Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Kazimír.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 5, článků celkem: 16620, komentáře < 7 dní: 203, komentářů celkem: 428020, adminů: 60, uživatelů: 5244  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 70 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116193116
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Jak Petr Vlček bez evangelia a pokání k Bohu přišel
Vloženo Sobota, 12. leden 2008 @ 19:23:25 CET Vložil: bolek

Charismatici poslal berkin

Jak Petr Vlček bez evangelia a pokání k Bohu přišel

Populární charismatický kazatel, spisovatel, misionář a obhájce charismatického učení Petr Vlček (1960), člen 1. sboru Apoštolské církve Praha, který se zde chová tak arogantně a neeticky, že se to setkalo s odporem a odmítáním čtenářů, přišel k Bohu bez evangelia a bez pokání. Zdá se to být nemožné, ale on sám o tom vypráví ve svém svědectví:


Na ten okamžik se nedá zapomenout. V jediné vteřině se mi vše propojilo – bylo to doslova jako výbuch. Tehdy mi bylo šestnáct let a na vesnickou faru mě pozval stařičký katolický kněz. Myslím, že se jmenoval páter Slíva .Tento vskutku moudrý muž byl nepředstavitelně perzekuován tehdejším režimem, tajná policie mu ztrpčovala život jak to jen šlo. Ale on se za ně modlil .

Bylo to na horách v prosinci a mrzlo až praštělo. Hledal jsem tehdy Boha, už jsem tušil , že asi je. V duchu jsem k němu volal, ale byl jsem zmaten a bibli jsem do té doby nikdy nečetl. Před rokem a půl mi tragicky zemřel můj pozemský otec a já denně hloubal nad tím co je s lidmi, kteří zemřou. S vysvětlením, že smrtí vše končí jsem se nehodlal smířit. Ne, to mi nějak nesedělo, tomu jsem prostě nevěřil. Na druhé straně jsem Boha neznal, o bibli prakticky nevěděl a žil v tehdy komunistickém Československu. Psal se rok 1976, tuhá normalizace, cenzura. Nebylo myslitelné, aby se někdo např. ve sdělovacích prostředcích či na průmyslové škole kde jsem studoval byť jen zmínil o Bohu.

Rok a půl jsem volal k Bohu a nic. Stále nic. Ještě jsem netušil co se v příštích minutách stane. Na faře mě udivilo nejen prostinké a skromné vybavení , ale hlavně příjemná radostná nálada onoho muže. Až po letech jsem si uvědomil, že tento můj první duchovní učitel byl naplněn Duchem svatým. Nejdříve se se mnou rozdělil o již tak skromný oběd , takže jsme měli každý opravdu nepatrnou porci. V tu chvíli jsem ještě netušil, že budu nasycen tím pravým pokrmem. Svěřil jsem se mu se svým hledáním Boha, se svými pocity, ve kterých převažovalo silné tušení, že mě zkrátka něco musí přesahovat. Trpělivě mě vyslechl, pomodlil se za mě a řekl . Věříš, že voda je ve třech skupenstvích a přitom je jedné podstaty ? Odpověděl jsem : ano věřím, jsem o tom přesvědčen. V tu chvíli se svíčka na stole divoce zatřepotala a já jsem cítil, že v místnosti s námi někdo je . Někdo seděl uprostřed nás. A právě v ten moment se mi všechno spojilo . Bůh je a navíc sedí s námi u stolu. Pohled starého muže a můj se setkal. Dívali jsme se jeden druhému do očí a slova byla zbytečná. Oba jsme v tu svatou chvíli věděli, že je tu s námi Bůh. Byla to úchvatná scéna. Venku chumelilo, ve vytopené místnůstce naprosté ticho, a já byl naplněn, nasycen samotným Bohem. Po chvíli můj nový duch ve mě velebil a chválil Boha s doslova přetékající radostí. Starý muž si toho všiml a i on se mi později přiznal, že byl zaplaven Boží láskou, a že cítil přítomnost našeho Stvořitele.

Po chvíli vstal šel k oknu a ukázal na sklo. Přesně v okamžiku kdy můj pohled padl na sklo jsem vykřikl : Boží dílo ! Tehdy poprvé v životě jsem si uvědomil , že vidím práci svého Otce. Na okně byl překrásný obraz, mráz vykreslil tisíce přenádherných kytiček s lístečky. Bylo to tak fantasticky nádherné, že jsme ještě dlouho oba hleděli na tu krásu. A tak se mi v několika minutách dal poznat Ten , jehož dílo můžeme vidět na každém kroku.

