Znovu jsem si přečetl prapodivné dílko jakýchsi anonymů, kteří se vydávají za křesťany. Pod rouškou boje proti charismatismu si zde nestydatě vyřizují účty se svými pastory. Místo pokání a odpuštění plivou své jedovaté sliny na ty, kteří jim věnovali tolik svého času, s kterými ušli dlouhé kilometry víry. Žel Jakobin a IC cestou víry již zřejmě nejdou. Nalezli úkryt v anonymním křoví ze kterého se nestydí podle doštvávat své oběti. Celé jejich dílko se sice snaží tvářit vlídně a spravedlivě, ale pod povrchem je až moc viditelná nenávist k lidem, kořen hořkosti a nemilosrdné odsuzování. Hraje se zde nizoučká hra na city každého, kdo měl nějakou negativní zkušenost ve svém sboru. Laciné tažení proti zlému charismatismu je až příliž průhledné. Místo aby zašli za člověkem, kterého tolik nenávidí a ve světle poprosili o odpuštění za to jaký k němu mají postoj, smířili se sním a společně poděkovali Spasiteli, místo toho volí cestu nesmiřitelné msty přez média. O charismatismus tady ani vzdáleně nejde...

Tady jde o charakter člověka. Nezávisle na tom, zdali nám někdo ublížil jsme zodpovědni za své činy před samotným Hospodinem. Proto se mi nelíbí anonymní blábol pokrytců. Tady je zbytečné uvažovat jestli autoři mají pravdu či ne. Osobně jsem přesvědčen že ji nemají a že jim jde o mstu. Jak jinak si vysvětlit, že se zde tleská anonymitě ? Vážím si každého, kdo najde sílu se vzepřít zkaženému pastorovi. Jak ale mohu brát vážně někoho, kdo zbabělým anonymním způsobem proklamuje něco za čím si zdaleka nestojí. Anonymní vyřizování si účtů a křesťanství není slučitelné.