Grano Salis - Jak to s těmi přímluvami Marie teda je?

Při včerejších rozhovorech s jednou dívčinou obhajující modlitby k Panně Marii jsem narazil na několik poznatků, s kterými bych se rád s vámi podělil. Rozhovory na témata mariánského kultu jsou jedny z nejcitlivějších, proto i ty, kteří rádi argumentují katolíkům, že modlitby k Panně Marii nejsou v pořádku, bych chtěl vyzvat k opatrnosti a citlivosti při tomto tématu. Lidé, kteří mariánství vyznávají a jsou v tom kolikrát až po uši, jsou velmi citově vázání právě na osobu jejich nebeské Matky, ke které se i v těch nejtěžších chvílích obracejí.

Co tomu předcházelo. Jelikož jsem během uplynulého týdne hovořil se spolupracovníkem na témata mariánství, tak jsem v podstatě při rozhovoru s touto katoličkou vynesl na světlo otázky spolupracovníka, který doposud o mariánství neslyšel a jeho prosté otázky – které ač se to nezdá, mají zásadní dopad na život víry věřícího a jsou klíčové.

Vznesená otázka: „Když hovoříme o růženci, jak vnímáte poměr modliteb k Bohu Otci a Panně Marii. Je to téma, o kterém jsem hovořil se svým spolupracovníkem a vůbec tomu nerozuměl. Když se tak na to dívám, přijde mi to jaksi v nepoměru. Máme zde modlitební pomůcku, která nám pomáhá v orientaci s modlitbou a je trošku matoucí, že počet modliteb k Bohu je podstatně méně, než modliteb k Panně Marii, která není Bohem?“

Odpověď dívčiny byla: „Bůh je Láska, ale je nanejvýš spravedlivý. A naše nebeská maminka se za nás extra přimlouvá… je to naše přímluvkyně, řekla bych totiž, že je to u Boha takový souboj-spravedlnost-milosrdenství. A když budeme prosit o milosrdenství a zvláště Matku milosrdenství, tak to nebude odmítnuto… Když nějaké dítě udělá něco špatného, tak chce jeho taťka být spravedlivý (berme v potaz, že má sourozence) a spravedlivě ho potrestat, ale jeho mamka se za něj přimluví.“

Nejen, že jsem se odpovědi nedočkal, ale celá tato reakce mě vedla k zamyšlení nad tím, s čím jsem se už jednou před časem setkal. Je tomu přibližně dva a půl, co jsem četl knihu Charlese Chiniquiho a právě podobný úryvek jsem překládal a vyvěsil na portál granosalis. Tehdy mi bylo bojovníky za ekumenismus vyčítáno, že to jsou povídačky farářů a že nikdo nic takového ve skutečnosti neučí. Avšak tento případ dívčiny, s kterou jsem měl rozhovor, prokazuje, že se nejedná o povídačky, ale o skutečnou a běžnou praxi při zpracovávání smýšlení malých dětí, které jsou sváděny k mariánství místo, aby byly vedeny k čisté víře v Boha.

Možná někdo z katolických přátel zde vznese svou odpověď, jak to tedy v tom nebi funguje a proč teda na růženci je více modliteb k Panně Marii namísto k Bohu.

Cristiano

==============================================

Níže cituji z knihy Charlese Chiniquyho – Padesát let v církvi Říma.

Nic nemůže překonat péči, s kterou římskokatoličtí kněží připravují děti k jejich prvnímu přijímání. Dva až tři měsíce jsou každoročně věnovány tomuto účelu. Celý čas, děti mezi deseti až dvanácti lety, chodí do kostelů často, nejen aby se naučily své zpaměti učili povinné části katechismu, ale aby slyšeli vysvětlení veškerých stěžejních učení církve. Kněz, který u nás začal s výukou se jmenoval Rev. Mr. Moris. Byl nepřekonatelně laskavý k dětem a my jej respektovali a upřímně milovali. Jeho instrukce, které nám se zdály poněkud zdlouhavé byly proloženy zajímavými příběhy, proto jsme jej bedlivě poslouchali.

