Grano Salis - SVOBODA HOMOSEXUÁLŮ KONČÍ, TAM KDE ZAČÍNÁ SVOBODA DĚTÍ MÍT TATÍNKA A MAMINKU!

poslal Nepřihlášený

SVOBODA HOMOSEXUÁLŮ KONČÍ, TAM KDE ZAČÍNÁ SVOBODA DĚTÍ NA JEJICH PŘIROZENÉ PRÁVO MÍT TATÍNKA A MAMINKU!

TO JE TISÍCE LET NORMÁLNÍ A PŘIROZENÉ!

DŮKAZ EXISTENCE "VROZENOSTI" HOMOSEXUALITY V PŘÍRODĚ

http://www.ceknito.sk/video.php?id=13500

http://www.ceknito.sk/video/107363

Záběry jasně vyvrací další podvod max. 1% homosexuálních spoluobčanu (viz. Nejsou 4%
http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=8023&mode=&order=0&thold=0 )
když nám tvrdí, že je homosexualita běžná i v přírodě a proto prý lidský sex do konečníku (otvor na hovínka) je prý normální a ještě tomu říkají láska. Homosexuální vědci svoji "normalitu" dokazují celou řadou fotek na sobě kopulujících zvířat. Co na těch fotkách nikdy není? To je jíž zmíněná úchylnost homosexuálů, kteří si navzájem strkají pyje do konečníků, toto zvířata nedělají! To co nám homosexuálové chtějí vnutit, že je homosexualitou u zvířat (viz. Homosexuálové v říši zvířat http://bazi.cz/gay/vrisi.htm )
je pouze dorozumívacím znakem, kterým si zvířata rozdělují úlohy ve smečce či ve stádě a z níže vloženého odkazu záběrů je zřejmé, že jsou u toho rozdělování kompetencí i dost zblblí.

Necháte se i vy nadále klamat homosexuály, kteří nás vaří jako žáby, aby mohli získat na prznění do adopce děti? http://bleskove.centrum.cz/forum.phtml?id=35011&op=text&topic%5B%5D=530447,0
Homosexuál z USA adoptoval tři děti aby je zprznil a zavraždil

http://www.eyeoutforyou.com/news/local/2632366.html

-zde je o homovrahovi adoptovaných dětí detailně

Názory od jinud:
Novinky v biologické podmíněnosti sexuální orientace
http://logos.gl.cz/ls-dokumenty/podminenost.phtml

Autor: MUDr. Ivo Procházka tvrdí, že: Roselli 8-10% beranů vykazuje homosexuální preferenci.

Z KYNOLOGICKÉ DISKUSE NA FAUNĚ
http://www.ifauna.cz/rubriky/diskuse/vypis.php?r=7&thema=604580

Odpověď: Nedělám se iluze, že sexuolog MUDr. Procházka by ovládal etologii ovcí. Prostě jen citoval zdroj, který je pro něj z nějakých důvodů důvěryhodný. ( A hlavně se mu asi "hodil do krámu" . ) V poslední době jsme zahrnuti informační explozí a není snadné se v tom orientovat. Jsem zootechnik a ve svém oboru dovedu rozlišit seriózní informace od bludů, taky leckdy vidím, že autoři nějaké nové publikace jen opisovali a opisovali, jejich praktické zkušenosti jsou totálně nulové a tak se dopustí i prostých opisovačských chyb. Je to alarmující, ale nevím, co by se proti tomu dalo dělat.

