Dne 22.11.2005 poslanci přehlasovali senátní veto a přijali zmíněnou novelu, která obsahuje tytéž sporné části zákona o církvích a náboženských společnostech, které byly obsaženy již v původním znění zákona č. 3/2002 a v roce 2003 je zrušil Ústavní soud (nález č. 4/2003). Celý církevní zákon z roku 2002 byl tehdy tvořen bez partnerského dialogu s církvemi a ani při tvorbě novely nebylo přihlédnuto k názorům církví. Zmíněná část tohoto zákona se ukázala nejen nepřijatelnou pro církve, ale dokonce protiprávní z pohledu tehdejšího Ústavního soudu. Právními rozbory bylo tehdy doloženo, že sporné části církevního zákona odporují Listině základních práv a svobod. To také potvrdil Ústavní soud tím, že zmíněné pasáže o kontrole a zakládání nových církevních subjektů tehdy zrušil.

Nyní se Ústavní soud vyjádřil přesně opačně a ponechal novelu zákona v platnosti. Tento postup vzbuzuje obavy z politizace celého procesu a z jisté tendence omezovat náboženské svobody v naší zemi. Církvím se jeví jako nepřijatelné odtrhovat od jejich existence diakonie, charity a církevní školství. Sociální služba potřebným a vyučování jsou neoddělitelnou součástí života církve od dob Ježíšových. Nelíbí se nám, že úřednický aparát dostává do rukou nikoli pouze evidenci, ale rozhoduje o registraci těchto zařízení. Je zde potenciální možnost k rušení těchto zařízení a zamlžování církevního charakteru právnických osob založených církvemi ke službě. 

Na základě historických zkušeností z doby totality se bráníme rozdělování života církve na „vyznávání víry“ a na „obecně prospěšnou činnost“. V pojetí křesťanských církví jdou vždy vyznávání víry a služba ruku v ruce. Nepřejeme si, aby docházelo k právnímu oddělování toho, co svou podstatou patří k sobě.

Pavel Černý, Praha 13.11.2007

Zdroj: www.ekumenickarada.cz