Grano Salis - O přátelství u Františka Saleského

Vážení čtenáři serveru Grano salis, rozhodl jsem se, že se s vámi, podělím o svojí seminární práci na téma Přátelství. Pro svou seminární práci jsem si z nabídnutých témat vybral téma přátelství. Důvod, který mě k tomu vedl, byl dvojí. Jednak se snažím lidem ukazovat, že přátelství má smysl a jednak si myslím, že na přátelství se již pomalu zapomíná. Prvotním cílem je čtenáři přiblížit úvahy o přátelství v křesťanském prostředí a to především pohledem ženevského biskupa Františka Saleského. Druhotným cílem této práce je ukázat, že ne každé „přátelství“ je to pravé. A nyní se již můžeme pustit do samotného obsahu této práce.

1.    Život Svatého Františka Saleského

V této kapitole se dozvíme některé údaje a informace o jeho životě. V první části se věnujeme jeho dětství a studentským létům. Druhá část je o jeho bohosloveckém a kněžském životě, třetí a jeho biskupské činnosti a na konci o jeho smrti a kanonizací.
        Svatého Františka pokládáme za jednoho z velkých světců křesťanského novověku. Je patronem Ženevy, salesiánů, katolického tisku a spisovatelů.   Narodil se na zámku Sales v Savojsku 21.8 1567 jako potomek venkovského šlechtického rodu. Když měl šest let, začal chodit do školy v La Roche, kde se učil latinu i francouzštinu. Jeho duchovní formaci pozitivně ovlivnili jezuité v Clermont. O devět let později odchází studovat do Paříže a to filosofii a právo. Ve svých 19 letech prošel krizí víry, na které mělo podíl Kalvinovo učení o předurčení. Rozhodl se proto ze všech sil milovat Boha alespoň na zemi. Během šesti týdnů se uchyloval k častějším modlitbám, kterému z krize pomohly. Následně pokračuje ve studiu v Padově, kde dosahuje titulu doktora práv ve svých 24 letech.
Netoužil však po kariéře, toužil stát se knězem. Jelikož již dříve získal teologické znalosti, jeho příprava ke kněžství proběhla velice rychle, tak, že již 18. 12. 1593 se stal knězem. Hned po vysvěcení začal horlivě působit .
V roce 1599 byl Klementem VII. jmenován pomocným biskupem a za tři roky přebírá ženevské biskupství. Naneštěstí sídlo biskupa bylo v Annency, kde převažovali kalvinisté, kteří byli nesnášenliví ke katolicismu. Žil skromně i jako biskup např. své příjmy považoval za majetek chudých. Všude kázal, uděloval svátosti, navštěvoval nemocné, podporoval chudé, kam přišel, šířil pokoj a lásku. Dával nejen cenné rady, ale dle potřeby napomínal, těšil, usmiřoval rozbroje. Naslouchal kněžím i věřícím a pomáhal jim řešit jejich problémy. Míval i postní kázání a na jednom z nich se seznámil s Janou Františkou de Chantal. Výsledkem tohoto setkání bylo založení nového řádu Navštívení Panny Marie, který je po Františku Saleským pojmenován Salesiánky.
Z lásky k lidem zemřel vyčerpáním v Lyonu již v 55ti letech. Necelých 40 let po jeho smrti byl vyhlášen za blahoslaveného. Kanonizován byl o čtyři roky později, tedy roku 1665. V r. 1877 byl papežem Piem IX. prohlášen za učitele církve.
Shrnutí: Narodil se 21. 8. 1567. Ve svých 19 letech prožívá krizi víry. O pět let později dokončuje studia v Padově. Po dvou letech se stává knězem. V roce 1599 je jmenován pomocným biskupem v Annency a 1602 přebírá ženevské biskupství. V 1610 zakládá s Janou Františkou de Chantal nový řád Navštívení Panny Marie. 8 let později je řád schválen papežskou komisi. Z lásky zemřel již 1622 v Lyonu. Za blahoslaveného je považován od 1661 a kanonizován 1665.

