 |
Právě je 465 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:
oko
Ivanp
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116495764
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: Ženy a homosexuálové mají podobné mozky
Vloženo Čtvrtek, 19. červen 2008 @ 08:40:41 CEST Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Nová studie švédského Karlolinska Institutet ukázala, že mozek gay
mužů se podobá mozku heterosexuálních žen a podobné jsou si i mozky
lesbických žen a heterosexuálních mužů.
Skeny mozků devadesáti
dobrovolníků ukázaly, že u heterosexuálních mužů a lesbiček je pravá
strana mozku mírně větší, než strana levá. U gay mužů a
heterosexuálních žen však žádný podobný rozdíl v poměru hemisfér patrný
není. "Rozdíly, které pozorujeme, se nedají přisoudit jen našim dojmům.
Otázkou zůstává, jestli ke vzniku těchto rozdílů dochází už během
těhotenství nebo až později," potvrzují vědci z Karolinska Institutet.
Jak uvádí list The Metro, ačkoliv se otázkou, zda homosexualitu ovlivňují především biologické a genetické faktory nebo spíš prostředí, zabývá mnoho studií, definitivní odpověď stále ještě nemáme.
Ivanka Savičová a Pers Lindstrom, kteří se na výzkumu podíleli, říkají, že ze studie nevyplývá, zda rozdíly v poměrné velikosti stran mozku jsou zděděné anebo vznikají během těhotenství v důsledků vystavení určitým hormonům, například testosteronu. Jasné není ani to, zda nepoměr hemisfér sám o sobě je klíčem k sexuální orientaci. "Z našich pozorování plynou otázky, které by bylo zapotřebí zkoumat u větších skupin populace. Jen tak se můžeme dobrat lepšího porozumění neurobiologii homosexuality," dodávají vědci.
|
Homosexualita vzniká při raném vývoji mozku (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Čtvrtek, 19. červen 2008 @ 09:23:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Britští a švédští neurologové přišli údajně na to, co ovlivňuje homosexuální cítění člověka. Podle nich je to struktura mozku, která se vyvine u homosexuálních jedinců jinak než u těch heterosexuálních. Lesbičky mají podobnou strukturu šedé hmoty kůry mozkové jako heterosexuální muži, zatímco gayové mají mozek strukturně podobný tomu, který vlastní heterosexuální ženy. Studie několika předních britských odborníků přišla se závěrem, že mozky heterosexuálů a homosexuálů se skutečně liší strukturálně i funkčně. Bylo dokázáno, že mozek lesbiček má menší podíl šedé hmoty – buněk zpracovávajících signály jdoucích od smyslů – než mozek heterosexuálních žen. Lesbičky tak mají mozek velmi podobný tomu mužskému. Naopak mozek gayů se jeví více strukturně podobný s mozkem žen. Mozek gayů také velmi mocně reaguje na pohlavní hormony vyloučené v potu jiných mužů (potenciálních sexuálních protějšků) tak, jak je to typické pro mozek heterosexuálních žen. Větší mozek v. šedá hmota Například se také ví, že větší mozek u mužů a vyšší podíl šedé hmoty u žen je způsoben částečně působením pohlavních hormonů během děložního vývoje. Tyto hormony přitom v jistou kritickou chvíli určují také sexuální orientaci. Vědci z University College London použili velmi výkonný přístroj pro skenování mozku pomocí magnetické rezonance a sledovali osmdesátku mužů a žen, z nichž šestnáct tvořili gayové a 15 lesbičky. Obrázky ze skeneru prokázaly, že lesbičky měly proporce a distribuci šedé hmoty v mozku podobné mužským. "U homosexuálních žen byla šedá hmota kůry kolem nosu strukturně stejná jako u mužů," uvedli autoři v závěru své studie. Oblast kolem nosu je přitom zodpovědná za společenské a sexuální chování člověka. V přidružené studii pak Ivanka Savicová ze švédského Institutu Karolinska požádala 12 gayů, 12 heterosexuálních žen a 12 heterosexuálních mužů, aby přivoněli k potu různých mužů. Přitom sledovala pomocí magnetické rezonance činnost jejich mozku. Savicová zjistila, že