poslal oko Kdo pláče?
Dnešní generace konzumu a televizních reklam se vyznačuje značně
povrchním způsobem myšlení. Lidé přijímají cizí názory jako na podnose a
ztrácejí schopnost, nebo možná spíš ochotu je prosívat sítem vlastního uvažování.
Myslet bolí, pohodlnější je přijímat názory davu a neodlišovat se.
V křesťanské kultuře je po staletí znám zvláštní jev, i
když velmi řídký, kdy v určité době některé obrazy, či sochy Matky Boží
začnou ronit slzy. Katolíci to většinou vnímají jako mimořádné varování své
doby.
Následující zamyšlení je reakcí na mnohokrát zde propagovaný
článek „Prečo Mária plače.“
Cituji z článku: „Chuderka Mária, tí, ktorí ju milujů… jej
zlomili srdce.“
Následuje dokazování o nesprávnosti mariánské úcty.
Autor si
ani vůbec nevšiml, že vykopal jámu, do které nakonec sám spadl!
Vždyť celý
článek tak vyznívá jako protimluv. Oponent celým svým dokazováním zde vlastně svědčí
o pravosti „plačící“ Marie. Že je to ona, která pláče! Pokud ano, jak nás mohou obviňovat z modloslužby, že uctíváme démona?
Odpovězme si tedy po pravdě, kdo to vlastně pláče?
Je to skutečná Maria, Ježíšova matka – zarmoucená jednáním svých ctitelů (jak vyplývá
zcela jednoznačně z dalšího obsahu tohoto článku), nebo je to „Akožemária“,
démon Semiralis, jak jindy hlásají ti samí popírači mariánské úcty?
Když ti
stejní kritici mariánské úcty tvrdí, že jednou je to skutečně zarmoucená
Ježíšova matka, jindy zase, že je to démon, jen tím dokazují, že v tom nemají
vůbec jasno.
Svým dokazováním tak potvrdili, že katolíci mají vlastně pravdu, že uctívají
skutečnou Pannu Marii (kterou to údajně zarmucuje). Koho tedy katolíci, či
pravoslavní ve svých obrazech vlastně uctívají?
Pokud je jejich jednání
nesprávné, proti Boží vůli - a obraz je podle kritiků jen démon, jaký by měl
důvod plakat? Neměl by se spíš smát?
