Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 228, komentářů celkem: 429563, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 530 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116494667
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Vystřízlivělý charismatik?
Vloženo Pátek, 21. srpen 2009 @ 16:57:35 CEST Vložil: Stepan

Charismatici poslal Nepřihlášený

 O prázdninách, kdy je o trochu víc času,  jsem asi 2x zabrousila na Grano Salis a strávila tam mnohem víc času, než jsem chtěla. Četla jsem si především v tématu Charizmatici - nejspíš proto, že jsem v charismatickém sboru strávila asi 15 let života, než jsem odešla zpět do evangelické církve.


Byly to roky strávené v zaslepenosti, jak tvrdí jedni, nebo roky požehnání, o něž jsem se odchodem připravila, jak tvrdí jiní? Chtěla bych se pokusit o vyvážený pohled, který je ovšem zase jen výsledkem mé zkušenosti - takže nutně subjektivní, což je ale asi případ všech zkušeností (i těch ve "Skryté tváři " popsaných). Já jsem stále přesvědčená, že přes různé excesy je v charismatickém hnutí mnoho lidí, kteří to myslí velmi vážně s Pánem Bohem i s lidmi a kteří jsou ryzí i ve svých životech. Jen je někdy těžké s nimi vyjít, jsou-li ve stádiu klapek na očích. Jsou tam bezpochyby i ti jiní - manipulátoři úmyslní i neúmyslní - nutno jen dodat, že na manipulaci musí být vždy dva: ten, co manipuluje, a ten, co se manipulovat nechá.

Byla jsem vychována v aktivní evangelické rodině, církev byla odmalička důležitou součástí mého života. V charismatickém hnutí jsem se začala pohybovat počátkem osemdesátých let, kdy byl holešovický sbor součástí ČCE - tehdy myslím uměl hezky skloubit tradici evangelického sboru se svěžím větrem letničního hnutí. Do sboru jsem se tehdy šla podívat ze zvědavosti - v ČCE byl holešovický sbor terčem posměchu a kritiky a mě zajímalo vidět to na vlastní oči, přesvědčit se sama. A šla jsem tam i  proto, že jsem nějak nenašla pražskou mládež ČCE, kam bych dokázala zapadnout  Následovalo období, kdy jsem si po každé čtvrteční mládeži v Holešovicích říkala "Už nikdy více" a další čtvrtek jsem tam byla znovu, přitahována tím, že Bůh je skutečně  na prvním místě všech setkání, hovorů. Oslovovala mě opravdovost ve víře, proměněné životy - aspoň tak jsem to tehdy vnímala. Viděla jsem tam lidi, kteří nejenže vyměnili názor, že Bůh není, za názor, že Bůh je, ale kteří tomu začali nekompromisně podřizovat svůj život. To mě velmi oslovovalo, i když jsem sama nejspíš v tom prostředí byla vnímána jako vlažná a střízlivá evangelička. Ve sboru jsem zůstala a mnohé v něm přijala. Poznala jsem tam také svého budoucího manžela, a protože jsme po svatbě v Praze zůstali, přestoupila jsem celkem přirozeně z domovského sboru ČCE do sboru holešovického. Když  holešovický sbor odcházel z ČCE, odešli jsme s ním také - nedokázali jsme si v té době příliš představit změnu společenství. Řekla bych však, že po odchodu holešovického sboru z ČCE začalo přibývat věcí, s kterými jsme se nedovedli dobře ztotožnit.