přední část hypotalamu – oblasti související se sexuálním chováním – silně reagovala jak u heterosexuálních žen, tak u homosexuálních mužů. Heterosexuální muži reagovali na pot stejného pohlaví jen velmi slabě. To znamená, že mozek gayů je funkčně shodný s tím, který mají heterosexuální ženy. Savicová v druhém pokusu testovala mozek 12 lesbiček a zjišťovala, jak budou reagovat na pot mužů a na pot žen. Homosexuální ženy vykazovaly silnou reakci na pot žen tak, jak je to typické pro reakci mozku u heterosexuálních mužů. Studie byly publikovány v odborném časopise Public Library of Science, respektive ve Věstníku Národní akademie věd (Proceedings of the National Academy of Science). zdroj: z d e |
|
|
Re: Ženy a homosexuálové mají podobné mozky (Skóre: 1)
Vložil: nula v Čtvrtek, 19. červen 2008 @ 12:01:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | V každém případě mozky se musí změnit nebo brzo začnou na homosexuály létat sirné koule božstva kněze L. Halíka |
|
|
Re: Ženy a homosexuálové mají podobné mozky (Skóre: 1)
Vložil: vassil v Čtvrtek, 19. červen 2008 @ 12:11:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | zajímalo by mě (a to říkám bez jakékoli ironie) jak je to pak z mozky těch, co "homosexuály" (anebo lesbičkami) byly ale už nejsou? asi ne blbost tvrdit že se jim po změně orientace změní i mozek. Dále by se dalo zkoumat jak jsou na tom bisexuálové? A když jsme u těch "vyléčených" homosexuálů, pokud někdo "opustí" tuto orientaci a stane se z něj (zase) heterosexuál, můžu o něm vlastně tvrdit že homosexuálem byl, anebo už by bylo namístě hledat jiné označení (tuto otázku kladu hlavně z důvodu že někteří tvrdí že se homosexualita léčit nedá, jenže ti "vyléčení" lidé se mezi náma pohybují...)?
|
Re: Vassilovi - Dá se léčit homosexualita? (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Čtvrtek, 19. červen 2008 @ 12:53:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Myslím si, že těch případů vyléčených homosexuálů je opravdu velmi málo. O tom jaká je skutečnost nám nejlépe podávají informace kvalifikovaná, odborná a vědecká vyjádření. Ovšem za zázraky uzdravování nestojí člověk, ale Pán Bůh. Pro Něho snadné, pro člověka nemožné.
Homosexialita je věc vrozená
Podle londýnských vědců není vůbec pochyb o tom, že je homosexualita dána člověku geneticky. Za naprostý nesmysl považují tamní odborníci tvrzení, že si lze sexuální orientaci snad volit, nebo že by se dokonce dala naučit.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Psychobiolog Qazi Rahman z University of East London a odbornice psychologii osobnosti Glenn Wilsonová z University of London srovnali dosud všechny známé studie z celého světa. V jejich studii byly zahrnuty mezinárodní výzkumy z oblastí psychologie, neurověd, genetiky, endokrinologie a evoluční biologie. Srovnáním a kritickým zhodnocením všech výzkumů došli Britové k přesvědčení, že sexuální orientace je dána ještě před narozením člověka. Je založena na kombinaci genů a hormonálního působení v děloze matky.
Podle doktora Rahmana již v roce 1990 odhalil psychobiolog Simon LeVay rozdíly mezi homosexuálními a heterosexuálními muži v malých oblastech mozku. Ve studii z roku 1993 zase odborníci zjistili, že gayové a heterosexuálové mají také rozdíly na chromozómech. Právě na počátku devadesátých let nastal podle doktora Rahmana opravdový boom ve výzkumu homosexuality a mnohé studie vznikaly bez toho, aniž by o sobě vědci tušili. Právě jeho práce a práce kolegyně Wilsonové poprvé analyzuje a sumarizuje všechny dosud vzniklé studie. „Neexistuje žádná studie, jež by prokázala, že se dá homosexualita naučit,“ prohlásil v listu The Guardian Qazi Rahman.
Zajímavý je také objev, že zvláště muži jsou buď gayové, nebo heterosexuálové se slabým počtem bisexuálů, ženy velmi často pociťují přitažlivost k oběma pohlavím.
