Krásný den.
Včera začalo natáčení nového videoklipu ke skladbě:
„ U Potůčku „

Vše probíhá v Jevanských lesích, hlubokých hvozdech, hájích u potoka, nebo na lesních pasekách a také v kamenné zkušebně jednoho hudebníka ( na kterou se mimochdem všichni moc těšíme ). V potoce je plno raků a jiného hemžení, sjíždíme některé skály a stráně po zadku … či jinak, jak se nám v tu chvilku hodí - idylka - prostě si vše užíváme. Občasné komáří pozdravy, náhlý srdce rvoucí výkřik někoho z natáčecího personálu - následné hlasité žblunknutí - bublání a chvályhodná věta, po chvilkové nesrozumitelné výslovnosti, na toho kdo toto vymyslel, je romantická nádhera plného léta aaa lidí neotesaných pralesním příšeřím a jejich navyklou naivní chůzí po asfaltovém chodníku.

" Na tohle budu fakt dlouuuho vzpomínat..." občas zaznělo do cvrlikání ptačího osazenstva, kavkotu žabiček a šustivě tichého plazení se nejen šnečků bez ulitky, kterýžto nejednou ... oznamoval ten nejvyšší hystericko-tragický soprán. A pak jen tiché a kradmé pohledy kolem sebe s otázkou v očích: " Odkud příště ? ? ? ! A CO TO BUDE ???!!! " do zlomeného výkřiku toho, který to vše řídí: 

" Tady se prostě nedá pracovat !", nemaje na mysli všudypřítomnou přírodu ... Prodíráme se křovisky - zabaleni do pavoučích nástrah, vyhrabáváme se navzájem z ukrytých jam … Se zlověstně podmračeným klidem a s občasným vyzývavým pohledem na rejžu: " Jak dlouho ještě ? ", si vyndavše zlomyslně neviditelně zaseknutý trn na nepřístupném místě, kam se ruce prostě nedostanou, nebo kam si nevidíte ať děláte co děláte... z rozčileného ostružinového trní, které je dotčeno tím, že někdo kolem jen prošel. 

Prostě, abych to shrnul: Několik lidiček, kteří se s jistotou leoparda pohybují v džungli velkoměsta se všemi jeho nebezpečími, která nelze brát na lehkou váhu, děsí lesík s potůčkem pár kiláků za Prahou.
Nelze přeslechnout syčící " Septonex " a vyděšené pohledy těch kterých se to osobně netýká: " Co to bylo za zvuk ?! " se mísí s upřimným pohledem k nebi - plným slz, právě ošetřovaného městského lva salónů, přes jehož zaťaté zuby je slyšet skromná a tichá modlitba o záchranu, nebo alespoň o ochranu, ať nedopadnu jako ta slečna, co jí právě páčí nohu z toho ztrouchnivělého pařezu, který se rozhodl, že si jí tady nechá - a která nemá pražádnou radost z toho že už je vidět člověk se sekerou, která jí má z toho vysvobodit ...

Tak prý tři natáčecí dny, něco přes hoďku a půl surového materiálu a dotáček a potom prý v průběhu září to bude vloženo jak sem do sekce Video, tak do You Tube. sraženo do méně než 5ti minut ...