 |
Právě je 434 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:
ivanp
rosmano
Mikim
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116506200
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování?
Vloženo Úterý, 09. únor 2010 @ 20:06:21 CET Vložil: Stepan |
poslal brusle7 Zajímají mne Vaše názory na toto téma.
Pojďme se prosím společně zamyslet nad rozdíly mezi jednotlivými církvemi a jednotlivci především ve formě smíření (s lidmi a s Bohem).
Podstata je zpravidla u nás všech stejná , ve formě vidím u mnohých lidí zásadní rozdíly.
|
Podobná témata
 |
|
Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 10. únor 2010 @ 21:01:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Ahoj.
Smíření a pokoj s Bohem je prastará křesťanská svátost, základ křesťanství. Stalo se před lety, na kříži Golgoty.
14 Vždyť Kristova láska nás zavazuje. Máme zato, že jestliže
jeden zemřel za všechny, pak zemřeli všichni;
15 a on zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, již nežili sami
pro sebe, ale pro Toho, který za ně zemřel a vstal z mrtvých.
16 My tedy již od nynějška nikoho neznáme podle těla. A
jestliže jsme i Krista znali podle těla, nyní ho však již
takto neznáme.
17 Proto, jestliže je někdo v Kristu, je nové stvoření.
Staré věci pominuly, hle, vše je nové!
18 To všechno je pak z Boha, který nás se sebou smířil skrze
Ježíše Krista a dal nám službu toho smíření,
19 totiž že Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou,
nepočítaje lidem jejich hříchy. A slovo o tom smíření svěřil
nám.
20 Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě
Kristově, jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem.
21 Vždyť Toho, který nepoznal hřích, učinil hříchem za nás,
abychom se my v něm stali Boží spravedlností.
19 Otci se zalíbilo, aby veškerá plnost přebývala v něm
20 a aby jeho prostřednictvím všechno smířil se sebou. Skrze
něj způsobil pokoj, když krví jeho kříže usmířil to, co je
na zemi, i to, co je na nebi.
21 I vás, kdysi odcizené a nepřátelské v mysli kvůli zlým
skutkům, nyní již usmířil
22 svým pozemským tělem skrze smrt, aby vás postavil před svou
tváří svaté, neposkvrněné a bezúhonné -
23 pokud ovšem zůstáváte založení a pevní ve víře a
neodchylujete se od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež
bylo vyhlášeno všemu stvoření pod nebem a jehož jsem se já
Pavel stal služebníkem.
Když jsem měl před lety ještě v paměti ten živý rozdíl mezi nepřátelstvím, které jsem měl s Bohem a následným pokojem v tom vzácném smíření skrze oběť Ježíše Krista, dal jsem dohromady takový krátký web Deprese nebo pokoj, kde svoji zkušenost se smířením v Bohu a Božím pokojem celkem podrobně popisuji. To je to nejdůležitější smíření. Z něj vychází i smíření s lidmi. Jestliže vím, co jsem zač, protože mi to Slovo a Duch ukazují, mohu mnohem snadněji žít s lidmi - ať už bratry, křesťany, nebo bližními "ze světa". V tom smíření s Bohem skrze Krista je totiž i velmi, velmi zvlášní a silná moc k odpuštění hříchů, odpuštění jak bratrům a sestrám, tak bližním či vzdálenějším.
|
Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 11. únor 2010 @ 07:18:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj Toníku.
Moc pěkný odkaz, proti kterému nic nenamítám. Líbí se mi. I když popisuješ v podstatě jen první krok pokání, zaujat správný postoj.
Nemohu mluvit o depresi, protože přímo mně chybí taková zkušenost. Bylo by to jen pouhé teoretizování. Člověk by si řekl, že u křesťana, zakotveného v Bohu, snad ani takový stav nemůže nastat, ale není to pravda . I když určitě život s Bohem proti depresi účinně chrání. Život však bývá trochu složitější.
Myslím, že i o Kristu se dá říct, že prožival depresi, když se v Getsemanské zahradě potil krví, když volal: "Bože můj, proč jsi mě opustil!"
To jsou všechny ty lidské deprese, které on v té chvíli vzal na sebe.
Nikdo se tu ale zatím nezmínil a i v tvém příspěvku postrádám praktický návod, jak se hříchů skutečně zbavovat. A domnívám se, že v tom už zde taková jednota nebude.
Je to podobné, jako s osobní hygienou. Člověk se umývá, aby byl opět čistý.
Pokud si během dne uvědomím jakýkoli poklesek, nelásku, je dobré ve střelné modlitbě hned toho litovat a očistit se.
Katolickou praxí je uzavírat každý den zpytováním svědomí. Aby si člověk uvědomil své poklesky, nelásku, všechno co mohl udělat dobrého a neudělal. Aby toho hned litoval, protože nikdo z nás neví, zda se ráno probudí. Pokud se stane ta katastrofa a člověk upadne do hříchu, který vede ke smrti, měl by se neodkladně vyznat církvi i Bohu ve svátosti pokání. Nesetrvávat v takovém hříchu, protože to je promarněný čas života bez Boha.
