnost možná. Je dobré využívat víkendy, prázdniny, aby byl otec s
dítětem delší dobu. Jestliže někoho opravdu milujeme, vždycky si na něj
najdeme čas. Otec by měl mít děti radši než svou práci. Pracovně
vytíženým otcům je třeba čas od času připomenout, že za jejich rakví
nepůjdou plody jejich práce, ale (možná) jejich děti...
KAŽDÝ DEN ASPOŇ TROCHU ČASU
Otcovství vyžaduje stálou přítomnost, stálý vztah k dítěti, stálou péči.
Dítě se s otcem potřebuje dělit o svou každodennost. Stálý vztah k
dítěti vyžaduje ale čas. Ten je také největším dědictvím – darem, který
může otec darovat svým dětem: věnovat jim každý den trochu času.
OTEC UČÍ DÍTĚ ŘÍDIT SE NEJEN SRDCEM
Matka je učitelka srdce. Ona učí dítě řídit se citem a jako první je
uvádí do světa lidské lásky – díky ní dítě zakouší bezpodmínečné přijetí
a také se mu učí.
Otec naopak slouží dítěti tím, že mu předává životní moudrost, učí je
pracovat, vyžaduje od něho úsilí, námahu a oběť. Otec učí dítě řídit se
nejen srdcem, ale také rozumem. Díky otci čerpá dítě sebejistotu, víru
ve vlastní schopnosti a umění poradit si s životními obtížemi.
CO JE ZÁKLADNÍM ÚKOLEM OTCE?
Poskytnout svým dětem pocit bezpečí a předat jim radost ze života. A
základním pramenem radosti ze života je pro dítě vzájemná láska otce a
matky. Dítě se raduje ze života, když je svědkem jejich vzájemné lásky.
Prvním úkolem otce i matky není vytvářet vztah k dětem, ale budování
vlastního vzájemného vztahu manželského páru. Pokud se rodiče velmi
milují, z jejich vzájemné lásky se živí i jejich děti.
PROMÍTÁ ČLOVĚK SVŮJ VZTAH K OTCI,
DO SVÉHO VZTAHU K BOHU OTCI?
Existuje vztah mezi obrazem Boha jako otce a otcem rodiny. Na jedné
straně obraz otce rodiny je východiskem, aby si člověk vytvořil pojem
Boha jakožto otce. Na druhé straně Ježíš říká, že si lidé nezaslouží
titul otce, protože otec je jenom jeden - v nebi. Je tedy potřeba
očišťovat obraz pozemského otce tím, že si uvědomím, že nebeský otec je
někdo jiný než můj tatínek. A zároveň je třeba v modlitbě prosit,
abychom poznali, kým opravdu je nebeský Otec.
OTEC OTEVÍRÁ DÍTĚTI BRÁNU SVĚTA,
KTERÝ LEŽÍ MIMO DOMOV
Hluboký citový vztah k otci během dětství a dospívání se stává pro děti
základem citové stability, pocitu bezpečí a otevřenosti vůči světu pro
celý příští život. Otec otevírá dítěti bránu světa, který leží mimo
domov. Jeho povinností je v pravý čas touto bránou dítě provést, aby mu
mohl ukázat vhodný cíl, a zůstat na dosah ruky, pokud bude potřebovat
jeho pomoc. Bez této pomoci a doprovodu se z dítěte může stát
ztroskotanec bez kormidla na širém a bouřlivém oceánu života (M.
Pytches).
Otcovská výchova je uměním. Musí se pojit s něžnou láskou, shovívavostí,
jemností a zároveň s rozhodností, emocionální průzračností a silou.
***
(Zpracováno podle knih
Jozefa Augustyna O
otcovství a
Být otcem a podle
internetového
rozhovoru o otcovství na www.vira.cz)