2.    Františkovo pochopení přátelství
V této kapitole se podíváme, co to je přátelství. Jaký je vztah mezi láskou a přátelstvím, jaké jsou rozdíly mezi láskou a přátelstvím. Dále se zaměříme na společné cíle přátel a zamyslíme se, proč potřebujeme přátelé. O přátelství obecně František pojednává ve své knize Úvod do zbožného života, v třetí části v kapitolách XVII až XXII.
Přátelství je vztah mezi dvěma lidmi. Je to rovněž jedna z nejnebezpečnějších lásek, které jsou mezi lidmi. Tento vztah je založen na vzájemném sdílení, které je již od počátku tohoto vztahu. Můžeme zde rovněž spatřit jakési vzájemné přebíraní vlastností. Přátelství vyžaduje od milujících vzájemné sdílení v různých oblastech; jinak nemůže ani vzniknout, ani trvat. Jak praví jedno staré polské přísloví: „Jsi tím, s kým se scházíš.“
Z toho předchozího odstavce jistě vyplývá, že v přátelství musí existovat láska. Nicméně ne každá láska musí být přátelstvím. V přátelství jde o vzájemnou lásku, když ta chybí, je to zamilovanost nikoliv přátelství. Další co je potřeba v přátelství je vzájemná náklonnost. Mezi přáteli musíme vědět, že to není pouze náklonnost jedné osoby k druhé, ale zároveň náklonnost druhé osoby k první. Pokud jedná osoba o této náklonnosti neví, jedná se v takovém případě o lásku. Z toho nám plyne další aspekt přátelství, mezi přáteli je nutné, aby na této náklonnosti byla i nějaká vzájemná spoluúčast neboli nějaké sdílení, na kterém se ono přátelství zakládá. Jak opravdově milovat přátelé (i ostatní lidi) nám Thomas Merton radí následující: „Pravá odpověď, která je nadpřirozená nám říká, že musíme milovat sebe, abychom dokázali milovat druhé, a že musíme najít sebe tím, že se jim dáme.“ Pamatujme však rovněž na Františkova slova: “Co máš v úmyslu dělat? Rozdávat lásku že? Ale k tomu, aby z ní někdo rozdával, ji musí nutně sám dostávat.“
Další, co by přátelé jistě mělo sdružovat, jsou společné cíle, poněvadž ne všichni lidé chtějí dosáhnout identický cíl svého putovaní a ne všichni vidí stejnou cestu k dosažení vrcholu, proto nám František radí: „Bezpochyby je nutné uchylovat se do ústraní a budovat přátelství podle našich nároků. Když si milovaného hodně vážíme, vycházíme svým srdcem jeho přátelství vstříc natolik, že spolu s tímto přátelstvím snadno přejímáme i jeho náklonnosti a pocity vcelku – ať jsou dobré, nebo špatné."
Co říci závěrem. Přátelství by mělo byt mezi dvěma lidmi, kteří o své náklonnosti vědí a dokážou ji vzájemně rozšiřovat. Mají společné cíle a rozhodli se společně vydat za vytouženým cílem. Neboli slovy Thomasa Mertona: „Dva v jednom duchu se těší témuž dobru v jeho celistvosti, ne rozpůleném a sdíleném dvěmi dušemi.“   Popřípadě můžeme to říci slovy Augustina z Hippo, kterého cituje Anselm Grűn: „Sine amico nihil amicum - Bez přítele se nic nezdá přátelské.“

2.1.    O přátelství pravém
V této kapitole se podíváme, co si František myslí o právem přátelství. Jaké hodnoty by se měly v přátelství pěstovat. Které ctnosti vytvářejí dokonalé přátelství. Podíváme se i na příklad do historie jak vypadalo vynikající přátelství. Co dělat s nedokonalostmi a hříchem v přátelství. O přátelství pravém František pojednává ve své knize Úvod do zbožného života, v třetí části v kapitolách zvláště XIX a XX.
Přátelství je mimo jiné založeno na předávání hodnot. Jsou-li tyto hodnoty pravé, je takové i přátelství; čím více tyto hodnoty vynikají, tím více vyniká i přátelství. František dále pokračuje přirovnáním pravého přátelství k medu z květů výborných rostlin.
Praví přátele, mohou se dělit a dělí se o ctnosti. Svatý František dále pokračuje: „Čím skvělejší budou tyto ctností vašeho společenství, tím dokonalejší bude vaše přátelství. Jako největší ctnosti, se kterou se máme dělit, jsou duchovní láska, zbožnost a křesťanská dokonalost." O vzácnosti tohoto přátelství František dodává: „ Jak vzácné bude vaše přátelství! Bude vynikající, protože od Boha pochází, vynikající, protože k Bohu směřuje, vynikající, protože v Bohu bude věčně trvat.“ Nejlépe to můžeme vyjádřit slovy žalmu, které rovněž František cituje: ‚ Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratři bydlí svorně!’ (Ž 133,1).
Další ctnosti, která by měla rozkvétat v pravém přátelství, je ctnost čistoty (KKC čl. 2347). Svatou zbožnost František přirovnává k ryzímu zlatu. Lidé, kteří usilují o pravou ctnost, potřebují se sdružovat svatým a posvěceným přátelstvím, neboť jím si jeden druhému pomáhají. Je hodně příkladu takovéhoto přátelství. Mimo jiné například mezi svatým Řehořem Naziánským a Sv. Basilem. Jejich přátelství vypadalo jako by měli jednu duši, která udržovala dvě těla. Pamatujme však, že dokonalé přátelství nemůžeme aplikovat na mnoho lidí. Dokonalost přátelství tedy nespočívá mít početné přátelství, nýbrž mít jen takové, které je dobré, svaté a ušlechtilé.
V pravém přátelství je rovněž závazek vzájemné pomocí a snahy zbavit se různých nedokonalostí. Máme snášet u přítele jeho nedokonalostí, ale nemáme je podporovat, natož si osvojovat. Přátelství má tedy sloužit k odstranění také nedokonalostí obou přátel. Pokud se však jedna o hřích, ty u přátel nesmíme ani přijímat ani trpět.   Pravé přátelství mezi hříchy neobstojí. Tam, kde je pravé přátelství, hřích nemá místo.
Svaté přátelství nezná jiné pohledy než prosté a mravné. Svaté přátelství má očí jasnozřivé a rádo předstupuje před slušné lidi. Je stále stejné a mění-li se kdy, pak v dokonalejší a ryzejší sjednocení duší a je živým obrazem blaženého přátelství, jaké panuje v nebi.   Svaté přátelství rovněž předpokládá spoluúčast na dobru nikoliv zlu.
V této kapitole jsme se dozvěděli, že pravé přátelství závisí na vzájemném předávání dobrých hodnot. Dále jsme se dozvěděli, že v pravém přátelství se máme dělit o ctnosti, mezi kterými František zdůrazňuje duchovní lásku, zbožnost a křesťanskou dokonalost. Katechismus katolické církve k tomu ještě dodává ctnost čistoty. Dokonalé přátelství nedokonalostí odstraňuje a hříchy netoleruje. Jak říká Thomas Merton: „Abych mohl milovat druhé dokonalou blíženskou láskou, musím být pravdivý vůči nim, sobě a Bohu." Celé to opět můžeme shrnout slovy pana Mertona: „Blíženská láska nás musí vést k tomu, že přátelství je svaté a že není ani milující ani svaté stavět naše přátelství na falši. Můžeme být v jistém smyslu přáteli všech lidí, protože na zemi není člověka, s kterým bychom neměli něco společného. Bylo by však pomýlené jednat s příliš mnoha lidmi jako s blízkými přáteli.“ Rozlišujme proto, jaké přátele máme, jestli chtějí naší spásu nebo nás chtějí vlastnit. „Kdo se bojí Hospodina, je upřímný ve svém přátelství (Sir 6,17).

2.2    O přátelství falešném
V této kapitole se podíváme, jaké hodnoty mezi přáteli by neměli být. Dále se podíváme, co František si myslí o milkování. A potom jak podle něho vypadají světská a povrchní přátelství. O přátelství špatným František pojednává ve své knize Úvod do zbožného života, v třetí části v kapitole XVII a milkování v XVIII kapitole.
Jsou-li hodnoty sdílený mezi přáteli falešné a marné, nemůže být z toho dobré přátelství, nýbrž nedokonalé a špatné. Pokud je sjednoceno různými tělesnými rozkošemi a vzájemnou náklonnosti i toto nemůže být nazýváno přátelstvím. Rovněž i přátelství, které je založeno na sdílení smyslových požitku je velmi hrubé, stejně tak přátelství založeno na lehkomyslnosti a prázdné marnosti, nezasluhuje na hodnost přátelství.
V současné době je velmi rozšířené milkování tj. přelétavá přátelství mezi osobami různého pohlaví a bez úmyslu uzavřít sňatek, František o tomto mluví toto: „Protože jsou to jen jakési zmetky, čí spíše přeludy přátelství, nemůže se jim pro jejich plytkost a nedokonalost říkat a přátelství ani láska.“ Je to tedy špatný vztah mezi mužem a ženou. František k tomu dále pokračuje:
„Všechna tato přátelství jsou špatná, pošetilá i marná: špatná, protože nakonec vyúsťují v tělesný hřích a protože okrádají Boha, manželku čí manžela o lásku, a tudíž i o srdce, jež právem patřilo jim; pošetilá protože nemají ani základ ani odůvodnění; marná, protože z nich není žádný úžitek ani pocta ani uspokojení.“
František dále nechává mluvit Řehoře Naziánského a jeho kázaní pro ženy platí i pro muže:
„Tvoje přirozená krása, ti stačí pro manžela. Je-li pro více mužů, jako nějaká síť políčena na hejno ptáků, co se s ní stane? Zalíbí se ti ten, kdo se zhlédl ve tvé kráse, na mrknutí odpovíš mrknutím, na pohled pohledem, hned potom budou následovat úsměvy a milostná slovíčka – zpočátku potají, ale brzy se osmělíte a přejdete ke zjevnému laskání. Chraň se říci můj upovídaný jazyku, co bude potom!“
Světské přátelství, neboli jak bychom jinak řekli povrchní přátelství, přetéká medovými slovy, lichotí horoucími slůvky, vychvaluje krásu, půvab a smyslové vlastnosti, člověk v tomto přátelství kolísá v mravní čistotě i zbožnosti strojeně, zamilovaně a vyzývavě se dívá, tíhne ke smyslným lichotkám, přepjatě vzdychá a fňuká, že ho ten druhý nemiluje; nenápadně, ale svůdně promyšlené drobnosti v chování, loudění polibků a jiné nevhodné důvěrnosti a projevy .

Závěr
V této prácí jsme se podívali krátce na život Svatého Františka Saleského. Jeho názory na pravé a falešné přátelství a rozdíly mezi nimi. Jeho názor na milkování. Pří této prací mi nejvíce pomohla kniha od Františka Saleského: Úvod do zbožného života. Dále mi velmi výrazně pomohla reflexe o vztazích od Thomana Mertona: Žádný člověk není ostrov. Tyto knihy mi pomohli uchopit toto téma a jsou nejčastějším zdrojem mých parafrázi popřípadě citací.

Doslovný závěr pro server grano salis
Cílem toho článku nebylo jakási reklama na katolickou víru. Autorem požadovaný cíl byl povzbudit čtenáře k přátelství. Pokud by tam přesto viděl tu reklamu tak je to věc čtenáře, autor to neměl v plánu. Jsem si vědom, že ne všichni křesťané věří, že by člověk mohl dosáhnout svátostí (ne na stejné rovině jako Bůh), proto takového bratra čí sestru prosím, aby Františka pokládali za člověka, který měl rád Boha. Doufám, že tyto výše uvedena v článku budou alespoň pro některé to budou slova k zamýšlení. S přaním pokoje (shalom) a dobro se loučí autor Kjubik

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace