„Jste lid tvrdé šíje! Je vaše mysl stále ještě zatvrzelá? Budu se s vámi soudit, praví Pán. Pohnu tvým svícnem, z jeho místa! Vezmu vám vaše ovce, vaše domy, vaše děti i manželky.

Protože se neobracíte k Tomu, který vás bije. Nejste upřímní!

Říkáte: máme a nic nemáte, říkáte: v nebi je to vybojováno, ale na zemi nic nesklízíte! Jíte, a nejste nasyceni! A vaši zemi zžírají cizáci! Všechno vám žerou housenky a chrousti! Toužíte a žádáte, ale nic nedostáváte, protože vaše srdce není upřímné před Bohem! Sejete mnoho a sklízíte málo!

Nadělali jste si cisterny děravé, ve kterých vody není! Anebo jste již zbohatli a vešli, ale bez Boha? Soudíte a odsuzujete své bratry, mdlé ve víře, a trámy ve svých očích nepozorujete? Bojujete jeden proti druhému, a každý přitom žerete paži svého souseda? Protestanti žerou katolíky a katolíci protestanty? Tak si tedy dejte pozor, abyste se navzájem nezahubili!

Nemluvíte pravdivě o Bohu. Oklamáváte sami sebe i druhé! Bludy se procházejí po vašich myslích, démoni se ozývají ve zříceninách „vašich domů?“ Není tam již slyšet hlas ženicha a nevěsty? Svedeni jste duchem smilstva? Pokolení cizoložníka a nevěstky jste? Jezme a pijme, nebo zítra zemřeme? - Je snad toto naše heslo?“

Slzy mi tečou proudem z očí, když vidím všechny tyto věci, které se zde dějí. „Můj Dům je plný zlodějů, lhářů a modloslužebníků, kteří si v církvi budují vlastní kariéru! A nikdo si z toho všeho nevzal ponaučení a nikdo z toho všeho dosud neprohlédl? A nikdo z vás se za 20 nebo za 30 let neobrátil k Bohu? I přesto, že jste viděli všechny ty divy a zázraky, které Pán konal mezi vámi?“

Počkám tedy, až vymře celá tato generace křesťanů. S nejodpornějším egoismem, který se tu po revoluci zrodil!