Přiznám se, že jsem od publikace čekal víc. Poprvé, když jsem se podíval na muže zakrývající si svou tvář Božím slovem, mě napadly dvě věci. Zajímavé téma a varování. Zajímavé téma se rozmělnilo do nízkého opakovaného napadání jakéhosi tajemného duchovního monstra pana Františka a varování vyznělo spíše proti samotným autorům. Ti sice pod povrchem popisovaných událostí rafinovaným způsobem vytahují na světlo Rakovnický sbor a Dana Provazníka, sami se zašifrovali o poznání lépe. Bohužel celým elaborátem se vine jak červená niť nevyslovená pomsta, pramenící z neodpuštění zraněných autorů ...

Tak vážné téma / negativní jevy v charismatismu / si zasluhuje víc. Minimálně řešit je odborně a bez osobních emocí. Neshazuji zde zajímavá svědectví a výpovědi "postižených". Ty jediné, pokud jsou pravdivé, dávají dílku zřetelnější smysl. Nelíbí se mi však anonymní způsob s jakým autoři k práci přistoupili. Ten sám, spolu s opakovanými zavádějícími soudy knihu diskvalifikuje být dílem rozumným a hodným doporučení. Zůstane výkřikem party ukřivděných.

Nejsmutnější na všem je, že tomu tak nemuselo být. A stačilo k tomu vskutku málo.
1. Napsat knihu ve světle svého jména - tedy skutečně si stát za tím co volám nahlas do světa.
2. Předeslat, že vše co tady řeším je jen a jen můj osobní pohled, moje zkušenost, můj názor.
3. Nepředkládat čtenářům na stříbrném talíři charismatismus jako odpornou a zavrženíhodnou záležitost
4. Nesnižovat se k odsuzování, varování a nečinit zavádějící závěry

Anonymita autorů spolu s nemožností vyslechnout si druhou stranu je vždy smrtící kombinace. Bohužel pro dílo samotné.
Rád si přečtu i druhou část. Ne však, že bych od ní očekával posun a čestnější přístup "anonymních svědků". Přečtu si jej pro to, aby byla stejně jako část první varováním a i poučením jak si lze v křesťanském světě vyřizovat účty. Nakonec nikdo nejsme soudce, tím je náš milující Nebeský tatínek.

Petr Vlček