Je však možné se v charismatickém sboru odlišovat? Dle mých zkušeností ano. Nikdo mě nenutil účastnit se mávání vlajkami, proklamací, prodlužování nohou, padání na zem. Když kazatel ohnivě vyzýval k tomu, že potlesk či křik ži zpěv není dostatečně silný, aby oslavil Ježíše, nekřičela jsem a netleskala, pokud jsem sama nechtěla. Když jsem se nachomýtla k "vymítání démonů", držela jsem se stranou, protože jsem kolem toho měla dost pochybností. Neříkala jsem "Pán mi řekl...", protože jsem si nikdy nebyla jistá, zda to je možné s takovou jistotou  říci (a také proto, že jsem se mockrát přesvědčila o tom, že za touto úvodní větou následoval pěkný nesmysl). I když mi spoustu věcí nesedělo, pořád mi stálo za to v charismatickém sboru být. Nesetkala jsem se s tím, že by mě někdo za tuto odlišnost pranýřoval - možná ale také proto, že jsem to otevřeně příliš neventilovala. To můj manžel, který se proti některým poněkud manipulativním praktikám ozval dopisem, obdržel odpověď, z které víceméně jasně vyplývalo, že problémem není manipulace, ale on sám. Nikdo nás však nevyhazoval a nenutil dělat věci, ke kterým jsme se nemohli vnitřně připojit. Nikdo nekontroloval, zda platíme desátky, nebo ne. Nikdo nás nenutil na skupinkách svěřovat věci, které jsme svěřovat nechtěli. Je však pravděpodobné, že nás vedení vnímalo jako okrajové členy, kteří nejsou dostatečně duchovní a o růst ve víře moc nestojí.

Postupně pro nás začalo být čím dál tím těžší sedět na bohoslužbách či skupinkách, kde se člověk ne vždy vnitřně dokázal připojit k obecnému hlaholu  či se ztotožnit s kázaným slovem, a seděl tedy poněkud zapškle. Uvědomila jsem si také, že jsme za celou dobu nenašli jako manželé ve sboru dvojici, s kterou bychom se skutečně přátelili a se kterou bychom si rozuměli. Zčásti to bylo asi proto, že nás trochu děsily vztahy, v nichž se neustále sleduje, zda je protějšek dostatečně duchovní, zda je jeho život v souladu s trendy ve sboru, zda se dostatečně modlí, "slouží" a vždy "pozitivně vyznává" (nestěžuje si a nikdy nemluví o ničem negativně). Stáli jsme spíše o jakousi lidskou blízkost a normální přátelení, v němž si člověk nemusí na nic hrát, nikoliv o superduchovní sdílení. Je ale možné, že takových lidí ve sboru bylo víc - nakonec lidskou blízkost potřebuje každý a kvalita přátelských vztahů byla možná pak skutečně jiná, než se mohlo zdát navenek.  Všechno ale tak nějak směřovalo k tomu, že jsme se vnitřně i vnějšně odpojovali - občas jsme zase začali chodit na bohoslužby do ČCE, manžel tam pak začal chodívat sám častěji, až do ČCE vstoupil.  Já s dětmi jsem nějaký čas docházela dále do sboru, děti tam byly spokojené a i pro mě bylo těžké změnit tak najednou společenství. Po nějakém čase jsem se rozhodla odejít také, přece jen nám nevyhovovalo rozdělení rodiny při nedělních bohoslužbách. Nikdo z vedení nám odchod nerozmlouval a neděsil nás strašnými dopady tradičního sboru na naši víru, dokonce jsme při odchodu dostali požehnání.

Srovnávat sbor charismatický se sborem evangelickým, v němž nyní aktivně žijeme, by bylo na další článek. Nicméně- cítíme se přijímáni, akceptováni, nemanipulováni,  je nám tam dobře, máme tam přátele a vnímáme, že velikost víry se nedá změřit ovládnutím křesťanské hantýrky ani bezhlavým přijímáním postupů, metod, pouček. Možná  jen občas chybí víc toho, co člověka vytrhuje jaksi ze zvyku zaběhaného křesťanství, co ho nutí stále přemýšlet a konfrontovat svou víru s biblickými měřítky i s tím, zda tato měřítka jsou vskutku biblická. Zkrátka toho, co člověka intenzivně vhání do Boží náruče.