Katechismus nás učil jako přípravu před prvním přijímáním a bylo to základem k modlářství a pověrám, které církev Říma vydává jako náboženství Krista. Je to smyslem katecheze, která získává pro papeže a jeho představitele tak hluboký a intenzívní respekt, že mnohdy se dá říci až úctu, která je klíčem k moci a vlivu. S tímto katechismem Řím porušuje nejsvatější pravdy Evangelia. Je tomu tak, že Ježíš je odstraněn ze srdcí těch, za které On sám zaplatil tak velkou cenu, a tak Marie je dána na Jeho místo. Tato velká nespravedlnost nahrazení Marie za Ježíše je tak dovedně maskována, protože je vše tak krásně a barevně podáno, že je to velmi lákavé pro lidskou přirozenost, jako pro nuzné děti nějaká překrásná hračka.

Jednoho dne mi kněz řekl, „Povstaň mé dítě. Popořadě mi odpovíš na mnoho důležitých otázek, které Ti budu pokládat.“ Postavil jsem se. „Mé dítě“, řekl, „Když provedeš něco zlého, kdo Tě prvně potrestá? Matka nebo otec?“ Po chvíli váhání jsem odpověděl, „Můj otec.“ „Odpověděl jsi správně, mé dítě,“ řekl kněz. „Je to skutečností, že otec je většinou více netrpělivý se svými dětmi a dříve je potrestá, než jejich matka.“ „Nyní, mé dítě, řekni mi, kdo Tě trestal nejčastěji? Otec nebo matka?“ „Můj otec,“ řekl jsem bez váhání. „Stále pravda, mé dítě. Mimořádná dobrota laskavé matky je vidět i ve vychovávání. Její údery jsou mnohem lehčí, než ty od otce. Dokonce když sis zasloužil potrestání, nestalo se někdy, že se postavila mezi Tebe a Tvého otce a vzala mu proutek, kterým Tě chtěl potrestat, a usmířila jej?“ „O ano,“ řekl jsem,“ matka mě velmi často zachránila od mnoha trestů… mnohokrát.“
„Tak je to, mé dítě, nejen u Tebe, ale ve všech případech. Nezachraňují vás často vaše matky od trestů, které máte dostat od svých otců? Odpovězte mi.“ „Ano pane,“ odpověděli všichni. „Ještě jednu otázku. Když Tě Tvůj otec přišel vyplatit, nevrhnul ses do něčí náruče, abys trestu unikl?“ „Ano, pane.. vícekrát když jsem něco provedl, vrhnul jsem se do maminčiny náruče, jakmile vidím otce, jak se mě chystá vyplatit. Tak upěnlivě za mne prosila, že jsem často unikl trestu.“ „Dobře jsi odpověděl,“ řekl kněz. Potom se otočil k dětem a pokračoval:

„Máte Otce a Matku v nebi, drahé děti. Váš Otec je Ježíš a vaše Matka je Marie. Nezapomínejte, že matčino srdce je vždy více citlivé a více nakloněné k soucitu, než Otcovo.“ „Často jsi se prohřešil proti Otci svými hříchy. Rozzlobil jsi jej proti sobě. Co se v nebi tedy stane? Tvůj Otec v nebesích bere proutek, aby Tě potrestal. Hrozí Ti, že budeš sražen Jeho trestem. Otevírá brány pekel, abys byl do něj svržen.. a byl bys dávno předtím zatracen, kdybys neměl milující Maminku, kterou máš v nebesích a která odzbrojila Tvého rozhněvaného a popuzeného Otce. Když by Tě Ježíš trestal podle Tvých zásluh, dobrotivá Panna Maria přispěchá k Němu a uklidní Jeho hněv. Je na místě mezi Ním a Tebou a zbraňuje Mu, aby Tě ztrestal. Ona se přimlouvá ve Tvůj prospěch a oroduje za Tebe a vyprošuje Ti prominutí… a Ona ho získá.“

Taktéž jako mladému Chiniquimu Ti možná říkali, že často se musíme utíkat do náruče své matky před trestem. Také, že ona bere jeho díl trestu a obhajuje jej tak dobře, že jeho otec ustupuje a odnímá trest. „Tak, mé děti, když vaše svědomí vám říká, že jste vinni a že Ježíš je na vás rozhněván, a jelikož máte dobrý důvod – strach z pekla – pospěšte k Marii. Vrhněte se do náruče dobré Matky, kde máte oporu v její svrchované moci nad Ježíšem a můžete si být jisti, že jste skrze ni zachráněni!“

	Hledej
	Je a svátek má Jiří. Vytvoření registrace