Pokud člověk žije v živém společenství s Bohem, nestává se běžně, že by takový hřích spáchal.
I tak je dobré, aby v pravidelných intervalech (měsíc, až dva) vykonával svátost pokání. Je to příležitost k duchovnímu vedení zpovědníkem a při každé této svátosti člověk obdrží i mimořádné dary od Boha, sílu k dalšímu životu ve svatosti.
|
]
Re: Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 11. únor 2010 @ 10:31:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Ahoj.
Neznám jiné smíření, než to, které jsem uvedl, nemůžu tedy o jiném psát.
To, že člověk někomu řekne svoje špatné skutky může být zajímavé pro duši a její odlehčení, se zbavováním se špatných skutků či postojů to ale většinou nesouvisí. Lidí, kteří stále dokola někomu něco vyznávají ale smýšlení o sobě, Bohu a hříchu nemění ani měnit nehodlají, běhá po světě bezpočet.
Na to, aby se člověk zbavil zlého, potřebuje jinou věc: Změnit smýšlení a začít poslouchat Boha, poddat se Slovu a vzepřít se ďáblu. To je taky velmi dobrá svátost. Ve svých článcích Boží moc ke spasení každému, kdo věří, Věčný život, V Pekle či Spasení popisuju velmi podrobně, jak taková moc k záchraně každému, kdo věří, funguje.
Rozumím, že v tom jednota nebude. Rád se poučím, když mi napíšeš nějaký praktický příklad toho, jak se člověk zbavil zlého nebo jak se smířil.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 12. únor 2010 @ 08:58:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj Toníku.
Neuvedls, jak to děláš v praxi.
Změnit smýšlení a začít poslouchat Boha, poddat se Slovu a vzepřít se ďáblu - to je jistě základní postoj. Nechceš snad tvrdit, že od toho okamžiku jsi už přestal úplně hřešit?
Člověk hřeší i nadále, musí svých hříchů litovat. Aby je mohl litovat, musí je poznat poznat (zpytovat svědomí) a vyznat se z nich.
Pokání a obrácení není jen životní postoj, je to způsob života, vyjadřovaný konkrétními skutky.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 12. únor 2010 @ 21:17:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Ahoj.
Sedím teď po práci na záchodě a odpočívám, tak mám čas ještě na pár příspěvků. ;-)
Já myslím, že tu píšu svoje osobní zkušenosti jako málokdo, nemám moc co dodat. Většina lidí tu píše jen prázdné mudrování a hádky o slovíčka, soudy druhých a hádky, teoretická učení bez jediného slova o tom, jak fungují v jejich životě. Jestli jsi z mých příspěvků nevyčetl, jak to funguje v mé praxi, neumím to vysvětlit lépe.
Článek byl o smíření. Je jen jedno smíření, které znám, o tom jsem napsal a které jsem velmi, velmi hluboce prožil. Žádné jiné neznám a nikdy v životě jsem takové smíření nepotkal. Jestli někdo zná jiné smíření než to v Ježíši Kristu, ať ho tu popíše.
Křesťanské základy jsem tu vysvětloval. Udělám to ještě jednou, protže to je velmi, velmi důležité:
Hřích - česky "minout se cílem". Cíl je Bůh.
Pokání - česky "změna smýšlení". To je to, co člověk musí udělat, začít smýšlet jinak o sobě, Bohu a svém životě a hříchu. Často je to v krizových situacích. Bůh pomáhá člověku k tomu, aby začalmyslet jinak.
Obrácení - když člověk změní smýšlení o sobě, Bohu a hříchu, často se obrátí k Bohu a často se obrátí od Boha. Obrácení k Bohu je dobré, od Boha je špatné.
Znovuzrození - nebo také přijetí věčného života, uzavření smlouvy - věčná smlouva, ve které člověk dá život Bohu skrze Ježíše Krista a Bůh člověka vezme do svého vlastnictví a dá mu nové srdce a nového ducha.
Ani obrácení, ani pokání, ani lítost nejsou znovuzrození. Tyhle věci jsou tam přítomné, ale znovuzrození je víc, to je něco, co nedělá člověk a nikdy udělat nemůže.
Změnit smýšlení a začít poslouchat Boha, poddat
se Slovu a vzepřít se ďáblu - to je jistě základní postoj. Nechceš snad
tvrdit, že od toho okamžiku jsi už přestal úplně hřešit?
Ano, chci to tvrdit. Když se člověk poddá Bohu a vzepře ďáblu (naopak to nefunguje), od toho okamžiku přestane hřešit. V poslušnosti Slova je celý ten klíč k moci od hříchu.
Nevěřím, že se člověk může zbavit hříchu jinak, než poslušností Boha.
Nevěřím, že se člověk může zbavit hříchu, když ho bude litovat nebo když bude sebe litovat, nebo když hříchy někomu vyzná. Nikdy v životě jsem to nezažil. Sám mám ještě velmi v paměti to hrůzné depresivní kolečko hřích - lítost - vyznání - rozhřešení - "pokání" - hřích. Jako pes, když si honí ocas. Už jsem potkal mnoho lidí, kteří se
hříchu snažili zbavit všemožným způsobem, a většina z nich si na hřích
nakonec nějak zvykla a omluvila si ho. I mezi křes´tany.
