Motto:

Od úsilí některých církví získat svůj bývalý majetek (či kompenzaci za něj) se jako církev striktně distancujeme a bude-li to možné, nechceme mít na těchto pokusech podíl. Považujeme tuto snahu za zcela privátní záležitost té které církve potažmo státu jako partnera v případných jednáních. Jsme ovšem kdykoliv ochotni v takových jednáních dle svých možností pomoci… Návrh tzv. „restituční tečky” byl někdy spojován s otázkou prosazení konkordátu či individuálních smluv jednotlivých církví s naším státem. Obě možnosti vidíme jako jasné či potenciální porušení právní rovnosti církví před státem a na rozdíl od otázky restitucí není náš postoj nezúčastněný, ale budeme vždy aktivně proti těmto či podobným snahám.

biskup Apoštolské církve, Rudolf Bubik (2005)

Předmluva

Tato studie vznikla jako zkrácená verze mé seminární práce. Snažil jsem se v ní zhodnotit své poznatky z doby mého členství v Apoštolské církvi ve vztahu k ekumenismu a výzvám své doby na tomto poli obecně. U mnoha ze zde popisovaných věcí jsem byl přímým svědkem. AC zde často stála osamocena a zejména díky odvaze svého představitele se stávala – slovy jeho zástupce – „bílou vránou“ mezi církvemi na poli ekumenismu. Přesto tato studie není hodnotící, ale popisnou. Snažil jsem se vyhnout svému úsudku a chtěl jsem v ní pravdivě popsat vývoj i proměny hnutí, ke kterým ostatně v historii zpravidla dochází. Studie je kompilátem z obecně veřejných dokumentů a stanovisek, která jsou veřejně dostupná a snadno ověřitelná a klade si jediný cíl. Vést s požehnáním čtenáře, který by měl o danou problematiku zájem, k samostatnému úsudku a vytvoření si vlastního názoru na danou věc. Ekumenické hnutí je dnes na vzestupu a věřím, že je pro křesťany dobré se zevrubně v této problematice orientovat.

Úvod

Apoštolská církev v ČR, ač jedna z nejmladších a svého času i nejmenších církví, která se stala součástí Ekumenické rady církví (dále jen ERC), byla – dle slov bývalého zástupce biskupa – „bílou vránou“ mezi církvemi v ČR, kterou ostatní „klovali“[1]. Od počátku rovněž stála proti mezináboženskému dialogu křesťanství s ostatními náboženstvími, což se projevilo již celocírkevními modlitbami a postem při návštěvě dalajlámy v ČR, která vyvrcholila zvláštní konfrontací při jeho setkání s předsedou AC na Pražském hradě[2]. Stejný představitel v rámci jednání ERC odmítl později například uznat muslimy jako bratry křesťanů[3]. AC na platformě ERC, spolu s dalšími církvemi, otevřeně stála proti homosexualitě a mnohokrát nesdílela názory ostatních církví na nutnost změny „církevního zákona“, ve kterém oceňovala zejména velký rámec svobod a nezávislosti.

Církev jako celek po celou dobu své existence odmítala ekumenické vize viditelně jednotné církve, ať už ze strany charismatického hnutí, kde byla tato vize svého času prezentována jako oficiální prohlášení předsedy Křesťanské misijní společnosti (dále jen KMS)[4] nebo ze strany Světové rady církví (dále jen SRC), kde se zrodilo několik návrhů společného zastřešení církví[5]. Byla to rovněž AC, která po léta nepodporovala vizi svého financování z restitučního vyrovnání římskokatolické církvi a jako jediná odmítala podpořit uzavření mezinárodní smlouvy mezi Vatikánem a Českou republikou[6]. Jako jedna ze čtyř protestantských církví pak nepodepsala Ekumenickou chartu, protože odmítla usilovat o společnou eucharistii s římskými katolíky, pro něž je eucharistické obětní pojetí mše neomylně vyhlášeným dogmatem, a rovněž neviděla za správné ekumenické výzvy směrem k judaismu a islámu obsažené v této chartě[7].

V polovině 90. let se AC otevřela tzv. Torontskému požehnání, které bylo mnohými chápáno i jako usmíření mezi letničním a charismatickým hnutím[8]. Jako výsledek můžeme vidět řadu konferencí, které shromažďovaly křesťany všech denominací a skrze něž AC přijala některé důrazy. V nedávné době, ústy svého představitele, otevřeně podpořila charismaticky zaměřené Kurzy Alfa, jejichž cílem je kromě evangelizace i demonstrace viditelné jednoty mezi katolíky a protestanty[9]. Pneumatologie těchto kurzů je rovněž ovlivněna Torontským požehnáním.

V loňském roce AC přijala i nabídku finančního vyrovnání ze strany státu z prostředků restitucí římskokatolické církvi. Návrh vyrovnání je pak současně spojen s předložením Konkordátu k ratifikaci Parlamentem ČR a čeká na schválení.

1. Vztah k protestantským církvím

Ze stránek ERC se AC prezentuje následovně: „První letniční sbor na našem území vznikl na severní Moravě před rokem 1910. Skupina křesťanů z různých denominací se začala scházet ke studiu Božího slova a k modlitbám. Prosili o zmocnění k duchovní práci – Bůh je pokřtil v Duchu svatém a obdrželi dar mluvení v jazycích. Tato práce se šířila a vznikaly další skupiny v Brně, Praze a na jiných místech, které požádaly úřady o registraci. V roce 1910 byly registrovány jako Spolek rozhodných křesťanů letničních (dále jen RKL). Za nacistické nadvlády byla jejich činnost zakázána. Po roce 1948 byly spolky zrušeny. Proto se bratři pokoušeli začlenit do některých církevních společenství, ale z důvodů věroučných rozdílů to nebylo možné. Od počátku šedesátých let usilovali o povolení vlastní církve. V roce 1977 byla na území Československa založena církev, která byla legalizována teprve na počátku roku 1989[10].“

1.1. Historické a současné vztahy mezi AC, SCEAV, CB a BJB

Můžeme dále zmínit i existenci letničních na Těšínsku v rámci Slezské evangelické církve augsburského vyznání (dále jen SCEAV), jejich pozdější existenci v rámci Jednoty českobratrské (dále jen JČB), která kvůli přijetí slezských sborů do svých řad – kde byli mnozí členové polské národnosti – změnila svůj název na Církev bratrská (dále jen CB). Stejně tak velká skupina křesťanů, kteří v roce 1977 stáli při založení církve, pocházela z řad jiné, dnes evangelikální církve, tentokrát z řad Bratrské jednoty baptistů (dále jen BJB).