Jiřina

Re: Homosexualita u psů Podle mě homosexualita není dána tím, kdo na koho skáče a který tělní otvor používá jako pářící.
Homosexualita je přece dána tím, že jedinec si vybírá za své sexuální partnery pouze a jedině partnery stejného pohlaví a opačné pohlaví v sexuálním chování ignoruje.
Taky jsem četla studii o tom, jak je minimálně 10% beranů homosexuálních a musím říct, že při dnešním počtu beranů u nás by to byl takový chovatelský problém, že by snad ovce v ČR vymřely po přeslici Berana skákajícího po beranech viděl každý, kdo s nimi přichází trošku do styku, ale berana, který nechá stát říjnou ovci a uchází se pouze a jedině o jiného berana - tak to ani ve snu !!!
Jak je tomu u psů, nevím, ale mám dalekosáhlé zkušenosti s hospodářskými zvířaty. Největší nepravidelnosti v sexuálním chování se projevuje u koz, ale vždy to má anatomický základ. Třeba výskyt hermafroditismu je až 6%, ale hermafroditi mají obojí genitálie, leckdy různě znetvořené, a chovají se podle okolností jednou jako samci, jednou jako samice, samozřejmě jsou neplodní. Toto u lidských homosexuálů NENÍ !
A taky sem nepleťte hermafroditismus žížal a hlemýžďů - tyto živočišné druhy jsou takto koncipovány přírodou a vadnou odchylkou by byl jednopohlavní jedinec.
A ani pohlavní chování přežvýkavců, šelem a lidoopů se nedá srovnávat - jsme přece jen úplně jiný živočišný druh, i když šimpanzům hodně příbuzný... A vůbec, proč se lidi ztotožňují s harémovým vzorcem chování a neztotožňují se s čápy nebo husami a jejich doživotními svazky ?
Jiřina

Re: Re: Re: Homosexualita u psů Když si beran - kozel - býk v přirozené plemenitbě nevšímá samic, souvisí to buď s jeho celkovým zdravotním stavem, nebo s nízkou hladinou hormonů a pravděpodobnou neplodností. Takový samec je urychleně chovatelem ze stáda vyřazen. Ale on by nejspíš neskákal ani po samcích, nedostatek samčích hormonů znamená vždy oslabené libido.
Prostě jsem se samcem preferujícím samce a opomíjejícím samice ve svém stádě nesetkala, neslyšela jsem o takovém vyprávět od kolegů-chovatelů, ani nečetla v učebnicích. Pohlavní pud má jeden jediný účel - zachování populace. Jestliže se objeví nějaká anomálie, je přírodním výběrem eliminována. V přecivilizované lidské společnosti však přírodní výběr přestává platit - už to tady přece několikrát bylo - Egypt, Babylón, Řím - lidi se začali chovat rozmařile a nepřirozeně a říše šla přes veškeré své výdobytky k šípku. A ona se historie ráda opakuje
Jiřina

Re: Re: Re: Re: Re: Homosexualita u psů Znovu se vší vážností a rozhodností můžu zopakovat - nesetkala jsem se s případem, že by samec hospodářských zvířat opomíjel říjné samice, ale naopak zároveň věnoval svou sexuální pozornost jiným samcům, neslyšela jsem žádnou podobnou zkušenost od jiných chovatelů a nečetla jsem o tom v učebnicích. 10% homosexualita by byla v přirozené plemenitbě vážným problémem, který by bylo nutno řešit. A berani se používají právě v přirozené plemenitbě, inseminace u ovcí se provádí v zanedbatelném měřítku. Známý a popsaný je hermafroditismus u koz - až 6%, ojediněle se vyskytuje hermafroditismus u skotu a to jen tehdy, když se narodí různopohlavní dvojčata. Jalovička bývá hermafroditní, a to ještě ne úplně pokaždé, a vada se v tomto případě nazývá freemartinismus. Přesné procento výskytu této vady nevím, setkala jsem se s ní v provoze jednou jedinkrát, ale v učebnicích je uvedena, popsána a leckdy obrazově zdokumentována. Hermafroditismus zmiňuji proto, že jeho výskyt v kozí populaci už menší problémy dělá, nezaměňuji ho s homosexualitou jako takovou. Hermafrodit sice vykazuje známky homosexuálního chování, dokonce pokud má k dispozici jedince obou pohlaví, tak se chová jako bisexuál, je ale anatomicky změněný a neplodný. Naproti tomu homosexuál se od heterosexuála anatomickou stavbou neliší a je plodný. Rozdíl je jen v té preferenci sexuálních partnerů.

Názory indiánů na homosexualitu

http://www.indiani.cz/web/articles.php?id=56

Nenašel jsem však žádnou zmínku, že by indiánští homosexuálové vychovávali samostatně děti neboť indiáni by nepřipustili výchovu dětí homosexuály v zženštilé typy, nicméně pracovali jako ženy a z toho se domnívám, že pomáhali v domácnostech.