Když to shrnu:

Co mi charismatický sbor vzal?
Mnoho toho nebylo... I když - možná v těch nejhorlivějších letech mi vzal "široké srdce", jak se kdysi vyjádřil jeden můj dávný kamarád. Vzal mi trochu tolerance k lidem, kteří možná věřili více než já, ale nemluvili o tom těmi "správnými" termíny. Vzal mi (doufám že přechodně) trochu ochoty naslouchat  lidem, které jsem místo toho přesvědčovala o své pravdě.


Co mi charismatický sbor dal?
Jako evangeličce vychovávané odmalička ve víře (pozor, v živé víře) mi jednoznačně pomohl najít niternější vztah k Bohu, k bibli, k modlitbě, pomohl mi porozumět tomu, co znamená činit pokání. Měla jsem víc než kdykoliv předtím a  kdykoliv potom na srdci přivádění druhých lidí ke Kristu, i když jsem to nikdy moc neuměla.  Byly to roky duchovní  "první lásky", ne něž se nedá zapomenout a jež asi ani nelze nijak pošpinit. Toho, že jsem byla v charismatickém sboru, nelituji a litovat nebudu.


Podobná témata

Charismatici

"Vystřízlivělý charismatik?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 47 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Vystřízlivělý charismatik? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 21. srpen 2009 @ 21:41:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Neříkala jsem "Pán mi řekl...", protože jsem si nikdy nebyla jistá, zda to je možné s takovou jistotou  říci (a také proto, že jsem se mockrát přesvědčila o tom, že za touto úvodní větou následoval pěkný nesmysl)."...

Klobouk dolů, takové poznání by tady mohlo být infekční! :-))

Toto svědectví se mi líbí. Je vidět, že šlo ze srdce.



Re: Vystřízlivělý charismatik? (Skóre: 1)
Vložil: Lu v Sobota, 22. srpen 2009 @ 00:30:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Děkuji za svědectví. Já to prožíval podobně. Domnívám se, že je to generační problém nás holešovicko-maninských čtvrtkařů.
Ještě bych rád, abys napsala, co míníš tou odmalička živou evangelickou vírou ? To je přece protimluv. Byly sbory vyjimky, ale spíše v té "luterské" evangelické ono pouhou milostí, pouhou vírou bylo na vymření.
Věřím, a tvůj dopis mi dává naději, že po první, příjde i druhá láska.
Zajímalo by mě, jak se dnes v ČCE bavíš s lidmi třeba o jistotě spasení ? To je věc, která mi brání napodobit tvou cestu. Raději se budu držet toho letničně-charismatického okapu zubynehty. Asi bych se těch lidiček časem začal ptát, jestli přijali Pána Ježíše....;-)
Je fakt, že nejsilnější slovo z kazatelny za poslední čtyři roky jsem slyšel v ČCE v Liberci. To však byla spíš Boží odpověď na moje otázky a hledání, nežli standard.

Když jsem odešel v roce 1991 z Manin, vzal jsem to k Husitům, evangelíkům. Ředil jsem cestu hospodou, až jsem nakonec seděl hlavně tam. Nakonec jsem měl i strach o svoje spasení. Cesta zpět k živému, Bohaznalému společenství je dlouhá, sakra dlouhá. Chci být ve společenství, kde Bůh denně proměňuje lidské životy a koná zázraky. Charismatická cirkev je norma ! Amen.



