Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Toto je odpověď milému oku, která se trochu protáhla, a tak ji vkládám coby článek, neb to může i jiné zajímat.



Katolická církev je dnes jinde, a to naprosto jinde, což nechápe nejen cizinec a mnozí protestanti, ale snad ani ty, který obhajuješ neobhajitelné, totiž "neměńné učení katolické církve".

Ale mluvili jsme o historii, o Husovi.

Srovnání: když byl v r. 1140 odsouzen jak kacíř Pierre Abélard, bylo to už podruhé. Poprvé to bylo přibližně o dvacet let dřív někde ve Francii, kde ho přiměli, aby spálil vlastní knihu. Samozřejmě - poddal se a vyznal Credo před "komisí", ale o nějakém upálení nikoho ani nenapadlo uvažovat! A PO TOMTO odsouzení dalších dvacet let učil, měl spoustu žáků, byl to nejskvělejší intelektuál století. A jeho učení!! Bylo provokativní a v lecčems dodnes "nekatolické" - zlatej Hus. On vymyslel Theologii jako obor, pro mnohé konzervativce v klášterech a v hierarchii troufalé zahrávánísi s Božími tajemstvími. Při pochopitelném porušení a napadení některých dogmat. On také napsal slavný spis Ano i ne, v němž podložil vedle sebe slova Písma a slova církevních Otců a k tomu ještě pohanské filosofy a ukázal tak na množství rozporů. Dokonce urážel - jako Hus - nejvlivnější církevní kruhy tím, že (cituji S.Bernarda)
   "nepřistupuje k posvátnému oblaku, v němž přebývá Bůh, sám a pokorně, jako Mojžíš, ale s celou hordou svých žáků". Důsledky?   "prostá víra je zesměšňována, Kristova tajemnství znesvěcována, o božských zálžitostech diskutují na ulicích nezralí mladíci.   ...toť Bernardova recepce university   a koruna... "Pierre Abélard kráčí před *****m, aby mu připravil cestu".

   A v tom všem Abelard svobodně učil v Paříži. Nakonec on sám vyzval Bernarda k disputaci v Sens (před příslušným arcibiskupem), kde pro něj Bernard svými intrikami připravil stejné přijetí, jako koncil Husovi: připravili seznam jeho výroků "očividně kacířských" a byl pouze dotázán, zda jsou to jeho výroky a zda se k nim i nadále hlásí, aniž měl možnost cokoli hájit nebo vysvětlit. Abélard se ovšem odvolal k papeži a odešel do Říma.ˇV Římě už na něj čekali, zpraveni prefektní sítí cisterciáckého zpravodajství, a papež Inocenc II. před branamiˇměsta jeho spisy veřejně spálil. autora přirovnal k největším kacířům historie a exkomunikoval ho, aniž se ho však dotkl!! 

A jak to dopadlo? Pierre Abelard, tento církví odsouzený kacíř, odešel do Cluny, kde ho přijal opat Petr Ctihodný (psal jsem tu kdysi o neformální autoritě clunijských opatů převyšující neformálně autoritu papežů), poskytl mu útočiště do konce života (jen dva roky), dokonce ho nechal v klášteře vyučovat. Do Cluny za ním přišel opat Bernard, a po dvou dnech společných modliteb se smířili. A opat Petr ho po jeho smrti prohlásil za "Západního Sokrata, Platóna a Aristotela, jenž dosáhl největšího triumfu v den, kdy přijal pravou filosofii Ježíše Krista."

Proč to všechno líčím? Toto se stalo ve XII. stol., kdy ještě oficiální církevní život dával nějaký rozumný smysl - narozdíl od stol. XV. - a kdy se za samozřejmou považovala jistá autonomie rozhodování různých struktur, kdy se například papež musel ptát opatů a opati zase papeže, obojí pak univerzit, a do toho ještě mluvili mocní laici.

A co bylo dál? Abélard, přestože zakusil dost pronásledování, celý život učil veřejně, dožil se stáří, zemřel obklopen věrnými, - a hlavně! - jeho myšlenky žily v církvi dál, spis "Ano i ne" patřil mezi důležité zdroje Tomáše aquinského, universitní studium teologie, jak ho Abelard založil, přetrvalo jako autonomní mozkový trust staletí, a to všechno kostnický koncil s dodatečnou sankcí všech dalších papežů zahodil v jeden den, když odsoudili universitního Mistra (sic!) jako kacíře aniž by věnovali pozornost tomu co říká a dělá, a poslali ho na hranici. Za totéž, co dělal jejich praučitel. Urazilo je, že se proti koncilu nakonec odvolal k Bohu, a přitom přímo někteří jeho soudci /též Odo Colonna, zakrátko papež Martin V./ udělali totéž veřejně jen pár let před Husem!

Husův proces, který byl tím proslulejší, čím víc plynulo let, přesvědčil celé generace evropských intelektuálů o tomtéž: POKUD JDE O OSOBNÍ VÍRU V BOHA, A´T VÁS ANI NENAPADNE TAHAT TO PŘED TU PROHNILOU DĚVKU, OFICIÁLNÍ CÍRKEVNÍ HIERARCHII. CO JE BOŽÍHO, JE MEZI NÁMI A BOHEM. CHCETE-LI MÍT POKOJ, VYZNEJTE CO PO VÁS CHTĚJÍ, ALE BOHA HLEDEJTE NA KOLENOU,  BEZ NICH.