Již účastenství prvních letničních v rámci SCEAV nebylo prosté napětí, a tak letniční křesťané církev opustili resp. byli vyloučeni[11]. Další část své existence, kterou letniční strávili v rámci JČB, dnes AC vidí jako období „sňatku z rozumu.“ Vzhledem ke svému odlišnému učení, kterého se v rámci existence v CB letniční nechtěli vzdát, vystoupily některé sbory z JČB[12]. Obdobně v BJB bylo letniční učení nazváno falešné a rozhodnutím výroční konference byli všichni věřící, vyznávající letniční učení, zbaveni církevních úřadů[13]. Brněnští „letniční“ baptisté se taktéž odmítli vzdát své letniční orientace, nepodřídili se autoritě BJB, a byli z církve nuceni odejít. Toto období napětí můžeme dnes vidět z historických dokumentů těchto církví, zejména ze strany CB a AC, kdy se obě církve snaží popsat i období své společné historie. Dokumenty CB zmiňují excesy letničních sborů, které opustily JČB, nicméně kladně hodnotí pneumatologické důrazy letniční sborů, které v rámci CB setrvaly[14]. Dokument AC, jehož základ tvořily právě sbory, které JČB opustily, popisuje nespravedlnosti ze strany tehdejšího vedení CB[15].

Později došlo k usmíření těchto rozporů, a to jak na straně s CB, tak na straně s BJB. Biskup AC se veřejně na shromáždění kazatelů CB omluvil za některé věci, které viděl ze strany letničních v rámci jejich působení v JČB jako nesprávné. Stejně tak došlo k usmíření mezi brněnskými letničními a BJB, na důkaz čehož BJB nabídla v období pronásledování RKL (předchůdcům AC) své zastřešení[16]. Všechny tři církve se podílejí na společných evangelizacích a snad poprvé v historii se tak AC s těmito církvemi shodla i na jednotném postoji vůči státu ohledně způsobu financování z budoucích restitucí římskokatolické církvi[17].

Tyto církve spolupracují jak v rámci ERC, EA nebo v oblasti některých současných trendů spočívajících v uplatňování metod podpory v růstu[18]. Dalo by se říci, že namísto pneumatologických výhrad z minulého století, převládají eklesiologické shody století současného. 1.2. Současné postavení AC v rámci celosvětového letničního hnutí Dnes se AC v ČR sama zařazuje mezi evangelikální církve. Z hlediska věrouky a praxe patří k letničním církvím, které jsou sdruženy celosvětově v „Pentecostal World Conference“ a v rámci Evropy v „Pentecostal European Fellowship“ a na svých stránkách uvádí svoji příslušnost k největší celosvětové letniční denominaci Assemblies of God (dále jen AoG). AoG zažili fenomenální růst, kdy z původních 300 členů v roce 1914 vznikla téměř 20-ti milionová denominace, která má více než 10 tisíc kongregací. Církev AoG oficiálně ekumenické hnutí nepodporuje, i když se její jednotliví představitelé v ekumenismu angažují. Ačkoliv mají sbory AoG jednoznačně definovanou teologii díky precizně vypracovaným stanoviskům, AC tato stanoviska formálně respektuje, ale její eklesiologie a některá další učení jsou v některých věcech odlišné. Jedná se o rozdíly v démonologii[19], učení o autoritě, a pojetí existence soudobých apoštolů a proroků a z toho i vyplývající vztah k tzv. „Nové apoštolské reformaci“, jejíž učení AoG odmítají[20].

Asi největším rozdílem je právě chápání role autority v církvi. AC vzhledem ke své Ústavě ohledně ustanovování, odvolávání a kompetencí svých autorit zpravidla směrem od vyšší autority[21] zastává centrálnější pojetí, zatímco AoG preferují volbu starších členským shromážděním na demokratickém principu[22]. Posloupnost autorit v pojetí AC přesahuje i do oblasti démonologie, kde autorita podle pozice v církevní struktuře zároveň stojí proti zlému duchu, který ovládá určité teritorium[23]. AoG ovšem učení o teritorialitě démonů a takto pojatém duchovním boji nesdílejí[24].

Na širokém poli zde existuje spolupráce. Američtí misionáři AoG jsou v řadách AC vítáni, AoG v minulosti AC vícekrát duchovně i materiálně pomohli a v současné době je to univerzita AoG „Global University“, která akredituje v rámci studia na VOŠMT v Kolíně služebníkům AC bakalářské vzdělání v oblasti teologie[25].

2. Vztahy k římskokatolické církvi

Za zmínku stojí vztah letničních k římskokatolické církvi. Zakladatelé letniční církve nepovažovali římskokatolickou církev za živou církev, nicméně někteří respektovali její strukturu. Byli na základě vyučování přesvědčeni, že pokud do modelu starých církví přinesou život, vytvoří životaschopnou církev[26]. V pozdějších kázáních představitel letničních zmiňoval „nereformovatel­nost“ římskokatolické církve, která jí pomohla až k současné existenci, i když zároveň varoval před papežským systémem. Oceňována byla zejména rezistence vůči štěpení a stabilita.