Severoameričtí indiáni věděli co je normální a přirozené a proto i přes svoji velkou toleranci k nim, tak homosexuálům děti na výchovu nesvěřovali!

HOMOSEXUÁLOVÉ ZNEUŽÍVAJÍ DĚTI VÍCE JAK HETEROSEXUÁLOVÉ

http://www.prop.sk/sexualne_zneuzivanie_cirkev.html

Homosexuálni aktivisti radi tvrdia, že tí, ktorí zneužívajú deti sú heterosexuálni muži, čím odpútavajú pozornosť od ich vlastného vysokého stupňa sexuálneho zneužívania detí. Keďže 98% populácie tvoria heterosexuáli, je technicky správne povedať, že väčšinu zneužívania majú na svedomí homosexuáli…

…V štúdii z roku 1987 Dr. Stephen Rubin z Whitman College učinil výskum sexuálneho zneužívania detí školskými učiteľmi. V 122 prípadoch muži zneužívali dievčatá a v 14 prípadoch učiteľky chlapcov. Zistil tiež, že 59 homoseuálnych učiteľov zneužívalo chlapcov a 4 lesbické učiteľky dievčatá. Inými slovami, 32% všetkých prípadov zneužívania tvorili homosexuáli. Takmer tretina pochádza teda z menšiny, ktorá predstavuje 2 až 3 % populácie.
(domnívám se, že se autor nechal ovlivnit homosexuální propagandou o jejich „vysokém“ počtu)Vysoké percento zneužívania homosexuálmi je podobné aj v ostatných štúdiách:

V prieskume v Los Angeles z roku 1985 z 2628 dospelých z celých Spojených štátov, 27% žien a 16% mužov bolo sexuálne zneužitých. Sedem percent dievčat a 93% mužov bolo zneužitých dospelými rovnakého pohlavia. Znamená to, že 40% sexuálnych zneužívaní urobili homosexuáli. (Los Angeles Times, 25. – 16. august, 1985)

V prieskume vo Vermonte z roku 1984 zo 161 dospievajúcich sexuálnych delikventov 35 boli homosexuáli (22%).
(Wasserman, J., “Adolescent Sex Offenders—Vermont, 1984” Journal American Medical Association, 1986; 255:181-2)

V roku 1991 zo 100 zneužívateľov v zariadení Massachusetts Treatment Center for Sexually Dangerous People, tretina boli homosexuáli, tretina bisexuáli a tretina heterosexuáli.
(Dr. Raymond Knight, “Differential Prevalence of Personality Disorders in Rapists and Child Molesters,” Eastern Psychological Association Conference, New York, April 12, 1991)

Dr. Freund a Heasman z Clark Institute of Psychiatry z Toronta v dvoch štúdiách o sexuálnych delikventoch zistili, že 32 až 34% delikventov boli homosexuáli.
(Freund, K. “Pedophilia and Heterosexuality vs. Homosexuality,” Journal of Sex & Marital Therapy, 1984; 10:193-200)

Promiskuita v homosexuálních vztazích
http://www.homosexualita.cz/content.html?c=100#6
K dnešnímu dni nejdůkladnější práce na toto téma byla prezentována A.P. Bellem a M.S. Weinbergem v jejich knížce Homosexualities (Homosexuality) z roku 1978. Na základě této studie si můžeme udělat podrobnější obrázek o tom, jak vypadá homosexuální promiskuita, zvláště mezi muži. 74% mužských homosexuálů udalo, že mělo během svého života více než 100 partnerů, 41% mělo více než 500 partnerů a 28% více než 1000 partnerů! 79% označilo více než polovinu svých partnerů jako cizí a 70% udalo, že s více než polovinou mužů měli styk pouze jednou. Další studie stejných autorů z roku 1981 ukazuje, že pouze 2% homosexuálů zachovalo monogamii nebo semi-monogamii definovanou velmi velkoryse jako 10 a méně partnerů!...
…Jiní se snaží alarmující čísla o promiskuitě mezi homosexuály zamlžit argumentací o nevěrnosti, která se vyskytuje rovněž u heterosexuálních párů. Porušení monogamie je však u heterosexuálů výrazně nižší než u homosexuálů. Jedna práce z roku 1990 srovnávala výskyt porušení monogamie v průběhu posledního roku u různých skupin. U těsných homosexuálních partnerství udalo 79% alespoň jeden případ porušení monogamie v průběhu posledního roku ve srovnání s 19% u lesbiček, 10% u ženatých respektive provdaných heterosexuálních párů a 23% u spolužijících heterosexuálních partnerů. Také autoři již jednou citované studie Sex in America z roku 1994 prokázali, že 90% heterosexuálních žen a 75% heterosexuálních mužů nikdy nemělo mimomanželský styk.