Re: Vystřízlivělý charismatik? (Skóre: 1)
Vložil: eleonora v Sobota, 22. srpen 2009 @ 08:10:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ze svědectví je patrné, že předchozí vliv ČCE ustálil některé konzervativní hodnoty, takže nasazení v mnoha entuziastických projevech nebylo u charizmatiků takové. Jinak to jistě prožíval člověk, který se s tímto prostředím setkal bez předchozí "denominační" zkušenosti. A v tomto je možno také hledat přítomnost nadějí pro charizmatismus, či pachuť kterou vyvolá pohled zpět na pobyt, který v něm více exponovaný člověk absolvoval a který má pro něho nadále až trvale nádech trapnosti. Jinak se zcela jistě cítí člověk, který se manipulovat nenechal a jinak ten kdo si zpětně uvědomí, co všechno pod všemožným vlivem všemožných krajánků, proroků, uzdravovatelů apod., dělal. Takový člověk má zcela jistě pohled méně charooptimistický a více charoskeptický. Větší úlety se také děly v satelitech maninského sboru, kde se jak houby po dešti objevili různí mesiášové a vedoucí s tím nejlepším učením, vizemi atp. Někdo už to tady popisoval jako absenci právního prostředí. Tím, že si ústřední výbor zjednodušil život tím, že neudělal pevnou strukturu všech skupin, ale nechal je volně pohybovat v prostoru (svobodné sbory), umožnil různým duchovně experimentujícím všeználkům aplikovat své zaručeně správné postoje na různých lidech, bezdomovci počínaje, podnikateli konče, a to bez jakýchkoli důsledků. Výsledky však nevykazovaly takový úspěch jaký by takový duchovní všeználek očekával a když tak jen dočasně.

Je to jako u jakéhokoli jiného podniku. Tím, že D.D vyšel z určitého konzervativního prostředí nemohly být zákonitě prvotní projevy toho hnutí takové. Navíc jej brzdil režim. Minimálně svou přítomností a určitou tuhostí postojů k takovým skupinám. Po roce 1989 však již nic nestálo nikomu nic v rozletu a KS svým pojetím náboženské svobody exportovalo toto duchovní bezvládí, kam to jen šlo. A jak se podnik rozrůstal některé provozy začaly být papežštější než papež, jiné prodávaly své know how do jiných denominací. Kde z nich byli přímo bez sebe. A absence právního rámce začala díky vytvořenému chaosu slavit první neúspěchy. Ambice vedoucích byly prezentovány jako pomazání a cesta k denominalizaci se pořád ne a ne konat protože některé provozy řídil manžer, jiné duchovní snílek a fantasta, jiné se vedly samy atd atd. Předpoklad řádu vznikající z toho chaosu už dnes není na místě. Některá společenství se již trhla a celé KS připomíná spíš Petriho misku s různě bujícími kulturami a problém je v současné době toto pojetí křesťanství již opustilo svou misku a málokdo dokáže odhadnout, dá li se z tohoto způsobu existence vytěžit něco dobrého.

U svědectví je zajímavé konečné shrnutí pro a proti. Z uvedených hodnocení to vyznívá tak, že se člověk sice víc porozuměl Písmu a  v počátcích okusil lásku k bližním. V konečném důsledku ho ale pobyt v KS učinil méně tolerantním až náročným (doufám, že přechodně) k jiným lidem díky majetnictví pravdy. Je to jako kdyby se člověk dlouhou dobu připravoval na záchrannou misi na kterou by potom nemohl jít protože má nějaké důležité přípravné školení na záchrannou misi.

E.









Re: Skvelé.... Skúsme trochu snívať... (Skóre: 1)
Vložil: Elo v Sobota, 22. srpen 2009 @ 08:36:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Potlesk úprimnému vyznaniu v takom duchu, akoby som si predstavoval, že by sme mali hovoriť jeden o druhom, jedna cirkev o druhej. S pochopením toho, čo sa len pochopiť dá, bez zaujatosti, s oceňovaním pozitív, a nielen negatív tej druhej strany. napreik somu, že ja som inde, že som odišiel, že s niečím nesúhlasím, že ja mám iný názor. Toto je ozajstné, aj biblické kresťanstvo. Vďaka za skvelú ukážku.

V súvislosti s obsahom článku ma napadá, že, je dobré, že sú v cirkvi také aj onaké... Že nie sme všetci na jedno "brno"... Že v určitom štádiu vývoja mojej osobnosti /mladosť/ mi môže vyhovovať jedna cirkev, s jednou metódou, štýlom formou bohoslužby, atmosférou a pod., a inokedy zasa iná forma, atmosféra..., ktorú nájdem kdesi inde....