V počátcích letniční svůj vztah k řkc nijak zvlášť neřešili neboť jejich hnutí vzniklo na historicky protestantském Slezsku. Církve později byly pod perzekucí komunistického režimu a stoupenci obou církví byli vyslýcháni a žalářováni. Existuje dokonce dopis od kardinála Tomáška státním orgánům, který se přimlouval za letniční církev v době jejího pronásledování s tím, že letniční důraz tvoří integrální součást katolické nauky.

Ze strany letničních dochází ke sbližování s katolíky až později, a to na osobní úrovni. Počátky Katolické charismatické obnovy (dále jen KCHO) lze vystopovat až do doby, kdy bývalý letniční biskup posloužil ke zkušenosti křtu Duchem svatým řadě katolických laiků i kněží[27]. Jedno takové setkání rozprášil až zásah Státní bezpečnosti[28]. K určitému zlomu došlo tehdy, když tito „katoličtí letniční“ začali prorokovat i ve jménu Marie a svá charismata zabudovali v rámci svých tradičních katolických doktrín, což vedlo ze strany letničních k velké ostražitosti a zklamání zároveň[29].

Po sametové revoluci, v době, kdy se církve dostaly pod správu ministerstva kultury, kde římskokatolická církev začala uplatňovat svůj nemalý vliv a později žádala personální změny[30], se již registrovaná AC stala určitou zábranou ekumenického sbližování. Její biskup se například odmítl zúčastnit setkání duchovních s papežem při jeho návštěvě v ČR. Když mělo v roce 2000 dojít ke změně modelu ve financování církví formou vyplácení z fondu vytvořeného zejména z dosud nerestituovaného majeteku římskokatolické církve, postavila se AC proti a na její stranu se přidaly další tři etablované církve[31]. Návrh nebyl realizován a předseda ERC v důsledku toho rezignoval na svojí funkci[32]. Když po pěti letech byla snaha opět tento model prosadit formou tzv. „restituční tečky“, která měla být spojena s uzavřením Konkordátu, AC se opět postavila proti z důvodu vytváření právní nerovnosti mezi církvemi a státem[33]. AC se na půdě ERC dále otevřeně distancovala od společného prohlášení ERC a ČBK, silně podporovaného z kruhů římskokatolické církve, které mělo zahájit podporu kampaně vstupu ČR do EU, což vyvolalo značnou nevoli právě v řadách některých představitelů ČBK i ERC[34]. Důvodem bylo, že EU není založena na demokratických principech a nepreferuje dělbu moci[35].

Představitelé AC se distancovali i od vyjádření kardinála Vlka, když mluvil jménem církví zastoupených v ERC ve věcech, se kterými se AC neztotožňovala. Vlk jménem církví vyjádřil nesouhlas s postupem ministerstva kultury a žádal převést odbor církví do působnosti vicepremiéra pro lidské zdroje, který byl katolickým požadavkům více nakloněn[36]. V otevřeném dopise ministru kultury Pavlu Dostálovi pak biskup AC poděkoval za jeho nestranný přístup ke všem církvím v ČR[37], což opět některé představitele ERC znepokojilo. Na následném jednání s ministrem zahraničí představitelé AC na základě právního rozboru odmítli nabízenou možnost uzavření smluv mezi státem a církvemi, který byl církvím předložen za účelem, aby tyto církve podpořily ratifikaci Konkordátu Parlamentem ČR[38]. Rovněž i řada dalších církví tuto možnost odmítla[39]. Z důvodu právní nerovnosti se Apoštolská církev ještě nejméně třikrát vyslovila proti uzavření Konkordátu a zabránila tak ERC tomu, aby spolu s ČBK přijali jednotné, kladné stanovisko[40].

Dalším mezníkem ve vztazích s římskokatolickou církví bylo odmítnutí AC podepsat Ekumenickou chartu[41], jejímž cílem je směřovat ke konciliárnímu společenství, které má za cíl vytvořit církevní koncil, který by závazně přijímal společná stanoviska a následně zveřejnila rozsáhlou doktrinální a právní analýzu, kterou svůj odmítavý postoj dále podepřela[42].

V současné době AC akceptovala návrh římskokatolické církve vyplácet ze svých eventuelních budoucích restitucí finance nekatolickým církvím, z nichž dostala přislíben nejvyšší podíl financí na člena[43]. Spolu s tímto návrhem bude ke schválení předložena Parlamentu i smlouva mezi Vatikánem a ČR[44]. V roce 2005 odmítla AC princip majetkového narovnání z resitucí římskokatolické církvi z důvodu, že by se tak nekatolické církve staly „fakticky či minimálně morálně závislé na Římskokatolické církvi“[45] a rovněž deklarovala, že pokud by restituční tečka měla být spojena se snahou o prosazení Konkordátu, „bude aktivně proti těmto či podobným snahám“[46].

3. Vztah k charismatickému hnutí

3.1. Historické a současné vztahy mezi AC a KS a SŽ

Nástup charismatického hnutí zastihl letniční hnutí v jeho ilegalitě. Zatímco druhá, nastupující generace letničních ve svých řadách neměla teology a téměř ani vysokoškolsky vzdělané lidi, v čele charismatického hnutí stál respektovaný teolog a disident a okolo něho byla shromážděna i řada vysokoškolských studentů. Hnutí tehdy působilo v rámci legální struktury CČE.

Ačkoliv mezi letničními a charismatiky zpočátku docházelo k navazování vztahů, s pádem totalitního režimu se obě hnutí začala profilovat samostatně, i když v jednom období bylo dokonce naplánováno spojení letničních a charismatiků s tím, že by charismatické hnutí, profilující se okolo vikáře Maninského sboru CČE (zárodku Křesťanských společenství – dále jen KS), vstoupilo do AC. Ovšem AC měla výhrady ohledně vedoucího, který podle ní nenaplňoval požadavky na úřad staršího [47].

