Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Leoš.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 12, článků celkem: 15250, komentáře < 7 dní: 512, komentářů celkem: 327246, adminů: 60, uživatelů: 4859  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 127 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

cizinec
pomo
ivanp
wollek

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Paul Washer: Biblické mužství
·Žádné restituce!
·Otevřený dopis Martinu Glaserovi
·Jižní baptistická konvence pořádá národní kongres
·Paul Washer: Randění je nebiblické
·Baptisté a identita
·Modlitební řetěz BJB - červen 2018
·Rezignace Radka Pospíšila na člena Výkonného výboru BJB s odůvodněním
·Bouřlivý Sjezd delegátů
·Pomalá genocida křesťanské komunity v Myanmaru

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
94 389 516
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Hledání: Bůh přichází dnes
Vloženo Sobota, 19. prosinec 2009 @ 19:38:06 CET Vložil: Stepan

Zamyšlení poslal jaela

Bůh neprodlévá na nebesích, aniž by se o nás zajímal


Bůh neprodlévá na nebesích,
aniž by se o nás zajímal.

 
Zní to jako hojivé zvolání uprostřed plynoucích dnů, týdnů a měsíců: Probuď se! Uvědom si, že Bůh přichází! Nikoli včera, nikoli zítra, ale dnes, teď! On není Bohem, který prodlévá na nebesích, aniž by se zajímal o naše dějiny, ale je to "Bůh, který přichází".
Je Otcem, který na nás nikdy nepřestává myslet a který si s maximální úctou vůči naší svobodě přeje se s námi setkat a přijít k nám; chce přijít do našeho středu a přebývat mezi námi, chce s námi zůstávat. K jeho příchodu ho nutí jeho vůle osvobodit nás od zla a smrti a od všeho, co brání našemu skutečnému štěstí. Bůh přichází, aby nás zachránil, spasil.

Zpracováno podle knihy: 365 dní s Benediktem XVI., kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.




Předkládám Vám k zamyšlení článek, který mi přišel do meil schránky. Můžeme se zamyslet nad tím, že Hospodin nás lidi stvořil a dal nám svobodu. Má k naší svobodě úctu a chce se s námi setkat. Když ho k sobě pozveme, přijde mezi nás.

On sám, do naší svobody vstupovat nebude. Vidí nás, slyší nás, jsme jeho svobodné děti, ale On má  k naší svobodě úctu. Čeká na naše pozvání.

Pozvěme tedy dnes - právě teď - Hospodina mezi nás, do našeho středu, aby mohl přebývat mezi námi. On s námi chce zůstávat. On nás chce osvobodit od zla a smrti. Stvořil nás, abychom byli šťastni.


 
Příbuzné odkazy
· Více Zamyšlení
· Novinky od Stepan


Nejčtenější článek Zamyšlení:
Soulož v rajské zahradě


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Zamyšlení

Podobná témata

Doporučené odkazy:

Biblická apologetika

Michaela Křivánková - Portrétní fotografie


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Bůh přichází dnes" | Přihlásit/Vytvořit účet | 80 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Úterý, 22. prosinec 2009 @ 04:29:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Já bych řekl, že zvát ho není třeba. On totiž mezi námi je, ať v Něho věříme nebo ne. Ale spíš je třeba Ho vzít navědomí. Když si to převedu do lidské roviny, tak mezi námi je někdo takhle vzácný a my si ho kolikrát ani nevšimneme.



Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Úterý, 22. prosinec 2009 @ 12:45:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar já
V něm se pohybujeme, dýcháme a jsme, ale do své svobody Ho musím pozvat a pak mi pomáhá řešit to, v čem jsem já BEZmocná. On respektuje mou svobodu, má k ní úctu, protože On sám mi ji dal. Já malý červíček, zrnko písku, se mohu opřít o Jeho MOC, protože je psáno : Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova.


]


Re: Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Úterý, 22. prosinec 2009 @ 20:02:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Možná to vypadá jako hra se slovy, ale já bych řekl, že je třeba ho vzít navědomí. Kdybych řekl, že ho musím pozvat, znělo by mi to jakože že mu prokazuju kdovíjaké dobrodiní tím, že se mu milostivě začnu věnovat. A přitom tím, že ho vezmu na vědomí udělám nejlíp hlavně pro sebe samého. Bůh nás vůbec nepotřebuje a proto je právě tak úžasný, že i přesto je nám nablízku.
Ale jinak bych řekl, že to vidíme velmi podobně.


]


Re: Re: Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Středa, 23. prosinec 2009 @ 02:47:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
Hospodin nás nepotřebuje, my potřebujeme Hospodina. Je to hra se slovy. Dal nám svobodu a respektuje ji. Neprokazuji mu dobrodiní, že Ho zvu do svého života. Je mnoho lidí, kteří se rvou se životem z vlastních sil. Teď jsem došla k tomu samému, co píšeš a já to napsala na začátku. Ano, Hospodin nás nepotřebuje. Je nám nablízku, je to náš Otec. Většinou voláme - Otče náš, jenž jsi na nebesích....V mezních situacích - Bože, pomoz...... A v lidské rovině - otec sleduje své děti a vždy je k dispozici a pomůže.
A tak i Bůh - vidí nás a slyší nás a je stále s námi a kdykoliv je nám k dispozici a čeká na naše Abba. Dokonce, i kdyby naše hříchy byly jako šarlat, On je vybělí. Má pro nás otevřenou náruč. Jen mu musíme důvěřovat.

Jenom to každý jinak vyjadřujeme.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Středa, 23. prosinec 2009 @ 04:11:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Výborně. Teď se tedy dostáváme na úroveň č. 2, a sice co dělat, když to takhle zrovna fungovat přestane. Tedy že přes to všechno, co o Bohu víme, Bůh mlčí, nebo máme zdání, že není nablízku. Tomuhle tématu se tu a tam věnuje Tomáš Halík a jestli se nepletu tak hlavně Terezie z Lisieux, kterou předpokládám znáš líp Ty než já.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Středa, 23. prosinec 2009 @ 09:45:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
No, to že to funguje je milost. A když to přestane fungovat a Bůh mlčí nebo máme zdání, že není na blízku - tak zase jenom Bůh ví proč to tak je. Nesmíme si zoufat. To se lehce řekne a asi se to hůř žije.

Také jsem něco četla o tzv. tmě od sv. Jana od Kříže, Terezie z Avilly i malou Terézku znám a Tomáše Halíka také.


Vlastní zkušenost s tím, že by Bůh mlčel a já Ho neslyšela nemám, ale také ji v životě mohu mít, to člověk nikdy neví. Hospodin mě uchvátil svou MOCÍ a já jsem se o ni opřela. Sedím u Jeho nohou a držím se Jeho roucha. Je to milost. Vím jistě, že všude tam, kde jsem BEZmocná, tak všude tam se mohu opřít o Jeho MOC. Je to dobrý pocit mít ku pomoci Mocného Hospodina.

Nikdy nejsem sama. Je to nezasloužená milost. Hospodin ví, že bych sama asi nikam nedošla.

Takže když přestane fungovat jistota, že Bůh je právě teď se mnou a držím se ho - to musí být těžké.

Žalmy 23
  • 1 Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.
  • 2Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod,
  • 3naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.
  • 4I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.
  • 5Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.
  • 6Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Středa, 23. prosinec 2009 @ 18:30:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak jestli s tím opuštěním Bohem zkušenost nemáš (a máš zároveň zkušenost s Boží přítomností), tak to jsi šťastný člověk. Možná skoro taková hříčka přírody :-) Já mám za to, že se to u lidí pohybuje v takových sinusoidách Boží blízkosti a odloučení. Když je Bůh blízko, resp. to on je pořád, ale když to i vnímám, tak to je takový svátek. Řešili jsme tohle téma s kamarádkou, která se obrátila relativně nedávno, tak před rokem a půl, ale prošla velice rychlým duchovním vývojem a teď se učíme jeden od druhého (opět jsem měl, jako už tolikrát, v životě štěstí na katoličku). Ta popsala svoje snášení toho odloučení tak, že chápe, že už není duchovní kojenec, který když nemá na blízku rodiče, tak se rozeřve. Ona ví, že Táta ji má rád, ale že je někde v povzdálí, ale že se zase brzy vrátí.
Dojít někam bez Boha? A kam bychom chodili, kdybychom neměli Cíl, kterým směřujeme? Bez Boha se nikam nedá dojít snad přímo z definice, protože bez něj ani není kam chodit :-)


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Středa, 23. prosinec 2009 @ 19:24:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
No, to jde o to, že jsem se setkala s Hospodinem a uviděla Jeho Moc. Je to milost. Nezasloužila jsem si ji vůbec ničím.

Nevím, jestli někdy v budoucnu prožiju odloučení od Boha. Nevím proč jsem viděla Jeho Moc. Mám stoprocentní jistotu, že je Bůh se mnou. A to je opravdu milost.

Myslím, že máme prosit o milost Přítomnosti Boží ve svém životě. Nemáme jenom o Bohu mluvit ale máme stále mluvit s Bohem.



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Čtvrtek, 24. prosinec 2009 @ 21:05:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Což to já jsem se s Hospodinem a jeho mocí setkal taky, ale od té doby se nebojím a nestydím přiznat, že ta setkání s ním jsou střídána mnohem delšími obdobími odloučení. Na druhé straně je Bůh tak úžasný, že se z těch setkání dá vyžít i během těch údobí mezi tím.
Mimochoedm, zajímavou myšlenku jsem četl u Józsefa Farkase, považuju ji za možnou, ale nikdy mě to před tím nenapadlo. On píše, že apoštol Pavel měl ten jeden veliký zážitek s Bohem a ten mu pak vystačil na celý život. Z toho žil a kázal. (Pochopitelně tím není míněno, že by po zbytek života žil Bohem opuštěn, ale že prozření takové intenzity mohl mít v životě klidně jen to jedno).


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Čtvrtek, 24. prosinec 2009 @ 21:49:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
Každý máme setkání s Boží Mocí jiné. Pokud se špatně vyjadřuji nevím, ale jsou dny, kdy člověk chodí po růžích, jsou dny, kdy chodí po trnech, ale s Hospodinem, nikdy ne bez něho. Je to milost.

Ano, v tom filmu o Pavlovi to bylo také krásně vyjádřeno. Pronásledoval křesťany myslel, že tím slouží Hospodinu. Pak uviděl světlo a slyšel hlas: Proč mě pronásleduješ - měl zážitek s P. Ježíšem. A pak již do něj kopali a bili ho a on šel. Moc krásně to vyjádřili.

Tak si myslím, že ty silné zážitky nesou člověka celý život. To jsou ty zkušenosti - živé zkušenosti, ze kterých se žije.

Je to nezasloužený dar, ale Hospodin ho dává. Hospodin dělá zázraky i dnes.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Sobota, 26. prosinec 2009 @ 21:49:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Já bych skoro řekl, že chodíme s hospodinem, i když to nevnímáme. Pokud ho tedy přímo neodmítneme. Jako to malé dítě vidí jen to, že je v pokojíčku samo, ale netuší, že rodič je ve vedlejší místnosti a slyší ho. Pochopitelně to tak nejde pořád, občas toho rodiče vidět musí :-) Tím se snažím popsat tu sinusoidu v životě s Bohem, prostě jednou dole, jednou nahoře. Neznám nikoho, kdo by byl pořád jen nahoře, ale z těch vrcholů pak žijeme v těch mezidobích.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Sobota, 26. prosinec 2009 @ 22:47:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Je to trochu jinak, Ingmare.

Naším životem je - nebo tedy má být - Kristus! Kristus, náš život proudí jako živá voda a ta podobně jako vody v přírodě proudí díky tomu, že tu jsou hory a údolí. Kdyby nebylo nahoře (hory) a dole (údolí), nebylo by toku vody. Takže ať jsme nahoře či dole, žijeme Kristem, skrze Krista, který nám dává hojnost života v přetékající míře, a to přetékání - tento proud je životem Církve coby Těla Kristova, který by bez hor a údolí nebyl možný.

Apoštol Pavel to popsal velmi pěkně ve 2. Korintským 6:8-10 skrze slávu (hora - nahoře) i potupu (údolí - dole), skrze pomluvu (dole) i pochvalu (nahoře), jako svůdcové, a přece pravdiví, jako neznámí i uznávaní, jako umírající (dole) — a hle, jsme naživu (nahoře), jako trestaní (dole), ale ne usmrcovaní (nahoře), jako zarmucovaní (dole), avšak stále se radující (nahoře), jako chudí (dole), avšak mnohé zbohacující (nahoře), jako nic nemající (údolí), a přece všechno držící (hora). Takže díky všem takovýmto dole a nahoře Pán udržuje v našem životě tok/proud Jeho života v nás v Jeho úžasné režii. Samozřejmě pokud Mu patříme a sloužíme, pokud Ho následujeme, pokud jsme Jeho pravými učedníky a pokud jsme Ho hodni. Tož tak.

willy


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Neděle, 27. prosinec 2009 @ 11:57:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar

Hezky jsi to popsal.
Všichni žijeme ve stínu Boha, jenom si neuvědomíme, že nás vidí a slyší. Dítě, když si hraje, koukne sem tam, jestli ho dospělý sleduje a my se zapomínáme koukat, jestli nás Bůh sleduje - a On nás sleduje.