Zrejme preto Pán dopustil protestantizmus a celžý ten vývoj s Jeho Cirkvou vrátane rozdelenia v vzniku rôznych cirkví. Pán je už taký: dopustí, ale neopustí. A práve vtedy, ked sadiabol teší, že ho "dobehol:, vtedy On "dobehne" jeho. Boli časy, keď to medzi podobnými cirkvami škrípalo naozaj veľmi, a aj iskry lietali. Teraz to, napriek oddeleniu, každý chápe a prijíma inak, s pochopením... To je v rámci protestantskej strany.

V rámci  katolíckej by som povedal toľko: v KC sú rôzne hnutia, spirituality, nesmierna paleta rôznych možností, a človek nemusí vystupovať z cirkvi, ale jednoducho ide do iného spoločenstva, stane sa členom iného hnutia, či príde na stretnutie katolíckych charizmatikov, tézákov, farntiškánsky /ľudovejšie/, jezuitsky, dominikánsky /intelektuálne/, či saleziánsky /mládežnicky/ ladených ľudí, zájde na bohoslužnby do iného kostolea v tom istom meste atď. Určite aj tam sú ľudské chyby kazateľov, organizátorov, a nie každému vetko vyhovie. Ale som si istý, že tam nikto v mne Cirkvi nebude hlásať niečo, čo je v rozpore s učením Cirkvi. A ak by predsa, nie príliš dlho, lebo spravidla dnes aj mnohí vzdelanejší laici už vedia, čo sa považuje za správne, a čo nie. A nebude tam nejako dlho ktosi kohosi manipulovať takým príliš "okatým" spôsobom... A ak by. tak zasa len nakrátko.... A človek vždy môže tiež odísť, tajsť si iné miesto, a stále sa pohybuje v rámci tej istej cirkvi, s tou istou vieroukou a morálkou... Mne sa toto javí ako veľká prednosť.../"Každá liška svoj cvost chváli..." - máte pravdu/

 Viem si predstaviť však stav, situáciu,  ked sa ak nie všetky, tak mnohé rozmanité cirkvi navzájom uznali, aj keď nie formálne, tak aspoň reálne, teda žeby sa prechodu z jednej cirkvi do druhej na akékoľvek akcie nerobili prieťahy, a boli by "platné"... Teda ako mladí a po zážitkoch žhaví katolíci by mohli ísť na bohoslužby k charizmatikom, a prežívali by tam duchovné "nebo"... A zasa možno trochu už z charizmatizmu "vytriezvelí/ zrelší ľudia by našli zážitok na pokojnej katolíckej nedeľnej bohoslužbe... Nebolo by to skvelé?... Žiaľ, zatiaľ je to tak, že nekatolík si môže vypočuť omšu, ale prijímať môže len ak chápe Eucharistiu po katolícky... A pre katolíka zasa účasť na charizmatickej, či evanjelickej bohoslužbe naozaj nie je rovncenné /bez vyvyšovania/ ak mám  pred očami katolícke chápanie, ktoré je trochu v inej rovine, kdežto charizmatická bohoslužba môže byť pre katolíka akokoľvek cenná a podnetná h hľadiska Božieho slova, kázania, stretnutia s ľudmi, ale nie je to to "pravé orechové", keďže to nie je tá pôvodná "Eucharistia"  pôvodnej Cirkvi... Žiaľ... Teda to, že zatiaľ ešte nie, to je daň za naše rozdelenie /z obojstrannej viny.../...

No tomu treba ešte čosi urobiť... Rozmýšľajme čo... Som presvedčený, že sa to nedá urobiť jednoducho  formálnym zrušením "priehrad", ale cez snahu o vzájomné pochopenie, a odpustenie,  snahu o vzájomné prijatie odstránenie našich vzájomných predsudkov, vytvorenie atmosféry vzájomnej lásky a dôvery, v ktorej lepšie rozoznáme podnety Ducha Svätého, a čo "On hovorí cirkvám", a nie čo si my namýšľame. Podumajme spolu...