Zdroj: TA Famous (Londýn)
………………………………………………………………………………………………….........................................................................................................
Vážený pane profesore,
rád bych se Vás zeptal, jak je to s těmi různými odchylkami od heterosexuální orientace (homosexualita,
pedofilie atd.) Jsou podle Vás vrozené nebo získané? A dají se změnit? Děkuji za odpověď,
Antonín Konečný
Brno
Odpovídá Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych. :
To je otázka, kterou donedávna měli jak laici tak odborníci pro sebe jasně vyřešenu. Zatímco laici většinou považovali člověka s odlišnou sexuální orientací za zvrhlíka, plně zodpovědného za své chování, odborníci měli mnoho poznatků o tom, že vloha k sexuálnímu chování včetně orientace a celé struktury komunikace s partnerem se utváří v určitém kritickém období ještě před narozením, tedy během těhotenství matky. Výsledný vzorec povstává ze střetu genetické výbavy, vlivu hormonů a dalších, ne zcela probádaných činitelů. „Pud“ v tomto smyslu je vrozen. Dotyčný za svou orientaci nemůže, ale za své sexuální chování rovněž více méně zodpovídá, ovšem jenom asi tak jako většina „normálních“ lidí (pozor – i u nich je s tím mnoho malérů od rozvodů a nechtěných těhotenství až po pohlavní choroby!). S určitou nadsázkou si lze představit, že takový pedofilní sadista-vrah je v naší společnosti na tom asi tak, jako bychom byli my ve společnosti, kde normální heterosexuální poměr se ženou se trestá doživotím nebo někde i smrtí: někteří by se ovládli, jiní ne. Z těch, co by se neovládli, by některé chytli, jiné ne. A z těch, co by chytli, by to některým dokázali, jiným nikoli. A z těch, kterým by to dokázali, by některé popravili, jiné nikoli. Tato řekněme konceptuální idyla byla nedávno narušena poslancem za KDH na Slovensku, Alojzem Rakúsem, který z křesťanských pozic snesl důkazy o tom, že to např. s homosexualitou není tak jednoduché a že ji lze během života korigovat. Vysloužil si tím posměch, protože odborníci jsou stále jednotni: sexuální deviace jsou vrozené; navíc homosexualita byla ze seznamu nemocí a poruch už dávno vyškrtnuta, takže to není deviace. Nejde o nemoc, ale o „gusto“. Problém je ale v tom, že Alojz Rakús je jedním z nejvdělanějších a nejvlídnějších psychiatrů, jaké jsem kdy poznal. Proto nelze jeho přístup jen tak smést se stolu. Jako zastánce většinového odborného proudu se však domnívám, že potíž může být i v rozdílu mezi deviantním chováním a deviací. Ne každý totiž, kdo se neobvykle sexuálně chová, je skutečně deviant. Slídič pozorující dírou po suku v kabinkách na plovárně převlékající se dívky může být buď skutečný voyeur anebo pouhý puberťáček, co mu to nedá. Tře-li se kdosi v mačkanici v tramvaji genitálem o cizí ženu, může to být vskutku froteur, ale také pouze odvážnější zájemce. A tak bychom mohli jít dál. I heterosexuálové se za určitých okolností (například po třech letech na ponorce nebo v katolickém semináři) mohou někdy chovat homosexuálně. Pak ovšem nejde o pravou homosexualitu. Tím vším se problém zamotává, takže každý z výše uvedených názorů má v něčem svou oporu. Opakuji však znovu, že pravá deviace je z velké části vrozená a v tomto smyslu nepřecvičitelná.
……………………………………………………………………………………………………………........................................................
Stanovisko Americké psychiatrické společnosti
k tzv. léčení homosexuality
Dozorčí rada Americké psychiatrické asociace (APA) schválila v tomto roce následující stanovisko své komise pro psychoterapii prováděnou psychiatry (COPP):
Stanovisko COPP k terapii usilující o změnu sexuální orientace (reparativní či konverzní léčba)
Preambule:
V prosinci 1998 vydala Dozorčí rada stanovisko, že Americká psychiatrická asociace odmítá psychiatrické léčení, směřující k nápravě či změně sexuální orientace:
Americká psychiatrická asociace odstranila homosexualitu ze seznamu duševních chorob DSM již v roce 1973. V roce 1987 byla při další revizi DSM-III-R vyřazena také egodystonní homosexualita.