Ze svědectví Petra Vlčka vyplývají následující skutečnosti, jak přišel k Bohu:

- skrze katolického kněze, který byl jeho prvním duchovním učitelem a který byl naplněn Duchem svatým

- svěřil se mu se svým hledáním a tušením, že ho zkrátka něco musí přesahovat

- kněz to vyslechl, pomodlil se a položil mu magickou větu: Věříš, že voda je ve třech skupenstvích a přitom je jedné podstaty?

- Petr Vlček na ni odpověděl: Ano, věřím, jsem o tom přesvědčen.

- poté se svíčka na stole divoce zatřepotala

- a Petr Vlček cítil, že někdo s nimi v místnosti je - Bůh

- pak se dívali s knězem jeden druhému do očí a mlčeli - slova byla zbytečná

- po chvíli již Petr Vlček bez pokání a prosby za odpuštění hříchů dostává "nového ducha", který v něm velebí a chválí Boha a doslova přetéká radostí

- pak s knězem obdivují krásu zamrzlého okna

- tak se mu v několika minutách dal Bůh poznat

Petr Vlček nebyl osloven evangeliem, nebyl Duchem svatým obviňován ze hříchu, nevyznal své hříchy před Bohem a nepřijal od Boha odpuštění hříchů na základě víry v oběť Ježíše Krista. Nic takového. V temné katolické faře při svitu svíčky vyznává, že věří, že voda je ve třech skupenstvích a přitom jedné podstaty. Na základě vyznání víry ve fyzikální poučku a po tajemném divokém zatřepotání plamene svíčky dostává "nového ducha", který v něm velebí a chválí Boha!  Nekonfrontační způsob konverze smutně proslulého charismatického aktivisty je principiálně stejný jako jeden ze způsobů, které charismatici pro své "misijní" aktivity používají (viz např. článek Alfa: evangelium bez pokání?).

Petr Vlček sám přiznává, jak jeho konverze (ne)změnila jeho život:

Psal se rok 1994, byl horký červencový den a já se vydal na procházku do Hostivařského lesoparku. Už od rána jsem nebyl ve své kůži, cítil jsem se mizerně a byl jsem zkrátka takový nějaký nesvůj. Snad právě proto jsem se vydal jen tak v kraťasech a tričku ven do přírody. Očekával jsem příjemný zážitek z pobytu v přírodě ale, že to bude nejúžasnější zážitek mého života jsem zdaleka netušil. Předesílám, že jsem do té doby už s Bohem něco zažil. Ten den mi bylo třicet čtyři let a několik měsíců a byl jsem již sedmnáct let věřící. Takový ten v u uvozovkách křesťan, který poznal Boží milost , ale stejně si žil napůl svým světským životem. Na jedné straně jsem leštil zadkem každou neděli to své místečko v církvi a občas si i něco přečetl v Bibli, na straně druhé jsem byl plně napojen na tento svět a jeho neřesti. Docela mě tento stav uspokojoval a ani jsem se nesnažil něco změnit.

V lese měl přízračné vidění opět fyzikálního charakteru:

Byla kombinací skupenství stříbrně šedivé páry, zevnitř prozářena zlatou barvou a obklopena takovým jasem, že s tím jasem splývala. Byla tak hmotná jako nic na tomto světě a zároveň se vznášela v prostoru.

Avšak ani tehdy nedošlo k pokání a k přijetí evangelia. Naopak. Přízrak ho ujistil, že ho miluje takového jaký je a že se ho nikdy nevzdá . Nebyl v tom ani náznak odsouzení nebo kritiky.

Tento stav se zřejmě nezměnil, neboť i dnes Petr Vlček přiznává:

Mezi tím kdo skutečně jsme a tím, kdo si myslíme, že jsme, je často obrovská propast. Propast povrchní svatosti. Často se navenek světu jevíme jako věřící křesťané, ale uvnitř jsme zaneseni pýchou, pokrytectvím a lží. Jsem také takový. Denně se přistihuji při tom jak zvráceně přemýšlím.

Není divu, že neobrácený charismatický spisovatel, kazatel a misionář se zde vyjadřuje tak, jak se vyjadřuje a že není schopen se ke svým selháním (co napsal pod nickem petrikvlcek) hlásit a činit z nich pokání.

