Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Petr.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 15170, komentáře < 7 dní: 612, komentářů celkem: 320275, adminů: 60, uživatelů: 4829  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 80 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

wollek

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·V 99 letech zemřel proslulý baptistický kazatel Billy Graham
·Pastor baptistického megasboru čelí kritice kvůli nákupu auta Bentley
·Konec iluzí o Evropské unii ve zprávě Observatoria sociální nauky církve
·Evangelikální fórum 2018 na téma Církev uprostřed genderového chaosu
·Církev bratrská se vzdala principu Sola scriptura
·Zjevil mi to Bůh
·Jižní Koreou otřásá náboženská válka křesťanských církví
·Jižní Korea - misionářská velmoc
·Ruský pravoslavný metropolita zve gaye do církve, vrátí se k tradiční sexualitě
·Proto chřipce se naočkujte slovem Božím, vzkazuje Trumpova poradkyně

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
92 494 259
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Kontrasty: Jan Hus a jeho oslava
Vloženo Středa, 10. červenec 2002 @ 12:20:09 CEST Vložil: Spuntik

Studijní materiály poslal Nepřihlášený

Existuje známé pořekadlo: Řekni mi co čteš, a já ti povím kdo jsi. Tento výrok by se dal upravit na: Řekni mi, koho a co oslavuješ, a já ti povím, kdo jsi! Toto hodnocení by se dalo použit i na současnou vládnoucí garnituru České republiky, která prosadila oslavu Jana Husa jako státní svátek. Možná neuškodí trochu blíže se zamyslet nad tím, co se vlastně v osobě Husově oslavuje.

Jan Hus byl učitelem na pražské universitě, kde získal titul mistra filosofické Fakulty, což mu dovolovalo samostatně přednášet. Nejvyšší vědeckou hodnost té doby, doktora, už nezískal. Dodatečně potom vystudoval i theologii, byl vysvěcen na kněze a stal se kazatelem v kapli Betlémských mláďátek, obecně zvané Betlémem. Získal si postupně velkou oblibu pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hasenburku, který ho pověřil významnými úkoly: na jedné straně měl na kněžských shromážděních (synodách) kázat kněžím, jakými by měli být, a na druhé straně měl arcibiskupovi hlásit případné nepořádky v katolické církvi. Je to přesvědčivý důkaz o neudržitelnosti tvrzení, že katoličtí kněží ve středověku byli smečkou ziskuchtivých darebáků, a že ten, kdo se proti nim postavil (jako údajně právě Hus), byl jimi likvidován. Svědčí to o tom, jak se tehdejší církevní hierarchie starala o úroveň katolických kněží, a Hus měl při zjištění nedostatků znamenitou možnost, zasadit se o nápravu. Ostatně, proti legendě hovoří i fakt, bohatě doložený v archivních materiálech, že kněz, který se provinil, byl trestán přísněji než laik, protože se na něj vztahovala některá speciální ustanovení.

Husova chyba spočívala v tom, že o chybách kněží hovořil na nevhodném místě - při kázáních v kapli Betlémské. Ještě horší na tom ovšem bylo, že Hus většinou nemluvil pravdu. Dopouštěl se tedy osočování, což je trestné i dnes. Na ilustraci jeden z jeho mnoha podobných výroků: "...A věř mi na moje svědomí, že jsem viděl mnoho kněží, kteří s vlastními sestrami téměř každý den, i na Vánoce a Velikonoce, zhřešili." (M. Jana Husa sebrané spisy, Praha, 1865, I. dl, str. 277). Zřejmě není potřebné příliš rozebírat nehodnověrnost podobných tvrzení, když už Husův současník mu vytkl, že svoje obvinění nedokáže ani do konce světa. Pro lepší vcítění se do situace doporučuji, aby se někdo podobným způsobem vyjádřil např. o vedení židovské náboženské obce nebo načalstvu Charty, a potom ať si spočítá, kolik podnětů na trestná stíhání bude podaných. Pro zajímavost, o předhazované "nedůtklivosti" katolických kněží svědčí to, že za taková a podobná tvrzení nebyl Hus nikdy potrestán. S Husovou nespravedlivou kritikou kněží ostře kontrastuje jeho shovívavý postoj k vlastním stoupencům, i když měli závažné mravní nedostatky, jako například nehodný král Václav IV., což není nejlepším vysvědčením o Husově objektivitě a upřímnosti.