Dokud nepřišel
Bůh a nezasáhnul. Jestli teda věřím na "něco", tak je to Boží zásah. Když má člověk čisté srdce a poslouchá Boha, Bůh zasahuje a očišťuje toho člověka od hříchů. Jeden takový osobní příběh o mém spoléhání na lidi jsem popsal Janovi.
Pokud jde o lehké a těžké hříchy: Náš život patří Bohu ve věčné smlouvě. Němáme něco takového, že by nás Bůh zavrhnul. Neexistuje takový hřích, který bych udělal abych Boha ohromil, on se ohromením posadil na nebeském trůnu a řekl: "No tak tohle jsem ještě neviděl, co ten Cizinec vyvedl. To už nikdo nikdy nenapraví, teď už půjde do pekla a tam ho budou trápit čerti". Člověk, který patří Bohu, vydal mu svůj život ve věčné smlouvě a od Boha odejde, prožije velmi, velmi drsný život s velmi kvalitní Boží výchovou tak, aby si vztahu, který získal, vážil. Rád bych někdy takový příběh napsal, ale tohle jsou zrovna příběhy, které psát nesmím, i když jich docela hodně vidím.
Druhá věc je ta, že po křesťanech běhá mraky duševních lidí, kteří uvěřili, obrátili se k Bohu, někdy čelem, někdy zády, často víckrát podle počasí, dokonce zažili Boží doteky, ale svůj život Bohu nedali a ani to nehodlají udělat, nebo ani nepochopí, že by to udělat měli. Ti mají život asi nejtěžší a jsou ostudou křes´tanství a církví, zvláště když je třeba církve ještě ke všemu pokřtí. Nevěřím, že takovým lidem může pomoci nějaké vyznávání hříchů. Viděl jsem za život až příliš mnoho lidí pobíhat po světě se svými hříchy, které by Bohu ani za nic nedali a jeden příběh jsem tu nedávno psal.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 13. únor 2010 @ 11:09:49 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Nechceš snad
tvrdit, že od toho okamžiku jsi už přestal úplně hřešit?
Ano, chci to tvrdit.
No, to je tedy síla! Přiznám se, že takovou odpověď jsem nečekal. I apoštol Pavel o sobě tvrdí, že je hříšník - a ty už jsi přetal hřešit docela!
Toníku, probuď se! Poslechni si Jana!
(1. J 1,8)
Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není
v nás pravda.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktiková (Skóre: 1)
Vložil: Lu v Sobota, 13. únor 2010 @ 18:06:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | I apoštol Pavel o sobě tvrdí, že je hříšník
Oko, že se vám do toho s Toníkem, pletu. Jde ti opravdu o pravdu, nebo chceš jen diskutovat a vířít kruhy na vodě ?
Mně prostě připadá, že ten katolický démon s tebou zmítá tam a sem. Jsi jako úplně slepý !
Pavel o sobě tvrdí, že je hříšník a nebo že byl hříšník ? Nespěchej s odpovědí, pořádně si ji promysli. Zde by mohl být pro tebe ten tolikrát omílaný Petrův klíč k Písmu !
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v prakti (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 13. únor 2010 @ 20:58:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Lu
I tobě doporučuji promyslet, než něco plácneš. Co se ti v Písmu nehodí, tak jak kdyby nebylo?
(1. J 1,8)
Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není
v nás pravda.
(Ř 7,14-20)
Víme přece, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný,
zaprodaný hříchu.
Nerozumím totiž tomu, co dělám; neboť nekonám to, co chci,
ale dělám to, co nenávidím.
Jestliže tedy dělám to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že
je dobrý.
Nyní to pak již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá.
Vím totiž, že ve mně (to jest v mém těle), nepřebývá nic
dobrého. Neboť chtění mám u sebe pohotově, ale vykonání toho
dobrého nenacházím.
Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci, to
dělám.
Jestliže pak dělám to, co nechci, pak to již nedělám já,
ale hřích, který ve mně přebývá.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v pr (Skóre: 1)
Vložil: Lu v Neděle, 14. únor 2010 @ 15:18:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Zkus si z té 1. J přečíst třetí kapitolu.
Ten Ř 7, 14-20, to není tvůj životní program, že ne ?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 18. únor 2010 @ 11:52:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | (Ž 51,4-6)
Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého
očisť mne.
Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou
jest ustavičně.
Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před
očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a
bez úhony v soudech svých.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktiková (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 26. únor 2010 @ 13:21:15 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Ahoj Stando.
Už jsem pomalu usínal, jsem rád, že jsi mne tak rázně probudil.