Podobná témata

Charismatici

"Jak Petr Vlček bez evangelia a pokání k Bohu přišel" | Přihlásit/Vytvořit účet | 58 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Jak Petr Vlček bez evangelia a pokání k Bohu přišel (Skóre: 1)
Vložil: vladimir v Sobota, 12. leden 2008 @ 19:43:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
By mě docela zajímalo procento podobně "obrácených" mezi charismatiky a jejich pastory. A taky v necharismatických církvích, které podlehají charismatický invazi. Je to dost drsný, když se takoví lidi dostanou do vedení sborů nebo církve.



Re: Jak Petr Vlček bez evangelia a pokání k Bohu přišel (Skóre: 1)
Vložil: Hyperion v Sobota, 12. leden 2008 @ 22:09:16 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zajímavé. Jen mě napadá, jestli to není (třeba nedopatřením) vytržené z kontextu. Tohle mi trochu připadá jako nějaká duchařská historka. Budu si muset najít čas a tu knihu si přečíst:-) Takže vlastně ani nevím, jestli mám být rád, že p. Vlček píše, že i římskokatolické církvi působí Duch svatý. Já jsem tedy při svém obrácení také Bibli moc neznal, ale hlavním impulsem u mě bylo cosi, co bych popsal asi jako zděšení ze své zkaženosti (hříšnosti, chcete-li) a zoufalství nad neschopností bojovat s ní sám.



Re: Jak Petr Vlček bez evangelia a pokání k Bohu přišel (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Neděle, 13. leden 2008 @ 01:10:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nemám ho rád, ale spravedlivě musím pochválit berkina. Ve sklepě není jediný shnilák.
Proto jsem mu dal pro dnešek volno a dovolil jsem mu, aby si přebral a vyklidil vlastní hlavu. Tohle je výsledek.

Hnusný, co? Ale co se dá dělat? Shniláky musí ven, ať je máte ve sklepě nebo v hlavě.

Olin



Vidím, že se můj Fan Club utěšeně rozrůstá (Skóre: 1)
Vložil: likvid v Neděle, 13. leden 2008 @ 08:40:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Drahý Berkine,
děkuji za pozornost, kterou mi věnuješ. Škoda jen, že tvrdě pracuji na misii v Kuwaitu. Je to tady dřina a věř, že za těch 12 000 dolarů měsíčně to ani nestojí. Šejkové sice baštěj salámy jako diví, ale obrátit se nechtějí. No, nevzdám to, budu bojovat jako lev. Nakonec mám tvrdý výcvik z loňské misie v L.A. Těší mě, že v arabském světě vyšla má poslední kniha a rázem se stala jedničkou na trhu. Aspoň budou nějaké zlaťáky na další misii v Švýcarsku, kterou plánuji příští rok. Ještě jednou děkuji za Tvou přízeň, pečlivě studuj mé dílo. Na jaře bude veliké setkání Fan Clubu Petra Vlčka, tak jsi srdečně zván. Pronajmeme si na weekend hotel Zlatá Husa na Václaváku a budem se veselit. Bude taky seminář o infiltraci a několik přednášek na téma křesťanská láska na GS.
Tvůj Péťa



Re: Jak Petr Vlček bez evangelia a pokání k Bohu přišel (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Neděle, 13. leden 2008 @ 13:56:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Berkin píše:

- a Petr Vlček cítil, že někdo s nimi v místnosti je - Bůh

- pak se dívali s knězem jeden druhému do očí a mlčeli - slova byla zbytečná

- po chvíli již Petr Vlček bez pokání a prosby za odpuštění hříchů dostává "nového ducha", který v něm velebí a chválí Boha a doslova přetéká radostí

- pak s knězem obdivují krásu zamrzlého okna

- tak se mu v několika minutách dal Bůh poznat


Lukáš ve skutcích zaznamenal:

"Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli.Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého." (Skutky 10:44-45)

Pohané přijali Ducha svatého aniž by v tomto případě bylo zaznamenáno pokární! Pokání samozřejmě předpokládám následně - 
tak, jak je vedl Duch svatý.

karels




Pokračování příběhu (Skóre: 1)
Vložil: Hyperion v Neděle, 13. leden 2008 @ 21:17:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jak jsem tu už uvedl, rozhodl jsem se přečíst si tu Petrovu knihu. Myslím, že je fair, aby tu zaznělo to, co berkin "ustřihl". První citát pokračuje:
Tehdy poprvé v životě jsem si uvědomil , že vidím práci svého Otce. Na okně byl překrásný
obraz, mráz vykreslil tisíce přenádherných kytiček s lístečky. Bylo to tak fantasticky
nádherné, že jsme ještě dlouho oba hleděli na tu krásu. A tak se mi v několika minutách
dal poznat Ten , jehož dílo můžeme vidět na každém kroku. V prosinci to bylo rovných
třicet let a onen muž je již jistě u Toho o Kterém mi svědčil. Od té doby jsem mnohokráte
padl do hříchu a mockrát se choval jako bych Boha neznal. Ale vždy to byl On ve mě, kdo
mě postavil na nohy, vždy to byl On ve mě, který mě volal k vyznání a pokání, ale vždy to
byl On ve mě, který mě potěšoval.Je to zvláštní, moc tomu nerozumím ale Jeho duch si ve
mě žije nezávisle na mě. Plně to nechápu, ale mnohokrát v klíčových či mezních situacích
se mi stalo, že On mluvil mými ústy.

Druhý:

Byla tak hmotná jako nic na tomto světě a zároveň se vznášela v prostoru.
Uvědomuji si, že můj popis je naprosto chabý a nedostačující. Ale to vlastně není vůbec
důležité. Důležité je, že se v ten moment zastavil čas, nevím jestli to trvalo několik vteřin,
nebo hodin. / Je pravda, že jsem se vrátil domů až za několik hodin naprosto omámen tím
setkáním / Ještě dříve než jsem si začal uvědomovat tuto postavu jsem cítil směsici
absolutního pocitu štěstí, tepla a jistoty. Nelze to prostě ani popsat. Najednou jsem slyšel
hlas o jehož nádheře nelze ani mluvit . Ještě nádhernější však bylo co mi říkal. Ujistil mě,
že mě miluje takového jaký jsem a že se mě nikdy nevzdá . Nebyl v tom ani náznak
odsouzení nebo kritiky. Bylo to něco nepopsatelně úžasného. Nejsilnější v tom byl fakt, že
existuje, že prostě je, a je tu pro mě. Opět si uvědomuji, že to nemohu ani zdaleka popsat,
že je to něco nesdělitelného, něco co se musí prožít. Prostě mě dostal. Když jsem si
později uvědomil jak jsem strašně hříšný člověk v mnoha ohledech zavrženíhodný a
konfrontoval jsem to s tím jak On mě vidí, jak On o mě přemýšlí, jakou pro Něho mám
cenu, v kleče jsem doma plakal a styděl se sám před sebou a za sebe.
Ta neuvěřitelně
obrovská láska a milost mě dostala.

Oba citáty jsou z publikace, na kterou autor příspěvku uvádí link.



Re: Jak Petr Vlček ....k Bohu přišel, Petře neházej perly (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Středa, 16. leden 2008 @ 04:54:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý Petře, tak jsem si s úsměvem přečetl, jak se snaží na tebe dorážet. Ale vyjádřím se jen k jedné větě , k vidění v lese: ´. . ....že ho miluje takového jaký je a že se ho nikdy nevzdá....´
To je přece klasický případ lásky od Boha. Ten se nás nevzdá a také nás miluje takové, jací jsme.
Vždyť ve zpěvníku je píseň: ´Tak, jaký jsem, já k tobě jdu....´.
No a Pán nás má rád přes všechny nedokonalosti.
Ale berkin z toho usuzuje, že jsi se nekál. Do tvého srdce ovšem nevidí.
Petře, jakkoliv jsem tě osobně neviděl, doporučuji ti: nehovoř mnoho o svém vnitřním boji. napíšeš třeba o svých nedokonalostech a ejhle, ono je to k tvému odsouzení. A při tom v protestantské teologii se mluví o své hříšnosti. tedy splňuješ podmínku (abych tak řekl), že jsi správně smýšlející o sobě, ale oni to zneužijí, jako bys nebyl dobrý.
Pán tě ujistí, že tě má rád jaký jsi a oni to obrátí na smysl, že jsi neměl pokání.
NEHÁZEJ SVÉ PERLY, nebo se obrátí proti tobě, aby tě roztrhaly.
Chraň své nitro před nactiutrhači a nezvedenými řečmi. Pánovi dostačí jak a že tě zná.



Stránka vygenerována za: 0.38 sekundy