Hledání: Vedení Duchem - nastavení priorit - svědectví a úvaha
Vloženo Pondělí, 26. listopad 2007 @ 20:28:11 CET Vložil: bolek |
poslal jirikrupa O vedení Duchem.
Převzato z www.joelnet.cz. (se svolením :):) )
Chtěl bych dnes přispět s "troškou" do mlýna opět k tématu vedení Duchem Svatým, protože vedení Duchem Svatým je záležitost biblická , Boží a dá se říct, že je pravdivá věta, řeknu-li, že se Tě toto téma týká.
"Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží."
/Římanům 8:14/
"Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit."
/Galatským 5:25 /
Téma vedení Duchem Svatým je pro mne osobně velmi zajímavé, někdy fascinující, a dá se říci, že mne vlastně dost "přitahuje". Mám rád situace, kdy vás vede Bůh a stane se něco zvláštního, popř. jen obyčejného, ale vy víte, že to bylo pod Božím vedením. Že to bylo z nebe.
Vždycky jsem nějak na toto téma "reagoval" uvnitř, nebylo mi lhostejné, nějak mne "přitahovalo". Pravdou je ale také to, že byť bych chtěl vícekrát, jen jedinkrát, podívám-li se tak čtyři pět let zpět, jsem se za to "mohl" postit.
Tedy měl jsem své "čtyři půldenní půsty" za vedení Duchem Svatým. Osobně jsem čekal, že jako "vzroste" má citlivost nebo tak nějak na právě takové "poziční či událostní vedení Duchem" ..jako že Vás Bůh někam pošle, někam "jdete" ..a je to prostě v Boží náruči.
Ale to , co jsem prožil v těch dnech, mi trošku změnilo perspektivu. První dva dny půstu totiž Duch Svatý pracoval na mém srdci tak, že mi hromadně připomínal události, které mne nějak zranili, třeba "děcka ve škole tehdy", situace, které mne nějak zasáhly, utvořily jistou bolest, postoj a zranění, které pak bránilo, abych třeba dělal věci, či zaujímal postoje, které byly dobré.
Prostě "zranění nás vede k reakcím" , většinou jste jím pak vedeni dělat "špatné věci".
(jen tak mimochodem, před několika dny u nás v Rýmařově vylezla jedna mladá, sympatická dívka..25 let, nějaká inženýrka na stožár elektrického vedení a zabila se,prý proto, že se pohádala nebo měla rozejít s partnerem..zranění..ale kdo ví jak to vše bylo..i kdyby toto nebyla pravda, před třemi myslím lety se u nás oběsil či co mladý kluk, protože jej opustila dívka..to je relativně "ověřený" fakt..jsou to extrémy, ale ukazují, že zranění (třeba z odmítnutí) může tak "vést" až k tragédiím)
I malá zranění mohou vést k nějakým "tělesným skutkům" byť "malým". A pokud nás přímo k něčemu nevedou, mohou nám něčemu bránit. Například normální sebejistotě, nebojácnému a odvážnému srdci..člověk pozraňovaný není někdy schopen jisté věci činit, protože se třeba "bojí, skrývá, chrání, nedůvěřuje atd."
Druhé dva dny jsem pak prožíval"světlo od Hospodina" do mého srdce na různé postoje, rozhodnutí, zpětně se mi vybavovaly jisté reakce a "zatvrdnutí", nebo třeba jsem uviděl některé motivy svých činů či skutků. Vše se to hromadně vybavovalo, jako na "běžícím pásu" a bylo to takové vlastně "vnitřní operování srdce". Nějak jsem věděl, že zároveň s tímto zjevováním a "usvědčováním" činím i pokání z těchto skutků, ale abych pravdu řekl, byla to více méně spíše práce Ducha Svatého na mém srdci , mnou v podstatě vítaná a souhlasná. Jistě to nebylo hrabání se v minulosti a "šťárání se ve svém nitru". Byl to proud usvědčení a uzdravení.
Přesněji řečeno, nepamatuji si přesně, jestli to pořadí .."uzdravení" "pokání" nebylo náhodou naopak "pokání" "uzdravení". Ale mám dojem, že to začalo tím uzdravením a pak takovou "probírkou mých motivů, postojů, a hříšných nastavení". Třeba rozhodnutí se tu a tam "zatvrdit",nebo usvědčení z reakcí ve hněvu atd. (když to říkám, neříkám tím, že teď žádné reakce ve hněvu již nemívám, i tělesné reakce, ..mívám, ale pracuje se na tom )
Takže tím bych uzavřel tuto první část tohoto sdílení a svědectví z mého života, jak já rozumím a vnímám vedení Boží. Uviděl jsem, že přestože jsem chtěl ona "zvláštní vedení" a s tím jsem šel do půstu.."zvětšit citlivost na Boží pokyny z Ducha" ... přišla vlastně jakási priorita, jak Bůh vidí "vedení Duchem předně".
Reagovat ne ve zranění, či ze zranění, nemít hříšná rozhodnutí, postoje, atd. Je to vlastně biblické, vím a věděl jsem to, ale přesto pak v praxi jsem tedy znovu pocítil "důraz od Boha", co je především potřeba.."abychom byli vedeni Bohem".