Víš, píšeme to o tom co známe a co jsme zažili. A od mnoha lidí tu zaznívají jen prázdné plky. Proč tu všichni píšou skoro stejně? Vlastně mne vůbec nezajímá co nějaký guru nějaké sekty natloukl někomu do hlavy, protože tomu to zase natloukl do hlavy někdo v předchozí posloupnosti. Co je mi do takové věci? Kor když tu ideologii znám sám až do detailů. K čemu dvoustránkový ideologický příspěvek plný boldu a italicu, ale jinak prázdný, docela o ničem? Proč takový člověk nenapíše jednu jedinou životní zkušenost, jen samé ideologické plky a poučky, stále dokola? (no, doufá, že někoho zmate a je za to placen, já vím...)
Tebe si vážím, protože tu občas kromě těch ideologií napíšeš i něco o sobě, i když ne moc. Ale s prominutím: Je ti šedesát a z toho, co o tobě vím, jsi na tom asi tak nějak, jako já kdysi v těch dvaceti letech, ani o kousek dál. Správnost věcí měříš podle počtu lidí, kteří jim věří, když někdo přinese osobní svědectví a zážitek, vysměješ se mu, protože to neodpovídá klapkám, které sis nasadil na oči. Věcem, kterým nerozumíš a neznáš a nechceš rozumět a znát se posmíváš a lidem, kteří něco mají a prožili se snažíš dokázat, že nic nemají a nic neprožili a ze vší síly se snažíš utvrdit ve vyjímečnosti sekty, která tě ulovila.
Legrační to vidět takhle zvenku.
Postoje, které tu uvádíš, dobře znám z vlastní zkušenosti. Jenže asi trochu pozapomínáš, že mám možnost dodnes vidět výsledky ideologie, kterou zastáváš, a to dost zblízka, zevnitř na relativně velkém vzorku lidí s dostatečnou vypovídací schopností. Je dobře, že jsi ze zřejmě podobného vzorku lidí vykouknul "ven" a získal tu alespoň trochu znalostí o křesťanech, protože to je důležitá znalost. Až na ně narazíš, nebudeš tak překvapený a budeš už některé důležité základy vědět, i když jim třeba dnes ještě nerozumíš a nevěříš jim.
Rád zas někdy na něco odpovím, když se zeptáš, a rád si přečtu, pokud něco napíšeš o sobě. A těším se, že se třeba někdy uvidíme.
Toník
|
]
Re: Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: Lu v Čtvrtek, 11. únor 2010 @ 11:27:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Katolickou praxí je uzavírat
každý den zpytováním svědomí. Aby si člověk
uvědomil své poklesky, nelásku, všechno co mohl
udělat dobrého a neudělal.
Jeden starý katolický kněz říkal: "Dřív jsme měli hříchy, teď máme problémy."
Nejprve je nutné odsoudit toho hříšníka a přijmout toho spravedlivého. Nežiji už já (hříšník), žije ve mně Kristus (spravedlivý). Gal 2,20
A pak je třeba věci nazývat pravými jmény. Milovat svatost a protivit si hřích. Když vynadám manželce, není to poklesek, ale hřích ! A o tom to je.
|
]
Re: Re: Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: ekumenickykrestan (ekumenickykrestan@ekumenickykrestan.sk) v Čtvrtek, 11. únor 2010 @ 15:49:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.christiantoday.com/ | | to se mýliš bratu. Nejprve je treba hrich spravne pojmenovat napriklad pedofilie je ebofilie a je uplne normalni, ponevač aj ty na zakladi skole si se libal s 13 letou spoluzackou tak proc by to nemohl delat katolický knez. Potom treba polozit jednoduchu otazku .. ze preco ak sa ty bozkaval so spoluziackou za to odsudzujes farára ... no a je to. V tomhle tom je mistr OKO a nikto na neho nema, ani ten CIZINEC co delá ty profesionalni weby romskym spoluobcanom HE-HE |
]
Re: Re: Re: Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: Lu v Čtvrtek, 11. únor 2010 @ 17:14:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Až ve 13 ? Už v 10 jsem bozkával za školou hned dvě spolužačky najednou. Ale pak jsem dal přednost kamarádovi, tady hlavně jeho motokáře ;-) Takže jsem byl vlatně motofil.
No čoveče, šel jsem prohrábnou krumpáčem zmrzlou závěj, aby si můj darling cestou k chalupě nezlámala nožičky a co se nestalo ? Jede kolem kamarád Oldo z toho našeho Vítkova s traktorem, radlice vpředu, radlice vzadu. Tak mi to prohráb´.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 12. únor 2010 @ 09:09:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Je třeba věci správně pravdivě pojmenovat (tak jak skutečně jsou), nemlžit, nezavádět a neutrhovat na cti i lidem, kterým morálně nesaháš ani po kolena. Házet je do stejného pytle s nehodnými. Mít stejné měřítko pro chování lidí - kněží i laiků.
..."napriklad pedofilie je ebofilie"...
O tom muvím, o úmyslném vytváření lží. O utrhání na cti.
Pedofilie je sexuální orientace na děti (fyzicky pohlavně nezralé).
Efibofilie je sexuální zaměření na nezletilé puberťáky (fyzicky pohlavně zralé).
