poslal Nepřihlášený „Totoť pak jest věčný život, aby lidé poznali Boha, a kteréhož poslal, Ježíše Krista." Ale musí to být pravý a svatý Bůh, takový, jaký je a ne nějaký falešný bůh, který se přizpůsobuje našim ubohým, malým, zvráceným lidským přáním a názorům!
FALEŠNÝ OBRAZ BOHA
Četl jsem nedávno o řečníku, který kázal o milosti
Boží tak, „až se zdálo, že u Boha není jiného, než milost". Ale obávám
se, že falešně vylíčil Boha. Může se to stát snadno! A lidem, kteří
nemyslí hluboce a nechtějí pojímati život vážně, jest to příjemné, ale
jest to nevyslovitelně nebezpečné.
Získáváme-li duše a chceme-li
svoji duši zachrániti, nesmíme zkomoliti obraz Boží osobnosti, na který
poukazujeme. „Totoť pak jest věčný život, aby lidé poznali Boha, a
kteréhož poslal, Ježíše Krista." Ale musí to být pravý a svatý Bůh,
takový, jaký je a ne nějaký falešný bůh, který se přizpůsobuje našim
ubohým, malým, zvráceným lidským přáním a názorům!
Někteří náboženští učitelé chybně vyličují Boha, činíce Jej veskrze zuřivým a ukrutným, pasou své zraky na nevýslovně hrozných obrazích pekla, kde představují si Boha, jak se raduje z nejkrajnějších muk, která trpí zavržení. Tím se stanou lidé vůči Bohu zahořklými, až na konec cítí, že není pro ně naděje.
Jiní vyličují Boha špatně tím způsobem, že na něj poukazují jako na dobráckou bytost, která se lísá k hříšníkům odporným způsobem a hledí na světáky, lehkomyslníky a vlažné vyznavače s malichernou, sentimentální, babskou soustrastí. Nic nemůže býti se zřetelem k Bohu pravdě vzdálenějšího než to. Vidíme, že Bůh hořce kárá ty, kdo žijí ve hříchu a neschvaluje jejich cest. Předvádí jim celý seznam hříchů (Žalm 50,17-20) a pak praví: „To jsi činil a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu a představímť to před oči tvé. Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil (vás) a nebyl by, kdo by vytrhl" v. 21-22.
Pravda leží mezi těmito dvěma krajnostmi.
V Bohu jest milost, ale jest smíšena s přísností.
V Bohu jest hněv, ale jest zdržován milostí.
Velicí získavatelé duší, jak z dob biblických, tak z dnešních dob to poznávali. Udržovali dokonce jakousi rovnováhu mezi dobrotou a přísností Boží, poněvadž to činí Bible. A Bible ze všeho nespočetného množství knih, které byly napsány, jest jedinou knihou, která nám autoritativně předvádí Boha.
Kniha přírody zjevuje nám dobrotu i přísnost Boží. Oheň, nejenom že uvaří náš pokrm a jest nám dobrodiním, - ale také nás spálí. Voda nejenom že uhasí naši žízeň a občerství nás, ale, budeme-li si s ní zahrávati, utopíme se v ní. Uznáme-li způsob Božího díla v přírodě a budeme-li se poslušně míti na pozoru, poznáme, že zákony přírodní jsou laskavé a. že jsou nám ku pomoci. Ale budeme-li je zanedbávati, nebo odmítneme-li jim poslušnost, poznáme je jako nejhroznější a ničící.
Chceme-li znáti Boha ve všem bohatství Jeho osobnosti a v plnosti Jeho zjevení, musíme se pečlivě obírati Biblí a srovnávati Písma.
Bible nám praví o obsáhlé Boží lásce, která Jej vedla k tomu, aby milostivě hledal hříšníky. Ale jeho spravedlnost požaduje na hříšníku pokání, víru, oddělení se od zlého a podrobení se Jeho vůli.
Různé popisy v Bibli ukazují, jak Bůh udržuje rovnováhu mezi svou milostí a soudem.
„Viz dobrotivost i zuřivost Boží," píše Pavel. „K těm zajisté, kteříž padli, zuřivost, ale k tobě dobrotivost, ač, budeš-li trvati v dobrotě. Sic jinak," praví (ukazuje, že Boží dobrotivost nezahubí jeho zuřivost), „i ty vyťat budeš." Musíme se míti na pozoru. Pak podotýká něžně - objasňuje, jak dokonce i ve své přísnosti Bůh čeká, aby mohl projeviti milost, - „ano, i oni, jestliže nezůstanou v nevěře, zase vštípeni budou. Mocenť jest zajisté Bůh, zase vštípiti je" (Řím 11,22-23).
Dále píše Pavel: „Nestydímť se za evangelium Kristovo, moc zajisté Boží jest k spasení každému věřícímu . . . Nebo spravedlnost Boží zjevuje se skrze ně z víry u víru, jakož psáno jest: Spravedlivý pak z víry živ bude. Zjevuje se zajisté hněv Boží s nebe proti každé bezbožnosti a nepravostí lidí, pravdu Boží v nepravosti zdržujících" (Řím. 1,16-18).