Otcem důvěry je Abrahám - je pro nás vzorem ale i on zakolísal a narodil se mu Izmael, protožel ztratil důvěru, že se mu narodí syn - Sára již byla stará.

S důvěrou v Hospodina to máme asi každý jiné, každý jinak vnímáme Přítomnost Boží v našem životě. A také každý jinak neseme méně Přítomnosti Boží v našem životě. Každý se jinak setkává s Hospodinem, každého jinak Hospodin osloví. Na to asi neexistuje šablona.




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Neděle, 27. prosinec 2009 @ 18:36:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jo, sleduje, ale když si to takhle řekneme, nesmíme ztratit ze zřetele, že jsme pořád v příměru Boha - rodiče, nikoliv Boha - policajta. No jo, jsme někdy takové autistické Boží děti :-)
Aha, vidíš, podobně zakolísal i Jonáš (ačkoliv on byl spíš asi častěji mimo než na správné cestě - přesto s ním měl Bůh plán a trpělivost). Jonáš viděl, do jaké šílenosti ho Hospodin posílá. Tuším jsem tu už psal o Jonášovi a o tom, že jít do Nivive, které bylo v té době hlavním městem nepřátelského státu, bylo jako ty třeba někdy v sedmdesátých letech poslal Bůh nějakého faráře kázat do Kremlu. Prostě šílenost, Jonáš ji jako šílenost (správně) zhodnotil. Těžko říct, kde udělal chybu, možná si neuvědomil, KDO ho posílá, KDO je autorem plánu, možná něměl vypěstovaný s Bohem ten vztah důvěry, ale těžko ho soudit, protože já sám si nejsem jist, jestli bych do té Moskvy šel.
Každý z nás je dílem Božím a každý z nás je jiný. Možná tím ukazujeme na Boží velikost. Protože povahu všech lidí postihnout nedokážeme, natož pak povahu toho, kdo je všechny vytvořil. A jsem i rád, že křesťané jsou každý jiný. Jsem třeba rád i za evangelikální křesťany, kteří dokáží oslovit lidi, které my kvakeři bychom oslovit nedokázali. Třeba v Maďarsku existuje církev s několika tisíci členy, jsou to jacísi evangelikální kvakeři, kteří s námi mají ale společný jen původ, je to v podstatě normální taková trochu naletničnělá církev, něco mezi baptisty a našimi apoštoláky, tedy mně svým pojetím hodně cizí, ale obdivuju, že asi polovina téhle církve jsou díky jejich cílené misii Romové. V našem liberálním prostředí věc naprosto nemyslitelná.
Jsme zkrátka každý jiný a je to tak dobře. Můžeme díky tomu oslovovat různé druhy lidí. Je to jako se stravou. Ideální, kde by bylo všechno, prostě neexistuje a třeba pestrosti :-)


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Neděle, 27. prosinec 2009 @ 19:11:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
Bůh je náš Otec, ne imitace Otce. Je to těžké si v dnešní době představit ideálního Otce -  ne?

Jonáš to měl téžké, ale v Ninive se pak postil i panovník a dobytek. Nevím, jestli by to dnes některý panovník dokázal, kdyby přišel prorok a řekl nám, že budeme zničeni, ať se obrátíme. Nebo si myslíš, že by některý panovník dal příkaz - tak já se budu postit, celý můj dvůr, vy všichni lidé také, i dobytek? My jsme horší než byli v Ninive, ale asi jsou ještě spravedliví, kteří drží tento svět, protože nejsme zničeni, jako Sodoma a Gomora.

Jonáše ještě v té době poslouchali. Dnes jde i o to, že by tě ani nikdo neposlouchal. Mávli by rukou a žádný panovník by tě neposlouchal. No a do Moskvy - jít do totalitního režimu - no to by tě popravili. I když na druhé straně, jurodivé nepopravovali -někde jsem to četla v nějaké knize o hluboké ruské duši.

Každý jsme jiný a každý můžeme oslovit jiného člověka. Někdy člověk vyslechne nějakou promluvu, která je hodnocena jako slabá a ona druhého může velmi oslovit, protože právě pro něho je v ní slovo. Kdo má slovo od Boha, je určitě pro někoho určené.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Pondělí, 28. prosinec 2009 @ 04:40:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vidíš, já myslím, že jsem téměř ideálního otce měl, nebo teda stále mám, ale daleko a už mě nevychovává. Je sice totálně nevěřící, ale přesto je to člověk, který mi mohl posloužit jako obraz toho Otce nebeského. V tomto ohledu si nemůžu stěžovat.
Jsem moc rád, že jsme se dostali od obhajování nebo vyvracení liberálního přistupu k biblickým příběhům konečně k tomu, Kdo se za nimi skrývá, ale přesto si neodpustím poznámku, že jakkoli je pro mě kniha Jonáš přínosná a mám ji rád, jsem přesvědčen, že se jedná o rozsáhlé podobenství o tom, jací jsme my věřící. A podobenství má tu vlstnost, že se nedá natahovat za určité hranice. Tam ta podobonost přestane platit. To je podle mě případ toho postícího se dobytka. Já bych neřešil, jak to bylo možné, nebo jestli by to bylo možné dneska. Chce se tím říct, že ta Jonášova řeč měla nepochopitelně pronikavý dopad.
Ano, Jonáše poslouchali, protože to je podstatné v linii toho příběhu - autor by ho jinak nemohl dovést tam, kam chtěl a nemohl by vyjádřit o Bohu a člověku to, co měl na mysli. Ale nerad bych sklouzl k obhajování nebo popírání historičnosti. Popírat ji budu jen tam, kde nám překáží v tom, abychom pochopili smysl té knihy. Jonáš se ale bál stejně jako my dneska, ne? Že by nás nikdo neposlouchal. Nebo možná to byla jiná doba, kdy nebyla taková záplava informací a bál se, že ho pěkně vyslechnou a pak popraví? Možná máš pravdu.
No jo, ale platilo to s tou ruskou duší a jurodivými za komunistů? Tam bych řekl, že je zavírali do psychiatrických léčeben. tedy v tom lepším případě.
Ano, to s těmi promluvami je jak vystřižené z nějaké kvakerské brožurky. Možná bych to napsal slovo od slova stejně. Pokud trochu tušíš, jak vypadá kvakerská bohoslužba (tiché očekávání, z něhož tu a tam někdo inspirován promluví k ostatním), tak v tom prostředí má tahle myšlenka velmi časté a praktické použití.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Pondělí, 28. prosinec 2009 @ 09:29:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
No, já mám také velmi dobrého otce - luterána. Nedělá mi problém obracet se k nebeskému Otci, ale ani k Panně Marii protože  mi sám otec vysvětloval, jak důležitá je Panna Maria v dějinách naší spásy.

Tak na knihu Jonáš mám úplně jiný názor než ty - já věřím, že Jonáš, skutečně v břiše veliké ryby pobyl Bůh má tu MOC to tak zařídit. Jonáše stvořil i velikou rybu a může konat věci i proti našemu  rozumu a možnostem a dosaženým výsledkům vědu naší doby.

A jestli se postil dobytek - tak si myslím, že určitě se postil, a že všichni úpěli a volali k Hospodinu - a dobytek bučel a mečel. Dovedu si to živě představit.

No, dnes se v naší společnosti ani tak bát nemusíme, ale nikdo nemá čas poslouchat a nevěří nám. Dnes lidé Bohu nevěří, zesměšňují Ho a vůbec si nedovedou představit, že by v našem světě mohl mocně zasáhnout svým ramenem - jak je psáno. Lidé nevěří zázrakům. Mumlají si něco s vědmami a s čarodějnicemi a v  Moc Hospodina nevěří. Věří horoskopům a kyvadélkům a Hospodinovi nevěří. Dnes jenom menšina lidí věří, že Ježíš je stále mezi námi, a že může zasáhnout do našich životů, že má tu MOC. Nevím, na co všechno lidé věří, ale Hospodinu ne.

Četla jsem o jurodivých, kteří rozdali majetek, byli velmi vzdělaní, odebrali se do pustiny, a ty pak komunisté velmi navštěvovali. Oni prý uzdravovali a dělalí zázraky. Ty pak nezavírali do blázince a vyhledávali je i čelní představitelé strany - myslím v SSSR.

Netuším, jak vypadá kvakerská bohoslužba.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Pondělí, 28. prosinec 2009 @ 16:09:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Což to já se snažím Marii taky neopomíjet, jak se v některých protestantských kruzích děje. Já k ní jak nekatolík nemám takové ty teologické přídavky navíc, které v Bibli nejsou, ale uznávám, že při určitém pohledu na Bibli (který ovšem nesdílím), mohou dávat smysl. Pro mě je Marie téměř archtypální příkladem oddanosti Bohu, pokory a ochoty jít s ním, i když nevím kam.
Jo, toho Jonáše jsme si vyříkali už dřív. Vím, že to v tomhle směru chápeme jinak, bral bych to jako fakt a nesnažil se na tom nic měnit. Já se teď budu snažit uvažovat v obou liniích pohledu na tu knihu: Počítám, že Ty bys tam mohla vidět jako velké poselství té knihy, že ninivští se obrátili a to tak důsledně, že se stal zázrak a pokání činil i jejich dobytek. Mám pravdu?
Já nepopírám, že je úžasné, když někdo z lidí udělá to, co ninivští, ale podle mě tenhle úsek té knihy o tom není. Zásadní je, že Jonáš jim měl kázat, že dojde ke zkáze, pokud se neobrátí. Původně to udělat nechtěl a uprchl. Nakonec ho Bůh přeci jen přiměl k tomu, aby úkol splnil a on to udělal. Strašně mu šlo o to, aby ON byl pravým prorokem, aby se JEHO poselství naplnilo. Chápeš? Šlo mu o to aby to byl ON, Jonáš, kdo má pravdu. Proto mu udělalo čáru přes rozpočet to, že se ninivští obrátili (a to tak radikálně, že i s dobytkem) a on pak na konci knihy hudrá a Bůh mu ukazuje a příkladu toho skočce a červa, že lidé jsou důležitější než to, aby Jonáš byl majitelem pravdy. Nedostává ta kniha tímhle pohledem ucelený smysl? Rád to zkonzultuju, všiml jsem si toho teprve asi před rokem.
Jo, mimochodem, i jestli se ninivští obrátili, asi jim to moc dlouho nevydrželo, protože pak zpustošili deset izraelských kmenů - z toho bych soudil, že to Ninive je tam opravdu jako archetyp sídla mocnosti, u níž je obrácení nejméně pravděpodobné, podobně jako u té Moskvy za času Brežněvových. Tím Bohu žádnou moc neupírám, jen tvrdím, že tenhle příběh je o něčem jiném. Taky si to umím živě představit. Ten dobytek si ještě sypal kopýtky prach na hlavu :-)
Jo, lidé jsou opravdu schopní věřit čemukoli. Možná jim na křesťanství nevadí ani tolik Bůh nebo Ježíš, jako církev. Nemyslím zrovna katolická. Jakákoli, protože je to organizace. Tady u nás je alespoň ve střední generaci docela dost alespoň papírových katolíků, ale třeba u nás v práci ta nejviditelnější katolička byla zároveň známá věštkyně ze všeho možného. Když odcházela do důchodu, dostal od ní každý po svatém obrázku, tuším, že říkala něco o ochraňující moci. Dostal jsem Marii a dal jsem si ji stylově jako záložku do učebnice polštiny :-)
Tu bohoslužby jsem v podstatě popsal v tom předchozím příspěvku. Podrobněji to najdeš na http://www.kvakeri.cz/Home/poprve, je to můj překlad z angličtiny a asi bych to v našem kontextu napsal jinak, ale jsem rozhodně lepší překladatel než spisovatel. Myslím, že podobný styl bys našla i v některých katolických kruzích. Myslím zrovna, že františkáni provozují něco podobného.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bůh přichází (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Pondělí, 28. prosinec 2009 @ 16:57:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
Mám úctu k Panné Marii a líbí se mi všechny pobožnosti k Panně Marii. Pravda je, že jsem byla vedena trochu jinak.

