Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Galileo Galilei trochu jinak aneb církev a věda
Heny Zíková – ČAS Volně dle knihy Vittoria Messoriho -

,,Černé stránky dějin církve" BLOOMART Podle ankety, provedené Evropským parlamentem v 90. letech mezi studenty všech zemí Evropské unie, jak její výsledky předkládá žurnalista Vittorio Messori, téměř 30% z nich je přesvědčeno, že Galileo byl upálen na hranici. Téměř všichni si myslí, že byl krutě mučen. Někteří znají ,,historickou pravdu" a to Galileův domnělý výrok ,,a přece se točí".

Tito studenti by se velmi divili, kdyby jim někdo sdělil, jak to bylo doopravdy. Celou kauzu si vymyslel r. 1757 italský novinář Giuseppe Baretti v Londýně na zakázku zednářských lóží, vyrábějících jako na běžícím pásu ,,krutosti inkvizice". Německý dramatik Bertold Brecht ve svém dramatu ,,Galileo Galilei" tento dnes slavný výraz zpopularizoval.

Vězení? Mučení? Hranice? Dotazovaní studenti by byli patrně v šoku, kdyby se dozvěděli historickou pravdu, že Galileo nestrávil ve vězení jediný den a nikdy nebyl mučen. (Strana 6 JihoČAS 3/ 2007) O co přesně v jeho případu šlo? Faktem je, že se jednalo o to, jestli se Země točí kolem Slunce nebo naopak. Po celý středověk se věřilo, že naše planeta je středem vesmíru, který se kolem ní otáčí. Prvním, kdo se odvážil toto zpochybnit, byl v 15. století kardinál Mikuláš Kusánský, známý renesanční filozof. Byl to však jeho ryze subjektivní názor, k němuž nepředložil žádnou argumentaci. V 16. století kanovník katedrály v polském Fromborku Mikuláš Kopernik, jenž si zřídil ve věži tohoto chrámu astronomickou observatoř, napsal knihu ,,O pohybu nebeských těles", kde se snaží pomocí matematických a fyzikálních výpočtů dokázat, že středem vesmíru je Slunce, kolem něj ostatní planety včetně Země obíhají.

Kopernik nejenže nikdy neměl kvůli svému heliocentrickému názoru potíže s církevní autoritou, ale naopak papež Pavel III., jemuž věnoval svůj spis ,,O pohybu nebeských těles", jmenoval Kopernika členem Papežské akademie a s poctami jej v Římě přijal. Církev v té době pokládala onu kauzu za ryze vědecký problém, který nemá s vírou co dělat. Zcela jinak ale vystupovali zakladatelé protestantské reformace Luther a Kalvín, pro něž heliocentrický názor znamenal ,,rouhání se Písmu svatému". Argumentovali hlavně tím, že Mojžíšův nástupce Jozue poručil Slunci, aby se zastavilo, což chápali jako důkaz z Písma, že Slunce se otáčí kolem Země a ne naopak. Astronom Johann Kepler, německý protestant, hájící Kopernikovy názory, musel utéci z Lutherova Německa a po pobytu v Praze na dvoře Rudolfa II. byl pozván, aby přednášel na prestižní univerzitě v Bologni, jež se nacházela na území Papežského státu.

Zajímavé je, že i v té době zakládá španělský velký inkvizitor na univerzitě v Salamance fakultu přírodních věd, kde se vyučovala mimo jiné i Kopernikova heliocentrická teorie. Poprvé se setkáváme s negativním vyjádřením katolické církevní autority na adresu heliocentrické soustavy při procesu s Giordanem Brunem, obviněným z kacířství a pokusu o vraždu svého řeholního představeného. Roku 1600 byl upálen na hranici. G. Bruno použil heliocentrického názoru jako argumentu pro svoji bludnou panteistickou teorii zbožštěného vesmíru, proto římská inkvizice v žalobě proti Brunovi odmítla mimo jiné i heliocentrismus, pokud byl chápán jako filozofie a nikoli jako přírodovědná hypotéza.

Po roce 1600 probíhala na italských univerzitách vášnivá polemika ohledně heliocentrismu, zastávaného Galileem Galileim. Jeho odpůrci nepocházeli z církevních, ale z vědeckých kruhů. Galileovi kolegové v převážné většině hájili geocentrismus, opírajíce se hlavně o stanovisko dánského astronoma Tycha Braha. Proti Galileovi mluvila skutečnost, že mu byly dokázány evidentní omyly v jeho dosavadní vědecké práci. Popíral např. existenci komet, odmítal akceptovat, že Jupiter má své měsíce, obíhající kolem něj a nechtěl připustit, že mořský příliv je způsoben přitažlivostí Měsíce.

Pochybnosti muselo vzbuzovat i arogantní jednání Galileovo, který své vědecké oponenty častoval nadávkami typu ,,osel", ,,imbecil", apod. Tím vším se stával nevěrohodným. Vášnivá polemika ohledně heliocentrismu brzo přesáhla ryze přírodovědnou oblast a dotkla se náboženství. Odpůrci Galilea jej obviňovali z urážky Písma sv. kvůli výše uvedené citaci z knihy Jozue. Tady již muselo zasáhnout sv. officium, které roku 1616 zakázalo publikovat knihy hlásající heliocentrický názor. Nebylo však bráněno hájit (Strana 7 JihoČAS 3/ 2007) heliocentrismus jako čistě vědeckou hypotézu. Galileo měl připravenou k vydání knihu ,,Dialogy o dvou nejdůležitějších principech světa", jež měla být polemikou s geocentrickým názorem a obhajobou heliocentrického. Získal k tomu i církevní schválení pod podmínkou, že kopernikánská teorie bude prezentována jako možná hypotéza a nikoli jako jednoznačná pravda. V knize vystupuje jako zastánce geocentrismu jistý primitiv pod jménem ,,Simplicio", což doslova znamená ,,blbec". Jemu Galileo vkládá do úst i věty, pronesené papežem Urbanem VIII., jenž byl paradoxně Galileovým příznivcem a protektorem.

Toto bylo hlavní příčinou, proč se Galileo musel zodpovídat před římskou inkvizicí. Galileo, jenž působil v Padově, byl roku 1633 vyzván, aby se dostavil do Říma na inkviziční proces. Když tam přijel, bydlel na náklady sv. stolce v pětipokojovém bytě s vyhlídkou do vatikánských zahrad a dostal k dispozici i osobního sluhu. Soudilo ho deset dominikánů z kláštera při kostele Panny Marie Vítězné, soudců sv. officia v Římě, žalobci však byli jeho kolegové - přírodovědci. Galilea neobviňovali z toho, že hlásá heliocentrický názor, ale že ho předkládá jako absolutní a závaznou pravdu, nikoli jako pravděpodobnou vědeckou hypotézu. Dominikánští soudci jej vyzvali, aby odvolal, což Galileo učinil. Byl odsouzen takto: musel se tři roky modlit jednou týdně sedm kajících žalmů.

Rozsudek potvrdilo i příslušné kolegium kardinálů. Po procesu byl Galileo ubytován v krásné vile Mediceů v Římě, kde měl možnost věnovat se vědeckému bádání. Odtud odešel brzy do Sienny jako host tamního arcibiskupa, jenž patřil k jeho příznivcům a kterému věnoval některé své práce. Byl nadále svobodným občanem a mohl nerušeně vědecky bádat. Právě tehdy napsal své stěžejní dílo ,,Dialogy o matematických důkazech". Zemřel roku 1642, když předtím přijal svátosti a kněz, který jej zaopatřoval, mu přinesl také papežovo požehnání.

***Ferda***