A znovu píše: „. . . bohatstvím dobrotivosti Jeho a snášenlivosti dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede? Ale podle tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sám sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího. Kterýž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho, těm zajisté, kteříž trvajíce v dobrém skutku, slávy a cti a nesmrtelnosti hledají, životem věčným, těm pak, kteříž jsou svárliví a pravdě nepovolují, ale povolují ne-pravosti, prchlivostí a hněvem, trápením a úzkostí, každé duši člověka činícího zlé ... Ale sláva a čest a pokoj každému, kdo činí dobré ... Neboť není přijímání osob u Boha" (Řím 2,4-11).
Spasitelná milost Boží, zjevená v Písmech, jest neměnně postavena proti hněvu Božímu, jako vysoké hory proti hlubokým mořím.
Pisatel „k Židům" praví o Ježíši: „Dokonale spasiti může ty, kteříž přistupují skrze Něho k Bohu." (Žid. 7,25). A na jiném místě Pavel píše o někom, že „vylit jest na ně hněv konečný". (1Tes. 2,16.)
Pak jest zde tedy spása pro všecky „věřící a poslušné" a trápení pro všecky, kdož setrvávají v sobeckosti, nevěře, světáctví a hříchu ...
U Ježíše vidíme, kterak udržuje tuto rovnováhu, když praví o těch, kteří slyší Jeho slova a plní je, že jsou podobni stavějícím na skále, jež nebude zdolána ani deštěm, ani přívalem, ani větry; a o těch, kteří slyší Jeho slova a neplní jich, že jsou podobni stavějícím na písku, jenž bude rozmetán deštěm, přívalem a větry. (Mat. 7,24-27.) A znovu praví, že půjdou bezbožní do „trápení věčného, ale spravedliví do života věčného". (Mat. 25,46.)
Dále praví o dveřích, které byly zavřeny při svatbě a někteří byli v místnosti se svým
Pánem, jiní venku, zamítnuti, neuznáni ... o radosti, v niž vejdou dobří a věrní služebníci svého pána a temnostech zevnitřních, do nichž jsou uvrženi zlí a leniví.... o veliké, nepřekročitelné propasti, utvrzené mezi těmi, kteří jsou na pravici v lůnu útěchy, v bez-pečí a pokoji, a těmi, kteří jsou na straně zlých, již jsou v hořkém utrpení a mukách strašných výčitek svědomí.
Vidíme, že Jan Křtitel byl věren těmto pravdám. Volá: „Kdož věří v Syna, má život věčný; ale kdožť je nevěřící Synu, neuzříť života, ale hněv Boží zůstává na něm." (Jan 3,36.)
Podobně jest udržována tato rovnováha v celém Starém Zákoně. „Umejte se, očisťte se, odvržte zlost skutků vašich od očí mých, přestaňte zle činiti. Učte se dobře činiti, hle-dejte soudu, pozdvihněte potlačeného, dopomozte ke spravedlnosti sirotku, zastaňte vdovy. Pojďtež nu, a poukažme sobě, praví Hospodin: Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí; budou-li červení jako šarlat, jako vlna budou. Budete-li povolní a poslušní, dobré věci země jísti bu-dete. Pak-li" - zde jest neklamná alternativa (volba mezi dvěma věcmi) - „pak-li nebudete povolní, ale zpurní, od meče sežráni budete."
Tyto biblické obrázky ve slovích nám ukazují, že žádné slovo, ani ne ono sladké slovo „milost", nevyjádří bohatou a všestrannou Boží osobnost. Bible praví, že „Bůh je láska" ale praví též: „Bůh náš je oheň spalující."
Bůh se dá poznati jako hodný v milosrdenství, srdci, činícímu pokání a důvěřujícímu Ježíši. Ale bude bránit mravní a duchovní řád svého vesmíru tím. že bude trestati ty, kteří setrvávají na cestě pýchy, nedbalosti a bezbožnosti.
Když Dr. Johnson umíral, zajímal se velmi mnoho o svou duši. Jistý přítel mu řekl: „Zdá se, že jste zapomněl na zásluhy Vykupitele." - „Nikoliv." odvětil Dr. Johnson, „nezapomněl jsem na zásluhy Vykupitele, ale vzpomínám na to, kterak řekl, že postaví některé po své pravici a některé po levici."
Naše jediná naděje jest v ranách Ježíšových a ve skrýši Jeho krve. Zde, toliko zde, nalezneme milost, jestliže jsme zhřešili. Ale - jest milost nekonečná a - jest zdarma. Halleluja!
plukovník Dr. Samuel L.Brengle, Otroci z lásky, kap. VI., Praha 1925, přeložila M.Rafajová, nákladem Hlavního velitelství Armády Spásy v Praze I, Betlémská 286