Ninive - jestli pokání činil i dobytek, to nevím, jak je to se zvířaty, ale když ta zvířata nedostala nic do koryta, tak bučela a lidé se postili a prosili Hospodina. Tak to vidím.

Ano, ninivští se obrátili a Jonáš nebyl spokojen. Pak si spokojeně ležel a skočec mu červíček nahlodal a zase na něj pálilo sluníčko. Jonáš chtěl zemřít.
Je to i o tom, že Hospodin je milosrdný, a že tomu, kdo lituje svých hříchů a prosí Hospodina o odpuštění a o pomoc Hospodin pomůže. Dá se to uplatnit i v dnešní době. V povodních si lidé měli vzpomenout na ninivské a měli prosit. Hospodin je milosrdný. Hospodin řekl Jonášovi. Tobě je líto skočce a mi by nemělo být líto těch, kteří nerozeznají pravici od levice? Máš pravdu. Lidé jsou důležitější než to, aby Jonáš byl majitelem pravdy. Jonáš čekal trest - milosrdenství Hospodinovo ho nějak zaskočilo.

Nevím, jak to vnímala zvířátka.

Ninivští nebyli zničeni, a pak šly dějiny dál.

Když se čte Písmo svaté, vždy nás tam může oslovit něco jiného.

Nevím, co lidem nejvíce vadí na křesťanství. Já mám tu zkušenost, že hádky mezi jednotlivými církvemi. Lidé říkají, všechny je strčit do jednoho pytle. Křesťané by měli vystupovat tak, aby jejich vinou nebylo v posměchu jméno našeho Boha. Papírových věřících je mnoho - katolíků i evangelíků a jiných. Mi se nelíbí, že lidé mají jednu Bibli, Hospodin je jeden a hádají se. Proto nejsou v církvi zázraky a znamení.

O kvakerech si přečtu.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bůh přich (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Pondělí, 28. prosinec 2009 @ 20:20:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jo, to já byl taky veden jinak. Jestli jsi viděla film Pelíšky, tak ta rodina toho důstojníka tam vůbec není vylíčená přehnaně. U nás byl rozdíl jen v tom, že jsme neměli nástěnku :-)
Já bych ten dobytek neřešil jinak, než že to značí, že to pokání bylo úplně maximální. Jinak bych se obával, že to podobenství dotahuju tam, kde už nemusí funguvat. Ale pokud Tě Tvoje pojetí dovede k nějakému pozitivnímu závěru, proč ne?
No jo, ale že by ninivští byli nepřátelé Izraele, pak se v knize Jonáš tak razantně obrátili a pak se zase stali nepřáteli? Já bych s tím měl problém, tím neříkám, že ho nutně musíš mít i Ty a pokud Ti tvoje doslovnější pojetí tu knihu otevírá víc než jiné, Pán ti ho požehnej. Tebe by možná taky zabilo, kdybys jedla to, co já a naopak.
Ty jsi někde z Moravy? Každopádně to musí být nějaký kulturně úplně odlišný region, protože tady u nás se něco takového už moc neděje. Třeba Alfa kurzy tu pořádali katolíci spolu snad se všemi rozumnými protestantskými církvemi ve městě (máme tu pár samostatných evangelikálních sborů, některé jsou dost divoké, ale to je jen pár lidí), třeba společnost Ovečka o.p.s, co sdružuje rodiny s dětmi s Downovým syndromem, byla založena sborem Apoštolské církve a díky mé manželce nemají problém spolupracovat s místním sborem adventistů (a tyhle církve by si teoreticky, pokud jde o učení, měly jít po krku v míře větší než malé). My kvakeři jsme neměli problém se zapůjčením prostor od adventistů... Tak, celkem idyla. Už i můj oblíbený József Farkas píše někdy v sedmdesátých - osmdesátých letech, že ekuména, mezicírkevní dialog už je překonaný (resp. je to věc, kterou máme, funguje, pojďme dál) a nadešla doba dialogu mezináboženského. I když je fakt, že on žil v Maďarsku, kde je náboženská situace docela zajímavá (katolická většina, asi čtvrtina jsou protestanté a jsou tam velmi častá smíšená manželství). Dokonce i ve Slezsku jsem byl už svědkem křesťanské skupinky, kde byli lidé z více církví (a pustili se všichni do mě, právě kvůli Jonášovi :-))
Já bych viděl příčinu problému v tom, že v dnešní době se lidé jak čert kříži vyhýbají čemukoli, z čeho plynou nějaké závazky. Proto Ti budou praktikovat spíš různé věci newageovského ražení, protože New Age (nebo spíš ta lidová komerční zbožnost, do níž se rozplizl) nevytváří žádnou organizaci. Prostě si kupuješ nějaké duchovní zboží, platíš za něj a děláš si to sama doma, nebo dojedeš za nějakým guru a zase se vrátíš domů. Můžeš mít ze sebe dobrý pocit, jak jsi duchovní, ale k ničemu Tě to neváže, nemusíš svou víru testovat životem v náboženské komunitě (a to je někdy pořádná fuška), můžeš si žít ve svých vysněných vzdušných zámcích. To, že se křesťanské církve mezi sebou hádají, je lidem zvenčí šumák, neb často ani nevědí, že je církví víc a mají se o co hádat. Takhle hádky církví se státem o majetek, to už je pro běžného člověka srozumitelnější, ale hádky u učení jsou lidem putna. Teda v mém kulturním kontextu.
Na těch kvakerských stránkách je podstatný celkem nenápadný odkaz s literaturou ke stažení. Pár knížek tam už je, časem snad přibude něco dalšího. Počítám, že by se Ti mohlo líbit Jak pojmout modlitbu Páně.



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bůh p (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Úterý, 29. prosinec 2009 @ 09:15:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
Hm. Tak to u nás nebylo takové. Mě vychovávali s vědomím, že Bůh je můj Otec.

Proč myslíš, že jsem z odlišného regionu než ty? Myslím si, že spolupráce mezi jednotlivými sbory a církvemi je víc než dobrá. Když se chce a není pýcha, tak to funguje. Nebo si myslíš, že kvůli názoru na Jonáše jsem z Moravy? To já spíš kvůli vlastní zkušenosti s Hospodinem beru Jonáše doslovně. Vím, že když se Hospodin pro něco rozhodne, je to neodvolatelné, On splní své Slovo, má MOC ho splnit a my lidé tomu vůbec nemusíme rozumět.

To je pravda, že lidé se vyhýbají závazkům, ale na druhé straně mohou mít strach z nezdravé manipulace, kterou Hospodin nechce.
I v New Age je manipulace. V uzavřených komunitách může jít také o manipulaci a to každý nesnese. V římskokatolické církvi mám svobodu.

To, že se křesťanské církve mezi sebou hádají, tak to mi nepřijde, že je lidem zvenčí šumák. Je to dost zásadní. Většinou se na rozdělení vždy poukazuje, proto je snaha o ekumenismus. Snaha společně se modlit před Hospodinem. To by mělo být, protože Hospodin je jeden. Také se pohybuji mezi různými církvemi a sbory a většinou to začíná nebo končí tím, jak je papež špatný a jak my jsme dobří. No lidé se prostě v té své lidské rovině hádají a měli by zůstat v rovině Hospodina, tj. v rovině chval a modliteb k Hospodinu. Z toho já moc dobrý pocit nemám.

Církevní majetek - to je věc našich vládních činitelů. Měli by to pořešit.

Knihy o modlitbě si ráda přečtu. To jsou důležité věci - modliba, chvála, klanění se Hospodinu. Hádky - to ne.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: B (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Úterý, 29. prosinec 2009 @ 20:01:15 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nee, tu Moravu jsem typoval kvůli těm sporům mezi církvemi, vůbec ne kvůli tomu Jonášovi.
No jasně, já myslím, že lidé se z obavy z jedné manipulace vrhají do manipulace ještě daleko větší. Nemyslím teď zrovna "falešné náboženství", ale spíš třeba konzumní styl života, který funguje na principu uměle vyvolaných potřeb. A je chybou se od těchhle problémů distancovat jako od světských a tedy příliš málo svatých na to, aby se jimi křesťané zabývali, protože třeba takové nedělní návštěvy hypermarketů do jisté míry převzaly roli dříve tradiční návštěvy kostela. Nehledě na to, kam pak homo consumensis upírá svou mysl.
Vidíš, já jsem se katolíkem nestal, protože jsem se obával, že je tam tolik věcí nalajnovaných, že bych tam svobodu neměl. Mám totiž tendence, když už se v něčem angažuju, brát to do důsledků, takže kdo ví, jaký by ze mě byl katolík. Možná buďme rádi, že jím nejsem :-) Dneska si už ale umím představit, že v rámci katolické církve tu svobodu někdo mít může. Je natolik široká, že si tam prakticky každý může najít svou polohu.
Já jsem snad v životě neslyšel od někoho nevěřícího, že by poukazoval na rozdělení církví, ale asi teda máme každý jinou zkušenost. My doma držíme modlitební skupinku, která kdysi dávno začala jako adventistická, pak se postupně obměnilo členstvo a stala se velmi ekumenickou, nejvíc nás bylo asi devět z pěti církví a dvě nezařazené, a pak se stala dokonce i poněkud univerzalistickou, když jsme mezi sebe vzali praktikující židovku a dívku, která je tak nějak duchovně laděná, ale otázku křesťanství má ve svém životě otevřenou (což je samo o sobě úspěch, protože se jí dostano velmi nešťastně podané babiččiny katolické výchovy). A nehádali jsme se nikdy.
Ja ja, je třeba se víc zabývat tím, co buduje. Já jsem až asi v diskusi s Tebou začal tohle fórum pociťovat, jako že má něco společného s Božím duchem.



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Úterý, 29. prosinec 2009 @ 21:04:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
Nevím, jestli jsou na Moravě spory mezi církvemi větší než v Čechách. Asi jak kde.
S těmi supermarkety máš pravdu. Lidé si udělají nedělní výlet na nákupy a mají to jako pobožnost. Klanějí se bůžkům konzumu.

Dosti silně pociťuji kritiku nevěřících na adresu věřících proto, že jsou rozděleni - HOĎTE JE DO JEDNOHO PYTLE atd.

No a já svůj život v ŘKC vnímám jako naprostou svobodu s tím, že se angažovat mohu taky, podle své volby tam, kde mě Duch svatý posílá.

Je dobré, když se spolu modlí lidé z více církví. V naší rodině také není problém modlit se, i když nejsme v jedné církvi. Rozhovory o Bibli jsou běžné.

Dobře se s tebou povídá o tom, jak je Hospodin Mocný.




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Středa, 30. prosinec 2009 @ 19:42:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Já mám z křesťanství na Moravě, kde jsem pět let studoval, takový dojem, že jsou tam věci mnohem přesněji vymezené, vše je tam takové jasnější, méně se pochybuje a lidé si za svým přesvědčením víc stojí. Jako všechno to má svoje klady i zápory.
Ty supermarkety pěkně rozebírá tuším Jan Keller. On ukazuje, že v dnešní komplikované společnosti je prakticky každý někomu podřízen, každého někdo buzeruje a do supermarketů, nebo teda spíš do těch dnešních hyper- si chodí léčit své komplexy, protože tak mají pocit, že jsou neomezenými pány. Kromě toho se tam chodí opájet tím, co dokáže zplodit dnešní božstvo zvané tržní ekonomika.
já pokud jsem někdy pociťoval kritiku nevěřících na adresu věřících, bylo to čistě proto, že jsou věřící, a o tom, jestli jsou rozděleni nebo ne, kritizující zpravidla neměl ani páru :-)
Možná pro Tebe bude zajímavý jeden zákon, který mají v Maďarsku - podle mě patří někam do 16. století, ale  opravdu tam dodnes platí. Oni jak tam jsou pohromadě katolíci s těmi reformovanými a luterány, tak vzniká hodně smíšených manželství a mají zákon, který říká, že synové dětí náboženství po otci a dcery po matce. Dobrý ne? :-) člověk se až diví, co se všechno dá zákonem upravit. Mám třeba v Budapešti dobrou známou, která měla tatínka katolíka a maminku reformovanou, tak je taky reformovaná a přijde jí to naprosto normální. Zajimavější by ale podle mě mohl být příklad rodin, kde mají těch dětí víc. Znal jsem jednu, kde byl tatínek luterán a maminka katolička a měli tři syny a jednu dceru. Jenže to byli křesťané tak praktičtí, že tam bylo cítit jen obrovskou lásku a žádné rozdělení.
No, on Hospodin je ještě mnohem mocnější, než my si tady povídáme :-)


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Středa, 30. prosinec 2009 @ 20:05:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
Na Moravě prý je křesťanství zvykové a v Čechách opravdovější a živější. Tak nevím. Více lidí, více názorů. Co asi bude pravda?

