Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Vojtěch.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 226, komentářů celkem: 429673, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 269 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116533828
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Podíl člověka na spáse po katolicku.
Vloženo Středa, 25. únor 2009 @ 16:23:45 CET Vložil: Olda

Katolicismus poslal oko

Je, či není třeba naší spolupráce?

Vždycky jsem se snažil rozumem dokazovat, že pokud lidského podílu na naší spáse není třeba, nemohla by nastat situace, že by byl jeden spasen a jiný ne. Pokud člověk nemá vliv na svou spásu, buď budou spaseni všichni, nebo žádný. Je to záležitost výhradně Boží. Nemají - li skutky na nic vliv, existence soudu s vlivem na spásu se tím stává nesmyslnou.

Jestli připustíme, že jeden bude spasen a jiný ne, musíme také připustit vliv člověka na svou spásu. Jinak bysme museli vymazat i části Bible.


Úvodem chci upozornit, že ve svých tvrzeních vycházím z myšlenek Tomáše Špidlíka, protože je už stačil formulovat daleko dříve, než já. Snad tím odstraním alespoň část nedorozumění mezi námi. Jakmile hájím důležitost lidského podílu na naší spáse, hned jsem obviňován ze skutkaření, se zákonictví. Někteří z vás na to reagují jako býk v aréně, když uvidí červenou. Věřím, že je to jen z nepochopení, proto to rozvádím podrobněji.

Zákon je jen dobrou pomůckou, jak rozeznat dobro od zla.
Bible nás stále upozorňuje, že člověk a Bůh jsou zásadně dvě různé přirozenosti. Jsme různí, ale milostný vztah nás spojuje vjedno, takže si můžeme říct "my". V modlitbě říkáme Bohu "ty", s vědomím, že od něho dostáváme milé věci. Děje se to v takové míře, že svatí vyznávají: "Všecko dobré, co mám a dělám, je od Pána, já sám sobě nemohu přičítat nic".

Ale tento svatý povzdech by mohl negativně svést nesvaté lidi k lenosti asi v této formě: Co bych se namáhal, Pán Bůh sám se postará o všechno.

Aby se tomuto nepatřičnému závěru předešlo, teologové často diskutovali o otázce lidské spolupráce s Boží milostí, s činností Boha samého ve světě i v nás. Bůh nás jistě nechce svými dary vést k lenivosti, k umenšení lidské důstojnosti a iniciativy. Jsme - li Boží obraz, jsme bezpochyby také obrazem Tvůrce. Nemíní s námi jednat tak, jak my se často chováme k lidem tělesně, či mentálně postiženým.

Některé napadlo, že by se mohla zásluha o dobré dílo rozdělit: Napůl by se připočetlo Bohu a napůl dobrému člověku.

Bylo by to něco podobného, jako když dva koně táhnou jeden vůz.
To přirovnání je však nedůstojné (neodovídá postavení Boha vůči člověku), takže pohoršilo i vážné teology. Pokusili se tedy o přirovnání jiné:

Člověk vezme do ruky péro a napíše dopis. Komu jej přičíst? Vždyť celý dopis napsala ruka a celý dopis napsalo péro.

To, co dobrého Bůh sám píše rukou své božské přirozenosti, se musí přičíst jemu samému. Ale my jsme tu jako péro v jeho ruce, proto je to všechno také dílo naše.
Rozdíl je pouze v tom, že my nevyžadujeme od péra souhlas ke psaní, ale Bůh náš souhlas vyžaduje vždy.

Na počátku ve věčnosti je třeba umístit jenom Boha.
 Existoval jenom On sám a jestli se rozhodl k dílu, je celé bez výjimky jeho prací.

Jeho všemohoucnost a věčná blaženost nepotřebovala nikoho, kdo by s ním spolupracoval. Fakt, že se rozhodl stvořit člověka ke svému obrazu (Gn 1,26), je už dílo jeho lásky a milosti.

 Existence člověka je tedy zkonkretizovaná Boží milost.
Proto člověk právem definuje sám sebe, svou identitu těmito slovy: "Boží milostí jsem to, co jsem".
Není tedy nejvhodnější tvrdit, že Bůh spolupracuje se mnou, ale lépe je říci, že Bůh je činný ve mě.

Toto přesněji vyjadřuje pravou skutečnost, ale nesmíme přitom nikdy zapomínat na prvek svobodného lidského souhlasu.
V žádném případě nejsme mrtvé pero, loutky bez vůle, ovládané Bohem, ale skuteční tvůrci ve svobodě a ve vztahu, který nás povznáší nad naši přirozenost.


"Podíl člověka na spáse po katolicku." | Přihlásit/Vytvořit účet | 134 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Podíl člověka na spáse po katolicku. (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Středa, 25. únor 2009 @ 20:07:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Mk 10:45 Vždyť i Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život/duši jako výkupné za mnohé.
Mt 26:28 Neboť toto je má krev [nové] smlouvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů.
Ř 5:15 Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila Boží milost a dar v milosti toho jednoho člověka, Ježíše Krista.

Tito mnozí jsou Bohem Otcem vyvolení podle slov Písma v Ř 8:29-30 - Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.

Písmo zde jasně mluví o tom, že ne všichni budou spaseni, nýbrž že Syn člověka přišel, aby dal svůj život jako výkupné za mnohé, nikoli za všechny. I Jeho krev smlouvy byla vylita za mnohé a ne za všechny. Proto ti, kdo patří mezi ty mnohé, jsou nebo by měli být Bohu vděční, že smí patřit do Boží rodiny.

Pokud věřící (spasení) lidé na něčem spolupracují s Bohem, pak je to budování Jeho domu - Církve = Božího chrámu a v tom, že uvádějí s bázní a třesením ve skutek svou záchranu (Fp 2:12) - ovšem ne onu věčnou, nýbrž tu každodenní, kdy jsme životem Pána Ježíše Krista jako našeho vzoru zachraňováni od nás samých a od světského způsobu života, jak o tom psal apoštol Pavel v téže epištole v 1. kap., v. 19 Neboť vím, že mi to (= zvěstování Krista) bude k záchraně skrze vaši modlitbu a podporu Ducha Ježíše Krista. Jinak řečeno, Pavel věděl, že to, že je zvěstován Kristus, modlitby svatých a podpora Ducha Ježíše Krista vede k tomu, že je každodenně zachraňován životem Ježíše Krista v něm a podporován Jeho Duchem, aby mohl žít (skrze) Krista a ne sám sebe (ze sebe) chvíli za chvílí, hodinu za hodinou; a ne že bude  jednou někdy možná zachráněn. Viz ještě a porovnej se 3 svědky - 1K 1:18, 1K 15:2, 2K 2:15.

Tož tak.

willy



Re: Podíl člověka na spáse po katolicku. (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Středa, 25. únor 2009 @ 20:12:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Ahoj Oko,

Problém je, že si nechceš připustit, že o spáse člověka rozhoduje v konci konců Boží milost. I lidská spolupráce a uvěření Evangeliu je opět jen Boži milostí, neboť jak je psáno, Bůh v člověku působí chtění i činění.

Připustit si úplnou závislost na Boží milosti ovšem znamená přijmout biblické učení o predestinaci, kterému se však ze všech sil vzpírá naše padlá lidská přirozenost.

Odkazy ke studiu předurčení:














Re: Podíl člověka na spáse po katolicku. (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Středa, 25. únor 2009 @ 20:41:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Dobrý a vyvážený článek na téma Boží a lidské účasti na věčné spáse, je zde:


Zápas o duši

Říjen 2002 ( č.74)







Boží a lidská účast na spasení

John G. Reisinger



Dříve, než může být člověk spasen, musí Bůh i člověk něco změnit. Ve své zjednodušené podstatě teologie hyperkalvinistů popírá nutnost lidského jednání a arminianismus popírá skutečnost Božího působení.



Bible jasně ukazuje jak na Boží, tak i na lidskou účast na Božím plánu spasení. Ale ne tak, jak učí arminianismus, že „Boží účastí na spasení je poskytnout záchranu každému člověku a na člověku je, aby se stal ochotným toto spasení přijmout."





Abychom pochopili, co Boží slovo skutečně říká, a pokusili se odpovědět na některé námitky, probereme si tuto věc bod po bodu.



1.) Aby člověk mohl být spasen, musí se kát ze svých hříchů a uvěřit evangeliu. Nikomu, kdo se ochotně neobrátil od hříchu ke Kristu, nikdy nebylo odpuštěno a nestal se Božím dítětem. Bible nikde nenaznačuje, že by člověk mohl být spasen bez pokání a víry, ale právě naopak. Boží slovo neustále opakuje, že to jsou základní podmínky, které musí být splněny, dříve než může být člověk spasen. Jediná Bible odpovídá na otázku, „Co musím dělat, abych byl spasen?" a její odpověď zní: „Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen."



2.) Každý, kdo činí pokání a uvěří evangeliu, bude spasen. Každá duše, bez výjimky, která poslechne volání evangelia k následování Krista, bude Bohem a Otcem našeho Pána Ježíše Krista přijata a bude jí odpuštěno. Jestliže si něčím můžeme být absolutně jisti, pak je to to, že Kristus nikdy neporuší svůj slib přijmout „každého, kdo k Němu přijde." Jak kdysi řekl John Bunyan, „Pojď a vítej!" je Spasitelovo slovo ke všem hříšníkům.



