Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Romana.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 8, článků celkem: 15081, komentáře < 7 dní: 496, komentářů celkem: 314108, adminů: 60, uživatelů: 4810  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 115 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

rosmano
JirkaB
cizinec

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Babiš chce, aby církve spadaly pod ministerstvo financí
·Výsledek voleb jako ovoce Církevních restitucí
·Novodobá kalvinistická liturgie
·27 lidí zastřeleno v baptistickém kostele v Texasu
·Baptisté v Evropě o homosexualitě
·Exekutiva Evropské baptistické federace o manželství
·Stručný přehled názorů na milénium
·Co je to hermeneutika Ducha?
·500 let cesty od reformace k náboženskému smíru
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 18. října 2017

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
90 708 908
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Hledání: Zhoubné účinky desátků
Vloženo Neděle, 09. srpen 2009 @ 20:07:22 CEST Vložil: Stepan

Studijní materiály poslal zellwegs

Nedávno jsem měla debatu ohledně desátků. Držím Písma a zdravého rozumu a každá manipulace je mi nepříjemná. Ale respektuji Ty, kteří pochopili Boží slovo jinak než já. Nejsem soudce. Objevila jsem k tomuto tématu zajímavý článek, který stojí za to přečíst si jej a zamyslet se.

zell

V roce 2006 vyšla v USA knížka, kterou napsal Dr. Rob Rogers. Samotný název a podtitulek zájemcům oznamuje o čem kniha je: Kazatelsky řízené správcovství: 10 kroků jak motivovat sbor k biblickému dávání (Pastor driven stewardship: 10 steps to Lead Your Church to Biblical Giving). Kniha přišla se zárukou navrácení kupní ceny knihy každému, kdo použije 10 kroků k zefektivnění rozpočtu sboru a během pěti týdnů se nezvýší příjem nejméně o 10 %.

První kapitola knihy je výstižně nazvána: Zlato skryté v církevních lavicích. Není divu, že tato kniha vyvolala řadu reakcí a někteří poukazují na to, že jde o mistrovský trik, o klasickou manipulaci, jak vytáhnout z věřících co nejvíce finančních prostředků.

Jelikož v USA církve nedostávají od státu žádné podpory na platy nebo činnost církví (jen daňové úlevy dárcům), jsou tamní sbory zcela závislé na darech věřících. Vedení církve má za úkol řídit sbor tak, aby dostál všem finančním závazkům vůči věřitelům, jinak jim hrozí bankrot, jako komukoliv jinému, v platební neschopnosti. V posledních letech se rozpočty církví, obzvláště mega-církví, dostaly do závratných výšek a řada věřících má pochybnosti, zda je správné, aby církve měly tak vysoký rozpočet, aby se zadlužovaly jen proto, aby mohly budovat a provozovat luxusní sborová centra.

Autorův návod, jak financovat církve, přišel dříve, než hranice dalších možností financování „běžného života církví" začala ohrožovat současná ekonomická krize. Její dopad bude mít obrovský vliv na stav amerických církví a misijních programů.

A protože je sebefinancování církví aktuální téma i u nás, podívejme se na několik oblastí, které mohou vést k manipulaci a špatnému hospodaření s prostředky, které věřící církvi svěřují.

(Konec předmluvy)

Boží slovo učí, že Boží lid je mu vzácný a neměl by být nikdy zneužíván jako „zdroj nebo zboží":

  • Budou se s vámi pokoušet chamtivě kupčit vymyšlenými řečmi, ale jejich odsouzení už dávno nezahálí a jejich záhuba nespí. (2 Petrův 2:3 NBK)
  • Ve své hrabivosti budou vám předkládat své výmysly, aby z vás těžili. Soud nad nimi je už připraven a jejich zhouba je blízká. (2 Petrův 2:3 Ekum)
Autor v první kapitole neomaleně naznačuje, že „v církevních lavicích je skryto veliké bohatství, zlatý důl, který čeká na to, aby byl láskyplně vytěžen pro Kristovo dílo"! Na neštěstí pro autora a v konci konců pro oběti, lehkověrné a důvěřivé ovce, jde o nebiblický způsob, jak z církevních lavic „dolovat a těžit" dostatek finančních prostředků ve prospěch okázalého životního stylu kazatelů, jejich stavebních ambicí, bankovních splátek, které v konci konců mají pramálo společného se službou Božímu lidu. Tolik úvodem.

Cílené zneužívání Písma:
  • Instituce církve, tak jak ji známe dnes, je Novozákonní vzor. Dary přinášíme Bohu.
  • Kazatelé mají věřící povzbuzovat, aby byly poslušnými správci svého majetku.
  • Být dobrým správcem znamená, že věřící dává finanční příspěvky své církvi (sboru) pravidelně a obětavě.
  • Odevzdávat nejméně 10 % svého příjmu (desátky) je to, co Bůh vyžaduje.

Kázání, která vyzývají věřící, aby z povinnosti odevzdávali desátky, by měla obsahovat stejné varování, jako léky, které mají stanovenu dobu účinnosti:

Varování:

Doba platnosti tohoto poselství skončila v r. 30 našeho letopočtu. Pokud bude uplatňována po tomto datu, mohou se dostavit negativní vedlejší účinky: špatné svědomí, neschopnost žít před Bohem a ostatními lidmi podle pravd Nové smlouvy. Tyto dva účinky - zachování si dobrého svědomí a život v pravdě evangelia - vzbuzuje obavy, že desátkový systém může být škodlivý pro křesťanský život. Abychom vše lépe pochopili, je třeba nejdříve vyzkoumat důležitost a původ dobrého svědomí. Vycházíme ze skutečnosti, že my, kdo věříme Kristu, dříve než jsme byli naplněni Duchem svatým, jsme žili tělesně, stejně jako svět a nic nás nekvalifikovalo k tomu, abychom mohli žít „spravedlivě"; byli jsme pouze vykonavateli mrtvých skutků:
  • Z měšce sypou zlato a na váze odvažují stříbro, najmou si zlatníka, aby jim udělal boha, a pak se hrbí a klanějí. (Iz 46:6)

Žádný skutek nemohl uspokojit Boha:
  • Ti, kdo žijí v těle, se tedy Bohu líbit nemohou. (Ř 8:8)
  • Jak je psáno: „Nikdo není spravedlivý, není ani jediný; nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí. Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili; není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný." (Ř 3:10-12)

Před Bohem jsme byli nečistí a veškeré pokusy a úsilí o ospravedlnění je v Božích očích „jako poskvrněný šat". (Iz 64:5) Proto Bůh seslal svého Syna, aby nás z této beznadějné situace vykoupil skrze:
  • ... krev neposkvrněného Krista, který sám sebe obětoval Bohu skrze věčného Ducha, očistí vaše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu? (Žd 9:14)

Sebeobětováním na kříži vystoupil Ježíš Kristus na nebesa, jako nejvyšší kněz, očistil naše svědomí od mrtvých skutků, připravil nás ke službě živému Bohu.
Dosáhl toho, že:
  • Vzal na sebe naše hříchy (Žd 9:14)