Ty supermarkety - v neděli se rodinka vypraví nakupovat, místo aby se věnovala modlitbě a dala sedmý den Hospodinu. Sedmý den věnujeme jiným bůžkům. To je trend společnosti

Možná proto, že žiji v náboženstvím rozdělené rodině, mám přehled o postoji nevěřících k rozdělení věřících náboženstvím. Sem tam je mi hanba.

Ten zákon co je v Maďarsku znám, protože já jsem měla být katolička a bratr luterán. Docela vážně se to v naší rodině řešilo. Závěr je takový, že i bratr je římskokatolík a žijeme v lásce - bez hádek a rozdělení. Hospodin nechce ať se hádáme.

Hospodin vůbec nechce ať se lidé nad jednou Biblí hádají, ale chce, ať se mu klaníme, chválíme Ho a vyprošujeme si požehnání pro náš život a také ať prosíme o Jeho milosrdenství a pomoc.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Čtvrtek, 31. prosinec 2009 @ 20:13:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
No, podstatné je, že na Moravě to křesťanství vůbec je, zatímco v Čechách... ...člověk musí víc hledat :-) Všude záleží na tom, na jaké lidi narazíš. A zrovna třeba v katolické církvi nebo i mezi kvakery to platí víc než kde jinde, obě ta společenství jsou velmi široká.
No, nedělejme si iluze, ona by se ta rodinka, nebýt supermarketů, té modlitbě stejně nevěnovala, ale nejspíš by čuměla na telenovely, nebo co to teď prý v té televizi chodí :-) Já ji vidím jen velmi zřídka.
Já žiju taky v náboženstvím rozdlené rodině, jak jsem psal, manželka je adventistka, ale to rozdělení je jen teoretické. Tu a tam se nás někdo ptá, jak to může jít dohromady. Jde to. Pochopitelně by to asi nešlo, kdybych já byl ultraliberální kvaker a ona ultraortodoxní adventistka. Ve skutečnosti věříme velmi podobně a děti vedeme takovým univerzálním křesťanským směrem. Věřím, že pokud je předmětem náboženství člověka opravdu Bůh a ne ty jeho lidské popisy a ten folklór, co kolem něho vytvořili (neb bez něho to nejde), tak si dva i hodně rozdílně věřící musejí rozumět, protože se u toho Boha zkrátka setkají.
Počkej, a na základě čeho jsi měla být katolička a bratr luterán? U nás ten zákon neplatí. Nebo pocházíte z Maďarska? Tam to není nějaké vnitrocírkevní nařízení, ani nepsané pravidlo, ale natvrdo státem vydaný zákon. Nevím, jak to řeší, když se samo to dítě chce rozhodnout jinak. Ale k tomu asi z podstaty věci musí dosáhnout určitého věku... Nevím, zkusím se zeptat.
No to je ono, pokud budeme brát Bibli jako papírového Boha, budeme se kvůli němu pravděpodobně hádat. Já myslím, že nám by Jonáš jako téma k hádání vydražel na docela dlouho, ne? :-) Ale pokud budeme na Bibli pohlížet jako na pomůcku, která nás vede za sebe samu, tedy k Bohu, pak můžeme dospět k tomu ideálu, jak o něm píšeš, přestože tu pomůcku používáme každý trochu jinak. Podstatné je, aby plnila svůj účel, tj. ukazovala nám na Boha.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Čtvrtek, 31. prosinec 2009 @ 21:03:43 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
No, někde je křesťanství zvykové, ale pravda je, že do srdcí lidí vidí Hospodin a ne já.

V rozdělených rodinách se dobře žije, pokud je tam láska a úcta a středem všeho dění Hospodin. Já ráda poslouchám, jak se kdo v modlitbě setkává s Hospodinem, jaký s ním má má vztah - to mě oslovuje úplně nejvíc. Modlitba, klanění se a chvála. Důležité jsou pro mě rozhovory o Bibli. To v naší rodině vnímám nejvíc.

Já jsem byla pokřtěna jako děvče po matce v římskokatolické církvi a bratr měl být pokřtěn po otci v jeho církvi, ale pak se domluvili, že budeme oba dva římskokatolíci. Pravda je, že až jsem dosáhla plnoletosti tak jsem znovu řešila problém, v které církvi zůstanu a rozhodla jsem se pro římskokatolickou církev a sice proto, že mohu přijímat eucharistii a chodit na mši svatou. Je mi velmi blízká i církev, ve které je můj otec, ale já jsem římskokatolička.

Hospodin mě oslovil ve své MOCI a ujal se mě.

O Bibli se není třeba hádat, ta prostě je. Je třeba si uvědomit, že Bůh nás přesahuje, že jsou věci, kterým my lidé vůbec nerozumíme a které ani nechápeme. Hospodin je MOCNÝ Bůh a chceme-li Ho pochopit ve své lidské rovině, nemáme šanci. Je třeba uznat Jeho MOC a svou BEZmoc. Jinak se o Bohu mluvit nedá. Nejsme mu rovni. On je Nejmocnější, my jsme malí smrtelní červíčci.

Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, který učinil nebe, zem, povětří a vodu......





]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Neděle, 03. leden 2010 @ 20:00:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jo, jen Hospodin ví, co se opravdu děje v člověku a proč dělá to, co dělá, ačkoliv některé projevy "zbožnosti" jsou celkem pěkně čitelné i pro člověka :-) Vzpomínám třeba na svého úžasného spolužáka, Hanáka i katolíka jak poleno, který se mě kdysi na VŠ ptal, "proč só v Bibli vlastně te čisilka"? (Mínil čísla kapitol a veršů), případně když jsem řešil, odkdy dokdy trvá neděle (protože adventisté mají sobotu od západu do západu), tak mi odvětil "já nedělo světím od pul desáté do pul jedenásté" (rozuměj doba, kdy u nich ve vsi byla mše). Jeho křesťanství bylo velmi lidové, ale člověk to byl fakt skvělý.
Já myslím, že je důležité mít pořád napaměti, že Bible je pouze odrazem zkušenosti s živým Bohem. Pokud se sejdou dva lidé, kteří tomu takto věří, myslím, že se snad o ní ani hádat nemohou.
A ono je možné se u nás, teda pokud člověk není ze Slezska, kde tuším nějaké luterské církve mají, nebo není členem toho slovenského sboru v Praze, účastnit někde luterských bohoslužeb? Ptám se proto, jestli jsi to katolictví zvolila proto, aby ses vůbec mohla nějakých bohoslužeb účastnit, nebo jestli Ti šlo specificky o bohoslužbu katolickou.
Mimochodem, mám známou katoličku, která když žila několik let v USA v luterské rodině, chodila s nimi naprosto samozřejmě na luterské bohoslužby a říkala "že je to stejně hodně podobný". Když se vrátila, vrátila se i zpět k bohoslužbám katolickým, teď chodí tuším v Brně k jezuitům.
Já souhlasím s panem Halíkem, (teda jestli se zajímáš o východní spiritualitu, tak zdůrazňuji že Tomášem, on je ještě v Brně pravoslavný Libor), že pokud něco beze zbytku pochopíme a pojmeme, můžeme si být jisti, že to Bůh NENÍ.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Pondělí, 04. leden 2010 @ 08:01:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
No, to je pravda, každý člověk má jiné projevy zbožnosti a je to mezi ním a Hospodinem. Také si myslím, že kdo má zkušenost s živým Hospodinem má daleko k hádkám, ale přesto se lidé hádají. K tomu dodám, proto je tak málo znamení a zázraků. Prosazujeme sebe na místo, kam nepatříme.

Jak mi to vysvětluje otec, tak luterán musí mít svou víru v srdci. Však já to také stále používám - v srdci, v srdci musíš mít Hospodina a komunikovat s ním, mít s ním vztah, pak můžeš být kdekolliv - sám, na poušti. S Hospodinem můžeš být kdekoliv. Otec se mnou zajde i na katolickou bohoslužbu, není to pro něj problém, ale nepřijímá eucharistii nebo jde k evangelíkům. Pro něj je velmi důležitá Bible a Hospodin v srdci, tak nevím, jestli to chápeš.

Mě do plnoletosti ovlivnila Jeho matka a moje babička a ta také stále říkala - Hospodina - to musíš mít v srdci a musíš s ním mluvit. Další její úvahy to není vhodné tady psát -myslím, že mě vedla protikatolicky. Ale podstatné je, že mě učila, že Hospodina musím stále nosit v srdci, a to mi vymodlila. Byla skvělá žena. Bibli měla stále na stole - jako já. No bezvadná babička.
No a já jsem se přes Bibli, kterou jsem stále četla, jako ona, dostala do katolické církve, protože Ježíš řekl, toto je moje Tělo - no a to je přece eucharistie a tu já chci přijímat. Babička k mému rozhodnutí řekla ano, Hospodin je jeden. Však ona mě učila číst Bibli. A v Bibli to tak je napsáno - Toto je moje Tělo....eucharistie.

Myslím, že já a bratr jsme jediní dva katolíci z celého rodu mé babičky. Můj rod po této línii je silně protestantský.:O)
Pány Halíky znám oba dva - podle jména. Nevím, jak to Tomáš Halík myslel, ale asi se nesetkal s velkou Boží MOCÍ -jinak by to nemohl napsat.




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Pondělí, 04. leden 2010 @ 19:01:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Já dělím věřící na tři druhy, které jsou jako pomyslné stupínky na cestě k Bohu. Ten první nejnižší se ptá, KDO má pravdu? Pravda jako taková ho ani tak nezajímá, podstatné je, že náleží do skupiny, o níž věří, že ji vlastní a to členství v ní mu zajišťuje jakýsi podíl na ní a hlavně na užitcích z ní, protože kvůli nim se to všechno dělá. Druhá sorta se zajímá o to, CO je pravda - tedy nezávisle hledají - to už je docela krok vpřed. Existuje ale ještě třetí skupina, která již poznala, že vidíme svět jako odraz v (nedokonalém - protože za apoštola Pavla znali jen plechová) zrcadle a jako hádanku, a klade si otázku KDO je Pravda. Ve chvíli, kdy to začneme alespoň trochu tušít, přestává prostor k hádkám. Maximálně se pak můžeme dělit o svou zkušenost a o té se hádat moc nedá.
Jo, s tím Hospodinem v srdci to chápu. Volně s tím souvisí to, že bych se rád naučil nějakou šikovnou biblickou knihu (třeba nějaké evangelium) zpaměti, abych si ho mohl v mysli přehrávat i když nemám Bibli u sebe, nebo ji nemůžu číst. Počítám, že když si to evangelium párkrát pustím v práci do ucha (a ono to není tak dlouhé, Matouš má cca 2 hodiny, zatímco pracovní den 8), tak to za chvíli budu umět.
No jistě, já ač nekatolík nevidím problém v tom, když četbou Bible při určitém pohledu na ni člověk dospěje ke katolickému přesvědčení. Třeba mi přišla zajímavá knížka Naše cesta do katolické církve, kde bývalý presbyteriánský pastor a učitel teologie líčí, jak právě kalvinistický důraz na Bibli ho přivedl do katolické církve.
Říkám to nerad, ale co mi malinko vadí je, že přijímání v katolické církvi není otevřeno pro každého, ale budiž, nemůže být všechno, jak by si člověk maloval :-)
Já si myslím, že pan Halík se s tou Boží mocí právě setkal. Poznal, jak je Bůh veliký a naše vnímání a schopnosti popisu a vysvětlování omezené. To dává smysl, ne?
Druhého pana Halíka jsem kdysi zažil naživo a dodnes mi z toho krapet zůstává rozum stát a na tváři se mi objeví mírný úsměv, když si na něj vzpomenu.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Úterý, 05. leden 2010 @ 12:28:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
Tam, kde je mezi lidmi láska a pokora, mohou lidé o Bohu mluvit bez hádek a nadávání. Najdou všechno, co mají společné a svěřují Bohu, co je rozděluje a prosí Ho, aby do toho, co je rozděluje vstoupil On sám a pomohl jim to vyřešt - bez hádek, bez urážek, bez boje, bez krve. Prosí Hospodina s pokorou a zůstávají v lásce. Prosí o nové letnice. Pak příjdou do církve znamení a zázraky.

Ne, že by nebyly ty zázraky a ta znamení. Jsou, ale myslím teď církev Pána Ježíše jako celek. Připadá mi, že je tam dost nesvornosti a nevládne tam jednota, a proto jako celek - nedá se říci, hle Kristovi učedníci, dotkněme se jejich roucha. Nejsou znamení a zázraky. Nepoznají nás po lásce, nemilujeme se.


Pouštěla jsem si tak na CD žalmy, a to si opravdu člověk zapamatuje a pak je umí nazpaměť a nebo i opakovaným čtením se to naučí nazpaměť.