Co samotní homosexuálové přiznávají naivní idealisté popírají
Dva spolužijící homosexuální muži D.P. McWhirter a A.M. Mattison (jeden psychiatr, druhý psycholog) se snažili prostudovat vzorek nejstabilnějších homosexuálních párů, které se jim podařilo najít. Ze 156 párů pouze 7 zachovalo sexuální věrnost; ze 100 párů, které žily spolu déle než 5 let nikdo nebyl schopen dodržet sexuální věrnost! Představy o věrném homosexuálním soužití zvláště u mužů jsou tedy ve světle současných výzkumů dalším neudržitelným mýtem o homosexualitě.

Proč nejsou homosexuálové vhodní k výchově dětí?

Průměrný homosexuál má 50 partneru (Kaslow) a na adopci jsou dva, tak dítě je vystaveno 100 lidem každý má 40 x větší šanci dítě zprznit než heterosexuál. To je 4000 větší šance ze dítě bude zprzněno. Riziko je, ale příliš velké než u heterosexuálů a případné testy se dají obejít.

Homosexuální "manželství" a adopce homosexuály

http://www.homosexualita.cz/content.html?c=101

Poslanec Karas ve své knize Krásný život pod psa na str. 147 píše: už se moc neví, že do roku 1994 bylo členem Mezinárodní asociace lezbiček a gayů i americké sdružení NAMBLA, prosazující legalizaci pedofilie, a to bylo i důvodem, proč tato mezinárodní organizace ztratila status pozorovatele u OSN.

Na str. 148 téže knihy Jiří Karas odpovídá na otázku: Jak hodnotíte tvrzení, že je lépe pro děti, aby byli vychovávány homosexuály než narušenou rodinou, kde jsou týrány? Nebo je lepší, aby dítě zůstalo v dětském domově?

J. Karas: Ti co takto mluví paradoxně dávají homosexualitu na stejnou rovinu s rozvrácenou rodinou. Prostě každé dítě potřebuje otce a matku, aby mohlo plně rozvinout všechny své vlohy, jinak vždy nutně trpí.

Z novin
V Česku je 227 dětských domovů až na výjimky zde nenajdeme sirotky, kterým se rodiče zabili, nebo je nechtějí. V dětských domovech žije na osm tisíc dětí z nichž 95% má oba rodiče a naprostá většina těchto dětí bere ústavní zařízení jako přechodnou stanici, touží po svých rodičích a ráda se vrací domů.Naše zem má prvenství v Evropě v držení dětí v dětských domovech protože neumíme pracovat na úrovni prevence, ale za posledních sedm let ubylo 20% pracovníků a tak na jednoho pracovníka připadá 350-600 rodin. To se podle šéfa odboru Jiřího Pilaře nedá stihnout. Stručně řečeno stát svévolně odebírá děti z funkčních rodin jenom k vůli ekonomickým poměrům rodin.

Problémem je, že do ústavů přichází děti psychopatické, které mají nevratně rozjeté asociální chování a u, kterých je návrat k normálu téměř nemožný.