Očistil naše nečisté svědomí. Jeho krev nás nejen očistila od „mrtvých skutků", ale očistila i hříchem poznamenané svědomí, abychom mohli radostně sloužit Bohu, ne z povinnosti a strachu, ale z lásky, jak se patří na Boží svaté.
  • Kristus přece nepřišel do svatyně udělané rukama (jež je pouhým zobrazením té pravé), ale do samotného nebe, aby se za nás postavil před Boží tvář. Také tam nepřišel proto, aby se obětoval znovu a znovu, jako když velekněz každoročně vchází do nejsvětější svatyně s cizí krví (to by pak musel od stvoření světa trpět už mnohokrát), ale ukázal se teď na konci věků, aby svou obětí jednou provždy smazal hřích. (Žd 9:24-26)

Hřích vždy zanechává stopy „špatného svědomí", které nemůže žádný lidský kněz odstranit. Dokonce židovští velekněží, kteří každoročně přinášeli Bohu dary a oběti za hříchy lidu podle mojžíšovských zákonů, následky hříchu, ani svědomí nemohli očistit, protože šlo jen o předobraz skutečného očištění:
  • V rámci toho dočasného podobenství se obětují dary a oběti, které však nikdy nemohou dokonale očistit svědomí toho, kdo se té bohoslužby účastní. (Žd 9:9)

Proto je čisté svědomí naprosto nutnou podmínkou důvěrného vztahu člověka a svatého Boha:
  • Bratři, díky Ježíšově krvi teď máme svobodný přístup do té pravé svatyně tou novou a živou cestou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest jeho tělo. Máme také velikého kněze nad Božím domem, a proto přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou. (Žd 10:19-22)

Ten, kdo nás očistí a zbaví špatného svědomí, nám také dá nové a opravdové srdce, které je zbaveno pocitů viny a strachu. Potom můžeme být v duchovním kontaktu s Bohem, důvěřovat mu a mít ujištění, že hříchy, které nás dříve od Boha oddělovaly, byly jednou a provždy odejmuty. Ve svém srdci sice můžeme souhlasit se zákonem, ale protože žijeme v těle, zákon hříchu nás vede ke stálému zápasu s hříchem:
  • Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem, ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? Děkuji Bohu - skrze Ježíše Krista, našeho Pána! Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu. (Ř 7:22-25)

Tento scénář vysvobození je výsledkem dynamiky mezi Zákonem a naší tělesnou přirozeností. Nová smlouva poukazuje na skutečnost, že:
  • Na základě skutků Zákona před ním nebude ospravedlněn nikdo; Zákon totiž přináší jen poznání hříchu. (Ř 3:20)

Samotný Zákon není příčinou hříchu:
  • Co na to řekneme? Že Zákon je hřích? V žádném případě! Avšak nebýt Zákona, hřích bych ani nepoznal. (Ř 7:7)

Moc hříchu je hrozná a nebezpečná:
  • Hroznou zbraní smrti je hřích a posilou hříchu je Zákon. Ale díky Bohu, který nám dává vítězství v našem Pánu Ježíši Kristu! (1K 15:56)

Hřích má moc člověka nejen oklamat, ale i zničit:
  • Hřích se totiž chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, oklamal mne a jeho pomocí mě zabil. Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. (Ř 7:11-12)
Ten, kdo poznal zákon, má dvě možnosti - buď bude dál sloužit hříchu, nebo začne poslouchat zákon. Zákon a hřích stojí proti sobě:
  • Když přišel Zákon, provinění se rozmnožilo, ale kde se rozmnožil hřích, tam se ještě více rozmnožila milost! Proto tak jako hřích vládl ve smrti, milost teď skrze spravedlnost vládne k věčnému životu skrze našeho Pána, Ježíše Krista. (Ř 5:20-21)

Tam, kde se rozmnožil hřích, tam působí milost:
  • Hřích už nebude vaším pánem, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí. (Ř 6:14)

Protože má zákon tak obrovskou moc vyprovokovat hřích. Odevzdávání desátků nás uvádí do mentální poslušnosti mojžíšovskému zákonu, který nikdy nebyl a nemůže být cestou, jak získat čisté svědomí. Bez čistého svědomí, nám hrozí, že utrpí naše víra i náš vztah k Bohu. Apoštol Pavel nás varuje: Kdo zahodí „víru a dobré svědomí, může ztroskotat ve víře." (1Tm 1:19). Pokud se budeme řídit podle některých veršů staré smlouvy, může na nás padnout strach z viny a prokletí, o němž hovoří Písmo:
  • Už za dnů svých otců jste se odchýlili od mých nařízení a nedbali jste na ně. Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin zástupů. Ptáte se: „Jak se máme vrátit?" Smí člověk okrádat Boha? Vy mě okrádáte. Ptáte se: „Jak tě okrádáme?" Na desátcích a na obětech pozdvihování. Jste stiženi kletbou proto, že mě okrádáte, celý ten pronárod! Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku. Kvůli vám se obořím na škůdce, aby vám nekazil plodiny země, abyste na poli neměli neplodnou vinnou révu, praví Hospodin zástupů. (Mal 3:7-11)

Kdo by si nepřál mít jistotu Božího požehnání, obzvláště když je na dosah ruky? I kdybychom desátky odevzdávali dokonale, v naději, že od Boha získáme požehnání a „bude po nedostatku", přes všechna požehnání, čisté svědomí nezískáme. Ti, kteří se ze všech sil snaží plnit příkazy a podmínky Staré smlouvy a nepřestoupí Boží přikázání, nemohou získat v Božích očích dokonalost. (viz Dt 26:13-14)!

Příčinou našeho spasení není náboženské dodržování zákona, desátků, obětí pozdvihování, ani přinášení chrámových obětí. Díky Nové smlouvě jsme se stali tím, čím jsme, z milosti Boží. Jsme „účastníky nové bohoslužby, nemusíme přinášet povinné dary a oběti, protože jsme byli jednou provždy očištěni od hříšného svědomí (Žd 10:2,14). Bůh sám rozhodl a prohlásil Starou smlouvu zákona za překonanou; ve své milosti ji naplnil v Nové smlouvě milosti. Jak sám říká:
  • ... „a tehdy se slituji nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy a zločiny už nikdy nevzpomenu." Když tedy Bůh mluví o nové smlouvě, prohlašuje tu první za starou; a to, co stárne a chátrá, nutně zaniká. (Žd 8:12-13)
Bůh se rozhodl a obětoval svého Syna za naše hříchy a zločiny:
  • neboť jedinou obětí přivedl ty, které posvěcuje, k věčné dokonalosti. Totéž nám dosvědčuje i Duch Svatý. Nejdříve totiž řekl: „Toto je smlouva, kterou s nimi po těch dnech uzavřu, praví Hospodin: Své zákony vložím do jejich srdce a vepíši jim je do mysli," a potom dodává: „Na jejich hříchy a zločiny už nikdy nevzpomenu." Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, nejsou už za ně potřeba oběti. (Žd 10:14-17)