3.) Pokání a víra je svobodné lidské jednání. Lidé se musí svým vlastním rozumem, srdcem a vůlí zříci hříchu a přijmout Krista. Bůh nikdy za nikoho nečinil pokání ani za nikoho neuvěřil - a nikdy tomu tak nebude. Odvrácení se od hříchu a následování Krista skrze víru je lidské jednání a každý člověk, který takto reaguje na volání evangelia, tak činí, protože si to upřímně přeje. Přeje si, aby mu bylo odpuštěno a odpuštěno mu může být pouze skrze pokání a víru. Nikdo, včetně Boha, se za nás neodvrátí od hříchu, to musíme udělat sami. Nikdo jiný za nás nemůže věřit Kristu, abychom byli spaseni, to musíme osobně, vědomě a ochotně udělat sami.



Nyní si někdo může říct, „Ale není to právě to, co učí arminianismus?" Přátelé, toto učí Bible a učí to jasně a dogmaticky. „Ale nepopírají kalvinisté všechny tyto tři body?" Nemluvím zde o kalvinistech, ani se je nesnažím obhajovat, protože stejně jako arminianisté jsou velmi různorodí. Jestliže znáte někoho, kdo popírá tři výše uvedené skutečnosti, pak takový člověk, bez ohledu na to, za koho se prohlašuje, popírá jasné biblické poselství. Mohu mluvit jen sám za sebe a nepopírám, co Boží slovo tak jasně učí.



Zde se můžete ptát: „Nehlásáte snad učení svobodné vůle, která je schopna si sama zvolit? Nevzdáváte se snad učení o vyvolení, když souhlasíte s tím, že člověk sám musí uvěřit a činit pokání - což je jeho vlastní jednání?" Ne! Nesnažím se prokázat platnost svobodné lidské vůle, ani neplatnost Božího vyvolení, protože to není možné. Pouze jsem uvedl přesně to, co říká Bible a co člověk musí udělat, aby mohl být spasen. Podívejme se ale nyní na to, co říká Písmo o tom, čeho je a čeho není přirozený člověk schopen.



4.) Stejná Bible, která tvrdí, že člověk, aby byl spasen, se ze svých hříchů musí kát a uvěřit, stejně tak důrazně tvrdí, že člověk kvůli své hříšné přirozenosti je naprosto neschopen činit pokání a uvěřit. Žádná z těchto tří lidských složek - rozum, srdce a vůle, které musí být k pravdě evangelia vnímavé, nemají schopnost takovouto pravdu přijmout, a dokonce ani nemají touhu cokoliv měnit. Právě naopak. Celá lidská bytost je nejen neschopna ať už přijít nebo chtít přijít ke Kristu, ale každá část její přirozenosti aktivně vzdoruje Kristu a Boží pravdě. Odmítání Ježíše Krista jako Pána a Spasitele není pasivní nic nedělání, ale záměrná, a úmyslná volba. Je to záměrné rozhodnutí říct „Ne!" Kristu a „Ano" sobě a hříchu. Nikdo není vůči Bohu a Jeho autoritě neutrální. Nevíra je právě tak záměrný skutek mysli, srdce a vůle jako víra. Právě toto měl Ježíš na mysli v Janovi 5:40, když řekl:



* Ale vy nechcete [záměrně si tak volíte] přijít ke mě…



Ano, nevíra je skutek vůle. Nevíra je ve skutečnosti vírou, ale naneštěstí vírou v sebe sama.



Věřit v první tři body a kázat je a přitom vynechat čtvrtý bod znamená vážné zkreslení evangelia Boží milosti. Znamená to podávat nepřesný obraz o stavu hříšníka a jeho skutečné potřeby. Takové učení totiž ukazuje jen na polovinu problému lidského hříchu. Vynechává totiž ten nejdůležitější bod potřeby ztraceného člověka, jmenovitě, jeho nezpůsobilost nebo neschopnost, jak překonat hříšnou podstatu naší přirozenosti a její důsledky. Takto postavené evangelium je jen polovičním evangeliem. A právě v tomto bodě moderní evangelizace tak těžce selhává. Nečiní rozdíl mezi lidskou zodpovědností a osobní schopností se rozhodnout. Falešně předstírá, že hříšník je schopen vykonat vše, co od něj Bůh požaduje. Texty týkající se lidské neschopnosti a nezpůsobilosti jsou buď opomíjené nebo zcela překroucené. Toto odchýlení od pravd evangelia deformuje Boží zachraňující milost. Všimněte si, prosím, několika biblických textů, které dogmaticky uvádí některé věci, kterých ztracený člověk není schopen:



* Člověk nevidí - dokud se znovu nenarodí. Jan 3:3.