Na co je, když zažijeme "zázraky vedení" a "úžasná setkání, či zjevení v tomto", když pak s někým jednáme zahořkle, vznětlivě, vztekle, nebo se třeba "rozkolíme" (teď úmyslně komolím to slovo, ale... tak ..)
Promiňte, že do toho ještě vstoupím jistou odbočkou. Povídal jsem si s jedním milým pastorem, který má velké srdce pro evangelizaci ..a on v podstatě říkal, že po tom, co prožil za rozkoly, rozdělení, rozbití sborů atd. ..a bylo toho dost ..si nakonec jako jedné z největších věcí váží, když . řeknu já .."bratří bydlí svorně"..třeba starší.
A je v tom hluboká pravda. Na co dary,proroctví, zázraky vedení (jsou důležité, nepodceňuji..ale nastavuji priority) , když se pak "dílo" rozmetá třeba rozkoly.
Vezměte kolik energie, úsilí, nasazení, třeba i peněz a všech, modliteb ...je potřeba, abychom třeba u nás zbudovali dejme tomu 100 členný sbor relativně "živý".. A tu se třeba starší "grgnou, rozhádají" a sbor to třeba neunese..dost lidí je zraněno, vztahy poničeny..a někdy to docela tím "sborem" zamete.
O což je pak lepší, když vztahy ve vedení a mezi staršími je "pokoj a láska". Dává to stabilitu, jistotu a jde se lépe dál. Ale pokud toto není, co až "zbuduješ 500 členný sbor" a pak se "rozhádáte"?
Může se to stát, někdy i díky málo modlitbám za ty věci, ďábel nás "rozmete jak plevy". Pěkně si to "rozstřílí" , vyřádí se vyloženě ...o co krásnější je, když je "pokoj" či alespoň jakás takás stabilita. Jsou to zvláštní "počty". Kolik "prostředků a nasazení" přijde "vniveč" takovými "událostmi".
Proto radím "nespěchejme". "Nespěchejme, nespěchejme."
Vrátím se ale přesněji k našemu tématu.
"Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem.
Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost,
modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly,
závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.
Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost,
tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony.
Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit."
/Galatským 5,18-25/
Vedení Ducha jde v našem srdci a stejně tak vedení "těla" se děje v našem nitru. Jednáme nějak, třeba i "hovoříme" , a někdy "jedeme v Duchu" jindy v "těle". Když se "nagrgneme" , většinou jsme pak vedeni "tělem". Máme-li pokoj, soucit, lásku a trpělivost..je naděje až jistota, že jsme vedeni Duchem.
Nechce-li se ti odpustit, vede Tě tělo, jsi-li "veden" k milosti a odpuštění, jde to většinou z Ducha.
Výsledky těchto "dvou" klíčových vedení jsou pak zřetelné a ostré Boží slovo je "ukazuje". Jenže mi to někdy nechceme přijmou či nevidíme a tak nám radím..rozhodněme se přinejmenším vždy ..přijmou usvědčení Ducha, že něco je z "těla".
Rozhodni se, že když k Tobě Bůh bude mluvit a usvědčovat Tě, nebudeš uhýbat, omlouvat, schovávat, svalovat vinu..ale "přijmeš".
Pak je naděje, že lépe "rozpoznáš" to, kdy jsi veden "tělem" , a budeš moci nabýt Boží moc k "vedení Duchem".
Odpusťte ještě "přídavek" . Právě do tohoto momentu jsem asi došel před týdnem, kdy jsem tento stejný článek psal..přímo na webu...měl jsem radost, jak "se mi to povedlo" a tu někdo zazvonil.
Někde u myšlenek právě o tom, nenechat se vést tělem. Odskočil jsem otevřít, a mezitím náš milovaný kocour Benjamín vylezl na notebook a začal se producírovat po klávesnici..a článek mi smázl. Poněvadž má niterná "stabilita (pokoj)" nebyla toho dne (jako i jindy to tak někdy bývá se mnou) na nějaké příliš velké "úrovni" , tak při zjištění, že půlhodina nebo kolik práce je mimo ..a že už to vlastně ten den i déle nedopíšu ...jsem prakticky naplnil příklad "vedení Duchem..tedy pardon..tělem".
Mohl bych vlastně nakonec tu rubriku přejmenovat a pojmenovat ji jako "Zkušenosti z vedení tělem místo zkušenosti z vedení Duchem Svatým". A nejhorší na tom bylo to, že pomyšlení, že jsem se "neovládl" a "propadl "hořkosti" a "naštvanosti" ve mně ještě "nakoplo" další "tělesnou reakci" a nakonec mi to trvalo poněkud déle, než jsem se s tím smířil.
A přitom je to taková "prkotina" . Nikdo mi neublížil, neukradl auto, nespálil barák, mám co jíst, pít atd. ..a stejně..to "tělo" se nezdá! Bacha na něj! Nebuďme vedeni tělem.
Pokoj Vám
|
