Tak tady nemůžu souhlasit. Opět příklad: Moje sestra si vzala věřícího, ministranta, celá rodina chodila pravidelně do kostela, vypadalo to, že to bude klapat. Ani ne rok po svatbě začal pít, protože se v práci nudil - typické pro mnoho pracovišť v komunismu. Do práce přišla nějaká parta kluků ze Slovenska, kteří to tam "zavedli". Co sestra prožívala, je na dlouhé vyprávění. Postupně se jim narodily 2 děti, švagr pít nepřestával, chodil pak denně namol už z práce ,doma neudělal nic, s dětma jí nepomohl. Když jednou dostala hnisavou angínu, odjel za příbuznými, aby mohl v klidu pít. Děti byly malé, asi 4 a rok. Nebýt tehdy mojí mamky, která bydlela nedaleko, asi by jí bylo ouvej. Já jsem byla tehdy čerstvě odstěhovaná.

Chodíval pak nalitý už permanentně, děti v noci budil, třeba ve 3 ráno, když se vracel z tahu, malá tehdy chodila do 1. třídy, tak to bylo fakt na nervy. Sestra už toho měla dost, nepomohly domluvy nikoho, ani jeho kamaráda kněze, návrhy na léčbu taky ne (on přece nepije a může kdykoliv přestat), tak podala žádost o rozvod. Na chvíli to s ním zamávalo, ale pak se to všechno opakovalo. Nakonec se odstěhovala do pronájmu, za rok podala žádost zvovu a na první stání je rozvedli. Švagr si ještě vysloužil pokutu za pohrdání soudem, protože opět přišel podnapilý a odmlouval předsedovi soudu.

Děti vyrůstaly v klidu, měly všechno, a rozhodně jim nechyběl opilý otec, který je nikdy nikam nevzal, leda do hospody. Za ta léta, kdy ho měly děti střídavě navštěvovat, s ním byly asi 3x, protože pro ně prostě nepřišel. Na žádné narozeniny a svátky se ani neozval. Dětem to bylo líto, ale pak vyrostly a viděly situaci jinak. Píšu to tak podrobně proto, že sestra sem nechodí a švagr vloni zemřel v poměrně mladém věku na selhání jater. Předtím ale několik let chodil po doktorech, protože postupně mu vynechávaly orgány - srdce, plíce (kouřil - a moc), játra, pak cukrovka - a došlo to tak daleko, že mu museli amputovat nohu.

A děti inklinovaly k mámě. Dokonce synovec jednou prohlásil, jako kluk asi 10ti letý, že tátu jednou stejně zabije.....Není pravda, co říkají různé průzkumy a statistiky - sama dobře vím, jak se podobný průzkum dá ovlivnit.

Jinak nemáš pravdu, že neexistují azylové domy pro muže - kdo ti to řekl? Jsou pro muže i ženy. To, že jsou tam převážně ženy,  znamená jen to, že chlapi jsou buď v kriminále, nebo prostě "neexistují" a nechtějí vůbec nést jakoukoliv odpovědnost.

A ten biblický příběh - kdybych byla nevěřící, řeknu, že to zavání genderovou politikou. Proč přivedli jen ženu a chlapa nechali být? Každé náboženství (ne víra, to zdůrazňuju), nějakým způsobem snižuje ženu. No a tady měli provinilce, a chtěli Ježíše vyzkoušet, jak se zachová. Co se stalo s chlapem, tam není, možná, že dostal co proto na místě - přece jen museli jakýsi zákon dodržovat, možná, že utekl, to neví nikdo. Ale být tam musel, když ji přistihli - sama asi necizoložila:-). A kdyby tam byla se ženskou, tak by přivedli obě:-). Nemá cenu o tom spekulovat. Zkrátka Ježíš jí odpustil, ale varoval, ať už to nedělá. A já věřím, že si prožila takové peklo, že jí pak ani nenapadlo to zopakovat. Ještě by mě zajímalo, jestli jí odpustil i manžel - protože je možné, že ji přivedl s ostatními i on - on ji mohl přistihnout, protože proč by cizí lidi šli někam do baráku a sledovali, jestli někdo zrovna nezahýbá? Zkrátka možností je mraky, ale to hlavní je odpuštění. A to platí pro každého.

Irena