Dosud však APA neměla formální stanovisko k léčbě usilující o změnu sexuální orientace pacienta, tzv. reparativní či konverzní terapii. V roce 1997 vydala APA oficiální stránku k homosexuálnímu a bisexuálnímu tématu. Zde uvedla, že chybí jasný průkaz efektu reparativních terapií směřujících ke změně sexuální orientace.
Možná rizika reparativních terapií jsou velká a zahrnují depresi, úzkost a sebedestruktivní chování. Terapeutův souhlas se společenskými předsudky vůči homosexualitě totiž může posílit sebeodmítavé až nenávistné cítění pacienta. Mnoho pacientů, kteří podstoupili reparativní terapii, uvedlo, že byli nesprávně informováni, že homosexuálové jsou osamocení a nešťastní jedinci, kteří nemohou dosáhnout přijetí nebo spokojenosti. Byla opomenuta možnost, že i gay či lesbička může žít ve šťastném a uspokojivém partnerském vztahu a nebyly zmíněny jiné léčebné přístupy, jak se vyrovnat se společenskou stigmatizací. APA uznává, že během psychiatrické léčby mohou být přítomny klinické příznaky vedoucí lékaře k pokusům o změnu sexuálního chování.
Několik velkých odborných organizací, jako Americká asociace psychologů, Národní asociace sociálních pracovníků a Americká akademie pediatrů vydaly stanoviska proti reparativním terapiím, protože se obávají poškození pacienta. Také APA již v minulosti vyjádřila jasný postoj proti diskriminaci, předsudkům a neetickému léčení v mnoha případech včetně diskriminace na bázi sexuální orientace.
Proto APA odmítá jakékoli psychiatrické léčení, jako reparativní nebo konverzní terapii, které je založeno na předpokladu, že homosexualita je duševní poruchou sama o sobě a předpokladu, že pacient by měl(a) změnit svou homosexuální orientaci.
Proto se APA připojila k výše jmenovaným profesionálním organizacím, které oponují či jsou kritické k reparativnímu léčení.
Následující stanovisko COPP rozšiřuje a rozpracovává výše zmíněné stanovisko, aby dále oslovilo laickou a profesionální veřejnost v postojích k léčbě, která usiluje o změnu pacientovy sexuální orientace či pohlavní identity. Spíše rozšiřuje než nahrazuje stanovisko APA z roku 1998.
V minulosti byla homosexualita považována za nemoc. To podporovalo společenské morální odsuzování stejnopohlavních vztahů. V současnosti je považování homosexuality za duševní poruchu známkou snahy diskreditovat vzrůstající sociální přijímání homosexuality jako normální varianty lidské sexuality. Případná možnost změny sexuální orientace byla výrazně politizována. Plnoprávná integrace gayů a lesbiček do americké společnosti je bržděna těmi, kdo se jí obávají jako morálního zla a škodlivosti pro společnost. Politická a etická debata kolem tohoto problému opomíjí vědecké názory a upřednostňuje prosazování motivů a dokonce osobnostních zvláštností na obou stranách spektra. Tento dokument se pokouší vnést částečně světlo do tohoto ožehavého tématu.
Byla vyhodnocena validita, efektivita a etika klinických pokusů o změnu sexuální orientace jednotlivce. Dosud neexistují vědecky potvrzené studie, které by zřetelně potvrzovaly úspěšnost nebo naopak škodlivost reparativního léčení. Vědecké poznatky o výběrových kritériích, rizicích a výhodách léčby a její dlouhodobé výsledky jsou nedostatečné. Odborné písemnictví se skládá spíše z kasuistik jednotlivců, kterým se změna sexuální orientace podařila, dále těch, kteří ji hodnotili jako škodlivou a dalších, kteří se o léčbu nejprve pokusili a později své rozhodnutí změnili.
Při nedostatku klinických dat o pacientech je možné hodnotit teorie, které ospravedlňují provádění tzv. reparativních či konverzních terapií. Především nejsou v souladu s odborným postojem Americké psychiatrické asociace z roku 1973, který odmítl považovat homosexualitu jako takovou za duševní chorobu. Teorie reparativních terapeutů však definují homosexualitu jako narušení vývoje nebo jako závažný psychopatologický symptom, případně kombinaci obojího. V posledních letech někteří ze zastánců těchto teorií otevřeně integrovali starší psychoanalytické teorie, patologizující homosexualitu, s tradičními náboženskými odmítavými postoji.