Je známou věcí, že lidé fyzicky dospívají daleko dříve, než duševně.
|
]
|
|
Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: skalaa v Čtvrtek, 11. únor 2010 @ 15:34:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Boh dáva zmierujúcu obeť. Touto obeťou je „Kristus Ježiš, jeho Boh ustanovil ako prostriedok zmierenia skrze... vieru.“ (Rim 3,24.25) „Toho, ktorý nepozná hriech, za nás urobil hriechom, aby sme sa v ňom stali Božou spravodlivosťou.“ (2 Kor 5,21) Kristus-Vykupiteľ vzal rozsudok hriechu na seba. „S Kristom sa zaobchádzalo tak, ako si zasluhujeme my, aby sa s nami mohlo naložiť, ako si zasluhuje on. Bol odsúdený pre naše hriechy, na ktorých nemal nijaký podiel, aby sme my mohli byť ospravedlnení jeho spravodlivosťou, na ktorej nemáme nijaké zásluhy. Vytrpel smrť, ktorá mala stihnúť nás, aby sme mohli prijať život, ktorý patril jemu. 'Jeho jazvami sa nám dostalo uzdravenia'. (Iz 53,5)“
Obete sa v pozemskom svätostánku stále opakovali. Rok čo rok sa toto obradné podobenstvo vykúpenia znova a znova pripomínalo ako zaujímavý príbeh. Naproti tomu skutočnosť (antityp) – teda zmierujúca smrť nášho Pána – sa udiala na Golgote raz navždy. (Žid 9,26-28; 10,10-14)
Na kríži bola cena za ľudský hriech úplne zaplatená. Božej spravodlivosti sa urobilo zadosť. Z právneho hľadiska sa svetu dostalo ospravedlnenie. (Rim 5,18) Zmierenie bolo zavŕšené na kríži, ako to predobrazne vystihovali obete, a kajúcny veriaci môže tomuto dokončenému dielu nášho Pána úplne dôverovať.
Kňazský Prostredník. Ak zmierením za hriech bola obeť, prečo bol potrebný kňaz?
Kňaz bol prostredníkom medzi hriešnikmi a svätým Bohom. Kňazská služba naznačuje vážnosť hriechu a následné odcudzenie medzi bezhriešnym Bohom a hriešnym stvorením. „Ako každá obeť bola predobrazom Kristovej smrti, tak každý kňaz predstavoval Kristovu prostrednícku službu ako Veľkňaza v nebeskej svätyni. 'Lebo jeden je Boh a jeden Prostredník medzi Bohom a ľuďmi.` (1 Tim 2,5) “
Prostredník a zmierenie. Práca súvisiaca so zmierujúcou krvou v priebehu prostredníckej služby kňaza sa tiež pokladal za určitú formu zmierenia. (3 Moj 4,35) Slovo zmierenie znamená nápravu vzťahu medzi dvoma odcudzenými stranami. Tak ako Kristova zmierna smrť zmierila svet s Bohom, tak jeho prostrednícka služba – sprostredkovanie zásluh jeho bezhriešneho života a zástupnej smrti – robí zmierenie s Bohom osobnou skúsenosťou veriaceho.
Levítske kňazstvo zobrazuje spásnu službu, ktorú Kristus koná od svojej smrti. Náš Veľkňaz, ktorý slúži „po pravici trónu velebnosti“, je „služobník svätyne a pravého stánku, ktorý postavil Pán a nie človek“. (Žid 8,1.2)
Nebeský svätostánok je veľké riadiace centrum, kde Kristus koná svoju kňazskú službu pre našu spásu. On „môže naveky spasiť tých, čo skrze neho prichádzajú k Bohu, lebo žije stále, aby sa za nich prihováral“. (Žid 7,25) Preto sme nabádaní, aby sme pristupovali „s dôverou k trónu milosti, aby sme dosiahli milosrdenstvo a našli milosť a pomoc v pravom čase“. (Žid 4,16)
Kňazi v pozemskom svätostánku konali dvojakú službu – každodennú službu v prvom oddelení a výročnú službu vo veľsvätyni (svätyni svätých) teda v druhom oddelení svätostánku. Tieto služby symbolizovali Kristovu kňazskú službu. Cele tu: http://uloz.to/3952991/zmierenie.doc
|
Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 12. únor 2010 @ 08:51:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj skalo.
Vyjadřuješ se tu k něčemu docela jinému - že naše hříchy jsou nám odpouštěny skrze oběť Krista. Neznám tu však nikoho, kdo by tuto základní pravdu zpochybňoval, v tom jsme snad všichni zajedno.
My se bavíme o lidské odpovědi na tuto pravdu. Protože ne každému jsou jeho hříchy automaticky odpuštěny. Jen tomu, kdo svých hříhů upřímně lituje, vyzná je a rozhodne se zlo všemi silami odmítat. Kdo se rozhodne vpustit Boha do svého srdce, do svého života.
A zde se podoba nasich odpovědí liší.
