Žila, byla v jedné zemi krásná, chytrá a emancipovaná princezna. Když jednou seděla ve své nádherné zahradě na břehu potoka a zabývala se feministickými meditacemi, Vyskočila z potoka žába a řekla ji:

"Jsem zakletý zlým čarodějem. Stačil by jediný tvůj polibek, abych se znovu proměnil v pohledného, urostlého a elegantního muže. Pak se můžeme vzít a žít šťastně na tvém zámku s mou matkou. Budeš mne moci milovat, připravovat moje jídlo, prát moje košile a rodit moje děti. Budeme velmi šťastni.“



Tentýž večer si princezna, při vychutnávání lehce osmahnutých žabích stehýnek ve vinné omáčce, pomyslela:

„Tos uhod, blbečku“