Proto desátky a vědomí hříchu nemůže být v souladu s „čistým svědomím" těch, kteří žijí pod Boží milostí. Všimněte si, jak Pavel charakterizuje cíl víry, který není výsledkem dodržování přikázání, ale výsledkem milosti evangelia:
  • Cílem přikázání je přece láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. (1Tm 1:5)

Pakliže plně nedoceníme důležitost „čistého svědomí", budeme bloudit; naše víra zůstane zaměřena na různá nařízení a dodržování zákona. Taková víra míjí svůj cíl! Proto musíme vědět komu je zákon určen:
  • Někteří ale z této cesty zbloudili a uchýlili se k prázdnému tlachání. Chtěli by být učiteli Zákona, přitom ale vůbec nechápou, co říkají, ani na čem trvají. Víme, že Zákon je dobrý, pokud se dobře užívá. Je třeba mít na paměti, že Zákon není určen pro spravedlivého. Vztahuje se na zločince a buřiče, na bezbožné a hříšné, na bezvěrce, na ty, kterým není nic svaté, na otcovrahy, matkovrahy a vrahy vůbec, na smilníky, zvrhlíky, obchodníky s lidmi, na lháře, křivopřísežníky a na všechno ostatní, co je v rozporu se zdravým učením podle slavného evangelia požehnaného Boha, které mi bylo svěřeno. (1Tm 1:6-11)

Pokud tedy uslyšíte někoho hřímat, že ten, kdo neodevzdává desátky, okrádá Boha, nepochopil podstatu evangelia, ani neví komu je zákon určen! Až vám bude někdo tvrdit, že desátky jsou pro věřící závazné, můžete si být jisti tím, že nejde o evangelium, ale o částečný návrat k zákonům judaismu, které nemohou nikoho spasit!

Zákon nám nedovoluje žít podle pravdy evangelia

Křesťané, kteří nejsou zakotveni ve smlouvě milosti a svobodě evangelia, mohou být nepříznivě ovlivněni, když jsou vyučováni, aby se řídili různými nařízeními mojžíšovského zákona. Do této kategorie patří samozřejmě otázka desátků, desatera, dodržování sabatu a dalších. Apoštol Pavel v listu Galatským zdůrazňuje, že jsme k evangeliu povoláni Kristovou milostí, obřízkou srdce, ne těla. Vyzývá věřící, aby se nenechali znepokojovat těmi, kteří kladou věřícím nejrůznější překážky (Ga 1:7; 5:7.10) z domény židovských zákonů. Lehkověrným a naivním svatým Pavel vysvětluje, že ti kazatelé a učitelé, kteří trvají na dodržování judaistických zákonů, odvádějí lid od pravdy evangelia. Říká jim:

Odchýlili jste se od Boha:
  • Žasnu, jak rychle se uchylujete od Toho, který vás povolal Kristovou milostí, k jinému evangeliu. (Ga 1:6)

Stali jste se před Bohem „viníky":
  • Kdybych znovu stavěl, co jsem předtím zbořil, usvědčoval bych sám sebe jako viníka. (Ga 2:18)

Odmítáte Boží milost:
  • Spočívá-li totiž spravedlnost v plnění Zákona, potom Kristus zemřel zbytečně. (Ga 2:21)

Kristova smrt ztrácí význam:
  • Všichni, kdo spoléhají na skutky Zákona, jsou ale pod prokletím, neboť je psáno: „Proklet buď každý, kdo neplní a nedodržuje vše, co je zapsáno v knize Zákona." (Ga 3:10)

Vracíte se zpět do otroctví, pod jho zákona:
  • V této svobodě, do níž nás Kristus vysvobodil, pevně stůjte; nenechte se znovu zapřáhnout do otrockého jha. (Ga 5:1, Ga 2:4; 4:9)

Kristus je vám k ničemu:
  • ...dáte-li se obřezat, Kristus vám nebude k ničemu! (Ga 5:2)

Stali jste se špatnými dodržovateli (dlužníky) zákona:
  • Každému, kdo se chce dát obřezat, znovu potvrzuji, že musí dodržovat celý Zákon. (Ga 5:3)

Žijete pod zákonem, který byl Kristem překonán:
  • Když tedy Bůh mluví o nové smlouvě, prohlašuje tu první za starou; a to, co stárne a chátrá, nutně zaniká. (Žd 8:13)

Pravdou je, že Stará smlouva byla naplněna - nahrazena lepší smlouvou; levitští kněží obětovali dary podle Zákona. Bůh obětoval svého syna podle svého svrchovaného záměru, pro nás tedy platí Kristovo evangelium, Boží spravedlnost a zákon milosti. Tím, že trváme na platnosti části zákona, vlastně říkáme, že „stará smlouva" trvá a řídíme se příkazy tohoto zákona.

Evangelium je o Boží moci, ne o nařízeních zákona:
  • Nestydím se za Kristovo evangelium - vždyť je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale i Řeka. V něm se totiž zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře, jak je psáno: „Spravedlivý pak bude žít z víry." (Ř 1:16-17)

Ježíš Kristus se v poslušnosti ponížil až k smrti:
  • Vypadal jako jiní lidé, ponížil se však a byl poslušný, a to až k smrti, k smrti na kříži. (Fp 2:8)

Evangelium nám ukazuje Boží slávu:
  • Proto jej Bůh povýšil nade všechno, jméno nad každé jméno mu daroval, aby před jménem Ježíš každé koleno kleklo - všech, kdo jsou v nebi, na zemi i v podzemí, a každý jazyk aby vyznal ke slávě Boha Otce, že Ježíš Kristus je Pán. (Fp 2:9-11)

Jestliže je Kristus vyvýšen skrze kříž, který oslavuje Boha Otce, jak mohou věřící oslavovat Boha a Ježíšovu smrt skrze zákon, který zastaral a jako nepotřebný zanikl? Tím, že připisují zákonu desátků důležitost jako součásti oslavy Boha, odvracejí pozornost od Kristova ukřižování. Současně upírají Bohu slávu, protože povinné (zákonem dané) desátky Kristovu oběť znehodnocují. Klíčová podmínka spasení spočívá ve správném poznání obsahu a cíle evangelia. Písmo říká, že zákon a Boží spravedlnost jsou dvě různé roviny. Jejich správné pochopení má dalekosáhlé následky:
  • Nyní je však mimo Zákon zjevena Boží spravedlnost, kterou Zákon i Proroci dosvědčují -Boží spravedlnost, jež skrze víru v Ježíše Krista přichází ke všem a na všechny, kdo věří. (Ř 3:21-22)

