poslal Nepřihlášený V nedávné době byla kni***** teologických spisů, dostupných v českém jazyce, obohacena o spis Edwarda Schillebeeckxa Lidé jako Boží příběh. Autor
se v jedné z kapitol zabývá otázkou demokratické správy církve.
Tematika vztahu mezi demokracií a eklesiologií je velmi podnětná i pro
rozhovor o baptistickém pojetí církve.
Jednou z výtek vůči baptismu, se kterými se někdy setkávám je tvrzení, že Kristova církev by neměla být demokracií, ale teokracií.
Toto prohlášení vykazuje jisté neporozumění. Již svou morfologií se
tyto termíny prezentují jako vzájemně výlučné druhy uchopení moci (κρατειν,κρατoς). Tedy
- buď rozhodují lidé, nebo Bůh. Kdybychom na takové rozdělení
přistoupili, pak bychom i mezi baptisty patrně těžko našli někoho, kdo
by tvrdil, že společenství církve je spíše demokracií, než teokracií.
(Vždyť církev je již od počátku založena na vyznání “Ježíš je Pán”.)
Pokud se i ta společenství, ve kterých nabývá rozhodování
demokratických rysů sama vnímají jako teokratická, pak je na místě
zkoumat, zda se skutečně jedná o vhodné rozlišení.
V kontrastu s demokracií stojí pojmy monarchie, oligarchie,
timokracie a aristokracie. Otázku po tom, jestli jsou teokracie a
demokracie vzájemně výlučnými termíny, můžeme formulovat také
následovně: Opravdu pouhé přiznání se k teokracii automaticky garantuje
vyloučení všech ostatních typů ovládání společenství? A nebo se za ní
může skrývat monarchie kazatelů či farářů, aristokracie uznávaných,
timokracie výkonných, oligarchie finančně obětavých, nebo demokracie
hlasitých a přesvědčivých? V takové situaci totiž může být výtka
“přílišné demokratičnosti” na úkor teokratičnosti pouze (dobře míněnou)
snahou o zachování, nebo zavedení jinak centralizovaných mocenských
struktur, posvěcených pojmem Božího vedení.
I přesto, že námitka, kterou se nyní zabýváme, může být v
mnohém zavádějící, dotýká se jednoho ze základních témat baptistického
myšlení - a sice Kristova panování (teokracie) jako základu
eklesiologie. Snad není přílišným zjednodušením říci, že všechny
podstatné baptistické zásady pouze rozvíjejí a konkretizují důsledky
této teokracie.
Ten, komu bylo z Boží milosti dáno odpovědět na výzvu
evangelia změnou smýšlení a vyznáním Krista jako Pána se již nemůže
účastnit žádné formy světského, náboženského, nebo jiného panování nad
těmi, které Bůh povolal. Ale i jeho jednání ve světě, dosud vystaveného
na půdorysu vzájemného ovládání je tímto vyznáním proměňováno.
To, že některé prvky společného rozhodování nabývají formy
podobné demokracii, ještě neznamená, že to jde o vládu lidu, nebo
většiny. To že se na uskutečňování teokracie mají podílejí všichni
(Řím. 5:17, Zj 5:10, 20:6) a ne jen skupina “duchovních profesionálů”,
odpovídá svědectví Písma, podle kterého je Duch dán všem pokřtěným (1.
Kor 12:13, Gal 6:1, Ef 1:13, 18). Všichni jsou královský lid a svaté
kněžstvo (1. Pt 2:9, Zj 1:6), všichni mají mysl Kristovu (1. Kor 2:16),
mohou rozpoznat na čem záleží (Fil 1:10) a nepotřebují aby je někdo
učil (1. Jan 2:20,27).
To se mimo jiné projevuje i v tom, že jsou novozákonní
epištoly, týkající se společenství církve, adresovány celé církvi a ne
nějakému užšímu kruhu, který by za toto společenství rozhodoval a
jejich argumentace se zpravidla nezakládá na autoritě pistatele, ale na
Kristově povolání a působení Ducha, které je společné všem věřícím.
Proto na námitku, kterou jsme zmínili v úvodu, můžeme
odpovědět takto: baptistická eklesiologie vychází z teokracie (resp.
christokracie), která s ohledem na pneumatologické výpovědi Písma, v
praxi nabývá decentralizovných forem, více podobných demokracii, než
monarchii, timokracii, oligarchii, nebo aristokracii.
Je ale nutné dodat, že tato eklesiologická
decentralizace má v jistém ohledu jiný ráz, než demokratická forma
státního zřízení. J.H.Yoder ve své knize The Christian Witness to the State uvádí:
„Rozhodování v církvi je, nebo by alespoň mělo být, vyjádřením shody
přesvědčení ke které společenství věřících došlo svobodně, při
společném studiu. Duch Svatý není dán několika obzvláště obdařeným
jedincům, ale celému společenství. Pravé vyjádření vedení Ducha
v běžném životě církve nalézáme v jednotě společenství a ne pouze v
početní většině hlasujících.“ [Yoder 1964 pp. 18-19]
1. Yoder, J.H., The Christian witness to the state. Institute of Mennonite Studies series. 1964, Newton, Kan.: Faith and Life Press.
Zdroj: blahovej.cz