Mnohem horší dopad než veřejné osočování katolických kněží však měl fakt, že Hus začal hlásat učení odlišné od katolického. Fakticky zastával učení Angličana Wicleffa, přesto že se ve středověku taková učení potírala, i když pravda podstatně mírnějšími prostředky, než se nám dnes běžně líčí. Vždyť například Luther hlásal svoji bludnou nauku až do své přirozené smrti. Stejně tak i Wicleff, a po relativně velmi dlouhou dobu i sám Hus. Ti, kteří potírání bludných učení dnešním jednoznačným pohledem odsuzují, ať zváží, jaký dosah mělo hlásání takových revolučních učení - nepokoje, války a podobně, jaký obsah taková učení měla (např. albigenců), a jak "tolerantní" byli stoupenci těchto nových učení k jiným. Příkladem jsou "bratrské" vztahy samotných husitů mezi sebou, a zda se i dnes nepokládá za nutné pro společnost potírat hlásání protilidských učení (komunismus, fašismus apod.). Že se i v dnešní tzv. tolerantní době, někteří přední státní činitelé a rozhodující masmédia snaží učinit trestným pouhé připomenutí jména zakladatele veřejně prospěšné instituce, a sotva kdo se pozastavuje nad překážením projevu základní lidské slušnosti, je už pouhým odbočením.

Hus se měl za hlásání tohoto učení zodpovídat před církevní vrchností, čemuž se vyhýbal a používal přitom nečestných metod (jak o tom svědčí např. biskup Železný). Proto se Hus také vyhýbal projednání svého učení v zahraničí; v Čechách nemusel, protože měl doma vlivné příznivce. Když Hus odmítal vyjet do ciziny pod záminkou, že cesty jsou pro jeho osobu nebezpečné, anuloval jeho výmluvu císař Zikmund vydáním ochranného listu. I Hus věděl, že tato ochrana se vztahovala jen na cestu, ale nemohla mu poskytnout imunitu před církevním soudem. Na církevním sněmu v Kostnici po Husovi požadovali s odvoláním na jeho některá latinsky psaná díla, aby z nich odvolal ty články, které odporovaly katolickému učení. Hus odmítl, i když zpočátku váhal. Na základě tehdejších trestních zákonů vydaných politickou mocí (nikoli církevní) byl vrchností odsouzen k trestu smrti a také světskou vrchností byl trest vykonán.

Když někdo vyhlašuje jednoznačně Husa za mučedníka pravdy, potom musí odpovědět na otázku, proč on sám se této údajné pravdy nedrží. A pokud se nedrží Husova učení, které vyznává, potom je pokrytec. Na tuto otázku nemůže totiž kladné odpovědět nikdo - Husovo učení bylo proměnlivé a rozporné. O těchto rozporech napsal opat Lenz celou knihu a přitom zdaleka nevyčerpal všechny rozporné body (viz. dr. Antonín Lenz "Je pravdou nepochybnou, že umřel Mistr Jan Hus za své přesvědčení a že jest mučedníkem za pravdu?", Praha 1898). Proto Husa těžko můžeme pokládat nejen za mučedníka pravdy, ani za mučedníka svého svědomí a přesvědčení. Spíše se podobá pravdě, že byl zajatcem a obětí svého sobectví a pýchy, která nesnesla představu, že by v Čechách byl po odvolání svých bludů pokládán za slabocha, který své stoupence klamal. Hus jim totiž tvrdil, že jeho učení je shodné s katolickým a navíc je zbytečné podněcoval k násilím a rozbrojům, což je trestuhodné mimochodem i dnes.

Položme si opět otázku z úvodu: jakou to vlastně mravní hodnotu Jan Hus reprezentoval, že je vhodné ji podporovat státním svátkem? Je rozumné oslavovat neupřímnost a tvrdohlavost toho, který fakticky způsobil mnoho zla nejen už za svého života, ale i po smrti? A proč oslavovatelé Husa neoslavují i jiné husity, jako např. kněze Kániše a jeho 50 stoupenců, které v dubnu 1421 nechal v Klokotech Žižka upálit. Podobně i Pražané v srpnu téhož roku v Roudnici upálili husitského kněze Martínka. Neoslavuji se tyto případy a ani se nepřipomínají snad jen proto, že jich nelze použít proti katolické církvi? Který prosazovatel oslav Jana Husa nám na to odpoví?

