Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 237, komentářů celkem: 429553, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 424 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

rosmano
Willy

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116477020
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Můžeme utratit spásu ?
Vloženo Pátek, 10. červenec 2009 @ 11:25:29 CEST Vložil: Stepan

Zamyšlení poslal rudinec

"Lebo keď dobrovoľne hrešíme po prijatí známosti pravdy, nepozostáva už viacej obeti za hriechy,..."

ep.Žid.10, 26-30... Lebo keď dobrovoľne hrešíme po prijatí známosti pravdy, nepozostáva už viacej obeti za hriechy,27 ale jakési strašné očakávanie súdu a prudká pálivosť ohňa, ktorý má žrať protivníkov.28 Keď niekto pohŕdol zákonom Mojžišovým, bez milosrdenstva zomrie na dvoch alebo na troch svedkov, a o koľko, domnievate sa, prísnejšieho trestu bude uznaný za hodného ten, kto zašliapal Syna Božieho a krv zmluvy, ktorou bol posvätený, za obecnú povážil a Duchu milosti urobil potupu?!30 Lebo známe toho, ktorý povedal: Mne pomsta; ja odplatím, hovorí Pán. A zase: Pán bude súdiť svoj ľud.“

Ja túto čásť Písma chápem tak,že ak potom, čo som uveril v P.J.Krista, začnem dobrovoľne hrešiť .Obeť P.Ježíša Krista stráca na mne platnosť
a platí na mne výrok z ep.2Petra 2,20-22

20  Lebo ak poznaním Pána a Spasiteľa Ježiša Krista boli unikli poškvrnám sveta a boli nimi zase sa zapletúc premožení, tak sú im posledné veci horšie ako prvé.
21 Lebo by im bolo lepšie bývalo nepoznať cestu spravedlivosti ako poznavším odvrátiť sa od vydaného im svätého prikázania.

22  Prihodilo sa im, čo hovorí pravdivé príslovie: Pes sa navrátil k svojmu vlastnému vývratku a umytá sviňa pováľať sa v blate.


Podobná témata

Zamyšlení

"Můžeme utratit spásu ?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 37 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Můžeme utratit spásu ? (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Pátek, 10. červenec 2009 @ 14:35:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Ahoj Rudinec,

Zde je myslím otázkou, co znamená slovo dobrovolně. Každý hřích je totiž svým způsobem dobrovolný. I když podlehneme pokušení, tak moc dobře víme, že hřešíme. Pak bychom podle Tvé interpretace (alespoň my, kteří jsme si vědomi, že jsme hřešili i po obrácení) mohli založit klub čekatelů na uvržení do pekla.

Klonil bych se tedy k tomu, že uvedená pasáž hovoří o vědomém odmítnutí oběti Ježíše Krista - což je opravdové pohrdnutí krví smlouvy. Věřím, ale, že obrácený křesťan nikdy obětí Krista nepohrdne. Stačí si ostatně dočíst zmiňovanou pasáž do konce:


Zd 10,39
Ale my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života.





zdraví

reformovaný





Re: Můžeme utratit spásu ? (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Pátek, 10. červenec 2009 @ 14:42:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)



Na druhou stranu bychom jistotu spásy neměli vnímat jako povolenku k hříchu. Viz odpověď na otázku převzatá ze stránek:

http://www.gotquestions.org/Cesky/jistota-vecnosti-svoboda-hresit.html

Otázka: Je jistota spasení „povolenkou“ k hříchu?

Odpověď:
Nejčastější námitkou proti doktríně o jistotě spasení je to, že údajně vybízí k představě, že křesťané mohou žít, jak chtějí, a přesto budou spaseni. Přestože „technicky“ vzato je to pravda, není to podstatou jistoty spasení. Člověk, který opravdově přijal Ježíše Krista jako svého Spasitele, by sice mohl žít životem, který se bude vyznačovat trvalým a vědomým hříchem, ale neudělá to. Musíme rozlišit mezi tím, jak by měl křesťan žít a mezi tím, co člověk musí udělat, aby dosáhl spasení.