Základem evangelia je Boží svrchovanost a spravedlivost, která patří pouze jemu. Nejsme a nemůžeme být spaseni na základě dodržování zákona. Spaseni jsme, protože jsme se stali z Boží vůle dědici zaslíbení. Kdyby se stali dědici lidé Zákona, byla by víra zmařena a zaslíbení zrušeno. On jediný poskytuje dar víry a spasení každému, kdo byl spolu s Kristem ukřižován a věří v Jeho vzkříšení. To znamená, že ospravedlnění přichází z Božího milosrdenství a rozhodnutí, ne z naplňování zákona:
  • Zákon přináší hněv; vždyť kde není Zákon, není přestupek. Zaslíbení ovšem vychází z víry, aby se řídilo milostí, aby bylo zaručeno všemu semeni - nejen přívržencům Zákona, ale také následovníkům Abrahamovy víry. Ten je otcem nás všech. (Ř 4:13-16)

První smlouva měla zcela jiný základ a nebylo na ní nic mimořádně důležitého, co by se týkalo ospravedlnění skrze víru! Apoštol Pavel znovu opakuje, že zákon a milost se navzájem vylučují:
  • ... Zákon před Bohem nikoho neospravedlní, je zřejmé z toho, že „Spravedlivý bude žít z víry." V Zákoně ovšem nejde o víru, ale o skutky: „Člověk, který je plní, z nich bude žít." Kristus nás vy- koupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za nás ... (Ga 3:11-13)

Písmo rovněž varuje, že vynucování i malé části zákona je návrat ke staré smlouvě, čímž se znehodnocuje evangelium čisté milosti. Apoštol Pavel nám obrazně říká:
  • Trocha kvasu nakvasí celé těsto! Jsem si o vás v Pánu jist, že se nenecháte přesvědčit; ten, kdo vás ale ponouká, neujde soudu, ať je to kdokoli. (Ga 5:9-10)

Prokvasit milost zákonem a skutky v konci konců znehodnocuje pohled na Boží dar víry, ospravedlnění a duchovní požehnání v Kristu. Nezapomínejme, že církev se zrodila na základě zaslíbení milosti, ne skrze dodržování zákona. Lepší cesta dávání, než odevzdávání desátků, je cesta, která je v souladu s Kristovým přikázáním vzájemné lásky, která nevylučuje finanční štědrost. Máme se milovat navzájem tak, jako Kristus miloval nás. O tom je nová smlouva milosti:
  • Ježíš mu řekl: „Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí." To je první a největší přikázání. Druhé je mu podobné:„Miluj svého bližního jako sám sebe." V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci. (Mt 22:37-40)

Dříve než opustíme tuto část škodlivých účinků, je důležité, abychom pozorně rozlišili mezi vinou těch, kdo něco takového vyučují a těmi, kdo byli špatně vyučeni. Nemám pochybnosti o tom, že mnoho věřících odevzdává desátky, protože je to od nich vyžadováno. Jejich dary jsou Bohu milé, pokud jsou dávány ze skutečné lásky a z touhy srdce sloužit Bohu. Vše, co činíme, máme konat pro Boží slávu. Vše máme naplňovat především pro ty, kteří jsou „slabí ve víře"; proto by nás neměly rozdělovat různé názory na určité etnické nebo náboženské zvyklosti. Nezapomínejme, že Bůh přičítá spravedlnost každému, bez skutků. Když takový věřící vzdává Bohu dík, je bez viny.
  • Blaze tomu, kdo se sám neodsuzuje za to, co schvaluje. (Ř 14:22b)

Takový věřící může zachovat to nejdůležitější, čímž je čisté svědomí. Když však plníme nařízení zákona, abychom sami sebe před Bohem ospravedlnili, abychom si zasloužili Boží požehnání, abychom se vyhnuli Božímu hněvu, vzdalujeme se od samotné podstaty víry:
  • Zbavili jste se Krista, vy všichni, kdo se ospravedlňujete Zákonem; odpadli jste od milosti! (Ga 5:4)

Pokud se týká těch kazatelů a v Písmo věřících učitelů, kteří vyučují nepravdy, nemohu o nich říci nic laskavého. Pokud nutí věřící, aby odevzdávali desátky, jde o zjevné znepokojování svědomí a nepatřičný nátlak. Jejich snaha využít evangelium, aby se naplnila církevní pokladna, není motivace pravdy a lásky, ale nepatřičná forma nátlaku. Tragédií takových metod je skutečnost, že finanční prostředky vyždímané z věřících na taktikách dodržování „Božího zákona", mají pramálo společného se skutečnou péčí o potřeby Božího lidu. Navíc, tento škodlivý způsob vymáhání desátků často představuje vážné plýtvání finančními prostředky svatých.
Prvotní církev neznala a nepoužívala nátlakové taktiky, ani rozpočtovou lehkomyslnost. Není to fascinující, že naši předkové dokázali vírou rozšiřovat evangelium, aniž měli nákladný rozpočet na dosažení cíle? Potřeby, které kolem nich byly, za velkolepého působení Ducha svatého, byly naplňovány formou obětavého sdílení se z milosti podle principů evangelia novosmluvních darů a dávání.
V dalším oddílu uvidíme, že bude vše v nejlepším pořádku, když jako dospělé děti Boží rodiny budeme dobrovolně a radostně odevzdávat jakýkoliv podíl z našich příjmů, podle potřeby bližních nebo tak, aby mohlo být evangelium šířeno do celého světa.
Na rozdíl od desátků Starého zákona smlouvy, Nová smlouva neurčuje povinné procento, ale je založena na dobrovolnosti, od srdce:
  • Proto se učedníci rozhodli, že každý podle svých možností pomůže bratřím v Judsku. (Skutky 11:29)
  • V první den týdne nechť každý z vás dá stranou, co může postrádat, aby sbírka nezačala teprve tehdy, až k vám přijdu. (1K 16:2)

Ten, kdo soucítí s bližními, kdo vnímá potřeby a možnosti šíření evangelia lásky, dává stranou bez říkání a výzev. Jde o spontánní reakci na potřeby druhých, tak jak přicházejí; podmínkou není pravidelnost ani častost. Částka dávání není určena tím, kdo dává, ale tím, kdo v srdci dárce působí:
  • Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť „radostného dárce miluje Bůh". Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo, ... (2K 9:7-8)

Dary a sbírky mají být určeny a rozděleny k určitým potřebám. Naléhavé potřeby mohou mít nejrůznější charakter. Motivací k štědrosti není naděje hmotného požehnání nebo Božího prokletí; jde o to, co cítíme v srdci, podle vzoru našeho Pána a Spasitele:
  • Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. (2K 8:9)

Nová smlouva uvádí tři příklady sbírek: (1) Věřícím, kteří se právě nacházejí v nouzi. (2) „Starším" a pocestným, jako jsou evangelisté, misionáři, zakladatelé sborů, kteří nemohou vykonávat své povolání, protože se věnují službě. (3) Každému, kdo zkříží vaši cestu a je v nouzi. Vzpomeňte na dobrého samaritána. Dávání podle principů Nové smlouvy přináší úžasné výhody. V první řadě jde o praktický příklad křesťanské lásky; můžeme si být jisti, že štědrost, která vychází z rozhodnutí srdce, přináší radost a požehnání, o němž nás ujišťuje sám Kristus:
  • Tím vším jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, pomáhat slabým a mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: „Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere." (Sk 20:35)
Za druhé, nerovnost a potřeby ve společenství věřících mohou být mírněny v rámci obecenství:
  • Nejde o to, aby se jiným ulehčilo a vy byli přetíženi, nýbrž abyste na tom byli stejně: váš přebytek pomůže nyní jejich nedostatku, aby zase jindy jejich přebytek přišel k dobru vám ve vašem nedostatku; tak nastane vyrovnání, ... (2K 8:13-14)

