Arabská verze se nedělala, ale asi by ses divil, arabsky mluvící kvakeři jsou. V Libanonu V Brummaně je kvakerské shromáždění, a v palestinském Ramalláhu taky. A nejsou to shromáždění vysloveně jen pro cizince. Kromě toho třeba správce Evropských mladých Přátel je Syřan - ovšem dlouhodobě žijící v Anglii.
Ona ta jednota je jen zdánlivá. Kvakerské hnutí je silně decentralizované a z hlediska teologie velice pestré. Přestože je kvakerů jen zlomek toho, co katolíků, myslím, že je ta pestrost srovnatelná. Zažil jsem široké spektrum lidí od evangelikálních kvakerů, kteří by v Čechách byli k nerozeznání od jakékoli evangelikální církve, řekněme apoštolská církev bez jazyků, nebo trochu odvázanější Církev bratrská, včetně křtu vodou, večeře Páně, pastora a obligátní evangelikální teologie, pak dál přes liberální křesťany s tichou bohoslužbou po různé univerzalisty a lidi, kteří se ke kvakerství dostali odjinud než přes křesťanství.  To s tím fungováním taky moc nechápu. Ono je příznačné, že snad kromě těch evangelikálů, které znám z Maďarska (jsou tam i liberální - ti dělají ten kurz) a kteří jsou více méně izolovaní, ti ostatní kvakeři nemají problém se míchat s kvakery jiných "teologií" třeba i v jednom shromáždění. Ono je to možná tím, že když člověk ví, o čem mluví - vnitřní světlo podle mě není dogma, ale zkušenost - tak mu nevadí, že o tomtéž někdo jiný mluví jinými slovy. Takový člověk nemá potřebu lpět na liteře a na slovech, protože má ještě něco navíc za tím, ví, co ta slova a písmena znamenají.
Já bych možná řekl, že kvakerství je jakési metanáboženství. Takový vzorec, do něhož lze dosadit různé teologie. Je to pohled na náboženství. Možná je jen náhoda, že se kvakerství vyvinulo právě na půdě křesťanství. Já myslím, že by mohlo fungovat i na bázi judaismu, islámu, možná i hinduismu a buddhismu. Kromě toho islámu znám lidi, kteří jsou kvakery a prošli i tím druhým. Buď se do toho rovnou narodili a pak se stali kvakery, nebo se tím v určitém období života zabývali. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by kvaker tu svou předchozí zkušenost nějak "házel za hlavu", naopak je ta jiná zkušenost vnímána jako přínos. A kromě sebe neznám žádného jiného člověka, který by byl před kvakerství nepraktikoval nějaké jiné náboženství. Já jsem se stal kvakerem rovnou z nevěřícího, ale jako by to byl nějaký přírodní zákon, že takhle to nejde, musel jsem si pak na pár let odskočit do několika evangelikálních církví, abych si kvakerství dokázal vážit. Vedi, vidi, fugi :-)
Ty ses setkal s tím, že by byl kvakerský způsob života nějak dogmatizován? Já bych to spíš otočil, že jestli nějaké dogma existuje, tak je to to, že to, co přijmeš od ostatních, aniž bys do toho vložil něco ze sebe (třeba i ten způsob života), tak se nepočítá. Zkrátka se sluší být sám sebou :-)
No a počkej, ono se dá stavět náboženství proti způsobu života? Já vím, že dá, ale to je přece pokřivené, ne? Když něco vyznávám, mělo by se to stát mým způsobem života, jinak je to pro kočku. Pokud má být náboženství jen jakousi svatou teorií, pak je k ničemu.

tohle všechno já beru, ale uvědom si roli času. Křesťanství dnes není ve stejné roli jako bylo tenkrát v těch Aténách. Spíš se dostalo do podobné role, jakou měl tenkrát v Palestině judaismus nebo ve zbytku římské říše římský kult. A zvlášť to platí v Lotyšsku a dvojnásob v Polsku.
Já jsem Bohu vděčný, že jsem se mohl narodit v sekulárním národě a nevěřící rodině. Kdybych se narodil třeba jako Polák, možná bych nyní nebyl křesťanem.
Té polské známé, když jsem se s ní seznámil, jsem se taky snažil to její pohanství vymluvit, ale pak jsem poznal, že to je nesmysl. Ona žije snad ještě mravnějším životem než leckterý křesťan, vyznává křesťanské hodnoty, akorát má třeba Ježíše spojeného s tím polským katolicismem, takže Boha (jediného) vnímá přes archetypy, které se objevují v tom řeckém panteonu. Kdo ví, co bys na její místě dělal třeba ty nebo já.