Bible zcela jasně učí, že spasení je jen skrze milost, skrze víru, a pouze v Ježíši Kristu (Jan 3:16; Efezským 2:8-9; Jan 14:6). Člověk je spasen vírou a ničím jiným. V okamžiku, kdy někdo opravdově uvěří v Ježíše Krista, je takový člověk spasen a bezpečný ve svém spasení. Spasení nelze získat vírou a potom udržovat skutky. Apoštol Pavel se tohoto tématu dotýká v listu Galatským 3:3, když píše: „Přišli jste o rozum? Začali jste Duchem, a teď končíte tělem?“ Jsme-li vírou spaseni, pak je spasení vírou i udržováno a zajištěno. Spasení si nemůžeme nijak zasloužit. Stejně tak si nemůžeme zasloužit ani to, zda si spasení udržíme. To Bůh zachovává naše spasení (Juda v. 24). Je to Boží ruka, která nás pevně drží (Jan 10:28-29). Je to Boží láska, od níž nás nic nemůže odloučit (Římanům 8:38-39).

Popíráme-li jakkoliv jistotu spasení, říkáme tím v podstatě to, že spasení si musíme udržet vlastními dobrými skutky a vlastním úsilím. To je zcela v rozporu se spasením milostí. Naše spasení je Kristova zásluha, ne naše (Římanům 4:3-8). Říkáme-li, že musíme poslouchat Boží Slovo nebo žít zbožně, abychom si spasení udrželi, je jako říkat, že Ježíšova smrt nezaplatila cenu za naše hříchy dostatečně. Ježíšova smrt byla zcela dostatečnou platbou za všechny naše hříchy – minulé, současné i budoucí, ty před spasením i po něm (Římanům 5:5; 1. Korintským 15:3; 2. Korintským 5:21).

Znamená to tedy, že křesťan může žít, jak chce, a přesto je spasen? Tohle je v podstatě hypotetická otázka, neboť Bible nás jasně učí, že opravdový křesťan si nebude „žít, jak chce“. Křesťané jsou nová stvoření (2. Korintským 5:17). Křesťané projevují ovoce Ducha (Galatským 5:22-23), a ne skutky těla (Galatským 5:19-21). První Janův 3:6-9 prohlašuje, že opravdový křesťan nemůže žít ve stálém hříchu. V reakci na obvinění, že milost je záminkou k hříchu, říká apoštol Pavel: „Co na to řekneme? Budeme pokračovat v hříchu, aby se rozmnožila milost? V žádném případě! Jak bychom mohli nadále žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli?“ (Římanům 6:1-2).

Jistota spasení není povolenkou k hříchu. Naopak, je to jistota vědomí toho, že Boží láska je zaručena pro ty, kdo důvěřují Kristu. Poznání a pochopení Božího úžasného daru spasení dosáhne pravého opaku, než je svolení k hříchu. Jak by mohl někdo, kdo zná cenu, kterou za nás Ježíš Kristus zaplatil, pokračovat v životě v hříchu (Římanům 6:15-23)? Jak by mohl někdo, kdo chápe Boží bezpodmínečnou a stálou lásku k těm, kdo věří, tuto lásku vzít a hodit ji Bohu pod nohy? Takový člověk by nebyl důkazem toho, že jistota věčnosti jej opravňuje hřešit, ale toho, že spasení skrze Ježíše Krista nikdy opravdu nezažil. „Kdo v něm zůstává, tedy nehřeší, ale kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal“ (1 Jan 3:6).


Na těchto stránkách: http://www.gotquestions.org/Cesky/jistota-vecnosti-svoboda-hresit.html jsou odpovědi na řadu otázek i v češtině. Vřele je tímto doporuřuji.

zdraví

reformovaný



Re: Můžeme utratit spásu ? (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Sobota, 11. červenec 2009 @ 01:15:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)


Milý Rudinec,

čti prosím celý list Židům v kontextu - hlavní myšlenka je napomenou Židy věřící v Krista, aby neodpadli od Milosti zpět k Zákonu a k zvířecím obětem. Nejedná se zde o morálku, ale o UČENÍ. Ten, kdo odpadne od Milosti jako Ezau, je ten, kdo dobrovolně hřeší, přestože již byl osvícen a poznal Pravdu Evangelia.