Zatímco evangeličtí charismatici úzce spolupracovali s KCHO, letniční zůstávali pouze na půdě dědictví reformace. Velký rozdíl se v té době projevoval i na věroučné rovině. Zatímco někteří charismatici viděli za svůj úkol sjednocovat církve, denominace chápali jako hříšné rozdělení[48] a sdíleli učení o existenci démonů nad nimi[49], AC denominaci zakládala. Charismatici v ČR své učení do jisté míry opřeli o dvě v té době nejrozšířenější charismatická hnutí, a to Pastýřské hnutí a hnutí Víry, zatímco letniční spolupracovali s klasickými letničními církvemi v Polsku a v Německu, jejichž představitelé se od protidenominační eklesiologie a teologie Víry distancovali. Není proto divu, že se i čeští letniční neúčastnili první charismatické konference, protože nesdíleli učení pozvaných řečníků[50]. A nebylo to naposledy. V roce 1996 se AC distancuje dokonce od konference s letničním Y. Cho, z důvodu jeho učení o inkubaci resp. vizualizaci[51]. Na druhé straně je v roce 1995 v charis­matickém Životě víry zveřejněn článek, který vyzývá vydavatelství AC Křesťanský život k pokání za vydání knihy „Svrablavé uši“, která kritizuje učení zastávaná v rámci charismatického hnutí[52].

Zvláštní vztah existoval rovněž k další, u nás druhé nejrozvinutější skupině charismatického hnutí, a to k hnutí Víry. Ta je u nás dnes reprezentována zejména sbory Slova života (dále jen SŽ – původně Voda Života). Zárodky tohoto hnutí vznikly na půdě AC v druhé polovině osmdesátých let, kdy se k letničním připojila skupinka okolo afrického misionáře. Tato skupinka začala zastávat kritické postoje vůči vedení tehdy ještě ilegální AC a nakonec se zformovala pod vedením misionářů švédského hnutí Slovo života v Uppsale[53]. Jejich učení bylo v něčem blízké charismatickému hnutí, nicméně s hnutím se v mnohém neshodli, například v pohledu na eklesiologii a jednotu církví. Do poloviny devadesátých let tak vedle sebe obě charismatická hnutí a hnutí letniční existují dogmaticky nezávisle. Ovšem některé sbory, jako například právě největší, brněnský sbor AC, spolupracoval s KMS, která rozvíjela zejména učení Dereka Prince a Wolfharda Margiese [54].

K velké proměně došlo v polovině devadesátých let, kdy přichází nová, tzv. třetí vlna, která později vchází ve známost jako „Torontské požehnání“, a která povstala právě mezi charismatiky v USA a v Kanadě. Tato vlna, rovněž vlivem učení amerických charismatiků, ovlivnila i letniční v Argentině. Zatímco pro charismatiky nebyla až tak ničím novým, letniční církev je nejprve zaskočena, jelikož tyto projevy pro ní byly neznámé[55], nicméně některé její sbory se jí široce otevírají.

Torontské požehnání tím, že zaslibuje probuzení, jeho důrazy a učení jsou sdíleny i letničními v jižní Americe, a zároveň podporuje roli autorit v tzv. učení o „Nové apoštolské reformaci“, stává se pro AC přijatelné. Po období vzájemných kontroverzích letniční i charismatici se náhle setkávají na společné vlně.

Na jednom shromáždění argentinského evangelisty se představitelé AC a KS usmiřují a dochází ke společnému setkání mezi vedoucími obou hnutí a k vzájemným omluvám. I když si obě hnutí, resp. dnes již církve, udržují svojí identitu, v jejich učení i liturgii již nedochází k tak podstatným rozdílům jako dříve a v obou hnutích dochází k posunům. Zatímco KS se proměňují v pojetí role církevní autority, AC se otevírá na poli pneumatologie, eschatologie a démonologie.

AC v souvislosti s Torontským požehnáním učinila i vstřícné kroky směrem k hnutí Víry, vůči jehož učení v minulosti vydávala knihy a pořádala konferenci[56]. Vlivem jihoamerických evangelistů, kteří měli vést ke Kristu český národ, se představitelé letničních a hnutí Víry spojují v evangelizaci, čehož si povšiml i Život víry[57]. Později AC zaštítila projekt základní školy Slova života v Brně a představitel hnutí Víry pomáhá i letničním sborům v evangelizaci formou Kurzů Alfa.

4. Předpoklady pro budoucí ekumenickou spolupráci

Z hlediska současné orientace AC se církev jeví jako ekumenicky otevřenější než dříve. Je součástí ERC, která rozvíjí a uskutečňuje vize SRC. Její sbory jsou začleněny v EA, kde se profiluje jako standardní, evangelikální církev. Některé její sbory jsou členy KMS, kde se hlásí k vizi jednoty Těla Kristova a vyhlíží probuzení. AC se skrze spolupráci se známými zahraničními apoštoly a proroky dále podílí i na Nové apoštolské reformaci, která má rovněž vizi jednoty Těla Kristova. S podporou Kurzů Alfa se AC dále podílí na vytváření sítě sborů, demonstrujících viditelnou jednotu církve za účelem christianizace národa, a vyšla vstříc i návrhu ERC a římskokatolické církve ohledně církevních restitucí, který je spojen s ratifikací Konkordátu Parlamentem ČR.

Poznámky

1. „Jsem velice vděčný vedení naší církve, že v řadě důležitých otázek zaujímáme jasné a vyhraněné stanovisko. Bylo tomu tak v otázce vstupu naší země do Evropské unie (EU), dnes v otázce homosexuality nebo navrácení církevního majetku zabaveného státem. Velice často se potom ale jako církev ocitáme v roli „bílé vrány”, do které ostatní klovou, protože je zkrátka odlišná. Bez ohledu na to, že se již vícekrát v minulosti ukázalo, že jsme ve svém osamoceném postoji měli pravdu.“ In: Rozhovor s MUDr. Alešem Navrátilem, zástupcem biskupa pro vzdělávání.

2. „Dívali jsme se jeden na druhého. Já jsem se modlil v jazycích, co dělal ten chlap, nevím. Po chvíli mi podal ruku, já jsem ji přijal, a pak jsem najednou cítil, jak z jeho ruky do mé vstupuje skrze prsty směrem ke dlani nějaká energie. Vstupovala a zpomalovala se. Nedošla ani do polovice dlaně a najednou jsem měl pocit, jako kdyby někdo povolil pružinu, která prudce tuto energii vyhodila pryč. Pak oba dva oranžově odění pánové odešli a my hosté jsme byli pozváni do velkého sálu, kde byly do kruhu postavené židle.“ In: Bubik, R. Dostanete sílu.

3. To se dehrálo během diskuze o vztahu křesťanů k muslimům mezi bývalým synodním seniorem CČE a biskupem AC Bubikem. Rozhovor znám z osobního svědectví Rudolfa Bubika ještě z doby, kdy byl senior CČE předsedou ERC.

4. „…naše společné, upřímné získávání dalších sborů pro vizi KMS i pro členskou základnu a jejich kvalitní zastoupení na ŠV KMS. Členové UžV KMS rozdělí členskou základnu ŠV KMS podle regionů a zároveň se stanou jejich zástupci podle místa svého vlastního působení. Členové ŠV KMS začnou aktivně spolupracovat na přípravách jednotlivých drobných regionálních akcích, které budou pomáhat k růstu a prosazování Božího království na daném místě (různé akce, semináře a vzdělávací programy, evangelizační akce plošnějšího charakteru, konference menšího typu, semináře o chvalách atd.) Sbory i jednotlivci nadále porostou svým individuálním tempem a vývojem, ale zároveň budou vyzrávat i k jednotě organizační a institucionální a tak se KMS stane jakousi předsíní společného rodinného domova" In: RUCKÝ, E. Úvaha o poslání a budoucnosti.

5. Jedná se zde o několik modelů jako je Eucharistické společenství (konciliární model), Smířená rozdílnost, Cullmannova teze nebo návrh Friese-Rahnerův, In: FILIPI, P. Církev a církve, CDK : Brno, 2000, s. 163–169.

6. Své odmítavé stanovisko AC vysvětlila v článku „Co je to konkordát“.

7. BÍBA, V. Charta Oecumenica. Kritická reflexe se zřetelem ke katolickému dogmatu a kanonickému právu.

8. FORD, M., Probuzení v Pensacole, s. 47.

9. BUBIK, R. Prohlášení ke kurzům Alfa.

10. Apoštolská církev, Ekumenická rada církví v České republice.

11. BUBIK, R. Historie letničního hnutí I., s. 5–11.

12. BUBIK, R. Historie letničního hnutí III., s. 149–154.

13. Prohlášení výroční konference Bratrské jednoty baptistů ze dne 26. června 1966.

14. Sto let ve službě evangelia, s. 51, 55, 104, 118, 119, 120, 123 a 150.

15. BUBIK, R. Historie letničního hnutí I – VI – zápas s postoji JČB se zde v různé intenzitě prolíná všemi díly.

16. Usnesení konference o přijetí RKL do BJB ze 7. 2. 1981 In: BUBIK, R. Historie letničního hnutí V. s. 171–172.

17. Zde došlo k posunu jak na straně AC, která svými vyjádřeními odmítala formy takovéhoto restitučního vyrovnání, tak ze strany BJB, která ještě donedávna striktně odmítala státní dotace.

18. Sem můžeme zařadit zejména společnou účast na školeních Křesťanské akademie mládeže (KAM).

19. „Ve výše uvedené „Systematické teologii” se zase setkáte s tvrzením, že křesťan nemůže být v žádném případě obsazený démonem. Praxe se v tomto případě rozešla s teorií a bylo by naivní před tím zavírat oči.“ In: Rozhovor s MUDr. Alešem Navrátilem, zástupcem biskupa pro vzdělávání.

20. Jedná se o stanoviska Generální rady starších „Endtime Revival — Spirit-Led and Spirit-Controlled“ z roku 2000 a „Apostles and Prophets“ z roku 2001.

21. Explicitně se toho týkají § 9 a 10 Ústavy Apoštolské církve.

22. Na demokratické prvky odporující „pastýřským“ modelům se odvolává stanovisko generální rady starších „Discipleship and Submission Movement“.

23. Například pastor v určitém městě stojí proto démonovi nad městem, kterého v modlitbách slovně atakuje a svazuje. Biskup církve pak stojí proti démonickému knížeti stojícím nad českým národem. Toto učení má svůj počátek ve zvláštním duchovním prožitku, který první biskup AC prožil při modlitbě ve vězení, kdy byl ve vidění vyzvednut a s dvěma anděli po boku se měl protivit démonickému knížeti českého národa. (BUBIK, R. 60 dnů pro Krista, s. 15–16) K rozvoji tohoto učeni došlo v AC ve spojení s argentinskými teonomisty, kteří modlitbu proti duchovním mocnostem vidí jako součást přípravy na probuzení. Toto učení rozebírá například C. Wagner ve své knize „Teritoriální duchové“ a má svůj základ v tzv. Origenově teorii výkupného. Více o tom In: FRANC, A. Skrytá tvář teonomismu.

24. Učení o novodobých úřadech apoštolů a proroků, která jsou klasickým letničním vzdálena, byla jedním z témat i církevního synodu AC. Pisatel ŽvK ho komentuje: „Co mne velmi znepokojuje, je to, co se ukázalo na celocírkevní konferenci v Nymburce. A vidím, že už to také nese své nedobré ovoce. O co bych velmi stál, aby skončily ty nekonečné rozbroje, co kdo a jak vidí, kdo koho přijímá a nepřijímá. (Je to pro mne hrozné když vidím a slyším: „Tak to já toho bratra jako hlavního neberu, protože pro mne je hlavní tamten bratr).“ in: SEDLÁČEK, J. Rozhovor s Jiřím Sedláčkem.

25. Global University, Bakalářské studium.

26. Rudolf Bubik vzpomíná na svůj rozhovor s Janem Konderlou poté, co byli přítomni na vyučování o církvi: „…jsou dvě duchovně mrtvé církve a protože mají silné struktury, není možné je žádným způsobem zničit.“ „To mne také zaujalo, hlavně když řekl: ,Zkusme tady vzít systém struktur a dát do něj život a uvidíme, co to uděla´“… Neorganizovaná církev nefunguje, zatímco přeorganizovaná je mrtvá.“ In: BUBIK, R. Historie letničního hnutí VI., s 77.

27. LUKAVSKÁ, K. Historie obnovy IV. Katolická charismatická obnova.

28. LUKAVSKÁ, K. Historie obnovy III. Katolická charismatická obnova.

29. Osobní svědectví Rudolfa Bubika na sborové dovolené brněnského sboru AC, Dobrá nad Sázavou, červenec, 1994.

30. „A ještě jedna poznámka k mým diskusím s kardinálem Vlkem o náboženské svobodě: jedinou konkrétní věcí, kterou mi v této souvislosti opakovaně a vytrvale předkládaly katolická církev nebo KDU-ČSL, byl požadavek, abych odvolal z funkce současnou ředitelku odboru církví Janu Řepovou.“ In: DOSTÁL, P. Mráz přichází z arcibiskupství.

31. Jednalo se o pravoslavnou, husitskou a starokatolickou církev.

32. „V Ekumenické radě církví (ERC) došlo ke konci roku 2000 „k zemětřesení“, které vedlo až k rezignaci tehdejšího předsedy ERC Pavla Smetany (Bývalý synodní senior Českobratrské církve evangelické) na úřad. Příčinou rezignace byl jeho zásadní nesouhlas se samostatným jednáním představitelů 4 církví (CČSH, pravoslavná, starokatolická a Apoštolská církev), kteří bez konzultace s ostatními členy ERC zaslali dopis na ministerstvo kultury ve věci financování církví státem. Obsahem stanoviska těchto církví bylo v podstatě zachování stávajícího stavu financování církví ze státního rozpočtu a nesouhlas s dalším jednáním o jeho změně.“ In: Aktuality 2004.

33. Postoj Apoštolské církve k současným jednáním církve – stát o tzv. „restituční tečce”.

34. Rozhovor s MUDr. Alešem Navrátilem, zástupcem biskupa pro vzdělávání.

35. Stanovisko Apoštolské církve k „Prohlášení křesťanských církví v ČR ke vstupu naší země do EU“.

36. „Jakub ŽELEZNÝ, moderátor: Jste hlava katolické církve u nás a nemůžete mluvit za jiné církve, přesto bych se rád zeptal, jestli je postoj České biskupské konference a Ekumenické rady církví ve vztahu k té, řekněme, církevní legislativě jednotný? Jestli tady máte všichni podle vašich znalostí a zkušeností stejný názor? Miloslav VLK, kardinál katolické církve: Mohu říci zcela, že ano, protože tyto věci v podstatě společně konzultujeme, poněvadž v Ekumenické radě církví je i zástupce katolické církve, takže tady je shoda. Ale ve speciálních otázkách, jako byla otázka toho zákona o církvích, tak jsme byli stále v kontaktu a své postoje jsme konzultovali a upravovali a ostatně mnohá vyjádření veřejná Ekumenické radě církví tohle to ukazovali. Stejně tak jako nyní náš postoj k připravované novele zákona o církvích, ten je zcela shodný a zcela jasný.“ In: Vláda bude jednat o přesunu církevních kompetencí – Ministerstvo kultury, Radiožurnál 8. října 2003.

37. Otevřený dopis biskupa Apoštolské církve panu ministrovi kultury Pavlu Dostálovi.

38. Stanovisko Apoštolské církve ke schůzce mezi ministrem zahraničí s představiteli registrovaných církví v ČR.

39. Nekatolické církve nejsou jednotné v názoru na smlouvu se státem.

40. Aktuálně k politickým otázkám.

41. Prohlášení Apoštolské církve k připravovanému podpisu dokumentu „Charta Oecumenica“.

42. BÍBA, V. Charta Oecumenica: Kritická reflexe se zřetelem ke katolickému dogmatu a kanonickému právu.
 
43. Apoštolská církev by měla po dobu 60-ti let dostávat ročně 64 902 023 Kč (Narovnání v pěti bodech, Církevní majetek, URL: http://www.cir­kevnimajetek.cz/in­dex.php?…). Pokud toto číslo vydělíme počtem členů (tedy včetně čekatelů a dětí – tedy i nečlenů), kdy AC uvádí 7 040, pak dostaneme 9 219 Kč na člena ročně. Pokud jej vydělíme počtem duchovních v roce 2007, kterých je 171, obdržíme částku 379 544 Kč za rok, což činí za měsíc 31 628 Kč na hlavu jednoho duchovního, přičemž má AC nejvíce duchovních na jednoho člena ze všech církví registrovaných v ČR. In: Ministerstvo kulutry, URL: http://www.mkcr­.cz/…1–2007_1­.xls

44. „Po 18 letech se konečně uskutečnilo jednání, které došlo nejdál. Českobratrští evangelíci vítají, že majetek bude nějakým způsobem a v jiné formě vrácen a církve se postaví na vlastní nohy," konstatoval synodní senior Českobratrské církve evangelické Joel Ruml, který se jednání účastnil. Spolu se zákonem o majetkovém vyrovnání… předloží Jehlička vládě a parlamentu i mezinárodní smlouvu s Vatikánem. Ta zaručuje právní postavení největší české církvi, římskokatolické.“ In: Církev se s vládou dohodla na majetkovém vyrovnání.

45. „…tímto způsobem staly financované církve fakticky či minimálně morálně závislé na Římskokatolické církvi. Toto by byl zjevný krok zpět ve stávající rovnosti církví před státem.“ In: BUBIK, R. Dopis ministru kultury.

46. „Návrh tzv. „restituční tečky” byl někdy spojován s otázkou prosazení konkordátu či individuálních smluv jednotlivých církví s naším státem. Obě možnosti vidíme jako jasné či potenciální porušení právní rovnosti církví před státem a na rozdíl od otázky restitucí není náš postoj nezúčastněný, ale budeme vždy aktivně proti těmto či podobným snahám.“ In: „Postoj Apoštolské církve k současným jednáním církve – stát o tzv. „restituční tečce“.

47. Vedoucí KS se sám svými chybami nikdy netajil a uvedl: „nezabodoval jsem u nikoho“. (citace z poznámek autora pořízených z rozhovoru s Danem Drápalem na setkání Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů, Soukenická 15, 1995) Před novým sňatkem je vedením AC varován. Po poradě s W. Margiesem, vedoucím sboru hnutí Víry v Německu, však ke sňatku dochází. Podle 1 Tim 3,1 však AC nechce Dana Drápala jako pastora sboru, proti začlenění sboru do svého svazku však nic nenamítá.

48. „V Praze, stejně jako v každém jiném městě, vidí Bůh pouze jednu místní církev. Do ní patří všichni znovuzrození křesťané. Rozdělení na jednotlivé denominace je hříchem Božího lidu, ze kterého je třeba činit pokání.“ In: DRÁPAL, D., citován dle poznámek Michala Klesnila.

49. V podstatě se jedná o učení Dereka Prince, který existenci démonů nad denominacemi téměř katalogizoval. Jeho učení lze nahlédnout i na pozadí představitele českých charismatiků: „Jestli se k tomu dostanu, napíši obsáhlejší studii o tom, co je to duch denominačnosti a co je to duch nad denominací.", In: DRÁPAL, D. 5. pastýřský list.

50. BUBIK, R. Historie letničního hnutí VI., s. 560.

51. ONDRÁČEK, L. Korejská výzva.

52. „Vyzývám proto tímto redaktory Křesťanského života odpovědné za její vydání veřejně k pokání a k jejímu stažení z distribuce.“ In: HORÁLEK, J. J Stetz, Svrablavé uši. Následně Život víry odmítl zveřejnit odpověď redakce s tím, že je přiliš dlouhá a musela být zkrácena (ŽV 12/95, s. 363). Korespondence ohledně tématu pak pokračovala, přidávali se i jiní autoři a Život víry otiskl jen adresy, kde je možné odpovědi obdržet.

53. BUBIK, R. Historie letničního hnutí V., s. 369.

54. Derek Prince byl svého času představitelem Pastýřského hnutí a Wolfhard Margies se hlásí k německé větvi hnutí Víry.

55. Tehdejší biskup, když byl seznámen s projevy ve sboru C. Freidzona v Argentině poznamenal: „Nemůžeme říci, že to nekoná Bůh. I když na to třeba nejme zvyklí a v naší církvi to nikdy nebylo.“ In: BUBIK, R. Soul 1994.

56. Jednalo se o knihy „Jiné evangelium“, „Svrablavé uši“ a o „Konferenci o tzv. hnutí víry“ pořádanou 19 – 22. 10. 1994.

57. Jednalo se o akci Immpresionate 1999–2000, na které se podílely církve: AC, KS, SŽ a JB. Akce si kladla za cíl přivést ke Kristu tisíce lidí. Srv. In: Carlos Jiménez o akci Impresionante.

Literatura

• Aktuálně k politickým otázkám, Apoštolská církev, Česká republika, 23. 03. 2006 URL: http://www.apos­tolskacirkev.cz/vi­ew.php?…

• Apoštolská církev, Ekumenická rada církví v České republice, URL: http://www.eku­menickarada.cz/in­dex.php?…

• BÍBA, V. Charta Oecumenica: Kritická reflexe se zřetelem ke katolickému dogmatu a kanonickému právu, Apoštolská církev, Česká republika, 23. 12. 2006, URL: http://www.apos­tolskacirkev.cz/vi­ew.php?…

• BUBIK, R. Dostanete sílu, Úvodník ŽvK R. Bubika, Apoštolská církev, Česká republika, 01. 06. 2007, URL: http://www.apos­tolskacirkev.cz/vi­ew.php?…

• BUBIK, R. Dopis ministru kultury, Kolín, 24.3.2005, URL:http://www­.mkcr.cz/…vna­ni/AC.doc

• BUBIK, R. Historie letničního hnutí I. Autentické dokumenty, Albrechtice : Nakladatelství Křesťanský život, 2005

• BUBIK, R. Historie letničního hnutí III. Autentické dokumenty, Albrechtice : Nakladatelství Křesťanský život, 2006

• BUBIK, R. Historie letničního hnutí IV., Co jsem viděl, Albrechtice : Nakladatelství Křesťanský život, 2006

• BUBIK, R. Historie letničního hnutí V. Autentické dokumenty, Albrechtice : Nakladatelství Křesťanský život, 2007

• BUBIK, R. Historie letničního hnutí VI. Co jsem prožil. Albrechtice : Nakladatelství Křesťanský život, 2007

• BUBIK, R. Prohlášení ke kurzům Alfa, 01. 08. 2007, Apoštolská církev, Česká republika, URL: http://www.apos­tolskacirkev.cz/vi­ew.php?…

• BUBIK, R. Soul 1994, Život v Kristu, 10/94, s. 3–6

• BUBIK, R, et DUN, J. 60 dnů pro Krista, Albrechtice : Křesťanský život, 1994

• Carlos Jiménez o akci Impresionante 2000, Život víry 7/8, 2000, s. 11

• Církev se s vládou dohodla na majetkovém vyrovnání,, Novinky.cz, 13. 12. 2007 18:44 – 13. 12. 2007 19:22, aktualizováno, URL: http://www.no­vinky.cz/…rov­nani.html

• Co je to konkordát, 31. 05. 2006, Apoštolská církev, Česká republika, URL: http://apostol­skacirkev.cz/vi­ew.php?…

• DOSTÁL, P. Mráz přichází z arcibiskupství, ČSSD i-news, 2005, URL: http://www.cssd­.cz/…5/a2599.html

• DRÁPAL, D. citován dle poznámek Michala Klesnila in: „Poznámky k členství ve sboru, Biblická hodina 23. 4. 91 (Dan Drápal)“, Sborový dopis, měsíčník křesťanského společenství Maniny, 6/91, s. 4

• DRÁPAL, D. 5. pastýřský list, květen, 1999

• DRÁPAL, D., Vyjádření Dana Drápala k situaci v Brně, Oběžník KS, duben, 1997, s. 1–4

• DRÁPAL, D. 1988: Bezradný režim, povstávající církev, Život víry, 12/2008, s. 18

• FILIPI, P. Církev a církve, CDK : Brno, 2000

• FORD, M., Probuzení v Pensacole, Postilla s. r. o. : Brno, 1999, s. 47

• FRANC, A. Skrytá tvář teonomismu, Biblická apologetika, URL: http://www.apo­loget.cz/?…

• Global University, Bakalářské studium, URL: http://www.glo­baluniversity­.cz/ba.html

• JANDA, T. Oběžník. Regionální kancelář pro Kurzy Alfa v Praze, 31. října 2002

• LUKAVSKÁ, K. Historie obnovy IV. Katolická charismatická obnova, URL: http://www.cho­.cz/…novy-IV.html

• LUKAVSKÁ, K. Historie obnovy III. Katolická charismatická obnova, URL: http://www.cho­.cz/…ovy-III.html

• Ministerstvo kulutry, URL: http://www.mkcr­.cz/…1–2007_1­.xls

• Nekatolické církve nejsou jednotné v názoru na smlouvu se státem, ČTK 23.10.2003 In: Apoštolská církev, Česká republika, URL: http://www.apos­tolskacirkev.cz/vi­ew.php?…

• ONDRÁČEK, L. Korejská výzva, Život víry, 10/96, s. 273–275

• Osobní svědectví Rudolfa Bubika na sborové dovolené 1. brněnského sboru AC, Dobrá nad Sázavou, červenec, 1994

• Otevřený dopis biskupa Apoštolské církve panu ministrovi kultury Pavlu Dostálovi, v Kolíně dne 14.10.2003, Apoštolská církev, Česká republika, URL: http://www.apos­tolskacirkev.cz/vi­ew.php?…

• Position Papers and other statements, General Council of the Assemblies of God, http://ag.org/…rs/in­dex.cfm

• Postoj Apoštolské církve k současným jednáním církve – stát o tzv. „restituční tečce”, Apoštolská církev. Česká republika, 22. 03. 2005, URL: http://www.apos­tolskacirkev.cz/vi­ew.php?…

• Prohlášení Apoštolské církve k připravovanému podpisu dokumentu „Charta Oecumenica“, v Havířově 7. 12. 2006, Apoštolská církev, Česká republika, URL: http://www.apos­tolskacirkev.cz/vi­ew.php?…

• Rozhovor s MUDr. Alešem Navrátilem, zástupcem biskupa pro vzdělávání, Apoštolská církev, Česká republika, 12. 10. 2005, URL: http://apostol­skacirkev.cz/vi­ew.php?…

• RUCKÝ E. Úvaha o poslání a budoucnosti, Život víry, 6–7/94, s. 200

• Rudolf Bubik: Smlouva, Apoštolská církev, Česká republika, 10. 12. 2007, URL: http://www.apos­tolskacirkev.cz/vi­ew.php?…

• Rudolf Bubik v čele církve 1976–2008. Rozhovor o dětství, cestě k Pánu a životě v církvi, Apoštolská církev, Česká republika, 11. 06. 2008, URL: http://apostol­skacirkev.cz/vi­ew.php?…

• SEDLÁČEK, J. Rozhovor s Jiřím Sedláčkem, Život v Kristu, 9/2004, s. 13–19

• Stanovisko Apoštolské církve k „Prohlášení křesťanských církví v ČR ke vstupu naší země do EU“, Apoštolská církev, Česká republika, 19. 2. 2003, URL: http://www.blis­ty.cz/…rt13106­.html

• Stanovisko Apoštolské církve ke schůzce mezi ministrem zahraničí s představiteli registrovaných církví v ČR, Apoštolská církev, Česká republika, 23.10.2003, URL: http://www.apos­tolskacirkev.cz/vi­ew.php?…

• Starší i novější zprávy vybírané z pravoslavného i světského tisku a ostatních sdělovacích prostředků, Aktuality 2004, URL: http://www.pra­voslav.gts.cz/ak­tual04.htm

• STETZ, J., Svrablavé uši, studium falešných učení ohrožujících hnutí charismatické obnovy, Albrechtice Křesťanský život, 1995

• Sto let ve službě evangelia 1880–1980, Jubilejní sborník Církve bratrské, Vydala Církev bratrská pro vlastní potřebu, 1980

• Ústava Apoštolské církve, dostupné z URL: http://apostol­skacirkev.cz/dow­nload.php?…

• UNGER, J. Otevřený dopis Evangelické aliance Ministerstvu školství ohledně základní školy Apoštolské církve, v Praze 29. června 2004, dostupné z URL: http://www.gra­nosalis.cz/mo­dules.php?…

• Vláda bude jednat o přesunu církevních kompetencí – Ministerstvo kultury , Otázka dne, 07:50, Radiožurnál, 8. října 2003, dostupné z URL: http://chat.gra­nosalis.cz/mo­dules.php?…