Re: Vystřízlivělý charismatik? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 22. srpen 2009 @ 09:44:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Ahoj.

Taky díky za svědectví. Nevím, jestli tu autorka ještě bude, pokud ano, tak by mě zajímalo:

Je autorka taky charismatička? Případně její manžel?

Podle toho svědectví to vypadá, že ne?



Re: Vystřízlivělý charismatik? (Skóre: 1)
Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Pondělí, 31. srpen 2009 @ 22:43:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Charimatické hnutí je děsně roztříštěné. Je to tím, že se nadřazují duchovní dary nad Písmo ! Těžko se hledá jednota i uprostřed jednoho sboru protože se neumí zacházet s duchovními dary a nezná se Písmo. S výrazy "Pán mi řekl..." se musí zacházet jak s "křehkým sklem". V klasické, živé evangelikální církvi, tyto problémy nejsou a je to logické. Není to důkaz toho, že charismatici jsou ujetí. Osobní vztah s Duchem svatým se u jednotlivých členů nepěstuje, ba přímo zavrhuje. Jede se na výklady a aplikace, které jsou obecně dohledatelné a pochopitelné. Dělají se akce, preferují  se vztahy založené na uniformitě a často na tělesno-duševních základech. Vztahy mají široké mantinely, každý se v nich najde a je spokojený. Když jste se "necítili" dobře na charismatické pobožnosti, tak to je komplex více příčin. Jednou z nich mohlo být i to, že v charismatickém sboru co člen, to jiná míra intenzity vztahu s Duchem sv. Co jeden považuje za normální, druhý na to kouká a trpně to snáší, protože to nepřijímá nebo mu to dokonce vadí. Místo, aby se každý soustředil na Krista a rozvíjel své obdarování,tak se pak soustředí na ty projevy, které mu nesedí nebo je tak neprožívá a nejednota je na světě ! Další důležitý prvek je osobní čistota. Jestliže charismatik užívá dary Ducha a nežije posvěceným životem, sedá ke klávesnici PC jiný "duchovní zdroj", který se tváří jako Duch sv. a začne ovládat duši nebohého věřícího. Protože obecně, charismatici nekladou důraz na poznání Písem, ale na dary Ducha, dají se snadno svést na scestí. Pak se stane, že ( slyšel jsem), že dostanou prorocké slovo tři bratři v jednom sboru, každý jiné, neshodnou se a místo, aby to řešili biblicky, řeší to "charismaticky" a roztrhají sbor na tři části. Později v těch skupinách dojde k dalším jevům a nakonec se sbor rozpadne, lidé přestanou mít důvěru v obecenství a zůstanou doma. Co bolestí přineslo nerozumné zacházení s proroctvími, kdy se to řekne naplno, bez rozmyslu okolností a hlavně - bez výkladu nebo předčasně ! Kolik zranění by si bratři charismatici ušetřili, kdyby dbali na Boží lásku. Na druhé straně je potřeba říci, že charismatická cesta je náročná na osobní modlitební nasazení. Pokud se zanedbává ( ale pozor, nejedem na výkon), teď to myslím tak, že  člověk chce růst a touží prohlubovat svůj vztah s Duchem sv., tak je rozrůzněnost mezi jednotlivými věřícím daleko větší, než v klasickém živém sboru. A to přináší nepochopení a intoleranci, která končí rozchody a návraty k původní zbožnosti. Je to velká škoda, protože v době, kdy Pán brzy přijde pro své vyvolené, budeme zažívat pronásledování a zkoušky víry. Bez moci Ducha sv. to půjde ztuha, mnozí nebudou mít sílu odmítnout "skrytou tvář Nepřítele" a budou slabí a bezmocní až Satan "utáhne šroub". Už jsem to někam psal. Na jaře jsme se s rodinou byli podívat do jednoho velkého sboru CB. Měl jsme co dělat, abych neusnul. Jinak dobrý - z věřících čišela spokojenost dobrých vztahů. Odpoledne jsme šli do jednoho Křesťanského společenství. Kdybych nevěděl, že jsem u charismatiků, tak to ani nepoznám. Ševelení chval, ruce nahoře, ale bez moci ! Musím říci, že na rozdíl od CB si nás po shromku nikdo ani nevšiml. Domnívám se, že dojde k nástupu "charismatických evangelikálů", kteří budou stát pevně na pozici Písem a budou zacházet s duchovními dary opatrněji a zodpovědněji. Myslím, že takové sbory budou vznikat čím dál více tím, že se charismatici vydají na cestu k evangelikálům a ti zase jim vyjdou naproti svj díl cesty. Jesdtli je na půl napůl nevím. Až se setkají, vznikne probuzení v Evropě ! Do té doby si budeme muset počkat   
 