Kráceno z informací p.Perknerové, p.Pluhaře a p.Hoška Deník Bohemia

Názor
V ČR dostatek neplodných heterosexuálních rodin a i těch, které by přibrali ke svým vlastním dětem další děti a rádi by jim dali domov a lásku a to i přesto, že naše země má v Evropě nejvíce dětí v dětských domovech. Heterosexuálové mají přednost před homosexuály a pokud přesto někdy dostanou homosexuálové děti do adopce znamená to, že bylo přeskočeno pořadí. Problémem jsou tady i mnozí ředitelé dětských domovů, kteří čím více dětí mají tím větší dotace od státu pro dětské domovy mají místo toho, aby to bylo obráceně. Mnohé heterosexuální rodiny čekají celá léta na možnost vzít si dítě z dětského domova. Ať dá stát adoptivním heterosexuálním rodinám, nebo pěstounům to co ročně přispívá (dětské domovy kolem 210 tis. pěstouni kolem 70 tis.)na děti v dětských domovech. Ať ředitelé dětských domovů přestanou na talentované děti lovit sponzory a tyto děti dají do adopce! Říkám, že potom budou dětské domovy prázdné. Děti, které jsou zadržovány v dětských domovech mnohdy v 18letech končí na ulici. Ty děti, by měli z dotací, které dětské domovy prohýří dostat od státu vlastní bydleni!

Homosexuálové ve svých vztazích děti nerodí proto na děti nemají právo!

Copak si homosexuálové nevzpomínají na to jak byli oni sami zmateni svojí sexuální orientací v dětství i když žili ve své byť tolerantní rodině? Proč chtějí, aby byli děti zmatené jako homosexuálové samotní v dětství?

Homosexuály nezajímá svobodná volba dětí rozhodnout se zda chce být vychováváno homosexuály?

Homosexuální aktivisté a politická agenda

http://www.homosexualita.cz/content.html?c=100#19

Mohou tedy vzniknout otázky, proč výše uvedené informace nejsou dnes všeobecně uznávané? Proč odborníci na psychiatrii a sexuologii stále citují práce, které jsou závadné nejen co do metodologie, ale také v oblasti interpretace výsledků? Proč je homosexuálům doporučováno, aby akceptovali svou "normální variantu chování" a uspořádali svůj intimní život podle své náklonnosti? Podívejme se proto nyní trochu do historie.
Hnutí za "osvobození homosexuálů" se ve svých začátcích zaměřilo na odbornou společnost – Americkou psychiatrickou společnost (APA). Aktivisté totiž předpokládali, že pokud se jim podaří, aby byla homosexualita předefinována, zbytek společnosti se k tomuto novému chápání připojí velmi brzy, jelikož americká společnost je národ, který je závislý na expertech. Jejich plán byl uskutečněn velmi hbitě a téměř s úplným vítězstvím.
Ještě v roce 1963 Výbor pro veřejné zdraví Newyorské lékařské akademie psal, že "homosexualita je vskutku nemoc. Homosexuálové jsou citově narušeni jedinci, kteří nezískali normální kapacitu rozvinout uspokojivé heterosexuální vztahy". Za pouhých deset let – bez podstatných nových vědeckých důkazů – se argumenty homosexuálních aktivistů staly novým standardem mezi psychiatry. V roce 1973 APA odhlasovala vyškrtnutí homosexuality ze seznamu psychiatrických nemocí. Jak k tomu došlo? Za normálních okolností je vědecký konsensus dosažen v průběhu mnoha let diskuzí, kdy jsou zvažovány různé argumenty pro a proti na základě důkladně sestavených studií. Avšak v případě homosexuality výzkum začal teprve nyní, poté, co již otázka byla zodpovězena.