Za třetí, Kristova láska manifestovaná skrze štědrost věřících bude připomínat obdarovaným, že je jim projevována nezištná láska a péče, která by měla naplňovat jejich srdce a mysl vděčností Bohu:
  • Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří; tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu. Neboť služba této oběti nejen doplňuje, v čem mají bratří nedostatek, nýbrž také rozhojňuje díkůvzdání Bohu: Přesvědčeni touto vaší službou budou slavit Boha za to, jak jste se podřídili Kristovu evangeliu a jak štědře se projevuje vaše společenství s nimi i se všemi. (2K 9:11-13)

Závěrem:
Nová smlouva věřícím ukazuje lepší cestu, než je pouhé dodržování litery zákona:
  • Avšak Ježíš dosáhl vznešenější služby, právě tak jako je prostředníkem vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních. Kdyby totiž ta první smlouva byla bez vady, nebylo by třeba připravovat druhou. (Žd 8:6-7)

Iniciativa vycházející z Kristovy lásky nikoho k ničemu nenutí. Míru štědrosti určuje stav našeho srdce; láska k bližnímu se projevuje jako sdílení toho, čím nás Bůh obdařil.
Jak tedy máme dávat?
Kolik máme dávat, jak často a komu? Způsob dávání není definován nařízeními, ale Kristovým příkladem. Takže kolik, komu, kdy, jak často není určeno zákonem, ale tím, jak nás vede Duch svatý. Jde o svobodné a ochotné rozhodnutí podle Bohem nám propůjčené milosti. Těžko najdeme lepší vyjádření principu dárcovské štědrosti, než jak jej vyjádřil apoštol Pavel:
  • ... a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá. (Ef 5:2)
  Otázky a odpovědi:
  • Mohu odevzdávat 10 % příjmu, když chci?

Každý má svobodu odevzdávat kolik chce, ale proč právě 10 %? Proč ne 5 %, 20%, nebo 50 %? Jak si můžeme být jisti, že právě 10 % bude stačit na potřeby bližním? Není právě tato částka nepravou „zárukou" Božího požehnání a splnění povinnosti?
  • Není snad pravidelnost sbírek určena v 1. Korintským 16:2?
  • V první den týdne nechť každý z vás dá stranou, co může postrádat, aby sbírka nezačala teprve tehdy, až k vám přijdu.

Tato pasáž popisuje konkrétní dar určený trpícím v Jeruzalémě. Nic nenaznačuje, že pravidelné sbírky byly vykonávány vždy během shromáždění věřících.
Pavel pouze připomíná, že by bylo lepší, kdyby byla sbírka připravena dříve, než on sám přijde. Sbírka, o níž se Pavel zmiňuje, nebyla určena místnímu sboru, ale křesťanům, kteří trpěli nouzí. Současné praktiky pravidelných sbírek během bohoslužby mohou některé věřící zahanbovat.
  • Měl bych pomáhat nevěřícím, kteří trpí nouzí?

Na tuto otázku odpovídá Písmo:
  • A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry. (Ga 6:10)

Jinými slovy potřeby jednotlivců z rodiny víry mají být naší prioritou. Na druhé straně příklad Samaritána (viz Lk 10: 29-37) je výmluvným dokumentem, o tom, že bychom neměli ignorovat potřeby ostatních, kteří jsou v nouzi nejen kolem nás, ale i ve vzdálených místech. Učme se naslouchat vedení Ducha svatého; podle hnutí srdce a mysli poznáme, kdo a kde se očekává naše angažovanost a pomoc. Dávat máme s radostí, ne z povinnosti.
  • Odevzdával jsem pravidelně desátky po léta. Co mám dělat teď?

Především je třeba, aby se každý zamyslel proč, komu a kolik dává. Každé obecenství má své rozpočty, které je třeba naplňovat, a měli bychom se na nich společně podílet podle svých možností. Mějme oči a uši otevřené, nestačí pouze plnit anonymně svoji povinnost a současně zanedbávat potřeby bližních. Neochuzujte sami sebe o potěšení a radost z toho, že můžete prokázat dobrodiní někomu, kdo jej neočekává:
  • Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. (Mt 6:3-4)
  • Jsem zadlužený, sotva stačím splácet dluhy. Musím přispívat církvi?

V žádném případě! Rozhodně ne finančně. Kdo se zadluží, nerozumně nebo pod tíhou okolností, musí nejdříve splatit dluhy. Nová smlouva učí:
  • Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon. (Ř 13:8)

Někteří kazatelé učí, že desátky jsou na prvním místě; Bůh pak člověka odmění za věrnost. Mají věřit tomu, že Bůh zajistí dostatek prostředků k zaplacení dluhu. Pokud přestanete splácet hypotéku, banka nebude chápavě čekat, až se stane zázrak. Peníze, které chcete někomu dát, vám musí nejdříve patřit, jinak nedodržujete smlouvu, kterou jste uzavřeli s věřiteli.
  • Jsem v obtížné finanční situaci. Jak mohu pomoci ostatním, kteří také finančně strádají?

Pokud se nacházíte v těžké finanční situaci a nemůžete finančně přispívat, peníze nejsou jediné, co můžete dát nebo obětovat. Můžete být užiteční pomocnou rukou, radou, modlitbou, povzbuzením - vždy se najde způsob, jak můžete bližního potěšit. Bohu nezáleží na velikosti našeho daru, ale na motivu. Nepromeškejme zbytečně ani jednu příležitost, kterou před sebou každý den máme. Životní styl štědrosti, který je motivován milostí a Duchem Božím je neopakovatelnou příležitostí k mnohému požehnání nejen pro obdarovaného, ale i samotného dárce.

How Shall We Then Give?

Searching Together, 2006/Vol. 34

Zdroj: Zápas o duši č. 99


 
Příbuzné odkazy
· Více Studijní materiály
· Novinky od Stepan


Nejčtenější článek Studijní materiály:
Plzeňská náboženská scéna III.