* Člověk nerozumí - dokud mu není dána nová přirozenost. 1K 2:14

* Člověk nemůže přijít - dokud není účinně povolán Duchem svatým. Jan 6:44,45



Nemáme dostatek prostoru, abychom se podrobně zabývali vším, čeho člověk sám o sobě není schopen, ale tyto tři body dostačují, aby ukázaly, že hříšník není v žádném případě schopen (vši- mněte si, že se zde nejedná o nevůli) přijít ke Kristu, dokud Bůh něco neučiní s přirozenou podstatou hříšníka. To něco Bible nazývá znovuzrozením, nebo novým narozením a to je výhradně dílem Boha Ducha svatého. Člověk na svém znovuzrození nemá žádný podíl.



5.) Novým narozením, nebo znovuzrozením nám Bůh dává duchovní život, který nás uschopňuje k tomu, co musíme udělat (činit pokání a uvěřit), ale co NEJSME SCHOPNI UČINIT kvůli našemu poddanství hříchu. Jestliže Bible říká, že člověk je ve svých hříších mrtev, znamená to, že lidský rozum, srdce a vůle jsou duchovně mrtvé. Jestliže Bible mluví o našem otroctví hříchu, znamená to, že celá naše bytost, včetně naší vůle je v poddanství a v moci hříchu.



Krista skutečně potřebujeme, aby zemřel a splatil trest za náš hřích, aby nás vykoupil, ale stejně tak nutně potřebujeme i Ducha svatého, aby nám znovuzrozením dal novou podstatu. Boží Syn nás zákonně zbavuje trestu za hřích, ale pouze Duch svatý nás může osvobodit z moci smrti a mravní zkázy hříchu. Abychom byli spaseni, potřebujeme odpuštění. Je to Kristus, kdo nám svou smrtí vydobyl úplné odpuštění a ospravedlnění. Dále potřebujeme duchovní obživení a způsobilost a to nám znovuzrozením dává Duch svatý. Znovuzrození, dílo Ducha svatého, nás uschopňuje přijmout skutečnou vírou Kristovo dílo usmíření k naší spáse.



Bůh je Bohem trojjediným a nikdo nemůže pochopit toto „veliké dílo spasení", dokud neuvidí každou jedinečnou Boží osobu vykonávat svou zvláštní a nezbytnou část tohoto spasení. Žádný člověk nemůže hlásat „slavné evangelium milosti" a přitom z něj vypustit Otcovu svrchovanou vyvolující lásku a novězrozující moc Ducha svatého jako neoddělitelnou součást Božího díla při spáse hříšníků. Mluvit o Boží účasti na spasení tak, že je jen jednou osobou, která dává odpuštění, a o lidské účasti spočívající v ochotě přijmout spasení, znamená pomíjet jak Otcovo dílo vyvolení, tak i dílo působení Ducha svatého, z něhož plyne znovuzrození. Toto nepochopení činí z člověka plnoprávného Božího partnera a dokonce mu přiděluje rozhodující roli v celém procesu znovuzrození a následně i spasení.



Jak tragikomické, vzdát Kristu slávu za Jeho dílo na kříži a pak hříšníkům přičíst zásluhu za Otcovo dílo na věčnosti (vyvolení) a dílo Ducha svatého v našich srdcích (znovuzrození).



Tvrdit, že: „Duch svatý vykoná své zázračné dílo duchovního obživení, jakmile mu to dovolíš", je vůči svrchovanému Duchu projevem velké neúcty. Je to stejné, jako kdybyste zašli na hřbitov, postavili se k hrobu a promluvili k zesnulým: „Dám vám život a vzkřísím vás z mrtvých, jen když uděláte první krok; krok víry a požádáte mě o to." To je ignorace hříšníkova přirozeného stavu a naprosté duchovní nemohoucnosti.



Základní chybou arminiánského evangelia svobodné vůle je jeho selhání v pohledu na lidskou účast na spasení, na pokání a víru. Ty jsou ve skutečnosti ovocem a výsledkem Božího díla, a ne základní složkou dodávanou hříšníkem. Každý člověk, který se obrátí ke Kristu, tak činí ochotně a svobodně, ale tato svoboda je přímým výsledkem Otcova vyvolení a účinného působení Ducha svatého. Říci: „Když budeš věřit, Bůh ti na tvoji víru odpoví znovuzrozením," je zkreslením podstaty Božího zachraňujícího díla.



6.) Písmo jasně ukazuje, že víra a pokání jsou důsledky a ne příčina znovuzrození. Představme si člověka, který je již dvacet let mrtvý a jednoho dne vás na ulici pozdraví. Napadlo by vás, že ten člověk už byl svou smrtí unaven a tak se rozhodl požádat všemocného doktora, aby udělal zázrak a dal mu nový život? Jsem si jist, že by vás něco takového ani nenapadlo. Místo toho byste nejspíš vykřikli: „Člověče, co se to s tebou stalo? Kdo tě vzkřísil?" Poznali byste, že je živý, protože by chodil a dýchal, ale věděli byste, že to jsou příznaky zázraku, který na něm byl vykonán, že to není výsledek jeho vlastní schopnosti nebo vůle. A právě tak, když se duchovně mrtvý člověk začne projevovat duchovním životem jako jsou pokání a víra, pak toto duchovní ovoce ukazuje na skutečnost, že se stal zázrak znovuzrození.