No, mě učení mojí babičky, přivedlo do římskokatolické církve. Velmi mě učila komunikovat s Hospodinem a byla natolik v kontaktu s Hospodinem, že mi řekla, Hospodin je jeden, Bible je jedna. Uctívej ho tak, jak myslíš, že Ho máš uctívat. Klaněj se mu, chval, Ho, děkuj mu, pros ho a modli se. Slyší tě. No já to tu stále opakuji. Byla moudrá. Dospěla jsem k tomu, že důleží je eucharistie. Je centrem života církve, kterou ustanovil Pán Ježíš. Její přijímání je otevřeno pro každého, ne že ne. Je to Tělo Pána Ježíše.  Tam je problém v tom, že někdo řekne, že je to památka, ale římskokatolík věří podle Bible, že mše svatá je zpřítomněním oběti Pána Ježíše na kříži. Ježíš řekl - Toto je moje Tělo...... Když jdu na mši svatou, jdu na Golgotu pod kříž a kape na mě Kristova krev. V tom jsou ty rozdíly. No a svátost smíření, ta je důležitá.  Nevím, proč se na tom křesťané nedomluví. Kde je problém. Zpřítomnění oběti  P. Ježíše na kříži- mše svatá - eucharistie - svátosti smíření.  Bůh má moc nám v čase každému z nás zpřítomnit oběť svého Syna na kříži. On má tu MOC, já ne.

Já souhlasím s panem Halíkem, (teda jestli se zajímáš o východní spiritualitu, tak zdůrazňuji že Tomášem, on je ještě v Brně pravoslavný Libor), že pokud něco beze zbytku pochopíme a pojmeme, můžeme si být jisti, že to Bůh NENÍ.

No, tak tato věta je asi o tom, že my lidé nemůžeme nikdy svou moudrostí a ničím, čím jsme velicí a bohatí a vševědoucí dosáhnout Hospodinovy velikosti, natož být nad Jeho velikostí. ON má MOC nad naší BEZmocí, NEmocí i nad naší VELKOU mocí. My jsme červíčci, zrnka písku.
Tak jsi to myslel?


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Středa, 06. leden 2010 @ 04:31:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak s hádkami a nadáváním jsem se mezi kvakery nikdy nesetkal, ale přesto čistě z praxe vím, že dosáhnout shody i mezi lidmi naplněnými Duchem není v konkrétních situacích někdy lehké. A je to tak normální. Budování společenství prakticky od nuly mi ukázalo věci, které jsem v rozjetém protestantském vlaku vůbec nevnímal, nebo je vnímal jako samozřejmost.
S tou láskou, která je dneska i mezi křesťany spíš výjimkou než pravidlem, je to dneska obecný jev, ale nejsem si jist, jestli to kdy bylo jinak, dneska je to možná jen víc vidět. Zamysli se nad tím, jaké vztahy mezi sebou ve světě vytváříme a udržujeme. V drtivé většině případů jsou to vztahy čistě účelové, kdy nejde ani tak o člověka, jako o to, co nám poskytuje. Je to kruté, ale když si člověk uvědomí, kolik lidí je v jeho okolí naprosto nahraditelných a zastupitelných a po kolika by v případě, že by se z jeho okruhu zmizeli, nepátral, pokud by od nich něco nepotřeboval, je to drobet depresivní. Ale v tomhle žijeme. Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil, že náš svět a naše doba takhle hnusně funguje. Ale zase mě to uvědomění vedek tomu, abych se snažil vytvářet ty nadstandardní vztahy a vážil si těch několika, které se mi navázat podařilo.
Pokud jde o eucharistii, jako s jinými věcmi nepopírám, že to tak může někdo naprosto poctivě vnímat. Tobě v tom možná pomáhají ty vnější formy, mě by rušily, jinak to myslím vidíme podobně.
Ano, pochopila. Zkrátka pokud se opravdu osobně setkáme se živým Bohem, s jeho velikostí a mocí, pak najednou nějak přestává být o čem se hádat. Lidské agrumenty ztrácejí na síle a vytrácí se i potřeba a chuť toho druhého přesvědčit, že já mám pravdu, protože si uvědomuju, kdo je Bůh a jaké nic jsem já. Druhá věc je, že to nic je pro Boha tak cenné a miluje ho.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Středa, 06. leden 2010 @ 07:48:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
No, máte menší společenství. Možná v menším společenství se dá udržet láska a shoda a ještě to není lehké. Kde je více lidí, je více názorů, proto lidé vždy šli do menšího společenství a začínali od nuly ne? Já nevím.

No, žijeme v takovém světě, každý je plně nahraditelný, je hodně lidí, kteří ti vůbec nechybí. Je nás mnoho. Chybí ti nejbližší rodina a druhý, když po něm něco potřebuješ.Je to kruté. A když umřu já, komu budu chybět? Rodině a komu ještě? Říká se, že přítel, bližší bratra. Takže ty přátelské vztahy, vytvořené v kostele se stejně smýšlejícími lidmi, mají svou váhu a ti lidé si na mne vzpomenou. No, je to tak.

Které vnější formy mi pomáhají při eucharistii? Nevnímám je. Jsem pod křížem na Golgotě -jsem s Ježíšem. Nevnímám kněze. Zajímavé je, že tam může stát jakýkoliv kněz či biskup, nemusíš zkoumat, jak žije, kdo to je. Vůbec to nemusíš dělat. Prostřednictvím Jeho rukou k tobě v eucharistii přijde Ježíš. Ne prostřednictvím mých rukou nebo tvých. On může hřešit ten kněz jako já. Jsme lidé hříšní, ale jenom on má moc proměnit chléb v Tělo Kristovo - Toto je moje tělo říká Pán Ježíš - kněze není třeba vnímat - oběť je zpřítomněna - přijímáš eucharistii. Tak nevím, jaké vnější formy mi pomáhají a tebe by rušily To by mě i zajímalo.

Jestli je to opravdu tak.

No, Hospodin je Mocný Bůh, pozvěme Ho mezi nás, On přijde.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Středa, 06. leden 2010 @ 18:45:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Společenství máme menší, ale názorově velmi pestré a možná, že kdybychom se někdy pobavili do hloubky o tom, co koho ke kvakerství přivádí, dozvěděli bychom se velmi různorodé věci. Já taky nevím, co všechno může lidi vést k tomu, aby založili nové společenství. Myslím, že se často od něčeho odtrhne. To my jsme se ale neodtrhli, my jsme se sešli z hodně různých prostředí a směrů.
Možná je jednou věcí láska a druhou věcí shoda. U kvakerů je výbornou věcí organizační setkání - blíže se o něm bude mluvit v tom fóru, jak to vypadá. Zajímavé je, že jak kvakeři nehlasují, ale dosahují rozhodnutí všeobecnou shodou, tak člověk na to setkání jde s nějakým postojem a během toho setkání, jak naslouchá těm ostatním, postupně ho mění, ostatní taky a nakonec z toho vyleze něco, co by nikoho z účastníků předem samotného nenapadlo a všichni s tím souhlasí. Takový malý zázrak, ale někdy to hodně dlouho trvá :-)
Pokud jde o ty vztahy mezi lidmi, jejich kvalitu prověří i malý myšlenkový experiment: Co všechno by se mohlo změnit, aby ten vztah vydržel. OK, taky znám vztahy z náboženské komunity, některé by se třeba i daly nazvat přátelskými, ale kolik z nich by přetrvalo, pokud bych z nějakého důvodu přestal být členem té komunity. Nemyslím nutně odpadnutí nebo změnu denominace, ale třeba i jen to, že se člověk přestěhuje. Pokud je člověk velký pesimista, může se na ty vztahy, které takovouhle (nebo jakoukoli jinou) změnu nepřežijí, dívat i tak, že tomu druhému nešlo o mě jako takového, ale o někoho mých vlastností, kterého měl dostatečně po ruce. Je to pohled dost extrémní, ale část pravdy v něm je. Druhá část pravdy je ta, že takovéhle vztahy jsou naprosto normální a vždycky jich kolem sebe budeme mít víc než těch, co vydrží všechno, ty se totiž musejí vyvinout z těch dříve zmíněných.
Jestli tu eucharistii opravdu prožíváš takhle, Pán Bůh Ti ji požehnej. Já nějak takhle vidím kvakerské bohoslužebné setkání, ale spíš jako ideál, k němuž se snažím přiblížit. Co by mě rušilo? No, jak se znám, jen bych se podíval na hostii, začaly by mi hlavou vířit všechny ty otázky o její podstatě před zvonečkem a po něm, o tom, jak to tenkrát Ježíš myslel, při pohledu na kněze bych si zase kladl otázky o nutnosti prostředníka, případně by mou pozornost rozptylovalo jeho komplikované mešní roucho, nehledě na vnitřek kostela, který bývá obvykle velmi zajímavý a vybízí k přemýšlení... :-)
Fajn, pozvěme, On pozvání celkem přijímá :-)


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Středa, 06. leden 2010 @ 19:28:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar

neznám kvakery a tedy vaše společenství. Nikdy jsem se o vaše učení nezajímala. Je zajímavé poznat něco nového.

Jsou různé vztahy. Je například vztah, který s někým máš, že když se s takovým člověkem setkáš po deseti letech, je to jakoby těch deset let nebylo a rozešli jste se včera. A také tam můžeš kdykoliv přijít i po letech. To jsou neobyčejné vztahy, takové nevšední a hluboké. A nejde tam o rodinné vazby.

Eucharistie - no tak to já tak nevnímám, jako ty, protože Ježíš říká - Toto je moje Tělo. Nic jiného mě nezajímá. Mše svatá je zpřítomnění oběti P. Ježíše na kříži, může být sloužena na louce a ne v kostele, kde by tě rušily popřípadě sochy. Je to jedno. Je tam jakýkoliv kněz a prostřednictvím jeho rukou ke mně přichází Ježíš. Nic jiného neřeším. Jsem na Golgotě - já na Golgotě pod křížem se všemi lidmi světa, kteří kdy od alfa po omega žili a budou žít v čase. Ti lidé tam jsou ať chtějí nebo ne. Ježíš umírá a kape na nás jeho krev - i skály pukaly a slunce se zatmělo - no Golgota, tak jak ji znáš.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Středa, 06. leden 2010 @ 20:29:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zanedlouho možná poznáš, že kvakerství není jedno z mnoha učení. Tedy ne, že by bylo lepší nebo horší, ale ono to zkrátka není učení :-)
Poznávat nové věci a otevírat si nové obzory určitě zajímavé je. Třeba jsem vděčný kamarádovi katolíkovi, který mi před pár lety pomohl pochopit katolický přístup k víře. Od té doby chápu, že katolíci nejsou ti zlí, kteří ignorují Bibli, ale je to pro ně pouze výchozí bod pro tradici, z níž vyrůstá současná církev.
Jo, i já mám pár takových lidí, s nimiž se můžu sejít, nebo si i napsat třeba i po roce a je možná začít tam, kde jsme před tím skončili a jako by ta pauza neexistovala. No, trochu mě tam mrzí ta roční pauza, ale na druhé straně den má jen 24 hodin a člověk nemůže být se všemi.
To já chápu, že to tak nevnímáš a plně to respektuju. Já to ale jako Ty vnímat nedokážu. Možná bych Ti to mohl i trošku závidět :-) Ale nezávidím. Myslím, že mám podobné zkušenosti, akorát to zvnějšku vypadá trochu jinak. Jednodušeji.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Čtvrtek, 07. leden 2010 @ 14:49:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar

No, Bible je jedna a Hospodin je jeden. Tak já toho, který věří v Boha nechápu jako zlého. Měli bychom se společně modlit a chválit Hospodina.

Je to pravdda, že člověk nemůže být všude, jsme tam, kde právě máme být.