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 1


Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Studijní materiály

Podobná témata

Doporučené odkazy:

Biblická apologetika

Michaela Křivánková - Portrétní fotografie


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Zhoubné účinky desátků" | Přihlásit/Vytvořit účet | 115 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Zhoubné účinky desátků (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Farel v Pondělí, 10. srpen 2009 @ 13:15:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Těžko reagovat na všechno, ale jen bych poukázal na to, že výběr desátků je jedna věc a jejich reálné použití je věc druhá. Když jsem přišel o práci, zjistil jsem, že desátky a jakákoli podpora v církvi  se vůbec této oblasti a problematiky netýká. Jinak řečeno, kdyby soudruzi charizmatici věděli, na ktérém že to obláčku,ten jejich pánbůh sedí, koupili by ten nejdražšší kanón, aby mu tam ty prachy mohli vystřelit, kdyby ale přitom ustřelili někomu třeba ucho, tak to by ho odkázali na státní péči.
 Můžeme si tu vyprávět jak je špatné nebo dobré vybírání, protože ale žijeme v relativním blahobytu nemáme šanci ani zjistit, jestli ten, co na těch penězích sedí by je v momentě, kdy by byly potřeba, nepoužil na nějakou kravinu. Ve všem je důležitáý vztah k penězům protože jejich milování je kořenem všeho zla. Boží lid však má několik šablonovitých uvažování o této problematice a ty neustále omílá. Pravda vyjde najevo v momentě, kdy by tento žabák měl opravdu někomu smysluplně pomoci. To se většinou neděje, protože žabák radši udělá další evangelizaci, tak nesmí pustit chlup jinde, aby jí měl z čeho zaplatit. Jinak já jsem žádnou pomoc nikdy nečekal a také jí nebylo. Bůh se stará individuálně, ale já podle popsané situace  také rozlišuji, jestli jde o církev, nebo o nějaký spolek. Znám mnoho vyhozených lidí, kteří platili dlouhá desetiletí desátky a když je vyčutli bylo naprosto samozřejmé, že těm lidem nic k této věci neřekli. Co by jim také říkali, že ? My jsme vám kázali abyste dávali a teď když už si kázat nenecháte tak máte smůlu, my jsem to s nejlepším vědomím a svědomím tomu našemu pánbíčkovi, na ten obláček vystřelili, tak si to teď vyřiďte s ním. :-))

Farel



Re: Zhoubné účinky desátků (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: hela v Pondělí, 10. srpen 2009 @ 18:45:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kdysi dávno,jsem chodila do církve,kde se dávání desátků z hrubého příjmu považovalo za samozdřejmost.Zajímavé bylo,že o tom,kolik kdo dává věděl i můj otec,který do sboru nepatřil.:)Jinak nevím,k čemu se vybrané peníze používaly,protože sbor byl stále chudý.Ale abych neodbíhala od tématu-každý si najde své pro a proti.
h.



Re: Zhoubné účinky desátků, ale tradice u Levitů (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Pondělí, 10. srpen 2009 @ 23:57:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
V době usazení v Palestině po příchodu z Egypta bylo stanoveno, že každé pokolení dostane svůj podíl země, jenom Levité ne. Ti byli rozptýleni ve všech usazených pokoleních, dostávali poplatky od obyvatel a bylo jim řečeno ´´to Izrael je tvůj podíl´´.
Moderně řečeno : tvá obživa bude pocházet ze služby všem, tudíž ji všichni budou poskytovat.
No a pokolení je dvanáct, a jedno, Levité neobrábějí zem a nepasou. Tedy jedenáctina by odpovídala komplexně pojaté starosti, zaokrouhleně desetina, ´desátek´.
Za doby středověku byla situace tato: až do XI. století byla produktivita práce taková, že jedenáct rolníků stačilo uživit sebe a vedle toho ještě toho dvanáctého člověka co nepracoval na poli – zbrojnoše, šlechtu, kleriky, úřadníky a lidi krále nebo knížete. Teprve pak nastala změna produktivity, která se projevila ne ztloustnutím králových lidí, písařů a kleriků, ale tím, že stačilo méně lidí na vyprodukování stejného objemu plodin a někteří lidé se uvolnili pro řemesla. Tato doba je u nás dobou zakládání měst, většina vznikla mezi 1200 a 1350. Také měšťané mívali svá pole jako vedlejší zdroj, i stodoly, ale hlavní prací byla řemesla.
Takže ten poměr 1 : 11 nebo 1 : 10 tady byl ve staré době i v pozdější až do 1200. Později se ten poměr zachoval pro kněžstvo, které nedělá ani řemeslo, ani rolničinu.



Re: Zhoubné účinky desátků (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: bettymcdonald v Úterý, 11. srpen 2009 @ 11:48:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Celý článek nemám sílu číst, ale snad tolik:

U nás se sice platí desátky, ale NENÍ TO POVINNÉ! Pastor sám vyzývá, že kdo by chtěl platit proto, že "musí", ať nedává nic a nekazí to těm, kteří chtějí. Je v tom naprostá svoboda. Pastor není placený ani státem. Nikdo nikoho nekontroluje, jestli dal, kolik dal, a jestli dal např. i minulý týden. Nikdo nikoho nikam nemanipuluje (no to se mi podařilo sem dát záporů:-))

Přiznám se ale, že nemám 100% jistotu, jak to s těmi desátky je. Vyučování na tohle téma jsem slyšela protichůdná. Zajímal by mě názor např. bratrů Cizince, Willyho a Gregoryho. Předpokládám, že každý má trochu odlišné učení, a docela ráda bych to porovnala. Takže jestli se vám, milí bratři, někdy bude chtít o tom víc napsat, budu ráda. A předem děkuji.

Irena




Re: Zhoubné účinky desátků (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Lu v Úterý, 11. srpen 2009 @ 20:46:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zajímavý článek.
Nedávno byl vedle, alespoň jeho část, na Notabene.

Pamatuji si na dobu, kolem roku 1988 cca, kdy jsem chodil do dvou ČCE sborů současně. Maniny měly tabulkově 400 lidí, v neděli přilšlo 400 lidí. Kladno mělo tabulkově rovněž 400 lidí, v neděli přišlo 20 (dvacet). Ač formálně malý maninský sbor odváděl do sbírky ČCE nápadně velkou částku peněz. To mohlo být pro mnohé evangelíky velice dobrým svědectvím, o tom, že na Maninách není až tak všechno mimo. (Tím že to bylo mimo, to nebylo mimo.)

Předminulou neděli kazatel sboru, kam chodím (www.sborliberec.cz), kázal o tom, že Jákob dal Bohu před zákonem dobrovolně desátek, jako že je to dobrý příklad. Já zase v opozici, jsem si povzdechl: "Ten (Jákob) toho Bohu dal..." Jákob znamená podvodník, mohla to být z jeho strany vyčůranost.

Já momentálně desátky neplatím. Téměř celá moje vejplata jde na alimenty a splácení dluhů. Žijeme s manželkou z jejího platu.

Stav, kdy pastýř chodí do práce a pastoruje jako amatér po večerech, považuji za neúnosný. Sbor nad 30 členů by si měl svého pastýře zaplatit ze sbírky, nikoliv z desátků :-)

P.s. Na článku je mi podezřelé, že katolík tak obsáhle řeší desátky. Jako správný avangelický inkvizitor se ptám: Není to jen bouda ? Nefouká vítr z Kozí Hory ? Že by druhý díl Zakryté tváře zhrzených bývalých charismatiků (3CH) ?