Dovolte mi celou věc ilustrovat na biblickém příkladu. Ve Skutcích 16:14 je důkaz toho, co jsme naznačili výše. Mimochodem, pokud vím, toto je jediné místo v Novém zákoně, které používá výraz otevřít srdce a Bible toto otevření srdce dává cele za zásluhu Boží moci a ne lidské vůli. Moderní evangelismus však činí přesný opak a přičítá otevření srdce rozhodnutí lidské svobodné vůle. Pamatujme na to, že nediskutujeme o tom, zda člověk musí být ochotný otevřít své srdce. To jsme poznali už z bodů jedna, dva a tři. Nyní hledáme zdroj síly, který člověku umožňuje vykonat tento duchovní skutek. Arminianismus trvá na tom, že ochotu nebo touhu může vygenerovat lidská svobodná vůle, zatímco Bible říká, že Boží Duch svatý je ten, kdo dává tuto moc nebo schopnost ke znovuzrození.



Prozkoumejme jeden text Písma svatého, který používá výraz „otevřít srdce" a podívejme se, zda je v souladu s předchozími body:



* Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která uctívala jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval. (Skutky 16:14)



Pán otevřel její srdce tak, aby reagovala na Pavlovu zprávu. První, čeho si všimneme, je, že Lydie skutečně dávala pozor, nebo naslouchala Pavlovým slovům. S radostí naslouchala a ochotně uvěřila jeho zprávě. Jak už jsme si ukázali, musela to udělat sama, aby měla z evangelia užitek a mohla být spasena. Lydiino pozorné naslouchání a víra ilustruje body jedna, dva a tři, které jsme uvedli, a vyvrací hyperkalvinismus, který učí, že vyvolení budou zachráněni bez ohledu na to, zda evangeliu naslouchají a věří mu nebo ne. Lydie si však ve skutečnosti vybrala věřit a učinila tak pouze proto, že tomu tak chtěla celým svým srdcem. Neučinila tak neochotně, ani to nebyl Bůh, kdo za ni naslouchal a uvěřil. Byla to její vlastní odpověď a byla to velmi ochotná odpověď.



Dále si můžeme všimnout, co udělal Bůh. Je nám zde ukázáno, co musel Bůh udělat dříve, než mohla být Lydie spasena. (1) On dal spasení „milostí skrze víru", která mohla být zvěstována. To, o čem Pavel mluvil, byly zřejmě skutečnosti evangelia týkající se smrti a vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista a jistě o tomto Beránku, který je Božím milostivým darem. (2) Bůh také Lydii přinesl zprávu o svém daru. Poslal svého kazatele, aby jí pověděl o plánu spasení. Bůh poskytl všechny prostředky spasení - dal svého jednorozeného Syna. Směřoval ke svému cíli, zajistil takového kazatele, jako byl Pavel - o tom je Pavlovo svědectví ve Skutcích 22. A právě v tomto bodu se arminianismus odchyluje od Bible a na výše uvedené pravdy aplikuje lidskou logiku.



Arminiáni tragicky zanedbávají mnohé biblické verše a proto nevidí, že Bůh musí udělat ještě něco dalšího. (3) Bůh otevřel Lydiino srdce (neboť jí dal duchovní život), aby byla schopna uvěřit. Její přirozená mysl byla slepá, její přirozené srdce bylo od Boha odvrácené a její vůle setrvávala v duchovní smrti. Vysvobodit ji z tohoto duchovního hřbitova morální zkázy mohla pouze Boží moc. Darování tohoto života a moci je výhradně Božím dílem. Všimněte si, že Bible dává zásluhu na otevření Lydiina srdce výslovně samému Bohu. Jestliže to z tohoto textu nepoznáme, pak jednoduše neumíme číst:



* „…Pán jí otevřel srdce…"



Všimněme si také, jak jasně nás učí Duch svatý o vztahu mezi příčinou a následkem při obrácení Lydie. Jedině Bůh otevřel Lydiino srdce, to je příčina. Učinil to, aby byla schopna naslouchat pravdám, které Pavel kázal - to je následek. A právě to nám říká Boží slovo. Nerozčilujme se nad mrtvou teologií, ani nezatracujte Kalvína, ale přečtěte si sami slova Bible. Jestliže se budete snažit zapřít jeden jediný důvod, proč Lydie pochopila evangelium a uvěřila v něj, tedy skutečnost, že to byl Bůh, kdo jí umožnil uvěřit a otevřel jí srdce, pak se stavíte proti Boží pravdě. Pokud se pokusíte do tohoto textu vložit lidskou svobodnou vůli jako rozhodující faktor pro účinnost spásy, pak vědomě podkopáváte Boží slovo.



Boží milost nenabízí jen spasení, ale Boží moc nám dává také schopnost si jej přát a také přijmout. On v nás vyvolává nejen touhu patřit Bohu, ale i skutky, které tuto touhu naplňují. Jeho dílo v nás vytváří nového, znovuzrozeného člověka a proto znovu opakuji, dílo znovuzrození je zcela dílem Ducha svatého.



V okamžiku, kdy ztratíme z očí rozdíl mezi spasením skrze víru (lidský skutek) a znovuzrozením z Ducha svatého (Boží skutek), směřujeme do oblasti polopravd a teologických nesnází. Zavede nás to k přesvědčení, že člověk je schopen dělat to, o čem Bible důrazně říká, že schopen činit není. Nutnost díla Ducha svatého je pak teologicky popřena a nebude trvat dlouho, kdy bude v běžné praxi ignorována. O tom svědčí stav moderního evangelismu.



Od té doby, co jsou křesťané přesvědčeni, že znovuzrození je nedílnou součástí lidské volby, používají metodologii, která je mnohem důležitější, než teologie Bible. Organizace, plánování a nábor se staly pro úspěch evangelizace neodmyslitelné, zatímco nezbytné dílo Ducha svatého je téměř zapomenuto. Je pravda, že plánovaná služba evangelizace si libuje v potřebě „modlit se za vedení Duchem svatým" a týmy lidí jsou vysílány s několika měsíčním předstihem před velkou kampaní, aby se modlili za bohatou žeň. Někteří evangelisté si jsou zcela jisti, že slib věřících modlit se každý den nebo jiný závazek (přispívat finančně na evangelizaci), který je nezbytný (výzvy typu pouze vaše dary mohou tuto ohromnou kampaň umožnit), je pro úspěch kampaně důležitější, než evangelium samo, ale to už je jiné téma pro jiný den.



- John G. Reisinger - Přeložil Marek Obdržálek




Re: Podíl člověka na spáse po katolicku. (Skóre: 1)
Vložil: pirmin v Středa, 25. únor 2009 @ 20:57:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nazdar oko, je legrační, že mluvíš o nedorozumění, a znovu a znovu vysvětluješ své (nebo vaše) pochopení Písma. Co si tu budeme předstírat? Od té antikatolické smečky, co se tu do tebe a ela naváží, přece žádné dorozumění nelze čekat. Čím logičtěji a seriózněji budete argumentovat, tím víc vás budou urážet. Nevěřím ani na chvíli, že by ses tu pokoušel třeba tomuto reformovanému nebo dokonce antipovi něco vysvětlit. Takže - předpokládáš, že kromě těch zběsilých jsou tu taky normální čtenáři, a celou scénu využíváte vy dva k prezentaci svého učení tichým, ale přítomným čtenářům? Nebo se mýlím?

Dále. to cos tu předložil má logiku. Taky tam nevidím rozpor proti evangelikálnímu učení nebo protetantismu vůbec. Já se necítím být v této věci autoritou, nejsem teolog. Jistě ale vím, že snad žádný z tvých odpůrců v této otázce nevyznává učení žádné známé protestantské církve. Jsou to v této věci extrémisti. I proto je zbytečné jim to vysvětlovat. Můžeš si to co jsem napsal ověřit u dvou prvních protestantských teologů, které potkáš. TOHLE je to skutečné nedorozumění: nejen že nikdo z té smečky nemá o katolickém učení povědomost, jak dokazují jejich články a příspěvky, oni neznají ani učení protestantských církví. možná proto, že většina z nich ani v žádné církvi nežije. Nevím. Ale pokud s Elem cítíte, že tahle smečka asi nebude reprezentovat český protestantismus, tak jste se nesekli. Neplatí to úplně doslova - myslím že cizinec, který tu neustále napadá katolicismus aniž by mu rozuměl, prozrazuje alespoň znalost teologie radikálně-charismatického hnutí, v němž žije. Ale ti ostatní...jeden gregorius za osmnáct jako druhý willy za dvacet bez dvou.



Re: Podíl člověka na spáse po katolicku. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Středa, 25. únor 2009 @ 22:33:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Oko.

  Byl bys tedy schopen vysvětlit, jaký je podle tebe podíl člověka na spáse? Myslím nějak konkrétněji.

  Jestli chápu dobře tvoje poslední příspěvky, tak ten podíl je pro tebe "svobodný lidský souhlas". T.j. stačí pro spásu člověka souhlas? Souhlas s čím?

  Když tu pořád píšeš o bibli, máš nějaký odkaz, místo, kde by se říkalo, že ke spasení stačí souhlas člověka a kde by bylo napsáno s čím souhlas?

  Pokud nestačí souhlas, mohl bys zcela konkrétně popsat, co musí člověk udělat aby byl podle tebe spasen? Jak může svoje spasení ovlivnit.

  A nemusíš psát tolik slov, stačí mi napsat jen na co se ptám.

  Dík
  Toník



Re: Podíl člověka na spáse po katolicku. (Skóre: 1)
Vložil: aviaf v Středa, 25. únor 2009 @ 22:50:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek
Ja nevim, co je na tom furt k diskutovani, mne ta otazka prijde celkem jednoducha:

Za a. jsou tu extremni skutkari, ktery tvrdej, ze si spasu musis zaslouzit svatym zivotem. Tato teze je casto rozsirena v lidovem nabozenstvi, ale myslim, ze zadnej alespon mirne poucenej krestan, ji nezastava.

Za b. je tu pozice, kterou zastavaji napriklad mi metodiste (a s nimi ostatne vetsina krestanskych denominaci), ze totiz spasa je Bozi dar a je na cloveku, zda ho prijme nebo ne. Ten, kdo dar spasy neprijme, samozrejme spasen nebude: proc by to mel Buh nekomu cpat proti jeho vuli? Samozrejme, najdou se hnidopisi, kteri tvrdej, ze prijeti daru uz je samo o sobe zasluznym skutkem, a ze tudiz tato teze je skutkarska, ale to je samozrejme asi stejna kravina jako tvrdit, ze darky k narozeninam si zaslouzim tim, ze se potresu rukou s gratulantama.

Konecne za c. jsou tu extremni kalvinisti, ktery tvrdej, ze spasa je neco jako cerny nestovice: proste se ti to z Bozi vule prihodi, bez ohledu na to, co a jak delas, a poznamena te to na celej zivot.

b. je spravne.

Aviaf



Re: Podíl člověka na spáse po katolicku. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 26. únor 2009 @ 09:18:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Rád bych se o tom lidském podílu na spáse vyjádřil stručně, ale asi není jednoduchá definice, která by obsáhla celou šíři. Někdy člověk lépe vyjádří vnitřní smysl v obrazu.

Otec staví dům a malý synek mu pomáhá. Dostal dětské kolečko, na které nakládá písek a podobně, jako tatínek ho vozí s velkou radostí a iniciativou k míchačce. Je evidentní, že jeho pomoc je pro tatínka spíš zdržováním od práce, musí se mu věnovat, dávat na něho pozor. Ale z pohledu dětských očí, když přijdou za maminkou k obědu, synek řekne: "Pomáhal jsem tatínkovi, stavěli jsme spolu dům".
Děje se tu něco daleko důležitější, než je stavba domu - žitý, prožívaný vztah otce a syna ve společenství, ve spolupráci.
Až jednou syn vyroste, nebude pro něho nejdůležitější kolik mu tatínek odkáže majetku, ale nikdy nezapomene na chvíle, kdy spolu stavili dům, hráli fotbal, šli na houby, nebo cokoli jiného, co dělali spolu.
Protože k tomu je člověk stvořen. Ke společenství, k darování sebe v lásce. Čas, který takhle prožijeme, není promarněný, je úžasným darem. Vyjadřuje skutečnou plnost života.

I synek měl možnost volby. Mohl zůstat doma v teple a hrát na počítači hry. Tatínek by v konečném výsledku udělal víc práce. Ale zvolil spolupráci s otcem, která ho naplňuje. Má - li být život šťastný, musí být naplňován vztahy lásky a spolupráce. Jinak zůstane prázdný.
Naše volba - rozhodnutí jakým směrem se budeme ubírat, je podstatná pro naše konečné štěstí.

I andělé jsou bez výjimky prací výlučně Boží. Bůh byl činný i v nich. Ale tím, že dostali dar svobodného rozhodování, dostali osud do svých rukou. Někteří ho zneužili, postavili se proti Bohu a ztratili tak jeho společenství.

Bůh nám tento dar svobody musel dát, i když věděl, že někteří ho zneužijí proti němu a ke své zkáze. Ale nemohl jinak, popřel by tím sám sebe. Vztah lásky má cenu pouze ve svobodě a dobrovolnosti.



Re: Podíl člověka na spáse po katolicku. (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Čtvrtek, 26. únor 2009 @ 19:38:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)



Co říkáš Oko článečku, který sem výše vložil Gregorius


Boží a lidská účast na spasení  od John G. Reisingera?






R





Re: Podíl člověka na spáse po katolicku. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Sobota, 28. únor 2009 @ 06:48:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Oko, tak to zkusíme ještě jednou. Chápu, že jsou to otázky těžké, ale zajímá mě pochopit tvůj postoj.

1. Oko, co ty děláš proto, abys byl spasen (když ještě nejseš)?
2. Oko, co bys doporučil druhým lidem, kdyby chtěli být spaseni a měl bys s nimi mluvit?

Abys mě pochopil, na první otázku neočekávám jako odpověď verš z bible.



Re: Podíl člověka na spáse po katolicku. (Skóre: 1)
Vložil: pirmin v Sobota, 28. únor 2009 @ 09:55:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Celá tato diskuse postrádá smysl, protože její účastníci místo věcné diskuse vyvracejí stanoviska těch druhých, jimž nerozumí. Tak je postupně vyvrácena celá Bible. Nevím, co zůstane ze samotného spasení po křesťansku.



Re: Podíl člověka na spáse po katolicku. (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Sobota, 28. únor 2009 @ 10:32:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
oko,

napsal jsi: Toto přesněji vyjadřuje pravou skutečnost, ale nesmíme přitom nikdy zapomínat na prvek svobodného lidského souhlasu.
V žádném případě nejsme mrtvé pero, loutky bez vůle, ovládané Bohem, ale skuteční tvůrci ve svobodě a ve vztahu, který nás povznáší nad naši přirozenost.

Ten prvek "svobodného lidského souhlasu", na který říkáš, že nemáme zapomínat, tedy tuto naši svobodu pro nás vydobyl Kristus na kříži Golgoty. Takže, prosím, abys na to nezapomínal ty. K té svobodě nás Kristus osvobodil (Ga 5:1a). Kristus, který řekl v Janovi 8:32,36 - „Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“  „Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní."

Doufám, oko, že si nechceš dělat ze svého svobodného lidského souhlasu před Bohem nějakou svou zásluhu, vyprazdňující Boží zásluhu na tvém spasení i na tom, že to byl On, kdo ti tu svobodu dal a Koho tvoje svoboda tolik stála.

Tož tak.

willy



Re: Podíl člověka na spáse po katolicku. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 28. únor 2009 @ 10:58:18 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Podstatným na tom zůstává skutečnost, že každý z těch "vyvolených" bez výjimky se rozhodl pro Boha sám a dobrovolně. Poslechl Boží volání. Jediné, co Bohu můžeme dát a co má i nesmírnou cenu, je naše láska, protože ta vychází z naší svobody. Vztah lásky bez svobody by byl jen bezcennou iluzí.   (Ř 11,7-11) Co tedy? Izrael nedosáhl toho, co hledá, ale vyvolení toho dosáhli; ostatní pak byli zatvrzeni. Jak je napsáno: "Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne." A David říká: "Ať se jim jejich stůl stane pastí a nástrahou, pohoršením a odplatou. Dej, ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda navždy sehni." Říkám tedy: Klopýtli snad, aby padli? V žádném případě! Jejich pokleskem přece přišlo spasení k pohanům, aby to v nich vzbudilo žárlivost.   Skutková horlivost pro Zákon se ostatním stala kamenem úrazu – nechtějí uznat ukřižovaného Ježíše. Zatvrdili se. Mají ohnutá záda pod Mojžíšským zákonem. Vyloučení židů z mesiášského království je nejen částečné, ale i pouze dočasné. Je zaměřeno ke spáse pohanů, ale nakonec i ke spáse židů. Až se jednou židé hromadně obrátí, jaké to potom teprve bude požehnání pro všechny národy, když už jen ten „zbytek“, „malý počet“, přinesl světu tolik dobrodiní!



Re: Podíl člověka na spáse po katolicku. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 28. únor 2009 @ 11:13:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Gregu! Toto je začátek, neodeslal se mně napoprvé.

(Ef 2,8-9)
Pavel učí, že ani začátek věření si člověk nemůže dát sám, že je to jen a pouze Boží dar a milost. Toto bylo potvrzeno i na II. synodě Oranžské (r.525), znovu Tridentským i Vatikánským koncilem.
Ale jak jsem už několikrát zdůraznil, takový dar se nevnucuje násilím (jen rozhodnutím Boha), působí pod podmínkou, že je ochotně přijat.
Duch svatý nás sice povzbuzuje i k tomu "chtění", ale rozhodnutí, samotný krok je na nás, ten musíme učinit sami.

(Ř 11,6)
Už za proroka Eliáše, když Izraelité odpadli k modloslužbě, zůstala určitá část Bohu věrná (tzv. "zbytek"). Podobně tomu bylo i v dalších dějinách spásy. Stejně tak jen "zbytek" židů došel víře v Krista. Celý svůj lid Bůh nikdy nezavrhl, vždy zachoval onen "zbytek". Tím ukázal, že je spravedlivý, že zůstal věrný svým zaslíbením vyvolenému národu.



Otázka pro reformovaného (Skóre: 1)
Vložil: Kojot v Úterý, 03. březen 2009 @ 20:26:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://kojot.name
Je Bůh nekonečný?



Stránka vygenerována za: 2.37 sekundy