Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Igor.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 9, článků celkem: 16224, komentáře < 7 dní: 385, komentářů celkem: 399220, adminů: 60, uživatelů: 5084  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 36 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

oko
cizinec
Akuzativ
Willy

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
109601831
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Pane Bože, nehci být rasista ?
Vloženo Sobota, 28. únor 2009 @ 09:46:27 CET Vložil: gojim

Etika poslal Frantisek100

Pracoval jsem i s romskými dětmi a něco mne trápí. Porovnávám dnešní dobu a dobu před čtvrt stoletím. Za romské děti v pohraničí měl učitel ve třídě příplatek, protože se předpokládalo, že práce s nimi je obtížnější. Většina rodičů mých žáků chodila do zaměstnání. S dětmi se mi pracovalo dobře.



Byly sice ve zvláštní třídě a strašně zanedbané. Dodnes však vzpomínám, jak se radovaly z mých pokusů ve fyzice či chemii, tleskaly a chtěly pokusy opakovat. Se zaujetím poslouchaly, když jsem jim četl příběhy z knížek a sledovaly filmy, které jsem jim občas promítal. Na vycházce jsem sbírali rostliny a pak si z nich udělali výstavku. Učivo jsme opakovali i formou různých soutěží podle vzoru soutěží, které tehdy probíhaly v televizi. Měl jsem z té práce radost. Bohužel jejich rodiče často neměly pochopení pro to, aby se děti třeba něčím vyučily. Odešly ze školy a zapadly do života. Sociální koloběh bídy se patrně opakoval a zesílil po roce 89. Na romské děti vzpomínám rád. Nebyly zlé, jen živější a možná upřímnější. Co na srdci to na jazyku. Dnes je situace vážnější. Nemá cenu ji popisovat. Bylo by to lití oleje do ohně. Část toho známe i z médií. Stav, kdy problémy s nepřizpůsobivými občany chtějí řešit různé spolky s nacionalistickými tendencemi, je velmi nebezpečný. Trochu mne to připomíná situaci v Německu v minulém století. Tehdy se k moci dostali fašisté a stačilo jim k tomu posílení nenávisti vůči Židům. Židé byli inteligentní, bohatí a odlišní svým náboženstvím. Lidé jim záviděli majetek i postavení a odtud je blízko k nenávisti a pak k pogromům. Dnes může mít nenávist jiné příčiny, ale výsledek může být podobný. Diktatura nějaké moci, která udělá pořádek za jakoukoliv cenu. Ano, pořádek je třeba udělat! Ale jak ? Měl by to udělat stát svou státní mocí a ne skupinka lidí......!!!!! Někdy u sebe pociťuji hroznou věc. Jakoby ve mně chtěla zvítězit ta špatná stránka zvaná rasismus. Díky vzpomínkám na své bývalé žáky si uvědomuji, že by to byla neomluvitelná zrada a vlastní selhání!!! Bohužel ovlivňuje moje já stále silněji. Pokud je to jen nedůvěra a opatrnost, snad se časem změní. Pane Bože, dej nám sílu, abychom dokázali jednat moudře a nepodlehli tomu špatnému. Nezlobte se za toto malé vyznání!


Podobná témata

Společnost

"Pane Bože, nehci být rasista ?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 5 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Pane Bože, nehci být rasista ? (Skóre: 1)
Vložil: isim v Sobota, 28. únor 2009 @ 13:03:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Františku, souhlasím, pořádek je třeba udělat, ale moudře a rozumně.

Měli bychom se modlit, aby i do politiky šli lidé, kteří mají moudrost od Boha. Nebo aby se obrátili i politici a zákonodárci.

isim



Re: Pane Bože, nehci být rasista ? ale jak zvládnu ty rozdílnosti? (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Sobota, 28. únor 2009 @ 16:12:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Je to situace, která není v rukou republiky ani těch Romů.

Zařazení Romů do struktury usedlé společnosti přináší tlak na identitu. Romové vždy chodili kde se jim zlíbilo, a i když byli vnímáni ´na okraji společnosti´, měli svou kulturu a zařazení. Popisuji zkušenosti jednoho Čecha u nich na vesnici.

Dvakrát – třikrát do roka přišli Romové jako skupina s vozy, dětmi a koňmi. Navštívili rychtáře (starostu obce) a uvítali se jako předtím. Usadili se na louce na okraji vesnice. Všichni o nich věděli. Donesli jim vše na opravu: v děravých železných hrncích hospodyň zatloukli měděným nýtem díru (a to jsem viděl i já jako dítě), prasklé keramické pekáče slepili a obtáhli drátem, aby byly pevnější, opravili všechno nářadí, které se jim doneslo, nabrousili nůžky, sešili postroje na koně, opravili kola u selských vozů atd.

Zkrátka tábor jako údržbářská dílna.