Re: Zhoubné účinky desátků (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Čtvrtek, 13. srpen 2009 @ 00:43:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Desátky byly součástí židovského rituálního práva a měly zajistit životní úroveň Lévitům, kteří byli odděleni pro službu v chrámu. Nejsou součástí morálního resp. etického zákona ani soudního. Proto se toto ustanovení nevztahuje na Církev, která není "duchovní Izrael" jak učí někteří, ale je novým fenoménem v řadě : Židé, pohané, Církev. Každý má příspívat do sbírky jak může a jak je k dávání veden Duchem. Někdo dává více, jiný méně.....tohle vůbec neřešíme. Peníze jsou na chod sboru a výdaje s tím spojené. Jestli si někdo chce platit pastora nebo uvolněného bratra či kazatele, tak ať se na příspěvcích dohodne celá místní církev a vydržují si ho. U nás se za službu bratří a sester neplatí a tam, kde je to potřeba, ať se platí ze sbírky. Desátky nejsou povinností pro Církev, protože to bychom museli převzít i službu ve chrámu, zabíjení obětních zvířat apod. Je v tom jistě aplikační motiv, ale ne povinnost !!



Re: Zhoubné účinky desátků (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: monsek v Čtvrtek, 13. srpen 2009 @ 10:32:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Myslím, že uvažování o zhoubném vlivu desátků má alibistický charakter a má ospravedlnit svědomí toho, kdo je neplatí.
Placení desátků, obecněji příspěvků je jednou z možností, kterou má každý, podpořit to, v co věří.

Zvykli jsme si na církve sloučené se státem, státem podporované / v jiných zemích se jim o tom může jenom zdát a bez desátků by se neobešli / a jsme svědky boje o restituci církevního majetku, takže za pár let bude otázka desátků velice aktuální pro všechny.
ŘKC dostane stovky miliard, které během několika desetiletí prohostpodaří, sama si vydělat nedokáže a "členská základna", bereme li v úvahu jen tu část aktivní, nikoliv matrikovou, není ochotna a nepřináší dary v takové míře, v jaké  bude nutno potřebbovat k "provozuů církve.
Ostatní církve jsou na tom podobně, není jim však v podstatě co vrátit a tak budou odkázání a vstřícnosti zavázáni drobkům od ŘKC a nebo se budou muset postavit na vlastní nohy, zburcovat členstvo a přimět je konečně přispívat víc, než symbolicky / a často pokrytecky ještě to označujíce za zhoubné / .
Daňové asignace v žádném případě nepokryjí potřeby velkých církví, ale ani malých. Bude to jen nepatrné procento z daní, ostatní pozře stát na svou mašinerii.
Dary fyzických a právnických osob nejsou daňově motivovány a z vudoucí povinné daňové asignace - nedělejme si iluze -ateisté, jako doposud, přispívat nebudou.. možná tak ještě na sport a třeba i jiné humanitární účely.
Dříve se platily desátky, ve SZ to byla forma podpory "církve" té starozákonní, v moderní době k tomuto systému sáhly některé vznikající církve proto, že potřebovaly peníze na vznik a vývoj.
Odvolávání se na SZ přikázání je sice apelující, ale trochu "vydírající" lidé by měli dávat ze srdce a možná i víc než desátek, také svůj čas a energii, ale tady jsme v říši snů... realita je jiná a platí církevní doporučení, jako zákon, bez kterého by mnozí asi nedali nic.
Nazývat vliv desátků zhoubným, je nepochopení toho, co nás za nějaký čas čeká a to nemluvím o tom, že z desátků by církev měla dělat také humanitu, která se zde nějak neprovozuje / odevdávání starých hadrů, hraček a nějaké mimořádné sbírky ADER a Člověků v tísni jsou přípežitostné akce, / žijeme tak dobře, že o ni nepřemýšlíme a stěžujem si na sbírky, desátky atd..

Další věcí je, že opravdu církve jako každé jiné organizace, mají tendence s desátky nakládat "nebohulibě" ale to je na svědomí těch, kdo je rozdělují. Lépe tedy , než na desátky nadávat, je na ně lidi připravit a zajistit rozumné hospodaření církve.

Situaci, kdy o nich budou uvažovat církve evangelické, včetně katolíků, se asi nedožiju. Ale tady v této zemi to budou začátky těžké. Jinde již to tak funguje a třebaže se nejmenují desátky a jsou dobrovolné, desátky to vlastně jsou.



Re: Zhoubné účinky desátků (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: marianek v Sobota, 15. srpen 2009 @ 17:02:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Je třeba zde upozornit na to, že na tomto fóru je zdarma (!!!) ke stažení nejdůkladnější  česká kniha o desátcích: Dějiny desátků od Doležela. Zde: http://granosalis.cz/ebooks/Dejinydesatku.pdf  Mnoho charismatiků o knize žel nic neví, neb pastoři uzavřeli jakýsi komplot, že o této knize nebudou vůbec diskutovat, ani jí kritizovat, protože spolehlivě podvrací samotné základy letničního učení o desátcích. Knihu jsem již doporučoval a doporučuji k přečtení. Nedávno ke mně doputovala informace, že Doležel už chystá čtvrté vydání, které bude mít snad dvakrát tolik stran, takže jsem zvědav kdy k tomu dojde. Myslel jsem, že důkladnější knihu o desátcích už nejde napsat.



Re: Zhoubné účinky desátků (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: jirda v Úterý, 18. srpen 2009 @ 12:20:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý Uiale

 O desátky se zajímám již několik let a tak mě tvůj příspěvek inspiroval  k této diskusi.Píšeš že jsi dobrý kazatel. Věřím tomu že  jím jsi. Přesto mi dovol připomenout ti slova apoštola Pavla  který sám sebe nazval nejmenším z apoštolů 1Kor 15,9. Dále mi na mysl přišla slova Pána Ježíše  který říká, že se máme nazývat služebníky neužitečnými  Luk 17,10. Také se mi líbí  praxe kterou měli zavedenu mnozí  Římští císařové. Když se na  jejich počest konal triumfální průvod a císař jel na slavnostně vyzdobeném  voze, tak u jeho nohou seděl jeden obyčejný otrok. Zkus si to  představit, tisíce lidí se císaři klaněli jako bohu a vzdávali  mu čest a v této chvíli mu ten obyčejný otrok u nohou hlasitě  připomínal: „Pomni že jsi jen člověk“.  Prosím přijmi tak tato má slova jako slova onoho otroka.

