poslal Nepřihlášený Rozhovor s Alešem Navrátilem
Aleši, již dvanáct let stojíš po boku bratra biskupa. V této době
vznikala dnes již úctyhodná řada jeho knih. Nakolik jsi „viděl do
kuchyně”?
„Do kuchyně” jsem měl možnost nahlížet dle mého soudu dostatečně.
Mnohokrát se se mnou bratr biskup radil o koncepci svých knih, někdy
o jednotlivých údajích - zda jsou vhodné ke zveřejnění apod.
Jak došlo prosím tě k tomu, že člověk, který celý život tvrdí, že
se „rozhádal s perem”, napíše řadu knih, která se jednomu člověku
pronese?
Bratr biskup to označuje za zázrak z Boží milosti a mně nezbývá, nežli souhlasit. Je fakt, že tomuto zázraku řada lidí přispěla.
Jak ses na přípravě knih podílel ty sám?
Jak jsem již zmínil, já určitě nejméně. Sem tam radou, předmluvou či
doslovem. Největší tíhu dle mého soudu nesli korektoři. Není snadné
převést mluvené slovo (bratr biskup své knihy diktuje) do písemné
podoby. Vím o Marušce Ribárské, která se napracovala zřejmě nejvíce.
Zasvěcení by mohli jmenovat řadu dalších, kteří se podíleli na
přepisování, češtinářských korekturách atd. Dík patří zajisté
i vydavatelskému týmu našeho nakladatelství, ve kterém všechny knihy
vyšly.
Které z nich vidíš jako klíčové?
Neodpovím. Bratr biskup má skutečné apoštolské pomazání, je
přirozeným vůdcem církve. Proto se ve svém životě vždy soustředil na
věci nejpodstatnější. Stejně tak při psaní svých knih. Těžko budeš
vybírat byť jen jednu, kterou by církev mohla postrádat.
Dobrá, mohl bys jednotlivé tituly krátce představit?
První byla autobiografická kniha, která kupodivu vyšla původně
v angličtině pod názvem „Prisoner cell 304” napsaná ve spolupráci
s Jimem Dunnem. Teprve následně byla přeložena do češtiny s názvem
„Šedesát dnů pro Krista”. Pojednává o jedné z nejobtížnějších kapitol
života bratra biskupa - o době jeho věznění v roce 1982. Historie knihy
je popsána v následných knihách - její opakování by bylo nošením dříví
do lesa.
V čem konkrétně vidíš jedinečnost této knihy?
My letniční si občas dovolíme zdánlivou duchovní nadsázku. Tak i já,
když řeknu, že největší význam této knihy vidím v tom, že byla
prioritně napsána z popudu Ducha svatého, který nám tedy určitě chtěl
její obsah sdělit. Původně vzniklé zápisky, které se později staly
podkladem knihy, nechtěl bratr biskup nikdy zveřejnit. V redakční práci
na nich a následném vydání, ke kterému došlo až řadu let po jejich
napsání, hrál hlavní roli Boží pokyn.
Kniha je dodnes vynikající pomůckou, když chceme bratra biskupa
představit ať již Čechům či bratřím ze zahraničí. Anglický originál
toto umožňuje bez problémů a již nespočítám bratry, kteří se velmi
pochvalně zmiňovali o knize samotné i osobním přínosu, který si z její
četby odnesli.Co následovalo?
V další knize jsem měl do značné míry prsty já sám. Viděl jsem za
důležité, aby základní teologické pohledy naší církve již nebyly
předávány pouze „ústní tradicí” případně jejich zlomky na
audiokazetách, ale aby byly k dispozici v písemné podobě. Tak vznikly
„První kroky” od kolektivu autorů, jejichž obsah však ve svém původu
vychází z vyučování bratra biskupa, prostřednictvím kterého vedl církev
v předchozích letech až desetiletích. Proto je uveden jako hlavní autor
knihy.
A co eschatologie (nauka o posledních věcech světa a člověka)?
Další klíčová kniha. V minulosti byly naše sbory rozbíjeny
branhamisty právě z toho důvodu, že naše církev nebyla v této oblasti
dosti biblicky připravená. Tato kniha toto bílé místo účinně zaplnila.
Zeptám se na knihu další: Proč zrovna „Skutky”?
Bratr biskup tuto knihu Nového zákona vyučuje na naší biblické škole
v Kolíně, takže učebnice byla žádána... Z mého pohledu nicméně výběr
knihy není náhodný. Naše církev v čele s bratrem biskupem v uplynulých
desetiletích prožívala svým způsobem „Knihu Skutků”. - Vznik prvních
sborů, budování struktury církve, zápas o ni, útoky zvenčí i zevnitř.
Toto vše vidím jako skutečnou analogii. Je dobré, mohou-li si lidé
srovnat historii naší církve s historií první církve. Mohou porovnat
shody i rozdíly.
Řekl jsi „historii naší církve”. To souvisí s další řadou knih, není-liž pravda?
Ano, šest dílů „Historie” naší církve skutečně následovalo a jejich
postupný vznik nebyl určitě snadný. Původní redakční záměr byl
podstatně skromnější, ale jak materiálů přibývalo, přibývaly i další
díly. Historikové více ocení díly obsahující kopie historických
dokumentů, laik beletristické zpracování dílů zbylých.
Bude něco následovat?
Bratr biskup již byl opakovaně žádán vedením církve o další titul,
který jsme viděli za potřebný, ale zatím nepadlo konečné rozhodnutí,
takže nechci předbíhat.
Děkuji ti za rozhovor.
Já také.
Ptal se Mgr. Pavel Slepička
Zdroj: Život v Kristu č. 4/2008
http://www.apostolskacirkev.cz/