Volba APA ve věci normalizace homosexuality byla ovládaná politikou a nikoliv vědou. Toto přiznávají i sympatizanti. Ronald Bayer uvádí, jak v roce 1970 vedení homosexuální frakce uvnitř APA naplánovalo "systematické úsilí narušovat každoroční setkání APA". V roce 1970 během přednášky významného psychoanalytika Irvinga Biebera na téma homosexuality se v sálu ozval hlasitý smích a přednášející byl velmi nevybíravým způsobem slovně napaden. Taktika účinkovala. Během dalšího setkání v roce 1971 aktivisté požadovali zvláštní konferenční panel nikoliv o homosexualitě, nýbrž uspořádaný homosexuály. Organizátoři byli varováni, že pokud toto nepovolí, pak aktivisté nebudou rušit pouze jednu sekci. Avšak samostatný panel nebyl dostačující. 3. května 1971 během setkání významných členů profese vstoupili protestující aktivisté do místnosti, přebrali mikrofon a "vyhlásili válku psychiatrii" protože "psychiatrie vedla zničující válku proti nim". Aktivisté si dále vymohli vystoupení ve Výboru pro nomenklaturu APA. Jeho předseda přistoupil na to, že by homosexualita mohla být vyňata ze seznamu psychických poruch (Diagnostic and Statistical Manual - DSM).
Když se pak Výbor pro nomenklaturu scházel v roce 1973, aby celou záležitost formálně posoudil, bylo o výsledku již předem rozhodnuto za zavřenými dveřmi. Proběhlo formální hlasování podle naplánovaného scénáře a aktivisté reagovali velmi svižně a účinně. Rozeslali dopis všem třiceti tisícům členů APA, kde je "naléhavě žádali, aby hlasovali pro zachování této změny". Jakým způsobem zajistili obeslání takového množství lidí? Zakoupili si celý adresář členů APA z příspěvků homosexuální organizace "National Gay Task Force". Protože většina psychiatrů hlasovala pro, bylo vynětí homosexuality definitivně odsouhlaseno. Ve skutečnosti však pouze jedna třetina členů odeslala svou odpověď a ještě čtyři roky po této události při jednom průzkumu mezi psychiatry 69% z nich nesouhlasilo s hlasováním a stále považovali homosexualitu za poruchu. Bayer k tomu poznamenává: "Závěr nebyl výsledkem založeným na přibližování se k vědecké pravdě, jak přikazuje rozum, ale byl činem, který si žádalo tehdejší ideologické klíma."
Dr. Satinover píše: "Všechny tyto změny definice a klasifikace homosexuality se odehrály ve vědeckém vakuu". Avšak tato sociologická přeměna významně ovlivnila současný výzkum. Mnoho dnešních výzkumných aktivit je explicitně zaměřeno na určitý výsledek. Již jsme se zmiňovali o aktivitách neuroanatoma LeVaye, který opustil Salkův Institut v San Diego a založil Institut pro edukaci gayů a lesbiček. Richard Pillard, spoluautor studie na dvojčatech, přiznává přímo ve své práci, že byla sestavena, aby "čelila převládajícímu názoru, že sexuální orientace je z velké části výsledkem rodinných interakcí a sociálního prostředí". Žel je nutno připustit, že "psychiatrie je jedna z prvních profesí, která se stala objektem politické manipulace", píše Dr. Satinover.

