Postoj jedné známé katolické světice k "jinověrcům".

Sv. Johanka je známá nejen jako svatá, ale také jako statečná žena bojující za práva Církve a své vlasti. Bez urážky ji můžeme označit za výjimku potvrzující pravidlo. Válečnický stav, rozuměno politicko-sociálně, jistě není ženám vlastní, neodpovídá jejich přirozenosti, ani cíli, k němuž byly Bohem stvořeny. Ovšem v dějinách můžeme nalézt právě zmiňované výjimky, jež Prozřetelnost vyvolila, a to k zahanbení mužů. Tam, kde byli muži přemoženi lhostejností, či dokonce zbabělostí, občas vystupují duchovně silné ženy, aby jim připomněly jejich povinnosti a ideály. A nemusí se jednat o boj fyzický, ale také duchovní, čehož důkazem je např. případ sv. Kateřiny Sienské, která v době církevní krize neváhala napomínat biskupy, ba i samotného papeže, aby se konečně chovali jako muži.


Málokdo ví, že sv. Johanka má i jistou souvislost s naší vlastí. Když k této světici dolehly zprávy o husitském běsnění a porušování práv Církve v zemích koruny sv. Václava, tak vyslala dopis, v němž husity neekumenicky napomíná a varuje před následky jejich konání. K naplnění svých svatých hrozeb však již neměla čas. Dva měsíce po sepsání dopisu byla církevními představiteli odsouzena jako kacířka, exkomunikována a následně upálena světskou mocí. Sv. Johanka i ve chvíli smrti zastínila svou odvahou a svatostí všechny nepřátelé. Byla a stále je důkazem toho, že zbabělost a nízká vypočítavost mohou zvítězit pouze dočasně, ba co víc, že jsou již předem poraženy pravou a pevnou vírou.

Datace dopisu není jistá, někteří historici uvádějí 3., jiní 23. březen 1430. Je smutnou ironií dějin, že jej nacházíme mezi dokumenty, které německý inkvizitor Johannes Nider OP (1380–1438) uvádí jako důkazy o kacířství sv. Johanky. Co se týče dopisu samého, tak byl sepsán latinsky augustiniánem otcem Pasquerelem, kterému jej sv. Johanka, jak měla ve zvyku, pravděpodobně diktovala ve svém barroisko-lotrinském nářečí. I když některé obraty mohou svědčit také o tom, že se jedná o překlad z nějaké prvotní francouzské verze. Důvodem zveřejnění dopisu není nabádání našich katolických žen k následování válečného tažení sv. Johanky či výzva k fyzickým útokům na jinověrce. Jedná se o svědectví pevné víry, křesťanského zápalu, který má na prvním místě na srdci práva Boha a Církve, a v tom příklad sv. Johanky neztratí nikdy na aktuálnosti.  

Ježíš, Maria[1] Již delší dobu ke mně, Johance Panně,[2] docházejí zprávy a hlasy lidí, že se z vás, pravých křesťanů, stali heretici a že stejně jako Saracénové ničíte pravou víru a bohopoctu, přijímáte bezbožné a nedovolené pověry a že není žádné hříšné či bláznivé věci, kterou byste si nedovolili udržovat a šířit. Pohrdáte svátostmi Církve, trháte na kusy články víry, pleníte kostely, ničíte a pálíte památečné sochy, vraždíte křesťany, protože zachovávají pravou víru. Co je to za běsnění? Jaká nenávist či šílenství vás sžírá? Víru, kterou všemohoucí Bůh, Syn a Duch Svatý zjevil, založil, nadal mocí a tisíckráte oslavil skrze zázraky, tuto víru vy pronásledujete, usilujete svrhnout a zničit. Jste slepí, nikoliv však z nedostatku zraku či chápání. Myslíte si, že uniknete trestu? Cožpak nevíte, že se Bůh postaví proti vašim bezbožným snahám a nedovolí vám setrvat v temnotě a omylu? Čím více se budete oddávat zločinu a rouhání, tím větší na vás čekají tresty a utrpení. Pravím upřímně, kdybych nebyla zaměstnána válkou s Angličany, přijela bych se na vás podívat již dříve; ale pokud zjistím, že jste se nenapravili, mohu opustit Angličany a vytáhnout proti vám. Pokud nebude vyhnutí, potřu železem vaše šílené a odporné pověry a zničím buďto vaši herezi, nebo váš život. Pokud byste dávali přednost návratu ke katolické víře a původnímu světlu, pak ke mně vyšlete posly a já jim řeknu, co máte učinit. Ale pokud ne, budete-li se nadále tvrdohlavě vzpírat bodci,[3] pak buďte pamětlivi, jaké škody jste napáchali a jakých urážek jste se dopustili a čekejte mne, která vám stejně tak oplatí silou lidskou i Boží.
V Sully, 3. března[4] českým heretikům Stvrzeno podpisem P. Jeana Pasquerela OSA.[5]