Grano Salis - Skrytá tvář charismatismu III- Bitvy 3-Anonymně mluvit nebo veřejně mlčet?

Je až s podivem, kolikrát člověk vstoupí do stejné řeky. Klasik sice lpí na detailech, že to není táž řeka, či, že to není týž člověk, ale my, kdo jsme jednu a tu samou řeku přeplavali napříč sem a tam několikrát, sjeli jí od pramenů k deltě (a byly i pokusy opačné) víme, že zde je klasik tak trochu úplně mimo a neví o čem hovoří. Co tímto narubysmem míním. Zhruba kolem roku 97 jsme opět vstoupili do sboru, který jsme kvůli dominantním sklonům jeho vůdce v r.90 opustili. Neprobíhalo zatmění slunce ani měsíce. Jiráskovo temno patřilo navždy literárním dějinám. Temno v naší hlavě však jako by bylo výjimkou potvrzující pravidlo, že všude jinde je světlo.

Uvěřili jsme jiným členům tohoto obnoveného společenství, že dotyčný vůdce prošel změnou charakteru. Že už nešpicluje, nehodnotí lidi zkratkovitě podle jejich jednotlivých pochybení, či provinění proti jakékoli liteře či pravidlu, nechová se jako buran vůči těm, kteří byli o krok před ním, aby to vypadalo, že má stejnou duchovní smělost, nepomlouvá méně loajální členy a nevytváří kolem nich dielektrikum izolace od ostatních členů atakdále atakdále. Měl jsem sice vnitřní dilema, protože jsem ze svého života věděl, že charakter je největší oříšek na boží louskáček. Nicméně stalo se.

Kdo zná alespoň rámcově mechanizmy charizmatických společenství již nyní ví, že když umožní vzestup dominantího vůdce, jde spíše než o charizmatickou obnovu, o charizmatickou destrukci a to člověka, a to kompletně. Jedná se o pokus zkřížit demokracii s totalitou s tím, že genetický potenciál vytvářející biologickou polévku je natolik nepředvídatelný, že není možno určit ani promile pravděpodobnosti jakéže to dítko bude. Dominatním genem se ukazuje být charakterová výbava vůdce. Důraz vůdce na jedinečnost svého směřování a vize společenství ho povyšuje a nadřazuje ostatním věřícím z národů a denominací, ač jsou různých a nachází odezvu v ambicích mnohých. Největší hřivnou však se autorizovanému vůdci nejeví, ani nějaké osobní obdarování, ani duchovní dary (od kterých je charizmatické hnutí odvozeno a ve kterém se jich poslední dobou zoufale nedostává), ani cokoli jiného ať už duchovního, či nedej B. duševního.

Hlavní je loajalita spojená s pracovitostí pro blaho celku. Blahem celku jsou míněny všechny záměry vůdce a zpátky ni krok. Pracovitost pro blaho své a celku je všeobjímající vůdcova myšlenka i když skrytá za následováním boží vůle. Prezentace požehnanosti společenství bývá častou vsuvkou na pravidelných ....službách. V jejím jménu jdou desítky elévů do boží služby, aby si vydobyli ostruhy zkušených božích mužů i žen. V církvích, kde tento postup i s jeho motivy hodnotí více lidí se lidé toužící sloužit Bohu, dříve či později nějak uplatní i přes jejich chyby a nedostatky.

V hybridním společenství, které se snažim tu lépe, tu hůře popsat stačí plochý přístup po stranické linii a jste ve vedení ani nevíte jak. Hodnotím to, dle kázání jednotlivých členů vedení, které vykazovalo jasné unisono a dostal- li příležitost kázat někdo mimo ústřední výbor, nebylo to výrazně jiné. Jinak řečeno společenství nevedli nějak nadprůměrně obdarovaní lidé. Jediný nadprůměrný rys, který byl úzkým vedením vykazován, byla semknutost kolem ústřední postavy.

7. Duchovní mělčiny (místo dětských her pod dohledem Dospělého)

Ve jménu duchovní čistoty toto užší vedení donáší svému nadřízenému všechny podezřelé pohyby i pochyby. Mnozí jdou v loajalitě tak daleko, že vidí špatné úmysly i tam, kde si je někdo z méně loajálních členů jen myslel. Používám při popisu věcí v této chvíli jedno pravidlo, které je přímo úměrné vzdálenosti takového autokratického uskupení od jeho původní mateřské denominace a sice: Ze špatných úmyslů jsi podezřelý stále, z dobrých nikdy (nebo jen ve vůdcem uznaných výjimkách). Nicméně jsme v tomto společenství zakotvili i přes četné otazníky, které se vznášely na mém myšlenkovém nebi.

Zkoumal jsem, jak asi hluboko mohu spustit kotvu po již prodělané zkušenosti s deklarovanou hlubinou, ale porokázanou mělčinou. Mám zato, že při prvním odchodu jsme přišli nebiblicky o kotvy, náklad i o loď, ale život jsme zachránili. Příště už to tak být nemuselo. Příchod do sboru byl právě ve znamení zkoumání. Vůdci se nedala upřít aktivita. Celé společenství se obměnilo. Staré struktury buď (navzdory biblickým pravidlům o růstu) zmizely v propadlišti dějin, nebo byly řadovými a výrazně nevýraznými pouze členy, nebo obdržely symbolickou funkci. Zato výchova nových členů byla jasnou stezkou prostředkem společenství a v něčem mi připomínala prvomájový průvod (případně obrázky z Orwellovy Zvířecí farmy) kdy někteří nesou korouhve na čelních místech průvodu, jiní stojí na tribuně a blahosklonně mávají, či kynou rukou a jiní podle stupně důležitosti i zájmu stojí od provazových zábran až po vzdálené průchody z nichž s určitou skepsí pozorují dění. Pevná ruka režiséra byla patrna naprosto všude. Kdo byl režisérem však nám kaleidoskop, který jsme stále ještě měli místo dalekohledu neukázal.

8. Jak David Coperfield

Celý pobyt v tomto společenství provázely podivné ztráty lidí většinou problémových. Prapodivná duchovní eugenika duchovně, duševně i tělesně postižených lidí byla řešena šmahem a s takovým přehledem, že jsem si mnohdy nezapamatoval ani jejich tváře. Teprve když jsem někoho takového potkal jsem si řekl vždyť ten k nám chodil, kam tak rychle zmizel? Pominu-li odchod prvního staršího do opozice viděl jsem také zmizet po dvakrát i staršího sboru. (frontman sice nikdy neuznal, že by to byli starší protože je nikdy neustanovil a proč by také měl. Sám se ustanovit a pak dále se jen utvrzovat a jiné odstavit případně neustále průběžně odstavovat. Co není zakázáno je přeci povoleno.. Byli to však lidé kteří jeho cíle a hlavně jejich realizaci viděli poněkud přitažené za vlasy a kritikou mu vytvářeli naprosto zdravou protiváhu a proto museli odejít). V zač. 90 let při prvním odchodu někdo použil slovo totalita. Vzhledem k tomu, že jsem Orwella i Alexandra Solženycina četl dříve jak Pejska a kočičku, některé paralely byly opravdu namístě. Vzpomínám, že aktivita pana vedoucího v individálním rozmnožování duchovní charisliteratury a objíždění duchakcí byla skoro extrémní a nebylo ji možné v ničem stačit. Byli jsme stále nedostateční.

Jeho nadšení pro věc z které takřka vždy kynula pro nás nějaká nedostatečnost a téměř nikdy čest, nás v té době demotivovala bleskovým způsobem. Latentní šmírování, pomluvy členů které je od sebe izolovaly protože ti jimž byla pomluva (neboli pravda) na druhého sdělena si připadali nadřazeně když se jim vůdce svěřuje s takovými důvěrnostmi . Po novém příchodu do společenství jsem sledoval i tuto linii. Novým zjištěním bylo jen to, že ať už z důvodu množství, nebo taktiky neprobíhala tak bleskově a byla více skrytá. Po desetiletí řadového členství jsem nebyl shledán vhodným k ničemu mimo nějaké manuální práce. V těch jsem byl zřejmě duchovní veličina. Ke konci pobytu se má situace ve společenství výrazně zkoncentrovala. Nemohl jsem už pracovat manuálně. Z ukončení práce z níž kynula podstatná část rodinných příjmů začaly vznikat rodinné a poté i sborové potíže Padala i ostrá, nikoli však vyloženě hrubá slova jak se hlavní raper domníval a tlumočil celku. Na jedné skupince jsem byl okřiknut mladou a svobodnou sestrou (1 Tim 5:1 KMS) za nějaký skoro banální projev. (Zde bych jen podotkl, že za třičtvrtě roku neměl program na skupince muž). Celou situaci jsem přešel.

Nedlouho poté jsem ale byl pozván a napomínán sestrou, která skupinu vedla, že jsem byl na schůzce hrubý. Dotyčná sestra na inkriminované skupince nebyla. Nebyli přítomni ani svědci ani obžaloba (1 Tim 5:19 KMS) a ani později nikdo nic takového nepotvrdil. Zde bych jen podotkl, že na to, jaké vývrtky se děly, když se někdo biblicky vychýlil od slova a hlavní frontman byl u toho. To se jednalo nikoli o požírání velblouda po předchozím aktu lisování komára za účelem získání důkazního materiálu. Zde bylo pasírováno podstatně menší stvoření a požírána kreatura zvící několikapatrového domu. Tento fakt je i v podobných společenstvích naprosto běžným jevem. S nadřazeným nadhledem přecházet biblická pravidla a místo nich podsunout důležitost osoby.

Hlavní postavy po vzoru Kim Čong Ila disponují takřka starozákonní nedotknutelností a neomylností. To už není bratr, ale šéf. Je li někomu těžko tyto věci rozeznat mě nikoli: Měl jem tři bratry a bezpočet nadřízených a z tohoto množství poznatků si osobuji vyvodit jednoduchý a prostý úsudek a závěr že to není bratr, ale nadřízený. Se svými bratry byť nevlastními jsem měl, mám dobrý vztah . Se svými nadřízenými (mimo nadřízené po stranické linii) také. Může mi někdo, kdo má jednoho bratra s nímž se nestýká a takřka žádného nadřízeného po velmi, velmi dlouhou dobu kázat o vztazích? Jsem přesvědčen, že nikoli.

Obsah publikace Skrytá tvář charismatismu:

Předmluva

I. Psychická manipulace v charismatickém hnutí