Když bylo vše vysbírané opraveno a hotovo, romský rychtář (vajda) se opět sešel s vesnickým rychtářem a přátelsky se rozloučili. Večer udělali velký oheň, tančili a zpívali.

Další den odjeli. Všichni byli spokojení. Tak to chodilo.

Dnes se potulují po sídlištích z betonu, čerstvý vítr nemají a když prší, romské děti přilepené tváří na sklo oken se dívají smutně po krajině mezi domy.

Stalin (sám ne-Rus, ale Gruzínec) měl pochopení pro národnostní otázky a napsal definici, že národ má pět společných věcí: dějiny, místo, jazyk, kulturu a to páté snad byly zvyky.

Naši politici jaksi ´tvořivě´ pracovali a dospěli k názoru, že když Romové nemají stejnou vlast, nejsou národ  Podle doktríny Stalina potom bylo rozhodnuto je ´asimilovat´ mezi obyvatelstvo.

Ale ochota na straně Romů je jedna věc (a je malá) a snaha to řešit se strany státu je druhá věc.

V bývalém SSSR to řešili jinak. Soustředili postupně Romy do jedné republiky : do Moldavské, tam je plno Romů a je tam teplé podnebí, které Romům svědčí a úrodnou zem moldavskou, která snadno rodí plodiny. Ale na druhé straně v Moskvě mají své stálé divadlo, romskou scénu, protože mají svébytnou kulturu a to se cení a podporuje.

Specifičnosti romské nátury by se daly popsat, ale jen bodově (neúplně):

 

* nezvyk k řešení dlouhodobých záměrů, to se týká spoření (nespoří), práce (občas se vyhnou, zvláště na svatbě v pátek), potraviny nedávají do lednice, ale hned snědí všechno k čemus e dostanou (proto jim také výplata vydrží jen několik dní) a smějí se ´bílým´, že si schovávají jídlo ´na potom´. Také jsem zažil Roma, který si v Mostě objednal meziměstský hovor, ale vyšel před budovu hřát se na slunci. Pak volali jeho hovor a já jsem řekl spojovatelce ´počkejte, já pro něho doběhnu´. Než jsem mu vysvětlil, že má hovor uvnitř a došel tam, spojený bylo přerušené. To se opakovalo. Znechucen jsem se přestal starat o člověka, který si něco objedná a odejde ven mimo dosah hlasu spojovatelky..U nich se totiž vše řeší osobně, tváří v tvář. To by potřeboval spojovatelku Romku, která by nechala své pracoviště a šla pro něho ven aby ho osobně pozvala dovnitř.

* Romové rádi ovládají velké a hlučné stroje. proto jich tolik dělá buldozeristy, bagristy a řidiče asfaltovacích strojů na cesty.

* Romové mají cit pro místo táboření. I když se usadí, berou to místo jako svoje. Mám známé v činžovním domě. Na prvním poschodí sedí na verandě jeden Rom a ptá se v průjezdu každého kam jde. Já mu sice odpovím a on spokojeně řekne ´jsou doma´ (má přehled po svém táboře), ale mně se to nelíbí. Neromové mne nekontrolují, kam jdu v domě, kde oni bydlí. V Roudnici znám ulici , kde jsou skoro jen dva domy a dva jsou proti sobě, bydlí tam Romové  a cesta vede mezi nimi. Tam někdo sleduje, kdo se blíží po cestě ´do tábora´ a jak přechází, i když ho neoslovují. Je to jejich teritorium a to je hájené a střežené. Skoro stále je některý Rom venku, protože doma je to nuda. Nikdo ´cizí´ neprojde okolo tábora bez povšimnutí.

* je tu bohužel ta drobná kriminalita, která vznikla z toho, že slepice zatoulaná za vesnici se nemusí vrátit k sedlákovi.Jednou jsem v rozhlase zaslechl větu odborníka ´společenský pád Roma začíná v dětství. Otec ho naučí krást´.

*soudržnost (jeden za všechny, všichni za jednoho) a ve skupinách jsou silnější, možná i drzejší, více si troufnou a krádeže ve skupině se dělají tak, že okradenému vezmou peněženku, hodí ji přes hlavu jinému, a ten zmizí, ani policie na místě nenajde ukradenou peněženku. )

* máte-li návštěvu Roma a  on na něco sáhne, bude mít tendenci si to odnést, To je nevysvětlitelný princip dotyku ´co se dotknu, mi patří´. Podobné to funguje v sibiřské tajze. U všech, i u Rusů (bělochů). Žádné lovecké lístky, jsou daleko od centrální moci, země je širá. Kdo uvidí zvěř, střelí si ji a odnese, ne jako u nás. Tam se říká. ´co kdo spatří, tomu to patří´.

Něco podobného je u Romů, ale funguje to u dotyku. Chlubilové, když se něčím pochlubíte a dáte to prohlédnout Romovi do ruky, vzniká u něho podvědomá tendence to považovat za darované.