Takoví pošlapávají Syna Božího, mají za nic krev smlouvy, kterou byli posvěceni a činí potupu (posměch) Duchu Milosti. Upadnutím do morálního hříchu nelze nikdy natrvalo ztratit Milost. Tam, kde se rozhojnil hřích, ještě více se rozhojňuje Milost.

Ten, kdo však odpadne od samotné Milosti, kterou plně poznal tím, že začne doufat sám v sebe, ten skutečně takto dobrovolně hřeší a bude vystaven dočasnému trestnému ohni Gehenny (Žd 10,27) a nevstoupí do Království pro přijetí falešného učení (2Jan 8-10). Ani takový však nemůže ztratit věčnou spásu. Ztratí však odměnu a spásu a věčný život v Království, pokud neučiní pokání. Byl-li však skutečně osvícen Pravdou a on zatvrdí své srdce v nevěře (Žd 3,7-4,3) a navrátí se zpět k Zákonu, může časem dojít až na místo, kdy mu již pokání nebude umožněno a on navždy ztratí Království a spásu v něm (Zj 3,5 //Žd 6,6 //Žd 12,15-17) neosvědčí se a bude pro Království zavržen (2Kor 13,5-6 // 1Kor 9,27), t.j. nebude pro něj způsobilý.

Přátelé, uvědomte si: KAŽDÝ, KDO DOUFÁ SÁM V SEBE (a ne v Krista) OHLEDNĚ VĚČNÉ SPÁSY, SE NACHÁZÍ V NEVĚŘE !!! (Ř 10,3).


2Pt 2,20-22 nehovoří o Božích dětech, ale i psech a sviních - o nepravých věřících, pro které Ježíš není Pánem (Kirios), ale jen Panovníkem (Despotés - 2Pt 2,1-orig.text). Příkladem je Jidáš. Byl vystaven vlivu Ducha svatého, možná byl i trochu změněn, ale nikdy nebyl pravým Božím dítětem, ovcí, ale vždy byl ďábel, pes a svině. Tito lidé přijali známost Pravdy, ale nikoli srdcem (duchovně), ale jen duší, rozumem (duševně). Jde o vloudilé falešné věřící zmíněné v Juda 4 nebo 19. Ti nemají Ducha Kristova a nejsou Jeho.



Re: Můžeme utratit spásu ? (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Sobota, 11. červenec 2009 @ 11:06:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Amos odpověděl Amasjáhovi:
"Nejsem prorok ani prorocký učedník,
jsem pastýř a pěstitel smokvoní.
Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi:
Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!"
(Am 7,14-15)

Bůh nemluví jen k nějaké elitní skupině lidí,
kteří jsou k tomu určeni, ale ke každému,
kdo je aspoň trochu ochoten mu naslouchat.


Amosův příklad ukazuje,
že Bůh chce mluvit i k tobě:
při práci, na zahrádce, na dovolené...


A třeba i skrze tebe chce poslat lidem v tvém okolí své slovo,
které povzbudí, dodá sílu, utěší,
či ukáže cestu.


Amos je obyčejný pastýř a Hospodin ho oslovil.
Myslím si, že Bůh mluví, ke každému z nás, že se jeden na druhého nemusí vyvyšovat a když se vyvyšuje, že je to zbytečné a k pousmání.

Já chci také do nebe. Znám jako každý z vás Ježíše Krista a snažím se nehřešit. Věřím, že si mě oblíbil:

 II. Samuelova 22, 20 - Učinil mě volným, ubránil mě, protože si mě oblíbil. Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou, neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha. Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodbočil jsem od jeho nařízení. Jemu jsem náležel dokonale, varoval se nepravosti. Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval.

Věřím, že se v umírání setkám s Ježíšem, s Jeho Láskou s Jeho milostí a On otevře náruč - jsem Jeho dítě - zavolá mne jménem. Dal mi ho, už když tvořil tento svět.





Stránka vygenerována za: 0.31 sekundy