SVOBODA HOMOSEXUÁLŮ KONČI, TAM KDE ZAČÍNÁ SVOBODA CHRÁNIT DĚTI PŘED NEÚMĚRNÝM RIZIKEM HOMOSEXUÁLNÍHO ZPRZNĚNÍ!

Mohou tedy vzniknout otázky, proč výše uvedené informace nejsou dnes všeobecně uznávané? Proč odborníci na psychiatrii a sexuologii stále citují práce, které jsou závadné nejen co do metodologie, ale také v oblasti interpretace výsledků? Proč je homosexuálům doporučováno, aby akceptovali svou "normální variantu chování" a uspořádali svůj intimní život podle své náklonnosti? Podívejme se proto nyní trochu do historie. Hnutí za "osvobození homosexuálů" se ve svých začátcích zaměřilo na odbornou společnost – Americkou psychiatrickou společnost (APA). Aktivisté totiž předpokládali, že pokud se jim podaří, aby byla homosexualita předefinována, zbytek společnosti se k tomuto novému chápání připojí velmi brzy, jelikož americká společnost je národ, který je závislý na expertech. Jejich plán byl uskutečněn velmi hbitě a téměř s úplným vítězstvím. Ještě v roce 1963 Výbor pro veřejné zdraví Newyorské lékařské akademie psal, že "homosexualita je vskutku nemoc. Homosexuálové jsou citově narušeni jedinci, kteří nezískali normální kapacitu rozvinout uspokojivé heterosexuální vztahy". Za pouhých deset let – bez podstatných nových vědeckých důkazů – se argumenty homosexuálních aktivistů staly novým standardem mezi psychiatry. V roce 1973 APA odhlasovala vyškrtnutí homosexuality ze seznamu psychiatrických nemocí. Jak k tomu došlo? Za normálních okolností je vědecký konsensus dosažen v průběhu mnoha let diskuzí, kdy jsou zvažovány různé argumenty pro a proti na základě důkladně sestavených studií. Avšak v případě homosexuality výzkum začal teprve nyní, poté, co již otázka byla zodpovězena. Volba APA ve věci normalizace homosexuality byla ovládaná politikou a nikoliv vědou. Toto přiznávají i sympatizanti. Ronald Bayer uvádí, jak v roce 1970 vedení homosexuální frakce uvnitř APA naplánovalo "systematické úsilí narušovat každoroční setkání APA". V roce 1970 během přednášky významného psychoanalytika Irvinga Biebera na téma homosexuality se v sálu ozval hlasitý smích a přednášející byl velmi nevybíravým způsobem slovně napaden. Taktika účinkovala. Během dalšího setkání v roce 1971 aktivisté požadovali zvláštní konferenční panel nikoliv o homosexualitě, nýbrž . Organizátoři byli varováni, že pokud toto nepovolí, pak aktivisté nebudou rušit pouze jednu sekci. Avšak samostatný panel nebyl dostačující. 3. května 1971 během setkání významných členů profese vstoupili protestující aktivisté do místnosti, přebrali mikrofon a "vyhlásili válku psychiatrii" protože "psychiatrie vedla zničující válku proti nim". Aktivisté si dále vymohli vystoupení ve Výboru pro nomenklaturu APA. Jeho předseda přistoupil na to, že by homosexualita mohla být vyňata ze seznamu psychických poruch (Diagnostic and Statistical Manual - DSM). Když se pak Výbor pro nomenklaturu scházel v roce 1973, aby celou záležitost formálně posoudil, bylo o výsledku již předem rozhodnuto za zavřenými dveřmi. Proběhlo formální hlasování podle naplánovaného scénáře a aktivisté reagovali velmi svižně a účinně. Rozeslali dopis všem třiceti tisícům členů APA, kde je "naléhavě žádali, aby hlasovali pro zachování této změny". Jakým způsobem zajistili obeslání takového množství lidí? Zakoupili si celý adresář členů APA z příspěvků homosexuální organizace "National Gay Task Force". Protože většina psychiatrů hlasovala pro, bylo vynětí homosexuality definitivně odsouhlaseno. Ve skutečnosti však pouze jedna třetina členů odeslala svou odpověď a ještě čtyři roky po této události při jednom průzkumu mezi psychiatry 69% z nich nesouhlasilo s hlasováním a stále považovali homosexualitu za poruchu. Bayer k tomu poznamenává: "Závěr nebyl výsledkem založeným na přibližování se k vědecké pravdě, jak přikazuje rozum, ale byl činem, který si žádalo tehdejší ideologické klíma." Dr. Satinover píše: "Všechny tyto změny definice a klasifikace homosexuality se odehrály ve vědeckém vakuu". Avšak tato sociologická přeměna významně ovlivnila současný výzkum. Mnoho dnešních výzkumných aktivit je explicitně zaměřeno na určitý výsledek. Již jsme se zmiňovali o aktivitách neuroanatoma LeVaye, který opustil Salkův Institut v San Diego a založil Institut pro edukaci gayů a lesbiček. Richard Pillard, spoluautor studie na dvojčatech, přiznává přímo ve své práci, že byla sestavena, aby "čelila převládajícímu názoru, že sexuální orientace je z velké části výsledkem rodinných interakcí a sociálního prostředí". Žel je nutno připustit, že "psychiatrie je jedna z prvních profesí, která se stala objektem politické manipulace", píše Dr. Satinover.

Dva spolužijící homosexuální muži D.P. McWhirter a A.M. Mattison (jeden psychiatr, druhý psycholog) se snažili prostudovat vzorek nejstabilnějších homosexuálních párů, které se jim podařilo najít. Ze 156 párů pouze 7 zachovalo sexuální věrnost; ze 100 párů, které žily spolu déle než 5 let ! Představy o věrném homosexuálním soužití zvláště u mužů jsou tedy ve světle současných výzkumů dalším o homosexualitě.

-zde je o homovrahovi adoptovaných dětí detailně

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace