poslal Karels Píseň písní hebrejsky שׁיר השׁירים je možná jednou z opomíjených knih svatých textů Bible. Při jejím výkladu bychom si nejprve měli povšimnout literární struktury biblického textu. [1]
Při čtení zajisté zaregistrujeme řadu promluv mezi mužem a ženou. Píseň písní je mimoto zvláštní tím, že iniciativnější je žena, což není zcela běžné v blízkovýchodní literatuře. Rozdělme si tedy jednotlivé promluvy na konkrétní úseky. [2] Dospěli jsme společně k bloku třech promluv, kdy pospolu hovoří muž a žena.
Pro pochopení logiky knihy Písně písní je dobré si uvědomit, že láska
nedošla svého tělesného naplnění. Jakýmsi refrénem, jakýmsi ústředním
motivem, jenž v knize „rezonuje“, je fráze: „nebuďte a nezburcujte
lásku, dokud nebude chtít sama.“
V otázkách lidského těla, sexuality v průběhu dějin panovaly přinejmenším dva názory. Oba názory jsou pastí, kterou se člověk může nechat polapit. Prvním názorem je, že lidské tělo, sexualita, sex je něco špatné. Prosazoval se mnišský způsob života, který byl pojímán jako ideál svatosti. Protipól tvoří přesně opačný názor, který nám chce vnutit představu, že je dobré si užívat života. Takzvaný volný sex, sex bez zábran s kýmkoliv a kdekoliv. Nepochybně jste podobné uvažování, vážení čtenáři, zaznamenali v dnešní době. Biblická kniha Písně písní nám však uštědřuje morální lekci, jakpak je to s naším lidským tělem a naší sexualitou.
Krása lidského těla a naše sexualita není něco nepatřičného, zač bychom se měli stydět. Kniha Písně písní je oslavou milostného vztahu mezi mužem a ženou, mezi dvěma milujícími. Na druhou stranu si je autor knihy velice dobře vědom svatosti vzájemné lásky dvou lidských bytostí. Láska a sexualita má Bohem přesně určené místo v tomto stvořeném světě, kde dochází svého jediného naplnění v monogamním svazku.
Možná jsme pod vlivem sdělovacích prostředků, jakými jsou televize, denní tisk, internet měli za to, že láska je příležitostný sex s tím, kdo se nám pro tu „kratochvíli“ právě namane. Moudrost svatých textů Bible, v našem konkrétním případě knihy Písně písní, nás však vyvádí z takové mylné představy! Pokud velice pozorně pročteme zmíněnou knihu, pak zjistíme, že zamilovanost nedošla svého tělesného naplnění. Láska, vztah dvou milujících lidí, muže a ženy je očekáváním na ten pravý okamžik, na tu pravou chvíli. [3]
Píseň písní je bezesporu sbírkou milostné poezie. Ani jedenkráte není zmíněno Boží jméno, terminologie knihy nás pravděpodobně přesvědčila, že jediným tématem je oslava vztahu dvou milujících. Přesto, už kvůli literární struktuře, je zde motiv, který přesahuje pouhý milostný vztah. Tímto motivem je očekávání. Očekávání na milovaného. Očekávání božího lidu na svého Mesiáše, Zachránce. Jak to vím? Vrcholem literární struktury textu je verš: „Spím, ale srdce mé bdí. Slyš, milý můj klepe: Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubice má, má bezúhonná, vždyť mám hlavu plnou rosy, v kadeřích krůpěje noční.“ (5:2) [4]
Téměř identickou myšlenku nalezneme v biblické knize Zjevení, konkrétně ve verši 3:20 „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ Právě tento text, text z poslední knihy Zjevení určuje směr výkladu biblické knihy Písně písní. Píseň písní je o očekávání milované (církve) na svého ženicha (Ježíš Kristus). Čtením Písně písní zjišťujeme, že milovaný je vně, žena slyší hlas, zná jej, ale nedochází ještě k naplnění vzájemného vztahu.
Závěr: Píseň písní má přinejmenším dvě možné roviny výkladu. Jeden výklad je morální, etický, který nás má poučit o tom, že krása lidského těla není nepatřičná. Sex, sexuální chování je přirozeným chováním každého z nás, ovšem za konkrétních Bohem daných podmínek. Láska dvou lidí dochází svého naplnění pouze v monogamním svazku. Druhým výkladem je očekávání církve na svého Mesiáše. Myšlenka „Spím, ale srdce mé bdí.“ (5:2) je nám zcela jistě povědomá, jde o podobenství o družičkách. [5] Je psáno, že všechny usnuly, ale i přesto se nakonec pět rozumných družiček na svatbu dostalo. Pán Ježíš vyzývá závěrem onoho podobenství k bdělosti. Píseň písní je o očekávání na ten správný okamžik, na tu správnou chvíli. Text nás může povzbudit k trpělivému bdělému očekávání na druhý příchod Ježíše Krista, kdy s Ním budeme už na věky a navždy.
Poznámky:
1. Článek by nemohl vzniknout, kdybych nebyl v roce 2001 na studijním pobytu s Jacquesem Doukhanem.
2. a Ona 1:2-7 on 1:8-11 ona 1:12-14 on 1:15 ona 1:16 on 2:2 ona 2:3-10 b on 2:11-15 ona 2:16-3:11 on 4:1-15 ona 4:16 on 5:1 ona 5:2a on 5:2b c ona 5:3-6:3 on 6:4-7:9 ona 7:10-12 on 7:13 ona 7:14-8:12 on 8:13 ona 8:14 Struktura knihy vykazuje pravidelnou strukturu, snad kromě pasáží, kde hovoří dcery Jeruzalémské např. 6:1
3. Jacques Doukhan navrhuje v textu 2:4 slova הביאני užít namísto minulého času uvedl mě imperativu uveď mě, což je možné díky odlišné vokalizaci. V každém případě láska dvou milujících není naplněna.
4. Literární struktura celé knihy je sepsána do tzv. chiastické struktury, kdy vrchol tvoří právě verš 5:2
5. Mt 25:1-13