"Po ovoci jejich poznáte je", stojí v bibli. K posouzení oprávněnosti oslav Jana Husa by bylo vhodné vzít v úvahu, jak jeho vystoupení prospělo tehdejší společnosti. Lze konstatovat, že v nejdůležitější, tj. mravní oblasti jeho stoupenci úroveň lidu v Čechách rozhodně nepozdvihli. O jeho radikálních stoupencích táboritech napsal umírněný husita Vavřinec z Březové, že tito: "... jako rozběsnění psi a řvoucí lvi útočně napadali každého, kdo nechtěl souhlasit s těmito názory a trýznili ho loupežemi, ohněm a potupou, takže slavné kdysi království české bylo dáno všem národům v posměch a věčnou hanbu." Na jiném místě se Vavřinec z Březové ptá, zda: "...zákon táboritů, podle kterého svlékali oděného, hladovému a žíznivému chléb a nápoj spalovali, byl boží či ďáblův." Husitský biskup Rokycana konstatoval: "Vychladla láska v každém koutu Čech, Čechové se ověšeli rozličnými hříchy jako chodec mošnami." (Časopis Muzea král. českého, 1879, str. 209). Morální úpadek doprovázel i úpadek hmotný. To byla jedna z hlavních příčin, proč se umírněné křídlo husitů spojilo s katolíky a postavilo proti radikální straně. Systematickým ničením klášterů byla zasazena těžká rána umění a kultuře. Občas se s lítosti připomíná, jak v době třicetileté války Švédové odvezli z Čech mnoho vzácných písemností; divné je, že téměř nikdo nepřipomene mnohem větší škody na české kultuře, kterých se dopustili husité. Celkový výsledek byl, že Čechy, které tehdy po duchovní a materiální stránce byly snad na prvním místě v Evropě, své postavení ztratily a už ho nikdy znovu nenabyly. A je třeba jasně říci, že na počátku tohoto úpadku stál především Jan Hus. Oslavovat tedy Jana Husa, znamená oslavovat nejen nepravdu, ale i vlastní národní škodu. Proč český národ neoslavuje raději lidi, kteří mu slouží ke cti a ozdobě, jako např. Anežka Přemyslovna nebo svatý Václav?

Petr Bielik


 
Příbuzné odkazy
· Více Studijní materiály
· Novinky od Spuntik


Nejčtenější článek Studijní materiály:
Plzeňská náboženská scéna III.


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 3
Hlasů: 2


Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Jan Hus a jeho oslava" | Přihlásit/Vytvořit účet | 3 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Jan Hus a jeho oslava (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: bobby v Středa, 10. červenec 2002 @ 14:09:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Koukám, že vy katolíci jste nepoučitelní :-)

Takhle idylicky a romanticky může vykreslit středověk a dobu předhusitskou snad jen vypasený a spokojený mnich v bezpečí klášterních zdí a s pravidelnými a hojnými dodávkami zásob od nevolnictva. Ten snad bude na tu dobu vzpomínat jako na ráj na zemi. Tomu však nemůže věřit ani sám autor tohoto článku. Přitom se odvolává na svědectví a zprávy právě takových vyžírků. Ta masáž Husova morálního kreditu je taky příkladná. Stb hadr.

O svatým Václavovi a Anežce přemyslovně máme ostatně jen informace od jejich pochlebníků a zainteresovaných lidí. Kdoví jak by jejich obraz vypadal, kdyby se k nim měli vyjádřit i obyčejní současníci.

Jó propaganda tady udělal svoje. Hlavně aby tomu všechny katolické ovečky věřily. :-)



Re: Jan Hus a jeho oslava (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Pisnicka v Středa, 10. červenec 2002 @ 16:26:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jak je tento článek tendenční vynikne zejména v porovnání se studijním materiálem od Dr. Šilera:

Mistr Jan Hus (1370 - 1415) zpočátku nadšeně vstřebával reformní názory Johna Viklefa,ale nesdílel jeho nejradikálnější postoje. Husovy požadavky na nápravu teologických a mravních deformací tehdejší oficiální církvi však i přesto tak dalekosáhlé, že se dotýkaly celé struktury středověké společnosti. Z katedry i kazatelny brojil proti odpustkům, nehodným kněžím, prodejným církevním hodnostářům, požadoval, aby se církev zřekla světského majetku a moci, až konečně napadl i samu instituci papežství. Na to papež reagoval vyhlášením klatby nad celou Prahou. Umírnění viklefisté na pražské univerzitě se od Husa odklonili. Hus se hájil proti nařčení z bludů, ale když argumenty nestačily - buď proto, že narážel na osobní nepřátelství, nebo proto, že napadal samu podstatu středověkého pojetí církve - odvolal se symbolicky ke Kristu a odešel z Prahy působit na jihočeský venkov.