           




autorka (Skóre: 1)
Vložil: Silver v Pondělí, 31. srpen 2009 @ 22:51:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Všechny zdravím, po návratu z dovolené se mi tu úrodu komentářů ani nepodařilo pořádně přečíst.
pro Lu - živá evangelická víra myslím není žádný protimluv. Nevím, jak moc jsi to prostředí poznal a nechci vystupovat jako posuzovatel víry jiných- ale myslíš, že se hloubka víry pozná jen podle toho, jestli Ti někdo správně odpoví na otázku, zda má jistotu spasení? On ji možná má přesně tak, jak tomu rozumíš Ty, jenže nikdo ho neučil, jakými slovy je třeba to proklamovat, a že když to neproklamuje, je něco špatně. Myslím si, že  v trvání na určitých slovech může lpět hodně zbytečných sporů, a to z obou stran-evangelík skáče metr vysoko, jen když slyší někoho mluvit o jistotě spasení,  a charizmatik, když se o ní nemluví tak, jak je zvyklý. A přitom je třeba pro oba spasení  stejný dar, který přijali bez podmínek a bez zásluh. Asi Ti to bude připadat kacířské, ale tak nějak si myslím, že si Pán Bůh za našimi slovy stejně vybere to, co máme v srdci, a ty naše proklamace nejsou zas až tak důležité.

pro Cizince- taky mě zajímala definice charizmatika- koukám, že už jsi ji někomu dal. Doufám, že charizmatik jsem stále v tom smyslu, že vím o darech Ducha a používám je, ale tuším, že ne ve smyslu, jak tomu rozumíš Ty :-)

pro Eleonoru- je to hodně zajímavé, jak píšeš. Máš pravdu v tom, že jinak to prožíval člověk s nějakou zkušeností z jiné denominace a jinak zcela nově příchozí. Promiň, nerozumím větě-Je to jako kdyby se člověk dlouhou dobu připravoval na záchrannou misi na kterou by potom nemohl jít protože má nějaké důležité přípravné školení na záchrannou misi.
Já si jen myslím, že charizmatický sbor, který jsem poznala já, nebyl sektou. Netvrdím, že jiný charizmatický sbor jí nemohl či nemůže být. Je pravda, že bez pojmenování některých věcí nejde jít dál a že je nutné se rozejít s tím, co člověk poznal jako špatné. Ale chci se bránit zbytečnému zevšeobecňování- přijde mi to totiž někdy zbytečné- pořád někoho a jeho způsob víry bez výhrady odsuzovat- jednou vlažné evangelíky, podruhé modlářské katolíky, potřetí žhavé a manipulující charizmatiky- jako by všechno muselo být černobílé a jako by křesťané měli mít na práci hlavně to, že se budou spolu hádat, kdo líp věří. 

Elo, Tobě děkuju za vstřícný komentář a cítím to podobně- taky si myslím, že nemusíme být na jedno brdo.



Stránka vygenerována za: 0.59 sekundy