Mše svatá a eucharistie - no, já jsem odmalička četla Bibli. To víš, protestanti čtou Bibli a došla jsem k tomu, že eucharistie je velmi důležitá.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Čtvrtek, 07. leden 2010 @ 19:32:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
No jistě, u Boha se sejdeme všichni, kdo v Něho věříme.
Já věřím, že pravá víra nás osvobozuje od takové té neurotické potřeby být všude, dělat všechno a všemu rozumět. Bůh ví, že máme svoje možnosti včetně svých omezení a své tempo.
Já bych ze samotné Bible vyčetl, že je důležité být s Ježíšem a že Večeře Páně byla jednou z příležitostí, kdy s Ním učedníci byli. Tak nějak bych si to promítnul i do dneška.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Pátek, 08. leden 2010 @ 11:53:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
To s tebou souhlasím. Já však mám mši svatou, na které jsem s Ježíšem a přijímám eucharistii, a protože je to zpřítomnění, tak jsem v čase s učedníky.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Pondělí, 11. leden 2010 @ 04:19:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ano, to mi vysvětlovala už ta prapůvodní kamarádka katolička, když se po delší době dověděla, že jsem skrze ni uvěřil. Jsem rád za to, že to tak dokážete vnímat.
Já si nemůžu pomoct, ale Ježíšovu přítomnost a význam jeho oběti vnímám daleko intenzivněji snad kdekoli jinde než ve stání fronty na čtvereček (má protestantská zkušenost). A nemyslím, že by mi na tom změna tvaru na kolečko a jiná teologie kolem toho přijímání něco změnila. Mě ty vnější formy zkrátka většinou vadí. Ale je to můj osobní problém a katolíkům jejich způsoby v žádném případě neberu.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Pondělí, 11. leden 2010 @ 12:14:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
No, to máš tak, já nestojím na čtvereček - ale jsem s Ježíšem. Ty to máš těžší. Nedokázala bych tak uvažovat, jako ty.

Hospodin má dost Moci se mi přiblížit v eucharistii, když chce. Nemusím myslet na kolečko. Jsem v blízkosti Boha, Nejmocnějšího Boha  a nepřemýšlím v lidské rovině.

Hospodin nás přesahuje a neumíme chápat, jak se nám Mocný Bůh může přiblížit On sám a tehdy, kdy se mu zachce. Rádi bychom Ho spoutali do svých lidským myšlenek, zákonů, pravidel, možností, rozumu. Ale to nejde.

Ježíš ke mně prostě přijde v eucharistii - je to Bůh. Má tu Moc.

Ježíš řekl: Toto je moje Tělo.......
Jsem na Golgotě.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Pondělí, 11. leden 2010 @ 16:33:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
No víš, já jsem byl cca tři roky izolovaný křesťan jen s Biblí a moc jsem si přál tu zkušenost večeře Páně zažít, ale pak, když jsem našel společenství, zažil jsem ji v takovém prostředí, kde mi přišlo, že se to tam dělá spíš proto, aby se naplnil biblický příkaz, než prožívala mystická Boží přítomnost. Tudíž mi přijde logický vývoj, že jsem se přiklonil ke kvakerskému pojetí, které je pro tu přítomnost, ale tu vnější formu, bez ohledu na geometrický tvar :-) k tomu nepotřebuje, ba rušil by ho. Na druhou stranu máme mezi sebou třeba praktikujícího anglikána, kterému to nevadí.
Jo, to Tvé vnímání eucharistie velmi chápu, je mi blízké.
No jo, co je Moc, to je Moc :-)
Pokud jde o Golgotu, objevil jsem před pár dny u Farkase úžasnou myšlenku (kterou se ovšem za svého života neobtěžoval formulovat jinak, než maďarsky a mně bude dlouho trvat, než to kázání přeložím), že totiž Ježíš svým zvoláním na kříži "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" Volá Boha, je mu věrný a neopouští ho i v momentě, kdy je subjektivně přesvědčen, že Bůh opustil jeho. My s Farkasem vnínáme Ježíše jako člověka, který sám na sobě lidem ukázal, jaký je Bůh, tedy v tomto případě věrný a neopouštějící až do krajnosti...


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Pondělí, 11. leden 2010 @ 17:27:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar

Mi nešlo o to zažít mši svatou, ale setkala jsem se s Hospodinovou Mocí a v tom okamžiku jsem si uvědomila i mši svatou a eucharistii - myslím, že plně. Jít na mši svatou není plnit příkaz, ale je to být s Ježíšem na Golgotě. Když uvažuješ, tak ty nemáš moc, já nemám moc, jenom Hospodin má MOC a On se rozhodl přiblížit nám lidem ve mši svaté - eucharistií. On má tu MOC.

Když si přečteš Švejka, tak mám dojem, že říká: Člověk si myslí, že je gigant.............No, a k tomu se logicky dospěje, že člověk není gigant.

Nemáme sami z vlastních sil moc přiblížit se k Hospodinu. Všechno je milost. To Bůh se chtěl přiblížit k nám a dal nám dar mše svaté. Eucharistie je dar. Jsme na Golgotě.


Ano, jsme s Pánem Ježíšem na Golgotě a on volá Bože můj, proč jsi mě opustil. Pán Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk. Stal se jedním z nás lidí a byl nám ve všem podobný, kromě hříchu.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Úterý, 12. leden 2010 @ 21:00:16 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak to jsi k tomu přišla asi tou nejlepší možnou cestou a nezbývá, než Ti k tomu blahopřát.
Teď mi jeden známý, který pokud se přenese přes problémy s porozuměním psané češtině (Polák), psal, jak velký vliv na něho mělo ještě za jeho nevěřících časů, když likvidovali s rodinou pozůstalost po jeho matce. Že se mu to podařilo zorganizovat tak skvěle, že celý její byt se všemi věcmi, které tam byly, vystěhovali a rozdělili si během jediného dne. Tak málo stačilo na zahlazení toho, co tu na zemi po ní zbylo. Člověk není gigant. Tady na zemi po nás opravdu nezbude nic. Jak to bude jinde, uvidíme :-)


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Středa, 13. leden 2010 @ 12:07:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
Moc toho po nás  tady na zemi nezbude a každý je nahraditelný. Nejvíce nás bolí ztráta nejbližšího člověka. Věci po blízkém člověku si uchováváme na památku......

No a v nebi přece budeme žít s Hospodinem v Nejsvětější Trojici a nebudou tam slzy a pláč.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Středa, 13. leden 2010 @ 17:01:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Možná tak nějak se ten dotyčný dostal k tomu, že uvěřil, tedy mimo jiné na základě té zkušenosti s tím stěhováním.
Taky věřím, že budeme žít s Bohem, ale nevěřícímu tohle ujištění moc nepomůže. A on v té době byl nevěřící.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Středa, 13. leden 2010 @ 18:24:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
Těžko se utěšuje člověk, kterému zemřel někdo z nějbližších. I Pán Ježíš plakal s Martou a Marií, když zemřel jejich bratr Lazar.

I my máme s člověkem, kterému zemře někdo blízký nejprve plakat, a pak ho těšit.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Čtvrtek, 14. leden 2010 @ 04:29:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
A klasickým příkladem toho, jak se to nemá dělat, ale k čemu nás má řada tendenci, jsou Jobovi přátelé. Vysvětlit, oddiskutovat... Ale na druhé straně je dobré si zase uvědomit, že oni s ním nejdřív týden seděli a mlčeli, takže ta záplava slov, která vlastně tvoří skoro celou knihu Jób, se pak dá spíš pochopit.



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Čtvrtek, 14. leden 2010 @ 17:00:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
Jób 42, 8  - 10
  • 8Vezměte tedy za sebe sedm býčků a sedm beranů a jděte k mému služebníku Jóbovi. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Jób ať se za vás modlí. Já ho přijmu milostivě a nepotrestám vás za vaše poblouzení, že jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób.“
  • 9I šli Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský učinit, co jim Hospodin nařídil. A Hospodin Jóba milostivě přijal.
  • 10Hospodin také změnil Jóbův úděl, poté co se modlil za své přátele, a dal mu všeho dvojnásob, než míval.
Přemýšlel jsi již o těchto verších z Jóba?


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Čtvrtek, 14. leden 2010 @ 21:09:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
No jistě, mají dělat pokání z té slovní mlhy, kterou tam těch asi 38 kapitol vypouštěli.
Ten desátý verš je podle mě spíš takový povinný happy end, ty ztracené děti už mu dvojnásobek nových dětí asi moc nahradit nemohl, ale věřím, že tímhle ten text už natahuju tam, kam být natahován nemá. Nemusím asi dodávat, že ho vnímám podobně jako Jonáše :-)


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Pátek, 15. leden 2010 @ 13:40:18 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
Tak tady mě dost oslovilo to, že spravedlivý Jób se modlí za své přátelé a prosí Hospodina, aby jim ty slovní mlhy odpustil - je to o moci přímluvné modlitby. Velkou moc má modlitba spravedlivého.

Jinak ten konec knihy Jób vidím jinak než ty.




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Pátek, 15. leden 2010 @ 18:42:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
To by se dalo vykládat i tak, že se snaží jemně naznačit, jak byli vedle, ale věřím, že to není jeho případ a že mu šlo skutečně o ně.
Jak jinak vidíš ten konec. Tedy kromě toho, že předpokládáš, že pan Jób kdysi kdesi v zemí Nód opravdu žil. (Podle mě je to pro zvěst té knihy nepodstatné)


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Pátek, 15. leden 2010 @ 20:46:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
Určitě mu šlo o ně.
Můžeš mi napsat co si myslíš ty o konci knihy Jób?

Já si myslím, že je to o tom, že Hospodin Jóbovi požehnal proto, že z Jeho ruky přijal dobré i špatné a nereptal. On mu nemusel požehnat a znovu mu dát děti a majetek. Je to o Hospodinové Moci. Je-li to Hospodinova vůle, vytáhne tě i z nemoci a znovu ti dá všechno co potřebuješ k životu, ba i více. U Boha je všechno možné.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Pátek, 15. leden 2010 @ 21:15:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
No já myslím, že je tam podstatné to, jak oni si tam pěkně debatují, přátelé jsou strašně chytří, ale chybí jim osobní zkušenost, kterou Jób má, ale neví si s ní rady. Pak do toho vstupuje Bůh a staví se na stranu Jóba, který sice stejně jako ostatní byl vedle (a všimni si, že se nikde nepíše, že by Jób pochopil, PROČ se mu to všechno stalo), ale narozdíl od svých přátel se netvářil, jako že ví. Nebál se přiznat svou nevědomost. A všimněme si, že Bůh nikoho nekárá za to, že něčemu nerozumí, ale za to, že dělá, jako by rozuměl. Nebojme si přiznat, že o Bohu něco nevíme. Ty s tím počítám nemáš problém, nepocházíš totiž z prostředí, které definuje svou identitu na základě své věrouky a potažmo má pak pocit, že musí vědět naprosto všechno.
Podstatné v tom konci vidím to vystoupení Boží. To, že se Job pak zase vrátil do rádoby původního stavu včetně dětí (pokud by se to bylo opravdu stalo, nikdy už by to nebylo jako dřív), beru spíš jen jako takový přídavek, jak jsem psal, takový obligátní happy-end, autor si nedovolil nechat v rýži někoho, kdo věří Bohu, to tak nějak patřilo k židovskému náboženskému folklóru - viz třeba Sírachovec, ale naopak zase třeba Kazatel, který je takový starozákonní Murphy.
Zkrátka je ta kniha o utrpení, kterému nerozumíme.
A pro mě taky o tom, že všechno se ukecat a odvysvětlit nedá, některé věci musíme jen přijímat jak jsou.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Sobota, 16. leden 2010 @ 12:16:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
 No, nevím, ale my vlastně musíme přiznat, že o Bohu všechno nevíme. Víme toho velmi málo a nebo jinak napsáno, přemýšlíme o něm svým lidským myšlením. Nedovedeme si představit Jeho MOC a velikost. Kdybychom si ji představili, nebylo by tolik církví, byla by jedna. Myslím to tak, že by byla jednota a ne pomlouvání a útoky. To určitě. Domnívám se, že Hospodinu nedáváme to, co mu patří, nebereme Ho do svého života, stavíme Ho ne na první místo, kde má být, ale až na nějaké další místo.

Myslím si také, že si Ho nedokážeme uvědomit ani jako milujícího a milosrdného Otce, že pro nás lidi je to těžké. Možná je to tím, že v našem světě je krize otcovství. OTEC je ale ten, který nikdy neuhne, o kterého se vždy opřeš, na kterého se vždy můžeš obrátit, který tě vždy potěší, u kterého máš domov..... Je dobré popřemýšlet o tom, jestli si ve svém životě dáváš nebo dávám Hospodina na první místo - nebo co mám na prvním místě ve svém životě - zdraví? Peníze? Rodinu? Auto? Nevim. Zkus popřemýšlet, co máš na prvním místě.

Myslíš, že když JÓb dostal požehnání, že to již nemohlo být jako dřív? No, to nevím To by asi neměl Hospodina na tom prvním místě - to si troufnu napsat. Protože i když mu zemřely děti, Hospodin ve své Prozřetelnosti to věděl. Jób to přijal a dostal požehnání.

A čtu konec toho co jsi napsal. Ukončili jsme přemýšlení slovem přijmout - tečka.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Sobota, 16. leden 2010 @ 19:46:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jestli jsi měla ve škole va matyce limity, tak jistě pochopíš, že cokoli kromě nekonečna ku nekonečnu je nula. My koneční o Bohu de facto nevíme NIC, respektive to něco, co víme, co je pro nás podstatné a co jsme schopni pochopit, je vůči jeho velikosti nekonečně malé. Pokud bychom si tu jeho moc a velikost dokázali představit, pokud bychom Boha dokázali prokouknout, už by to nebyl Bůh. My s ním můžeme být, můžeme ho milovat, ale nemůžeme ho pochopit. Na druhou stranu to nevadí, ne? :-)
Těžko říct, co mám na prvním místě, protože mezi těmi zásadními věcmi nemusím volit. Peníze to nebudou, těch máme tak akorát, ani málo ani moc - ideální stav, auto nemáme vůbec, zdraví jakže takž slouží... Zbývá Bůh a rodina. A já myslím, že to souvisí, neboli že Bůh mi dává úkol, abych se v této fázi života staral o rodinu. Je to provázané. Já nemám život schizofrenně rozkouskovaný na několik totálně izolovaných oblastí.
S těmi dětmi a Jóbem to podle mě dotahuješ tam, kam se to datahovat nemá. Je to pochopitelné, protože já knihu Jób vnímám jako metaforu a každá metafora někde začíná a někde končí a mimo ty svoje hranice nefunguje. Ty ho vnímáš i jako historický příběh, tak si to tak dovolit natahovat dovolit můžeš. Víš, já věřím, že když má člověk Hospodina na prvním místě, ten ho pak vede i k tomu, že se stará o svou rodinu a má k jejím členům nějaký vztah. A když o ně přijde, tak to bolí požehnání nepožehnání. To je prostě člověk a neukecáme to. A pokud by to nebolelo, nevěřím, že takový člověk by byl Bohu blíž. Spíš naopak.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Neděle, 17. leden 2010 @ 08:31:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
No, jak každý jednotlivý člověk vidí Boha to by byla zajímavá diskuze. Jak Ho vnímá, jak si Ho představuje.

Myslím si, že Jób měl Boha na prvním místě, protože přijal do života smrt svých dětí. Přijal z Prozřetelnosti Boží všechno a Boha neproklínal. Pokud Hospodin ve své Prozřetelnosti dopustí v naší rodině tragédii, tak o ní ví. On ve své Prozřetelnosti ví o všem, co se v naší rodině děje, i když tuto tragédii dopustí. 

Za všech okolností života Hospodinu děkujme a chvalme Ho. Bůh má být středem našeho života v bolesti i radosti.Od Boha nemůžeme přijímat jen věci dobré a za těžké věci mu zlořečit.

Když se stane neštěstí v naší rodině, tak toto neštěstí můžeme Bohu předložit a můžeme o něm s Hospodinem promluvit a můžeme se ptát proč. Nesmíme však Hospodina proklínat za to, co se stalo a vyčítat mu to.

No a právě to vidím u Jóba.

Ano, když má člověk Hospodina na prvním místě a má s ním vztah, to ho pak vede k tomu, aby se snažil tvořit vztahy ve své rodině a také aby měl rád sebe.

Když přijdeš o blízkého ano, tak to moc bolí. Však víš, že Pán Ježíš plakal, když zemřel Lazar. To moc bolí, ale neseš to s Hospodinem, protože víš, že On je i v této těžké chvíli s tebou. Hospodin není s tebou jen v radostné chvíli, ale i v té nejtěžší chvíli tvého života je s tebou. Hospodin tě nese v náručí jako Otec své dítě. V těžkých tragédiích člověka nese víra - Hospodin, jinak se zhroutíš, a to je Jób.

Neochvějná víra a přijetí nového požehnání. Neochvějná víra, že pokud se v Prozřetelnosti Boží stala tragédie a Hospodin ji dopustil - tak jednou se jistě i Jób setká se svými dětmi v nebi a Hospodin jim setře s očí slzy.
Zjevení Janovo 21, 1  - 4
  • 1A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo.
  • 2A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.
  • 3A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi,
  • 4a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“





]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Neděle, 17. leden 2010 @ 20:53:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ona je jedna věc vědět, že o té tragédii Hospodin ví a druhá věc se s ní lidsky srovnat. Pokud bych smrt blízkého člověka přešel s tím, že o ní Hospodin ví, nejsem si jist, že by to svědčilo o mém hlubokém vztahu s Bohem tolik, jak spíš o vlažném vztahu k tomu člověku. Možná by to tak z pohledu Bible být nemělo, ale já to tak prakticky cítím.
Bolely Tě třeba někdy zuby? A opakoval a sis při tom ten text ze Zjevení, že tam už nebude bolest? A pomohlo Ti to?
Jedna z klíčových vět z knihy Viky, Viktor a Bůh je: "Byli jsme tak strašně duchovní, že jsme zapomněli být taky lidští." A to je právě věc, o kterou tu jde. Pokud by Jób byl příběh, který se stal a Jób by se spokojil s novými dětmi, podle mě by bylo něco v nepořádku. Pokud je to příběh, který nám má něco ukázat bez ohledu na to, jestli se opravdu stal nebo ne, pak vidím to s těmi novými dětmi jako takový drobet násilný pokus o happy end, ale dobře, já vím, že je to příběh a že tam ten happy end má nějaký být, tak to autorovi nezazlívám.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Pondělí, 18. leden 2010 @ 09:36:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
No, však o tom píšu. S Hospodinem se srovnáš s tragédií lépe. Bůh za tebou stojí a nenechá tě klesnout, drží tě. Nejsi sám Je to těžké, ale jsi v jistotě, že je s tebou Hospodin.

Když tě bolí zuby, vyhledáš lékaře a nebo teď v tuto chvíli, kdy na Haiti umírali lidé pod těmi panely. Myslíš, že jim nepomohla víra? Jaký máš na to pohled?

První tragédii, to mohu popsat vlastní zkušenost a vím, že to tak je, Hospodin při tragédii pomáhá, to je neoddiskutovatelné. Jób se s velkou důvěrou v Boha jak ty píšeš spokojil s novými dětmi. V životě lidském se stávají tragédie a ne že ne. A ne, že to je v nepořádku. To je život. Jsou dobré i těžké věci, radost i bolest. Přece nezanevřeš na Hospodina. To nejde.

Nové děti nejsou násilný pokus o happy end, ale to je život důvěry v MOCNÉHO BOHA, protože víš, že ty děti, i když zemřely, tak jsou v náručí Hospodina v nebi. Věřím přece na nebe a posmrtný život.

Vždyť přece tragédie se běžně stávají a to pak lidé pláčou jako Pán Ježíš plakal nad Lazarem. Je to lidské, ale nezavrhnou proto Hospodina, to ne. O jakém happy endu mi to mluvíš????

Druhá tragédie, kdy ležíš pod panelem a umíráš - nevím, ale věřím, že Hospodin má dost moci být s člověkem i pod tím panelem. Je to zase víra. Věřím, že dobrý Hospodin byl s každým i pod tím panelem, aby lidé nebyli v hrůze. Byly tam i děti. To je moje víra.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Pondělí, 18. leden 2010 @ 20:07:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Já už to po těch letech s Hospodinem nedokážu srovnat, jestli se s tragédií srovnám lépe než jako nevěřící. Možná jo, ale čím si jsem jist je to, že díky své víře mě tu a tam trápí věci, které jsou nevěřícím většinou úplně volné. Moje víra je spíš vírou otázek a problémů, než jednoduchých odpovědí a řešení.
Jaká víra jim pod těmi panely měla pomoct? Myslíš voodoo? Nevím, tím jsem se nikdy nezabýval.
Na Hospodina kvůli tragédiím určitě nezanevřu, ale ten otazník, který v sobě nosím, se každou z nich o něco zvětší. Každopádně věřím, že Hospodin nám ani tak nepomáhá od tragédií (i když kdo ví, asi taky), jako nám pomáhá se s nimi vyrovnat.
Ale pozor, tomu, že jsou ty děti v náruči Hospodina v nebi, věříš možná Ty teď (tedy pokud pomineme, že to byli žrouti a pijani a v NZ by šťoural proti nim dokázal najít pár dobře mířených veršů), ale v době, kdy byla psána kniha Jób, v tom takhle jasno neměli. V celém SZ je otázka posmrtného života spíš taková otevřená. Všimni si, že ještě v NZ tam měli Židé dvě strany, které se v pohledu na posmrtný život neshodli. Saduceové v posmrtný život nevěřili ne proto, že by to byli nějací bezvěrci, oni to byli spíš takoví judaističtí protestanté - věřili jen tomu, co je v tóře a ta to neřeší. Farizeové byli takoví židovští katolíci a uznávali i pozdější tradici, tedy to, čemu my dnes říkáme proroci a spisy, případně ještě nějaké ty výklady k tomu. Právě spíš na základě té ústní tradice, která se do našeho SZ nedostala, v ten posmrtný život věřili a Ježíš v tomto stál na jejich straně.
Mluvím Ti o takovém happy-endu, že podle mě když někomu naráz zemře deset dětí, tak i kdyby se mu jich dvacet narodilo, tak mu to těch deset, pokud k nim měl vztah, aby to nebylo na linku bezpečí, stejně nenahradilo.
Mně třeba před lety náhle zemřel nejlepší kamarád. Kamarádů mám víc, ale tohohle nikdo prostě nahradit nemůže. Byla to osobnost téměř renesanční, natolik mimořádná, že jeho studenti po jeho smrti o něm jako SVOČ dělali dokumentární pořad. A mimo jiné má značný podíl na mém dnešním kvakerství. Ten prostě byl a je jedinečný a nenahraditelný. A to to nebylo moje dítě. A to byl "jenom" nejlepší kamarád. Nevím, jestli máš děti, tak si to zkus představit třeba u rodičů. Pomohlo by Ti, kdyby Ti třeba umřela maminka, kdyby si tatínek přivedl dvě náhradní?
No zkrátka tím vším chci říct, že u Jóba je podstatný ten střed té knihy, tedy bez prvních dvou a tuším poslední jedné kapitoly, které tvoří jakýsi rámec toho vyprávění, ale to téma, ta zvěst, ten poklad, jsou ukryty mezi nimi.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Pondělí, 18. leden 2010 @ 20:45:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar

S tragédii se srovnáš podle mě lépe než nevěřící, ale trápí tě věci, netrápí nevěřící, protože v sobě neseš smutek světa.

Věřím, že víra pod panely pomáhá. Nemám tu zkušenost, protože jsem sama neumírala, ale s vírou se lépe umírá. Nemyslím na voodoo .Myslím, že Hospodin neopouští toho, kdo mu důvěřuje. Je to má víra. Vírá unese člověka i v umírání pod panelem. Nemám to vyzkoušené, ale věřím tak.

Věřím, že Hospodin má dost MOCI nám pomoci i od tragédií, i se s nimi vyrovnat.

Jób 1, 5 5Když uplynuly dny hodokvasu, Jóbpro něposílal a posvěcoval je. Za časného jitra obětoval oběti zápalné za každého z nich; říkalsitotiž: „Možná, že moji synové zhřešili a zlořečili v srdci Bohu.“ Tak činil Jób po všechny dny.

Nevíš, kde skončily Jóbovy děti. Když dělaly hodokvasy, Jób za ně obětoval a posvěcoval je.

Abrahám věřil, že Bůh má moc křísit i mrtvé.

Když ti zemře někdo blízký, vždycky po něm zůstane místo, které již nikdo nezaplní a toho člověka nikdo nenahradí. Je třeba tyto kruté věci nést s Hospodinem, protože sám je člověk není schopen unést. To je má zkušenost.

 V této otázce,kterou řešíme s tebou ale nesouhlasím.




