Já mám i pár známých z jiných evangelikálních církví a adventisty, které znám, jako extrém nevnímám. I mimo adventismus se vyskytují věci, nad nimiž zůstává rozum stát :-)
Já si nemyslím, že církev je určována především naukami a církevními řády. Ano, pokud se jí člověk zabývá jen teoreticky a na dálku (knížky, internet), ale prakticky podle mě záleží hlavně na lidech. Ta církev jsou lidi, ne předpisy. Kdysi jsem si psal s jedním člověkem, který zřejmě trpěl nějakou poruchou osobnosti, prakticky s nikým se nestýkal a náplní jeho života bylo, že kontaktoval nejrůznější církve a hledal tu ideální (tož můžeš typnout, jak se dostal do kontaktu se mnou). Protože součástí žádného společenství nebyl, zřejmě toho ani nebyl schopen, hledal ideální církev jen podle věrouky, a své církevní preference měnil podle toho, jak mu daná věrouka přišla biblická a ještě bibličtější. Snažil jsem se mu vysvětlit, že soudit církev jen podle věrouky je podobné, jako soudit ženu jen podle vzhledu a ignorovat, že ta vnější schránka má i nějakou vnitřní náplň.
Pokud jde o naslouchání, mám za to, že nejméně naslouchají ti křesťané, kteří upínají svoje naděje k tomu, že mají pravdu a tím jsou spaseni, tzv. spasení ze správného učení. Setkal jsem se s tím celkem dost mezi adventisty, ale jinak prvenství drží několik letničních. Nevím, jestli je to nějak vázáno na tu letniční kulturu, nebo jsem prostě jen natrefil na několik nezávisle na sobě "postižených" lidí. Klapky na očích a uších a vyjeté koleje...
Sobotní školu, kde člověk je jen k tomu, aby zodpovídal pokud možno holými větami ty otázky, jsem sice taky zažil, ale bylo to jen párkrát. Není to možná tím, že by to byl tak vzácný jev, ale já se takovým místům cíleně vyhýbám, takže se mi to na jednom místě může stát jen jednou. Ve sboru, kam chodíme, to takhle nebývá. Třeba mládež už asi deset let jede podle jiných materiálů než dospělí, a asi pět let, když jsme tam učili s manželkou, si dokonce mládež prosadila, že žádné materiály nechce, že chtějí číst pěkně popořadě Bibli. My jsme to pak učili a za těch asi pět let jsme probrali celé historické knihy Starého zákona.
No, ty desátky, nebo peníze obecně v CASD jsou zajímavým fenoménem, i když nemyslím, že jsou v tomhle adventisté nějakým extrémem. Já si to uvědomuju díky tomu, jak funguje naše kvakerské společenství. My kdybychom vybírali desátky, tak asi ani nebudeme vědět, co s nimi. Nám by se to prostě v tom společenství utopit nepodařilo. Placené duchovní nemáme, nájem platíme celkem mírný a na nějaké ty naše aktivity se peníze vždycky nějak poshánějí. Nemám nic proti tomu, aby člověk finančně podporoval společenství, do něhož patří, to je samozřejmé, ale deset procent z příjmu mi přijde absurdních, krom toho mám dojem, že i kdyby to bylo 100 %, tak v CASD ty peníze budou chybět pořád.
K tomu poslednímu odstavci, co píšeš, doporučuju z http://www.kvakeri.cz/download úvahu s názvem Teologie morálky. Napsal to můj oblíbený autor, kterého překládám do češtiny. Byl to maďarský kalvinista. Jeho pojetí bych nazval "křesťanství s lidskou tváří".