Píšeš  že v minulých staletích věřící nadšeně dávali desátky

Nechci  ti tento názor brát, přesto mi dovol ti položit několik otázek:
1) Hans Böheim  který byl v Německu v roce 1476 kvůli protidesátkovým kázáním upálen, patřil také mezi ty nadšeně desátkující  křesťany?
2) Tisíce vyvražděných německých rolníků, kteří odmítli platit desátky při  Velké selské válce v 16. století patřilo také k těm nadšeným desátkujícím?
3) Líbila se  Bohu křížová výprava proti Stendingu kdy bylo kvůli odmítnutí platit desátky vyvražděno přes 6000 lidí ?
4) Byly požehnané  desátky které Irská církev vymohla i za cenu desátkových masakrů  v letech 1831-1839 ?
5) Proč museli být desátky zákonem  zrušeny ve většině Evropských zemí, když je věřící podle tebe s  radostí dávali?
6) Proč je na památníku v Dánském Mernu který je postaven na památku zrušení desátků církev  zobrazena jako šípem postřelený drak?
7) Proč píše Tertullián  o praxi první církve: „I když máme jakýsi druh pokladny, neukládá  se do ní poplatek, cosi zač si možno koupit víru. Měsíčně  tam ukládá skromný poplatek každý, kdo chce, jestli chce a jestli  může. Nikdo není nucen.“ Proč nepíše Tertullián o desátcích?
8)  Proč má většina historiků a  teologů jednotný názor, že první církev desátky až do roku 585 nevybírala?
9) Jak je možné že církev expandovala více  než 500 let bez desátků?
10) Cožpak  husité nepatřily mezi  ty nadšeně desátkujicí, když v Manifestu táborských hejtmanů  píší:
„Na kázáních je vymáhají, jako by se odevzdávali po právu a tvrdí, že lidé jsou  povinni je dávat.V té věci hlásají  lež a nemohou dokázat z Nového zákona, že by pán Ježíš Kristus  kdy přikázal dávat desátky. Proč husité nazývají kázání  o desátcích lží?
11) Proč Chelčický píše v Postille:  „Ty všechny věci na sebe vzal tento milosrdný král a sňal je z hrdla jejich vise na kříži bolestně.Aniž  jí také obtížil, pokrmu nákladných a desátků obilných na  ní nepoložil, aby služebníky své sytil těmi pokrmy ale sám své tělo a svou krev dal jí za pokrm a za nápoj.“  Proč duchovní otec Jednoty Bratrské Chelčický nazývá kněží  kteří přijímají desátky služebníky antikristovými?
12)  Proč píše historik Fiala o Jednotě Bratrské: „Po špatných  zkušenostech z římské církve se v jednotě nevybírali desátky a poplatky za církevní úkony.“  Jaké to byli špatné zkušenosti s desátky v římské církvi?
13) Proč  hluboce věřící židé v době Starého zákona kteří byli nezaměstnaní, anebo  zaměstnání jako:
barvíři, bylinkáři, brašnáři, cizinci, číšníci, dlaždiči, drátaři, drvoštěpové, džbánkáři, handlíři, holiči, hostinští, hrnčíři, hrobníci, jehláři, kameníci, koláři, košíkáři, kotláři, kováři, kovolitci, koželuhové, kuchaři, kupci, lamači kamene, lékaři, lichváři, lovci, lukaři, mečíři, mlynáři, nožíři, obchodníci, opaskáři, otroci, pancéřníci, papírníci, pasáci, pekaři, penězoměnci, pradleny, pilaři, písaři, ponocní, porodní báby, rybáři, řezníci, sedláři, sirotci, soudci, stolaři, svíčkáři, sýraři, synové Árona, šperkaři, tesaři, tkalci, váhaři, vdovy, vojáci, voskáři, voňavkáři,   zámečníci, zedníci, zlatníci, zrcadláři a zubaři. - Přestože měli většinou velké příjmy ze svého řemesla  nedávali vůbec žádné desátky?
14) Jak je možné že Mormoni vydávají  nadšená svědectví o tom jak jim  Bůh žehná když dávají desátky, když vůbec neznají pravého  Boha a Otce našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista?
15) Proč se podle Bible dávali  desátky pouze z úrody pole a ze stád dobytka které mělo více  než 10 kusů?
16) Proč se desátky nedávali v penězích, přestože  židé znali a používali peníze?
17) Píšeš že příkladem  nám má být Abraham a jeho desátek daný ve víře. Dobře, Proč tedy dostal  Melchisedech jen hubený desátek z uloupeného cizího zboží a naproti tomu bezbožný  král Sodomy dostal od Abrahama téměř celých 90% z loupeže. Pokud máme následovat  Abrahama máme také dávat 90% ze zisku současným bezbožným  králům?
18) Proč Bible přikazuje ať desátky jí jejich majitel  se svou rodinou, když podle tebe slouží k podpoře kněží?
19) Proč mají desátky přikázáno jíst podle  Mojžíšových knih také cizinci, vdovy a sirotci, když některé dnešní církve tvrdí, že celé desátky patří jen kněžím?
20) Proč  dnes židé v Izraeli kteří jsou bez Chrámu mají dovoleno s desátky nakládat  dle svého vlastního uvážení tak, že je mohou:
1) zakopat do země
2) Dát je Levijci
3) Dát je chudým lidem
4) Sami  je sníst
5) Vykoupit je za minci, kterou pak zahodí

Mohou křesťané také takto svobodně nakládat se svými desátky? Pokud by jsi mi mohl odpovědět alespoň na některé z těchto otázek byl bych rád.



Re: Zhoubné účinky desátků (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Munstdorp v Pátek, 21. srpen 2009 @ 19:11:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahojte, rada by som sa podelila o moju osobnu skusenost. Potom aj budem rada, ak mi poradite. Som podnikatelka a priznam sa ze k peniazom mam tym padom blizko. Zaroven som clenka jedneho velkeho zboru, ktory som financne podporovala. V tom zbore bolo velmi vela rečí o tom ako ked dame peniaze, tak sa nam peniaze vratia a ze poziciavame Bohu a tak podobne, vsak tie charizmaticke reci pozname, .. ja som to aj robila, ale nejak sa mi nezdalo nezdalo ze by to bola pravda. Zdalo sa mi ze tie peniaze idu akoby do ciernej diery alebo co. Nasi pastori 4x rocne lietaju do australie (peniaze vyhodene do vzduchu) a naspat a celkovo ten zbor je aj tak akoby mrtvy. Urobila som teda jednu vec, zacala som podporovat iny zbor, ktory sice osobne nepoznam ale tam sa pastor miesto lietania do australie a spat venuje evanjelizacii, a zbor vydava skutocne kvalitne (hodnotne) audio-vizualne diela. Najhorsie (alebo najlepsie) je ze skutocne od doby kedy som to zacala robit, som financne zvladla velmi silny napor, velmi nutnych investicii a dostala som na tuto dobu veeelmi vyhodnu pozicku (LIZING) ze ked mi to odsuhlasili, skoro som odpadla na mieste. Skutocne od doby, ked som zacala podporovat zbor v ktorom je Boh skutocne pritomny, som isla financne hore. Necakala som to, neprivolavala som to, nikdy som neuvazovala tym systemom ze Boze dam ti 100€ a Boze taj mi 300. len opisujem skutocnu realitu a vlastnu skusenost. 



Stránka vygenerována za: 1.34 sekundy