V Boha jsem uvěřil za komunistické totality a po studiu bible a po společných modlitbách s několika bratry z různých církví jsem zakotvil v Apoštolské církvi.

V apoštlské církvi mi zakázali oženit se. Když jsem se hájil že nemají právo zakázat mi vést rodinný život, zakázali mi mluvit. Když jsem se bavil soukromě jen s některými bratry, zakázali mi účast na společných bohoslužbách. Když jsem řekl že svým učením odporují bibli, ozvalo se několik "proroctví v jazycích" které starší bratr ihned ochotně přeložil do češtiny že tak, že Bůh na mě posílá anděla s ohnivým mečem a ten zastaví mou životní cestu. Když jsem řekl že to je falešné proroctví, vyhnali mě. Mnoho let jsem volal k Bohu co mám tedy dělat dál. Nedostal jsem žádnou odpověď. Tak po dalším studiu bible jsem zkusil jít ke katolíkům. Náhodou jsem u nich zašel na WC, ale bylo zaneřáděné. Když jsem vyšel ven, obvinili mě že jsem to udělal já a přerušili se mnou veškerou komunikaci. Je to víc než dvacet let co jsem se modlil k Bohu aby mi ukázal další cestu a abych našel bratry a sestry. Dnes už mám jasno.
Bůh mi dal život a dar víry, ale žádné bratry a sestry. Budiž. Pokud mě po smrti Bůh přivede do božího království, "křesťané" si se mnou nebudou chtít povídat, ale to mi nevadí, stejně už není o čem. Proč to teda píšu? Protože vím, že totéž prožily tisíce jiných lidí a stejně jako já už nechtějí žádnou instituci která si říká církev ani vidět. Neztrácejte naději. I kdyby vás všichni křesťané nenáviděli, Bůh vás bude vždycky milovat.