První odborné kritické postoje k těmto názorům pocházely od sexuologů. Později se k těmto kritikům připojili i ostatní psychoanalytici. Vzrůstá rovněž počet teologů, kteří argumentují proti tradiční, biblické interpretaci odmítající homosexualitu, a jež je zdrojem religiózních typů reparativní léčby.
Doporučení Americké psychiatrické asociace:
1. Americká psychiatrická asociace potvrzuje své stanovisko z roku 1973, že homosexualita jako taková není diagnostikovatelná duševní porucha. Současné snahy o obnovení patologického pohledu na homosexualitu a zároveň o její léčení často nejsou vedeny vědeckými nebo psychiatrickými poznatky, ale spíše náboženskými a politickými silami, které odmítají přiznat gayům a lesbičkám plná občanská práva.
APA dává včasné, jasné a odborné stanovisko, že prohlašování homosexuality za léčitelnou chorobu je výsledkem akcí politických a náboženských skupin.
2. Z hlediska odborných principů by terapeuti neměli hodnotit výsledek své léčby pod tlakem či výrazným vnějším vlivem. Psychoterapeutické způsoby vedoucí k vyléčení homosexuality jsou založeny na vývojových teoriích, jejichž odborná hodnota je pochybná. Individuální případy vyléčení jsou vyvažovány kasuistikami psychologického poškození pacienta. V posledních čtyřiceti letech reparativní terapeuti neprovedli odborný výzkum, který by potvrdil jejich teorie o vyléčení. Pokud nebude takový výzkum předložen, pak APA doporučuje z etických důvodů odstoupit od pokusů změnit sexuální orientaci pacienta, protože je třeba mít na mysli základní etické medicínské pravidlo: Především nepoškodit.
3. Literatura o reparativních terapiích užívá teorie, které jen obtížně umožňují přijmout vědecká výběrová kritéria pro způsoby léčení. Tato literatura nejenže ignoruje vliv sociální stigmatizace gayů a lesbiček na vytváření motivace k léčení homosexuality, ale sama literatura k této stigmatizaci dále přispívá. Tyto zdroje rovněž zdůrazňují přednosti léčení a zároveň opomíjejí možná rizika pro pacienta. APA doporučuje provedení seriózního výzkumu Národním institutem pro duševní zdraví a akademickými výzkumníky, který by upřesnil rizika a výhody reparativních terapií.
Přeložili: MUDr. Ivo Procházka a PhDr. Petr Weiss
…………………………………………………………………………………………………………………..............................................................................................
dokument o homosexualitě: Problematika homosexuálních vztahů
sympozium o homosexualitě: Záznam přednášek Dr. Michaela Pearsona
|
]
Re: Re: Vassilovi - Dá se léčit homosexualita? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 19. červen 2008 @ 14:27:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Zní to velmi vědecky. A spousta titulů k tomu. Kdo by ještě mohl pochybovat?
Co na tom, že naše poznání je dílčí a v tomto případě téměř žádné.
"Vědecké" argumenty typu: " Výsledný vzorec povstává ze střetu genetické výbavy, vlivu hormonů a dalších, ne zcela probádaných činitelů."
mluví za všechno.
Před pár staletími by vážený vědec se stejným zaujetím hájil geocentrický princip.
Nevím, zda se některý člověk rodí s homosexuálními sklony, docela určitě ale vím, že člověk se homosexuálem stává v průběhu svého života.
