Nee, tu Moravu jsem typoval kvůli těm sporům mezi církvemi, vůbec ne kvůli tomu Jonášovi.
No jasně, já myslím, že lidé se z obavy z jedné manipulace vrhají do manipulace ještě daleko větší. Nemyslím teď zrovna "falešné náboženství", ale spíš třeba konzumní styl života, který funguje na principu uměle vyvolaných potřeb. A je chybou se od těchhle problémů distancovat jako od světských a tedy příliš málo svatých na to, aby se jimi křesťané zabývali, protože třeba takové nedělní návštěvy hypermarketů do jisté míry převzaly roli dříve tradiční návštěvy kostela. Nehledě na to, kam pak homo consumensis upírá svou mysl.
Vidíš, já jsem se katolíkem nestal, protože jsem se obával, že je tam tolik věcí nalajnovaných, že bych tam svobodu neměl. Mám totiž tendence, když už se v něčem angažuju, brát to do důsledků, takže kdo ví, jaký by ze mě byl katolík. Možná buďme rádi, že jím nejsem :-) Dneska si už ale umím představit, že v rámci katolické církve tu svobodu někdo mít může. Je natolik široká, že si tam prakticky každý může najít svou polohu.
Já jsem snad v životě neslyšel od někoho nevěřícího, že by poukazoval na rozdělení církví, ale asi teda máme každý jinou zkušenost. My doma držíme modlitební skupinku, která kdysi dávno začala jako adventistická, pak se postupně obměnilo členstvo a stala se velmi ekumenickou, nejvíc nás bylo asi devět z pěti církví a dvě nezařazené, a pak se stala dokonce i poněkud univerzalistickou, když jsme mezi sebe vzali praktikující židovku a dívku, která je tak nějak duchovně laděná, ale otázku křesťanství má ve svém životě otevřenou (což je samo o sobě úspěch, protože se jí dostano velmi nešťastně podané babiččiny katolické výchovy). A nehádali jsme se nikdy.
Ja ja, je třeba se víc zabývat tím, co buduje. Já jsem až asi v diskusi s Tebou začal tohle fórum pociťovat, jako že má něco společného s Božím duchem.

A klasickým příkladem toho, jak se to nemá dělat, ale k čemu nás má řada tendenci, jsou Jobovi přátelé. Vysvětlit, oddiskutovat... Ale na druhé straně je dobré si zase uvědomit, že oni s ním nejdřív týden seděli a mlčeli, takže ta záplava slov, která vlastně tvoří skoro celou knihu Jób, se pak dá spíš pochopit.

Ty to možná víš, že se s krizí srovnám líp než nevěřící, ale já sám za sebe to nevím. Vím, že by to mělo být tak, jak píšeš, ale pokud sám sobě do očí přiznám pravdu, tak musím říct, že nevím.
A zase: Ten text se podle mě nemá natahovat tam, kam jsem s tím začal já, totiž řešit otázku, kam směřovaly Jóbovy děti. Spíš bych se klonil k tomu, že jsou tam použity jako ztělesnění zabezpečení na stáří. Jób pak přišel o majetek a i o tu jistotu do budoucna (oni tenkrát neznali starobní důchod - buď se o ně ve stáří postataly děti, nebo šli po žebrotě). To zdraví, majetek a právě i ta jistota v podobě těch nových dětí se mu nakonec vrátila. Takhle mi ty nové děti smysl dávají. Při doslovném pojetí mi to vrhá divný obraz na Boha, že se mu snažil nahradit děti, které dopustil, aby zemřely, a ještě si myslí, že to Jóbovi bude stačit, a vrhá to divný obraz i na Jóba, který se s tím opravdu spokojí.
Jo, ale o tom, že takhle Abraham věřil, je (oprav mě, jestli se pletu) psáno až v listu Židům, kdy už ten autor v to vzkříšení mrtvých věřil. V době SZ v tom jasno neměli a popravdě řečeno si s tím hlavu ani moc nelámali, čímž mi byli sympatičtí, protože nežili s Bohem kvůli tomu, aby si zachránili po smrti krk, ale proto, že jim bylo dobře s ním žít, měli ho rádi aniž by za to čekali posmrtnou odměnu.
Nést s Hospodinem? No to je zase: Nedá se proti tomu nic namítnout, ale prakticky je to velmi těžké. On ten můj kamarád byl z křesťanského pohledu velmi rozporuplná osobnost.
Jasně, já Tě nebudu brát Tvoje doslovnější pojetí biblických příběhů, vykládám jen, jak se na ně dívám já a proč to doslovně chápat nemůžu (i když jsem to tak chápával), a Tvoje pojetí respektuju.
Bavme se spíš o tom, o čem ta kniha je, na tom bychom se mohli shodnout a obohatit se navzájem. Mně to nedalo a dneska jsem si přečetl ten začátek a konec Jóba. Z toho konce mi vyplynulo, že Jóbovi přátelé nejsou káráni za to, že říkali o Hospodinu věci, které by byly vysloveně nepravdivé, ale za to, že je říkali bez patřičné zkušenosti s ním. Že zkrátka kázali zbožné teorie, ale s Bohem to odžité neměli. Je možné, že kdyby totéž říkal někdo jiný, kdo by tu zkušenost měl, Bůh by ho nepokáral. I když je fakt, že kdyby tu zkušenost měl, mluvil by spíš trochu jinak :-)