Jiní národy mají také vžité spoje v mysli,. Na příklad u Arabů nesmíte u nich na návštěvě pochválit nic co je jejich. Jakmile to uděláte, v některých zemích to vezmou a dají vám to. Dva důvody: buď se bojí zlého ducha, kterého jste vypustili z úst (zlí duchové jsou žárliví a mstí se za pochválení, tedy by jim to potom pokazili), nebo tehdy, když je národ tak zdvořilý a jemný, že přání se tam nevyslovují jinak, než nepřímo, pochvalou. Na příklad chtěli byste si odnést od nich něco hezkého,. Neřeknete ´to bych chtěl´, ale pochválíte to. Oni to vezmou a dají vám to do rukou.

* Romové si přinesli z Indie víru v převtělování. Proto při pohřbu každý políbí mrtvého na tvář, ´aby se znovu narodil mezi lidi, ne jako zvíře´.

* ženy jsou podřízené svému muži více než u nás a žena se ho drží (žádný typ ´osamostatněné ženy´, jako ve filmu Kramerová versus Kramer, kde matka opustila muže i dítě, aby na radu svého psychologa ´našla sama sebe´ ). V přírodě jde muž vždy před rodinou, Je to zbytek z dob kočování.




Re: Pane Bože, nehci být rasista ? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Sobota, 28. únor 2009 @ 17:54:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Františku.

  Nevím jak je to všude po světě nebo v Čechách, znám jen situaci romské komunity u nás ve městě. Ta se sama dělí na dvě základní skupiny, z nichž jedna vnímá tu druhou jako svojí ostudu (ta druhá si té první nevšímá). Ta vostudná skupina (olaši) jsou "problémoví" - od mala se učí krást, celé rodiny vaří perník, nikdo z nich nepracuje tak, že by vytvářel hodnoty, dělají bordel a podobně, jak to známe odevšud.

  Vzpomínám na mého kamaráda Petra, kterého jsme křtili před léty. Než šel do děcáku, stejně jako jeho jedenáct sourozenců, pamatuje si na svoji rodinu. Pomatoval si na svojí maminku - naučila ho krást tak, aby ho nechytli a pak ještě Otčenáš a Zdrávas. A jeho sourozenci do života taky o moc víc nedostali.

  Bydlel jsem pár metrů od Olachů. Bylo to místo, kde byla obtýden lítačka, občas se z okna ozval řev a střelba z pistole a pak ještě větší řev (naštěstí byla většinou ta střelba cvičná, do zdi ... :-) O mejdanech dlouho do noci přímo na ulici ani nemluvě, to je kolorit.

  Ta druhá skupina už je diferencovaná, část z nich jsou celkem "normální" a slušní lidi, co pracujou a snaží se žít, samozřejmě v rámci rodového prokletí, které s nimi jde. Druhá část z nich jsou také nepřizpůsobiví.


  Teď k tomu svrabu, ve kterém teď všechny tři skupiny jsou. Ten je samozřejmě daný z velké části "etnickou identitou", ale do krizové situace, ve které většina Romů nyní je, je dostala několikaletá vláda socialistů, kterou jsme si sami zvolili. Speciálně k té hrozné situaci pomohly dva aktivní kroky vlády a poslanců:
  - totální likvidace příležitostí legálně vydělávat peníze
  - koupě mlčení si celé té skupiny za peníze, které jsou rozdávány "zadarmo"
  Tyhle kroky velmi precizně fungovaly spolu na životě těch lidí: Přestali pracovat, protože neměli možnost - jediná, která jím zůstala, byl sběr kovového odpadu. A pak získali pocit, že mají na vše právo "zadarmo".
  Když se nová vláda snažila některými kroky tyhle věci napravit, bylo už pozdě. Nějaké procento lidí začalo zase pracovat, ale ta pracující část je velmi malá.

  K celé téhle věci přispěly další dvé ekonomické nespravedlnosti a nepravosti - regulované nájemné, které způsobilo spekulaci s byty a tím hromadné vlny stěhování "nepřízpůsobivých" z drahých lokalit do levných a pak absence zákonů a hlavně právní ochrany v oblasti lichvy. Kromě toho lze přičíst ideologické důvody, kdy se několik let o daném tématu téměř nesmělo mluvit a kdokoiv o něm promluvil, nebo něco udělal, byl okamžitě za rasistu.

  Takže za tu situaci nepřízpůsobivých můžeme do značné části my sami. Tím že se řeší kdy kdo kolik dostane na výplatu a kde co dostane "zadarmo" a jak co nevíc sebrat "bohatým", a neřeší se životní prostředí, tak za to zkrátka sklidíme odměnu všichni - ve vyšší ceně řešení vzniklých problémů. A někteří i v tom, že vedle těch lidí musí žít.



Stránka vygenerována za: 0.19 sekundy