|
]
Re: Re: Re: Vassilovi - Dá se léčit homosexualita? (Skóre: 1)
Vložil: nula v Čtvrtek, 19. červen 2008 @ 23:11:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | --Co na tom, že naše poznání je dílčí a v tomto případě téměř žádné.--
To bych zas netvrdil,že žádné a ve vědě je každé poznání dílčí
--Před pár staletími by vážený vědec se stejným zaujetím hájil geocentrický princip.--
na to byli odborníci hlavně v církvi
--Nevím, zda se některý člověk rodí s
homosexuálními sklony, docela určitě ale vím, že člověk se homosexuálem
stává v průběhu svého života.--
Ono je to snad u heterosexuálů nějak jinak?:-)
|
]
Re: Re: Re: Re: Vassilovi - Dá se léčit homosexualita? (Skóre: 1)
Vložil: jirka_ v Pátek, 20. červen 2008 @ 11:38:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | -na to byli odborníci hlavně v církvi-
to je hodně podivné tvrzení, "církvi" totiž snad nikdy nešlo o odbornost vědeckého poznání, ale poznání náboženského - je sice pravda, že na základě Bible možná hájila určité vědecké poznatky, ne ale vždy a ve stejné intenzitě. Psát ale, že "na to byli odborníci hlavně v církvi" je podle mě nesmysl a obhajováním neobhajitelného, totiž že i např. astronomie nikdy nedocházela k chybným závěrům.
Takže, souhlasím s okem a myslím si, že není pravda, "že na to byli odborníci hlavně v církvi" - odborníci toto tvrdící byli mimo církev a nebylo jich právě málo. V církvi tento názor možná zastávali. |
]
Re: Re: Ženy a homosexuálové mají podobné mozky (Skóre: 1)
Vložil: Libby v Čtvrtek, 19. červen 2008 @ 14:12:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ze zije mnoho muzu, kteri provozovali homosexualni styky a vratili se k heterosexualite vim moc dobre. Staci se divat kolem sebe. Tak napriklad, v dobe kdy byl Culture Club na vrcholu, tak Boy George mnel styk se svym bubenikem. Mimochodem ten bubenik byl velice pohledny muz. Dnes ten bubenik zije v manzelstvi se zenou a maji, myslim, tri deti. Videla jsem ho na videu, kde mluvil o svem pusobeni v Culture Club. Take Mick Jager a David Bowie meli nejake homosexualni ulety, ale nepokracovali v tom a David Bowie je zenaty s modelkou a Jager je znamy suknickar. U mnohych jde o to, ze "roupama nevedi co delat" a zkousi vsechno, ale nekteri tomu propadnou a nekteri zase maji ty sklony uz vrozene. Hrichy se v lidstvu projevuji vselijak. Nemoci, postizeni, deformity, nedostatecnosti, to jsou vsechno nasledky hrichu mnoha pokoleni lidstva. Problem je v tom, ze ti homosexualove, co ty sklony maji vrozene, tvrdi, ze kdyz se tedy tak narodili, ze za to nemohou a musi se to uznat jako normalnost. Jenze nemocni vedi, ze nemoc normalni neni a chteji se uzdravit. Homosexual, ktery prizna, ze neni normalni, je na dobre ceste se uzdravit, protoze to priznani je ta nejsilnejsi zbran proti tomu. A o takovych jsem take videla film, kde otevrene mluvili o svych zivotech a jejich manzelky se k tomu take vyjadrovaly. Byli tam i nekteri, kteri tu cestu k heterosexualite vzdali. My nemame vest zadny boj proti homosexualite, ale sirit evangelium, byt nasledovnici Krista. U nas uz homosexualove a lesbicky zadaji, aby bylo ustaveno, ze manzelstvi muze a zeny neni zadna norma, ale manzelstvi jakekoliv. Aby se vubec nedelal rozdil v sexu. |
]
Re: Re: Ženy a homosexuálové mají podobné mozky (Skóre: 1)
Vložil: nula v Čtvrtek, 19. červen 2008 @ 16:08:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Homosexualita již pár desítek let není vědci považovaná za nemoc .Také v přírodě vidíme,že je i mezi zvířaty. Termín "vylečený homosexuál" mi jaksi zavání církevní propagandou.Obvykle se ukáže,že takový člověk tento svůj sexuální pud jen potlačuje silovou vůle respektive nové víry,kterou začal praktikovat podobně jako když kněz drží celibát a přesto se svých sex. pudů mezbaví.Četl jsem názor,že žádný člověk není 100 % heterosexuální,ale u většiny lidí heterosexualita dominatně převažuje tudíž ti tzv. vyléčení homosexuálové mohou kolísat na hranici a jsou to vlastně bisexuálové. |
]
|
|
|
|