Hříchy, které nevedou ke smrti vyznáváme co nejdříve přímo Bohu a litujeme jich. Hned jsou nám odpuštěny. Však u hříchů, které vedou ke smrti, máme povinnost vyznat se i církvi (Sk 19,18; Jk 5,16;) z důvodu (1. Kor 6,15). Ve zpovědi se tedy člověk vyznává přímo Bohu a prostřednictvím zpovědníka i církvi.
Zpovědník tedy není prostředníkem mezi Bohem a kajícníkem, ale mezi kajícníkem a církví.
Uděluje rozhřešení mocí církve (kterou dostala od Krista - Mt 18,18).
|
]
]
|
|
Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 12. únor 2010 @ 10:23:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Pravá podstata pokání není jen ve vědomí lidské slabosti a lítosti nad osobní špatností a způsobeným zlem, ale především nad tím, že jsme hříchem něco zničili, popřeli jsme něco podstatného a určujícího v našem životě. Lítost nad způsobenou škodou je dána vztahem k tomu, koho jsem poškodil. Opravdovost lítosti je dána láskou. Pokání a lítost vedou ke smíření.
Ve zpovědi kajícník po vyznání projevuje svou lítost, která je podmínkou k rozhřešení - bez lítosti není milost odpuštění a smíření.
Uložené pokání kajícníkovimá být obrazem jeho vnitřního pokání a snahy o nápravu. Všechny tyto postoje jsou velmi vnitřní a zpovědník nemůže v této oblasti kajícníka zastoupit a za něj litovat jeho hříchů a činit pokání, aby mu bylo odpuštěno a on byl s Bohem smířen. Tohle je osobní záležitost každého křesťana.
Přesto zpovědník může zpozorovat u kajícníka povrchní přístup ke slavení této svátosti a mít obavu z opravdovosti jeho lítosti a snahy o nápravu. Tato nedokonalost kajícníka sice není podmínkou k odmítnutí rozhřešení, ale volá po nápravě.
Když při křtu malých dětí kněz říká, že "malé děti je možné křtít, jen když se církev za ně zaručí vírou", poukazuje tím na "doplňující roli" církve, která platí obecně.
Církev je církví kající ne proto, že je plná kajícníků, ale že činí pokání za sebe a za druhé.
Jestliže pokání vede ke smíření, pak každé zlo a každá křivda nejen volají po nápravě, ale především po pokání.
...Chesterton ve svých povídkách o Pateru Brownovi s jemným humorem zdůrazňuje význam lítosti pro odpuštění:
NEMŮŽEŠ - LI LITOVAT SVÝCH HŘÍCHŮ, ALESPOŃ LITUJ TOHO, ŽE JE NEMŮŽEŠ LITOVAT.
Katolický týdeník 05/str.7
|
Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Pondělí, 15. únor 2010 @ 05:12:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Děkuji za citaci.
Myslíte si, že forma je pouze skrze svátost smíření a rozhřešení knězem, nebo uznáváte odpuštění hříchů i na základě upřímné opravdové lítosti a obrácení k dobru (bez prostřednictví kněze)?
|
]
Re: Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 15. únor 2010 @ 09:25:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Hříchy jsou odpouštěny na základě opravdové lítosti a zvláště u závažných podmíněny vyznáním církvi. Pokud toto člověk z vážného důvodu nestihne (třeba v hodině smrti), stačí k odpuštění hříchů uvědomit si je a upřímně lítovat.
Vyznání církvi je důležité proto, že člověk hříchem ubližuje církvi (činí z Kristova údu úd nevěstky - 1 K 6,15). Církev (vlastně také Kristovo tělo) má právo i povinnost o tom vědět a odpouštět, či v případě překážky pro odpuštění zadržet (J 20,23).
Člověk je tělo a duše, hřeší obojím. Duší se vyznává přímo Bohu, tělem se vyznává v tomto hmotném světě viditelné církvi. V případě smrti to hmotné zaniká (přestává být důležité), zůstává jen to duchovní.
|
]
|
|
Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: Elo v Sobota, 13. únor 2010 @ 05:18:49 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | V katolíckych a pravoslávnych cirkvách sa prakticky môžu používať všetky tie formy pokánia, ktoré sa používajú v post-reformáčných cirkvách. Ak sa nemýlim, tak tam sa jedná alebo o
a/ individuálne priznanie a vyznanie hriechov v osobnej kajúcej modlitbe priamo Bohu v rozličnej podobe,
b/ vzájomné vyznávanie hriechov s odvolávaním sa na list Jakubov, v niektorých cirkvách sa k tomu dáva možnsoť vyznať Božiemu služobníkovi, ktorý však sa iba pomodlí za kajúcnika, aby mu Boh odpustil hriechy...
b/ spoločné vyznávanie /no viacmenej iba všeobecné - "zhrešil som..."/ pri bohoslužbách
To je asi všetko. Toto môže používať každý katolík a pravoslávny tiež. Ale v KC a PC sa okrem toho osvedčila prax osobnej spovede u kňaza, ktorý v mene Kristovom odpúšľa kajúcnikovi hriechy za predpokladu ich úprimného vyznania, ľútosti, prípadne splnenia podmienky, ktoré v tej spojistosti stanoví pri spovedi spovedník-kňaz /ako napr. navrátenie ukradnutého, ospravedlnenie sa za urážku, odvolanie osočovania a pod./. Tu sa využíva aj to, čo post-reformační kresťania, žiaľ, ticho, mlčky /protestne voči KC/ obchádzajú, a to na základe slov Písma "Komu odpustíte hriechy, budú mu odpustené, a komu zadržíte, budú mu zadržané"... To boli slová adresované iba aposštolom, a teda po nich sa priamo vzťahujú na ich nástupcov episkopov a presbyterov, a preto v KC a PC sa toto právo dáva biskupom a kňazom /diakonom nie.../.
Z logiky týchto slov Pána vyplýva možnosť odpustiť, aj neodpustiť. No na základe čoho? Pekných modrých očí?.. Na základe osobného vyznania, pri ktorom kňaz sa presvedčí, že dotyčný kajúcnik to myslí s pokáním vážne. Ak to tak nie je, kňaz mu jednoducho mu nemusí dať rozhrešenie, a teda neodpustiť v mene Kristovom. Má na to plné právo: /komu zadržíte, budú mu zadržané". Okrem toho sú špeciálne hriechy, ktoré nemôže každý kňaz odpustiť, ale len biskup, prípadne taen kňaz, ktorému to biskup delegoval /napr. za vykonanie abortu/. Taktiež ak kňaz vidí, že kajúcnik nespĺňa podmienky opravdivého pokánia /napr. sa spovedá zo smilstva, ale nadalej hodlá žiť so svojou družkou pohlavným životom v jednom byte. Načo je taká spoveď, ak saom odhodlaaný v tom istom ťažkom hriechu pokračovať?.../
Individuálna spoved je pastoračne, pedagogicky veľmi užitočná a účinná. Hoci je človeku iste nepríjemné ísť kňazovi a povedať mu o svojom vnútri, ale je to veľmi liečivé. Tá nepríjemnosť je primeraná môjmu hrichu, ktorý bol predsa spravidla - príjemný. V rámci pokánia sapatrí teda zniesť aj čosi nepríjemné, či nie?... U dobrého spovedníka /a každý si môže vybrať koho chce/ je taká spove´d nielen formálnym vyznaním a odbavením, ale je hlavne osobným stretnutím ľudí, v ktorom človek môže vidieť viditeľný znak prítomnosti samého krista v podobe kňaza. Kňazi Cirkvi majú sa snažiť spravidla vždy napomáhať, uľahčovať spoveď a maximálne sa snažiť pochopiť a tolerovať až po krajnú hranicu, nakoľko sa len dá. A ak sa už nedá, a nemôže dať rozhrešenie od hriechov, tak sa hovorí nie o odmietnutí, ale odložení, t.j. po splení podmienok kajúcnik príde, a rozhrešenie ochotne dostane. Každý kňaz vám povie, že niet väčšej radosti pre neho než je tá, ked môže odpustiť hriechy nejakúmu veľkému hriešikovi...
Povinnosť spovedať sa v KC viaže vlastne len pri uvedomovaní si ťažkých hriechov. V praxi sa však odporúča aspoň raz do roka, ale ešte lepšie mesačne, hoci člvoek nemusel spáchať ťažký hriech. V tomto zmysle je to vlastne akási forma duchovného vedenia, ako výborná prevencia pred páchaním hriechmi. Ono aj ked človek sa môže mnohé veci dočítať, predsa len konkrétny človek má často škrupule, pochybnosti, a stretnutie s kvalifikovaným Božínm služobníkom je preň veľmi povzbudivé, užitočné a česť, a nie každý sa vyzná sám v sebe. Kńaz je v tomto zmysel veľmi často psychológom, ke´d mnohí mu nehovoria len o svojich hreichoch, ale aj o ťažkostiach života, ktoré s tým súviasia, a tým to "dajú zo seba". Tým, že kňaz je viazaný najprísnejším tajomstvom, aké je v tomto svete uložené na ľudí, majú ľudia istotu a dôveru... Pre mnohých osamelých ľudí /babky a pod./ je rozhovor s kńazom často výnimočnou udalosťou, strtetnutím v ich živote.
Kňazi, ktorí pracujú s deťmi a mládežou vravia, že spove´d je jeden z najúčinnejších výchovných prostreidkov. Don Bosko, snád najväčší praktický pedagóg v dejinách, byto potvrdil. Musím konštatovať, že naozaj veľká škoda, že post-reformačné cirkvi nepraktizujú práve túto najúčinnejšiu formu pokánia - individuálnu osobnú spoved Božiemu služobníkovi...