Dnešní protestantští badatelé spatřují v Husově důrazu na individualitu a subjektivitu ve věcech spásy jeden z prvních signálů přicházející světové reformace. Osobní vztah ke Kristu je podmínkou "členství" v církvi, vlastní rozum a Písmo svaté je kriteriem poznání zjevené pravdy, svoboda svědomí stojí nad dogmatickou autoritou církve - to jsou zásady, jimiž Hus o sto let předbíhá Luthera a Kalvína.Hus povzbuzen masovým ohlasem svého kázání na venkově, využívá roku 1414 příležitosti svolání koncilu do Kostnice, kde měl být vyřešen problém trojpapežství a provedena řada církevních reforem. Odchází do Kostnice, vybaven ochrannou listinou císaře Zikmunda, aby se osobně před nejvyššími představiteli církve obhájil. V Kostnici však byl Hus zakrátko zatčen, protože byl v podezření z kacířství.

Koncil nebyl vůči Husovi předpojatý, i když dopřával hodně sluchu jeho odpůrcům z Čech, kteří na něj přišli žalovat. Koncilní otcové, mezi nimiž byli největší vzdělanci doby a mnozí kritikové zlořádů v církvi, nabízeli Husovi zprostředkující řešení. Ten však nechtěl přistoupit na kompromis, protože šlo o principiální záležitosti, a nakonec už ani nemohl ustoupit, nechtěl-li zradit tisíce svých přívrženců v Čechách. 6. července 1415 byl Hus odsouzen jako tvrdošíjný kacíř, který šířil viklefovské bludy a zpochybňoval autoritu církve. Koncil jej zbavil kněžství a vydal jej světské moci k potrestání. Kostničtí biřicové Husa téhož dne upálili.Husova mučednická smrt vyvolala velké pobouření lidu. Celá země se dala do pohybu. Husovy reformní požadavky se začaly realizovat spontánně. Kněží dostali svobodu kázat boží slovo bez omezení. Mistr Jakoubek ze Stříbra začal zavádět přijímání podobojí i pro laiky. Mše se sloužila v češtině, s českým lidovým zpěvem. Zbožnost se výrazně zniternila. Davy radikálů, podporované šlechtou, začaly zabírat církevní majetek, protože požadavek zrušení panování kněžstva viděly jako jeden z nejdůležitějších nástrojů reformy církve. Církevněreformní hnutí však záhy přibralo i ráz národnostní.Hnutí však začalo krystalizovat i ideově. S pouhým odkazem Husova učení se v nových situacích už nevystačilo. Symbolem hnutí se stal kalich, požadavek laického přijímání podobojí. V revolučním nadšení, připomínajícím prvokřesťanský charismatický entuziasmus, zakládají husité ideální křesťanské komuny, například v Táboře. Poněkud umírněnější než táborští radikálové byla pražská větev husitství, ideově vedená univerzitou. Reformní požadavky husitů byly vyjádřeny v tzv. čtyřech pražských artikulích (1420):1) aby slovo boží bylo svobodně hlásáno,2) aby svátost oltářní byla přijímána podobojí,3) aby kněžím bylo odňato světské panování,4) aby zjevné hříchy byly ve všech stavech stejně trestány.Husité, vnitřně rozštěpení do různých proudů, museli čelit vojenským i církevně politickým útokům zvenčí. Tak začaly pověstné husitské války, v nichž husité až do roku 1431 odráželi stále nové křížové výpravy. Války samozřejmě sloužily i násilnému šíření husitství, ale měla také ráz národní. To se projevilo především při výpravách za hranice, které jednak vyvolávaly hrůzu z husitského plenění, ale zároveň úctu a respekt. Táborské manifesty, letáky, které seznamovaly s husitským programem, měly velký ohlas po celé Evropě.

Husitské války vedly ke zpustošení mnoha klášterů a kostelů, kulturních a uměleckých děl. Současně ale došlo k jistému zlidovění kultury, zvláště k rozkvětu českého jazyka.

Navzdory uvolnění společenských řádů došlo k upevnění mravů, dokonce i k jakési spravedlnosti sociální, neboť se dostalo většího uznání společensky slabým, například ženám a chudině.



Re: Jan Hus a jeho oslava (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Marobud v Pondělí, 09. červenec 2007 @ 15:28:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Soudím, že tato stať byla napsána hodně dávno. (Citovaná literatura pouze z 19. století) Dneska by to nikdo nenapsal...



Stránka vygenerována za: 0.21 sekundy