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Úterý, 19. leden 2010 @ 21:24:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ty to možná víš, že se s krizí srovnám líp než nevěřící, ale já sám za sebe to nevím. Vím, že by to mělo být tak, jak píšeš, ale pokud sám sobě do očí přiznám pravdu, tak musím říct, že nevím.
A zase: Ten text se podle mě nemá natahovat tam, kam jsem s tím začal já, totiž řešit otázku, kam směřovaly Jóbovy děti. Spíš bych se klonil k tomu, že jsou tam použity jako ztělesnění zabezpečení na stáří. Jób pak přišel o majetek a i o tu jistotu do budoucna (oni tenkrát neznali starobní důchod - buď se o ně ve stáří postataly děti, nebo šli po žebrotě). To zdraví, majetek a právě i ta jistota v podobě těch nových dětí se mu nakonec vrátila. Takhle mi ty nové děti smysl dávají. Při doslovném pojetí mi to vrhá divný obraz na Boha, že se mu snažil nahradit děti, které dopustil, aby zemřely, a ještě si myslí, že to Jóbovi bude stačit, a vrhá to divný obraz i na Jóba, který se s tím opravdu spokojí.
Jo, ale o tom, že takhle Abraham věřil, je (oprav mě, jestli se pletu) psáno až v listu Židům, kdy už ten autor v to vzkříšení mrtvých věřil. V době SZ v tom jasno neměli a popravdě řečeno si s tím hlavu ani moc nelámali, čímž mi byli sympatičtí, protože nežili s Bohem kvůli tomu, aby si zachránili po smrti krk, ale proto, že jim bylo dobře s ním žít, měli ho rádi aniž by za to čekali posmrtnou odměnu.
Nést s Hospodinem? No to je zase: Nedá se proti tomu nic namítnout, ale prakticky je to velmi těžké. On ten můj kamarád byl z křesťanského pohledu velmi rozporuplná osobnost.
Jasně, já Tě nebudu brát Tvoje doslovnější pojetí biblických příběhů, vykládám jen, jak se na ně dívám já a proč to doslovně chápat nemůžu (i když jsem to tak chápával), a Tvoje pojetí respektuju.
Bavme se spíš o tom, o čem ta kniha je, na tom bychom se mohli shodnout a obohatit se navzájem. Mně to nedalo a dneska jsem si přečetl ten začátek a konec Jóba. Z toho konce mi vyplynulo, že Jóbovi přátelé nejsou káráni za to, že říkali o Hospodinu věci, které by byly vysloveně nepravdivé, ale za to, že je říkali bez patřičné zkušenosti s ním. Že zkrátka kázali zbožné teorie, ale s Bohem to odžité neměli. Je možné, že kdyby totéž říkal někdo jiný, kdo by tu zkušenost měl, Bůh by ho nepokáral. I když je fakt, že kdyby tu zkušenost měl, mluvil by spíš trochu jinak :-)



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Úterý, 19. leden 2010 @ 22:16:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar

Myslím si, že věřící lidé se s krizí srovnávají lépe, protože mají naději a a důvěru v Hospodina. Vyzkoušet si to můžeme až taková situace nastane, až budeme prožívat tragédii nebo umírání. Myslím si, že v takévé situaci nás víra unese. Mám i své  zkušenosti.

Jób neřekl proti Bohu nic nepatřičného - řekl Hospodin dal, Hospodin vzal, jméno Hospodinovo buď požehnáno. Z života matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím.

Úplně Jóbovi rozumím. Viděl Hospodina jako Nejmocnějšího.

Židům 11
  • 1Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.
  • 2K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím.
  • 3Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.
  • 4Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain a dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý, když Bůh přijal jeho dary; protože věřil, ‚ještě mluví, ač zemřel‘.
  • 5Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. ‚Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.‘ Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení.
  • 6Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.
  • 7Noe věřil, a proto pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a získal podíl na spravedlnosti založené ve víře.
  • 8Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde.
  • 9Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, pro které platilo totéž zaslíbení,
  • 10a upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh.
  • 11Také Sára věřila, a proto přijala od Boha moc, aby se stala matkou, ačkoliv už překročila svůj čas; pevně věřila tomu, kdo jí dal zaslíbení.
  • 12Tak z jednoho muže, a to už starce, vzešlo tolik potomků, ‚jako bezpočtu je hvězd na nebi a jako je písku na mořském břehu‘.
  • 13Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci.
  • 14Tím dávají najevo, že po pravé vlasti teprve touží.
  • 15Kdyby měli na mysli zemi, z níž vykročili, měli možnost se tam vrátit.
  • 16Ale oni toužili po lepší vlasti, po vlasti nebeské. Proto sám Bůh se nestydí nazývat se jejich Bohem. Vždyť jim připravil své město.
  • 17Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce. Svého jediného syna byl hotov obětovat, ačkoli se mu dostalo zaslíbení a bylo mu řečeno:
  • 18‚Z Izáka bude pocházet tvé potomstvo.‘
  • 19Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé. Proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení.
  • 20Izák věřil, a proto Jákobovi a Ezauovi dal požehnání v pohledu do budoucna.
  • 21Jákob věřil, a když umíral, požehnal oběma Josefovým synům a poklonil se přitom k vrcholu své berly.


Genesis 15, 3  - 6
  • 3Abram dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?“
  • 4Hospodin však prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna.“
  • 5Vyvedl ho ven a pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak tomu bude s tvým potomstvem.“
  • 6AbramHospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.

Abrahám šel obětovat Izáka, takže musel věřit, že Bůh, kterému důvěřuje, má moc křísit i mrtvé. Abrahám je otcem důvěry v Boha.

Mne oslovuje Abrahámova důvěra, i když zakolísal ve své důvěře a narodil se mu Izmael, přesto je otcem velké důvěry, řekla bych absolutní důvěry. Dostal od Hospodina pokyn a vyšel z Uru.

Nevím, jestli každý z nás nemáme jiný pohled na důvěru a Hospodinovu MOC.




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Středa, 20. leden 2010 @ 15:43:15 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Já si spíš říkám, jestli Abrahamova důvěra nebyla o to větší, že o tom, co bude po smrti, neměl potuchy.
Já myslím, že tu Hospodinovu MOC a sílu vnímáme podobně. I my jsme s manželkou před lety udělali velký krok do neznáma a nebýt Boha, asi bychom do toho nešli. Jestli Tě zajímají podrobnosti, tak na: http://www.ovecka.eu/2006anezka.htm, když to té adresy dodáš 2007, dozvíš se kousek pokračování.
Jiný pohled máme na to, co je to vlastně Bible. Ale jak to bývá s některými lidmi věc, od které se už pak logicky pořád ve všem lišíme, tam myslím, že v takových těch lidských a praktických aplikacích se i přes rozpor v tomhle základu v mnohém sejdeme.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Středa, 20. leden 2010 @ 16:48:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
Že by šel Izáka obětovat jen tak a jak potom mohl věřit, že jeho potomků bude jako hvězd?  Abrahám věřil, že Bůh má moc vzkřísit i mrtvé, ne? Jinak by do té oběti nešel ne?

Tvůj pohled na Bibli mi zřejmě budeš muset vysvětlit.

Ovečku si přečtu.




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Středa, 20. leden 2010 @ 18:42:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
To jsou právě ty paradoxy víry, které činí víru vírou. Jinak by to byla spíš kalkulace, ne?
Pokud jde o můj pohled na Bibli, teze č. 1 je, že Bůh nepůsobil tenkrát a v tom národě víc než teď nebo v průběhu dějin kdekoli jinde. Resp. spíš opačně: že jinde a jindy nepůsobí míň. Co Ty na to?


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Čtvrtek, 21. leden 2010 @ 12:25:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
Myslím si, že lidé jsou teď více soběstační. Jsou "ostrůvky" věřících - církev - kde se lidé modlí, ale jinak je všeobecný odklon lidí od Boha. Lidé neumí s Hospodinem komunikovat tak, jako lidé starozákonní. Nevidím to tak, jako ty. Lidé byli více duchovní, teď jsou více materialisté a pragmatici.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Pátek, 22. leden 2010 @ 04:20:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Já bych drobet nesouhlasil. Na první pohled by se opravdu mohlo zdát, že je to jak říkáš, ale přistupují k tomu dvě věci, které je třeba mít na paměti:
1) Náboženství včetně křesťanství v poslední době z naší společnosti nemizí, ale stěhuje se do soukromí. To není nedůvěra v Boha, ale v lidské organizace. Je to bohužel (pro toho, kdo se snaží dát dohromady nějaké společenství) typická vlastnost našeho národa.
2) To, že doby minulé byly zbožnější, se může jevit proto, že dějiny zapisovali většinou věřící lidé, ve středověku třeba mniši, takže si pochopitelně všímali věcí, kterým rozuměli a které zajímaly je. Zkus si někdy přečíst nějakou knihu z oblasti, které se říká "historie všedního dne" - tedy o tom, jak žili běžní lidé, ne takovou tu historii politiky a náboženství. Ono je to vidět třeba i z raných kvakerských spisů, že tenkrát chodil do kostela skoro každý, ale většina lidí se chovala, jako by dneska v tu neděli chodila třeba do nákupního střediska nebo do hospody.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Pátek, 22. leden 2010 @ 14:10:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
No, jen několikrát jsem se v životě setkala s člověkem, že Bůh není.  Lidé věří v něco a to jsou něcisté, ale pak svou víru mohou spojovat s magií a čarodějnictvím nebo jsou vyloženě new age.

Někteří lidé se modlí doma sami bez církve, protože byli v dětství nějak vedeni a mají vztah s Bohem, ale na církvi jim něco vadí. Také takové lidi znám.


Vím, jak to myslíš -  lidé chodili do kostela, pak chodili do hospody a žili špatně, ale jsem přesvědčena, že to vědomí Boha - soudce měli. A my žijeme špatně - dnešní svět, jakoby Bůh vůbec nebyl. Samozřejmě, že ne všichni.

Dříve bylo nenormální, když někdo Boha neznal. Dnes je to úplně normální, když někdo Boha nezná.

Tak to vidím jinak než ty.




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ingmar v Neděle, 24. leden 2010 @ 20:00:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Já mslím, že dneska se tu víru lidé bojí nějak formulovat hlavně proto, aby z toho pro ně nezačaly plynout nějaké závazky, třeba morální. Být něcistou je celkem pohodlné a nikdo od Tebe nic nechce. Brrrrr!
Je otázka, jestli ti lidé tenkrát znali opravdu Boha. Znali třeba z Bible, jak vznikl svět a poslušně to přijímali, protože něměli alternativu, mohli teolreticky znát plno biblických příběhů, dodržovat křesťanské formy, ale nemyslím, že mezi nimi muselo nutně být víc opravdových věřících, než je dneska.
Chci tedy říct, že je to dneska sice hrozné, ale dřív to lepší vůbec být nemuselo.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Pondělí, 25. leden 2010 @ 17:46:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ingmar
Myslím si, že lidé znali Boha. Byli i odevzdanější, umírali i v mladším věku než my a smrt uměli brát do života. Věděli, že odcházejí k Bohu - učili se umírat. My to neumíme.

Jsem dokonce přesvědčena o tom, že více žili s Bohem, než my lidé dnešní doby.


]


Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: 12Honzaide v Pondělí, 01. únor 2010 @ 20:03:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Může to být jen jiný výraz pro totéž:-) Možná ne úplně pro totéž, vzít na vědomí lze i špatné věci, ale když jdu někoho pozvat, mám k tomu důvod, pozvat jdu někoho, koho chci a na koho se i těším:-)


]


Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Úterý, 22. prosinec 2009 @ 05:50:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jaelo,

myslím si, že Bůh je alfa i omega, začátek i konec (nejen dnes), stále touží být ve vztahu lásky  s člověkem .

Individuální je spíš jen to, kdy my uslyšíme jeho hlas a volání v našem srdci, kdy si tam pro Něj uvolníme místo.

+



Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Úterý, 22. prosinec 2009 @ 12:48:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
brusle 7

Bůh je alfa i omega a touží po tom, abychom s ním žili ve vztahu lásky. On je pro nás vždy a všude v každou minutu dne. Nemusíme čekat pořadníku. Jde o to udělat ten krok k Hospodinu - v tom jsme svobodni.


]


Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: jirix v Úterý, 22. prosinec 2009 @ 12:59:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Bůh jistě přichází k člověku a chce být s námi. Avšak, chodí-li si člověk po vlastních cestách, tak s ním Bůh jistě nebude.



Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Úterý, 22. prosinec 2009 @ 13:30:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
jirix
Ano, člověk musí chodit po Hospodinových cestách a ne po svých cestách - na kterých si stačí sám a Hospodina k životu nepotřebuje. To by žádný vztah s Bohem nenavázal. Na své cestě mohu potkat jenom sebe.


]


Re: Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: jirix v Středa, 23. prosinec 2009 @ 13:51:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Lidé mohou tvrdit, že mají Boha, ale nemusí Jej ve skutečnosti mít. Pán Ježíš řekne některým: Amen pravím vám, neznám vás...


]


Re: Re: Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Středa, 23. prosinec 2009 @ 15:22:51 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
jirix
Je mnoho povolaných a málo vyvolených. Je to přesně tak, jak jsi napsal.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: jirix v Pondělí, 28. prosinec 2009 @ 09:58:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ano, je to tak, Jaelko.


]


Re: Bůh přichází dnes (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: skalaa v Čtvrtek, 21. leden 2010 @ 19:48:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Ja by som to chapal nielen duchovne ale aj fyzicky. Naš Boh Ježiš Kristus je pri dverach a jeho prichod je blizko ,tak ako to ukazuju aj znamenia jeho prichodu:
  
 http://www.ulozisko.sk/254147/08_ZNAMENI_PRICHODU.ppt

  Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“ Luk.21.28   Haleluja!



Stránka vygenerována za: 1.32 sekundy