/Mimochodom, v spojitosti so spovedou by možno mohli mnohí pochopiť o.i. aj fakt, prečo KC neordinuje kňazov-ženy. Aj psychológia potvrddzuje, že žena, ktorá viacmenej - ako hovoria mnohí - "rozmýšľa jazykom", teda potrebuje to, čo má v mysli niekomu vysloviť, a je jej zrejme dosť ťažko zachovať to prísne spovedné tajomstvo. To, čo sa kňaz pri spovedi často dozvie, je naozaj dosť šokujúce.../
|
Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Pondělí, 15. únor 2010 @ 05:16:15 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Povinnosť spovedať sa v KC viaže vlastne len pri uvedomovaní si ťažkých hriechov.
Pokud tedy si katolík není vědom přímo těžkých (smrtlelných) hříchů, tato "povinnost" (nelíbí se mi to slovo ve vztahu k Bohu) pak není? |
]
Re: Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 15. únor 2010 @ 09:14:27 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Církev to omezuje na naprosté minimum - alespoń jednou za rok a v době velikonoční přistoupit ke stolu Páně.
Kdo žije opravdově s Bohem, takové minimum mu pochopitelně ani zdaleka nestačí. Jak by zamilovaným mohlo stačit být spolu jen jednou za rok?
Taky se mi nelíbí slovo "povinnost". V lásce jde přece o naplňování touhy být spolu.
|
]
Re: Re: Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Středa, 17. únor 2010 @ 13:24:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | A když katolík těžké (smrtelné) hříchy nepoznává ve svědomí, je tato "povinnost" dle učení ŘKC nebo není?
Jinak svátost smíření není o zamilování - ale o uznávání vin ze svědomí , o jejich lítosti, nápravě, odpuštění. (Vztah s Pánem je samozžejmě stálý a každodenní.) |
]
Re: Re: Re: Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 17. únor 2010 @ 15:46:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Čím častěji člověk zpytuje svědomí (doporučuje se denně večer), tím se jeho svědomí stává citlivějším. Kdo nezpytuje, jeho svědomí otupí a nerozeznává hřích.
Pokud činí skutečně pokání a obrátí se, časem si uvědomí i ty hříchy, vůči kterým býval slepý. Pokud kajícník upřímně vyzná církvi a Bohu hříchy, které si uvědomuje, rozhřešením církve jsou mu odpuštěny všechny jeho hříchy - i ty, které si neuvědomil.
Jiná situace je při úmyslném zatajení závažného provinění. Taková zpověď je celá neplatná.
Opravdový vztah s Bohem je o zamilování.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: Elo v Středa, 17. únor 2010 @ 15:51:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Nerád by som ťa pomýlil, ale zmysel tohto prikázania sa má chápať podľa mňa presne tak ako on zneje v katechizme, a tiež v Kódexe kanonického práva, že totiž "každý veriaci, keď dosiahol vek usudzovania, je povinný úprimne sa vyspovedať zo svojich ťažkých hriechov aspoň raz do roka"/KKP 989, KKC 1457/. Logicky z toho plynie, že v prípade neuvedomovania si ťažkého hriechu, táto povinnosť odpadá na základe tohto zákona /pretože spovedať sa z ľahkých hriechov nie je povinnosťou.../. Podľa toho je KC ešte viac veľkodušná v praxi, než sa ľudia nazdávajú. Ale v praxi duchovní radšej hovoria - z dobrého úmyslu horlivosti a zrejme aj zodpovednosti - "zaokrúhlene", ked pripomínajú cirkevný príkaz apoň raz sa vyspovedať a prijať sv. prijímanie /myslím, že to treba chápať tiež v tom istom duchu/. Ak teda človek aj ked si neuvedomuje ťažký hriech prisúpi k spovedi, určite je väčšia pravdepodobnosť, že mu to prospeje, ako by mohlo uškodiť. Človek totiž sa môže s pomocou dobrého duchovného /ak si naozaj vyberie, a nepostaví sa do dlhej rady pred Veľkou nocou a pod./
Predpokladá to samozrejme ešte prípravu na túto sviatosť. Ak teda človek ešte nebol pripravený na spoved a prijímanie, ani vlastne nemôže pristúpiť, hoci vek a rozum nato má...
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 18. únor 2010 @ 11:47:15 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ještě bych to doplnil:
(Jak 1,14-15)
Každý, kdo je pokoušen, je vlečen a váben svou vlastní
žádostivostí.
Potom, když žádostivost počne, porodí hřích a hřích, když
dospěje, plodí smrt. Toto platí pro každého z nás. Pokud se člověk pravidelně z hříchů neočišťuje, upadá postupně stále do větší vlažnosti, jeho láska vychladne. Nakonec záplava nelitovaných lehkých hříchů přivodí souhlas ke hříchu, vedoucímu ke smrti. Katoličtí zpovědníci mají tu životní zkušenost, že člověk, který se lehkých hříchů pravidelně nezbavuje, nakonec upadne do hříchu těžkého. Je pro člověka nemožné bez Boha nehřešit. Bez živého vztahu následuje duchovní smrt i dříve, než za rok. Pokud chce člověk v praktickém životě ve víře růst, je optimální interval mezi zpovědí podle mé zkušenosti asi šest týdnů. Zpověď nemá být nechutná nepříjemná záležitost, ale radostné obrozující setkání s milujícím Otcem.
|
]
|
|
|
|
