poslal Nepřihlášený Na prázdninových cestách často přicházíme do míst, kde není katolická mše sv., ale bohoslužby jiných křesťanských církví. Ty bývaly pro katolíka zakázány. Jaká pravidla pro účast u "jinověrců" platí nyní?
K. L., olomoucká arcidiecéze
Během dovolených, pokud takový pobyt počítá i s nedělí, by si měl každý věřící katolík klást otázku, kde prožije nedělní mši svatou. V Čechách a na Moravě to nebývá složité, plánujeme-li však pobyt v zahraničí, může opravdu nastat problém. Připomeňme si proto některé danosti, které je třeba brát v úvahu.
Formy bohopocty nelze zaměňovat
Všude, kde je
uctíván Bůh, je místo, na němž má cenu spočinout. Jen je třeba
rozlišovat, o co v té které bohoslužbě jde. Zhruba řečeno: katolické
slavení eucharistie je velmi příbuzné s pravoslavnou liturgií, v
podstatných bodech se vlastně kryjí. Bohoslužby v protestantských
církvích (luteránských i reformačních) se pak k tajemství eucharistie
vztahují jiným způsobem, takže nemůžeme katolickou eucharistii
(svátost) a protestantskou Večeři Páně jednoduše zaměnit.
Nabízí se též srovnání s nekřesťanskými náboženstvími. Tam se ve spojitosti s bohopoctou s něčím jako je eucharistie nesetkáme vůbec. Z toho tedy můžeme vyvodit první závěr: Ne každá liturgie či náboženský kult vyjadřuje to, co my katolíci nazýváme eucharistií. Proto se rozlišuje katolická mše sv. a pravoslavná liturgie na jedné straně, Večeře Páně různých protestantských obcí na straně druhé.
S úctou k vůli a názoru církví
V rámci (rozděleného) křesťanstva zůstává ústřední bohoslužbou Boží slovo a eucharistie či Večeře Páně. Možnost navštěvovat tyto bohoslužby není věc zcela samozřejmá, protože do hry vstupuje (dovolený) princip místních církví. Má zájem ta která místní církev, aby se její liturgie účastnili i křesťané jiných církví? A v jaké míře? Tak např. některé ortodoxní církve, s nimiž máme obsahově totožnou eucharistii, si nepřejí, aby se jejich liturgie aktivně účastnili katolíci, protože mají obavy z tzv. proselytismu, tj. přetahování pravoslavných na stranu katolíků. Jiné pravoslavné církve naopak účast na svátostech dovolují. Proto je dobré si dopředu zjistit či se zeptat představeného místního sboru, zda to dovolí.
Respektujme, co je objektivně dané
S křesťany protestantských církví nás spojuje především křest, představující otevření života v Boží milosti. Vlivem bouřlivých změn 16. století ovšem až dosud nesdílíme z nejrůznějších příčin svátost eucharistie. Tyto důvody byly formulovány z obou stran jako objektivně dané.
Vůle k tzv. eucharistické pohostinnosti (zastoupené především v reformačních církvích) nenachází ani v rámci širokého společenství protestantských církví jednoznačný souhlas. Ze strany katolické církve (Direktář k provádění ekumenických principů a norem z r. 1993) je formulováno následující stanovisko: neexistuje obecná možnost srovnání eucharistie a Večeře Páně. Nicméně je možné, aby protestantští křesťané jednotlivě nacházeli v katolické církvi přístup k této svátosti.
Ze strany katolíků je účast na Večeři Páně sice možná, ovšem není obsahově totožná s eucharistií. A právě pro jasné rozlišování eucharistie a Večeře Páně jsou katoličtí věřící zváni k tomu, aby svou účast na protestantské bohoslužbě vyjadřovali formou aktivní modlitby. Svoji úctu k jinakosti protestantské církve by měli vyjádřit tím, že do obřadu přijímání požehnaného chleba a vína v rámci Večeře Páně nebudou vstupovat.
P. PROKOP BROŽ,
vyučující na katedře systematické teologie v Praze
Zdroj: Katolický týdeník 2006/34
