Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Albert.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 11, článků celkem: 15084, komentáře < 7 dní: 652, komentářů celkem: 314450, adminů: 60, uživatelů: 4810  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 108 návštěvník(ů)
a 10 uživatel(ů) online:

Melissokomos
timg
cizinec
momonka
Tetra
JirkaB
wollek
Willy
martino
Laura67

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Spiritualita žitá v rodině
·Recenze: Homosexuální láska
·Babiš chce, aby církve spadaly pod ministerstvo financí
·Výsledek voleb jako ovoce Církevních restitucí
·Novodobá kalvinistická liturgie
·27 lidí zastřeleno v baptistickém kostele v Texasu
·Baptisté v Evropě o homosexualitě
·Exekutiva Evropské baptistické federace o manželství
·Stručný přehled názorů na milénium
·Co je to hermeneutika Ducha?

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
90 760 739
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Kontrasty: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl druhý
Vloženo Pondělí, 12. listopad 2007 @ 16:59:54 CET Vložil: jakobin

Charismatici 4.   Otec

Poměrně brzy na to se začal rodit vztah mezi mnou a mým nynějším manželem. Pastorovi se to zdálo moc krátce po mém rozchodu s tím předchozím hochem a tak vydal doporučení, že bychom spolu neměli chodit alespoň tři měsíce, abychom dokázali, že své city ovládáme, a že slepě nenásledujeme zamilovanost.


Chtěl také, aby neutrpěla má pověst. Proč by nás mělo takové doporučení zajímat? To doporučení bylo pro nás směrodatné a závazné. Vliv pastora byl veliký. Věděli jsme, že každý, kdo se mu vzepřel, nějak špatně dopadl. Můj muž ho měl za otce a učitele, a nedělal by nic, s čím by otec nesouhlasil, konzultoval s ním naprosto všechno (mně bylo tak 19, manželovi 23). Odměnou za tuto synovskou oddanost mu bylo, že byl přizýván na setkání, na která jezdil jen pastor sám, či jen vybraní. Byl téměř pobočníkem a nepsaně se s ním počítalo jako s nástupcem. To mi imponovalo, věděla jsem od Vladěnky, že jediné, co má opravdu smysl je sloužit Bohu na plný úvazek, ale že to je úkol jen pro vyvolené a velmi odvážné, obětavé a charakterní lidi. Proto jsem se rozhodla, že se stanu manželkou pastora (ó svatá prostoto).  Doporučení pastora jsme tedy vzali vážně a po třech měsících (a bylo to těžké, i když občas jsme selhali a napsali jsme si, někdy jsme se i sešli- pastor nám to později vytknul s tím, že jsme „nerespektovali jeho vůli“-citát) jsme s blahosklonným přikývnutím „otce“ začali spolu chodit. Náš vztah nebyl obecně moc dobře přijímán. Co nás ale trápilo, bylo to, že jsme nevnímali ani nadšení ze strany „otce“. Vznášeli jsme různé dotazy, abychom zjistili, kde je problém. Problém byl v tom, že se náš „duchovní růst“ prý zpomalil. Trávili jsme spolu hodně času a už jsme nebyli tak angažovaní. Než abychom organizovali něco pro církev, tak jsme spolu někam zmizeli. Jednou, na sborové dovolené nám to pastor řekl na rovinu. Jste zahledění do sebe, váš vztah nenese ovoce. Nesloužíte.  (Rozuměj, v té době jsme nevynechali jediné shromáždění, modlitební, biblický seminář, skupinku, manžel vedl křtěnce, podílel se na vyučování na mládeži,  já vedla chvály a podílela se na činnosti evangelizační skupiny Načisto, ještě jsem vedla skupinku dívek z gymnázia). Jenže jsme nesloužili jako pár. Navštěvovali jsme tehdy jednoho starého bratra, občas mu manžel umyl chodbu, ale toho bratra spíš těšilo s námi mluvit, vyprávěl nám o válce, o komunistech, o všem možném a my jeho vyprávění milovali. (ten bratr mě nazýval Johanka z Arku J).  Pastor to nevěděl. Když jsme mu to řekli, byl překvapen a vypadalo to, že to mění situaci. Tehdy jsme pochopili jeden z rysů „vykazatelnosti“. Podávat podrobný přehled vykonaného ….(co na tom, že to Bůh vidí, ale musí to vidět i pastor).

Jistě v této chvíli čtenář dávno pochopil, že mluvím-li o otci, nejedná se o otce biologického. Můj vztah k biologické rodině se mým uvěřením hodně zhoršil, můj skutečný otec-komunista a matka pod jeho vlivem neměli pro mou víru pochopení , ale nic mi nezakazovali s tím, že mě to pustí. …Já jsem se ostře vůči nim vymezila- že si budu dělat, co chci a kdy chci a chodit budu, kam chci…Jejich vliv na mě úplně vymizel, vztahy zoficiálněly, brala jsem je jako ty nechápající nevěřící a mezi námi narostla propast. Ale zpět k mému vyprávění.

Doba počátků mého vztahu s manželem je zároveň doba rozdělení sboru na dvě části z důvodu nárůstu členské základny. Jedna část se přenesla do blízkého města a stala se samostatnou stanicí. Můj manžel, tehdy hoch, ač bydlel v tom blízkém městě, rozhodl se zůstat v mateřském sboru (jako jediný), aby nepřerušil vztah s otcem, a kvůli mně. Staršovstvo tehdy kompletně odešlo do blízkého města, zůstal jen jeden starší. Nebudu tu vypisovat, jak se tento jediný starší dostal brzy do konfliktu s pastorem, stal se řadovým členem a nakonec z církve odešel úplně, to je zase jeho příběh. Ani nebudu vypisovat, jak pastor sestavil staršovstvo z řad loajálních mladíků a na prvním setkání vymezil jejich pravomoce památnými slovy: „Nemyslete si, že mě budete řídit.“ Kdyby chtěli vypsat jak postupně upouštěli od spolupráce s kazatelem, neboť jim nebyla delegována žádná pravomoc a stejně finálně o všem rozhodoval pastor, byl by to zase jejich příběh.


5.   Oni a my v rámci sboru

V době, kdy jsem trávila hodně času v blízkosti Vladěnky a jejího manžela nahlédla  jsem do jejich způsobu uvažování. Pamatuji na jeden rozhovor, kdy se Vladěnka ptala (bylo to po nějakém hlasování ve sboru, mimochodem hlasování (o čemkoli) bývala zpravidla jednomyslná)jestli tam byl ten a ten…a pastor to nějak zhodnotil a použil formulaci, že nikdo z „nich“ tam nebyl. Asi to není přesné, ale ptala jsem se a dozvěděla jsem se, že ve sboru nejsme jen „my“, ale jsou tam i „oni“, lidé, kteří čekají na chybu, kteří jsou v opozici a nesouhlasu, a kteří čekají na pastorovo uklouznutí, aby si smlsli. Rozhodla jsem se, že budu obezřetná. Kromě vnějšího (satan) je tu tedy i vnitřní nepřítel.

6.   Oni a my v rámci církve

Krátce po svém uvěření, už po tom, co jsem se rozhodla sekat dobrotu, jsem navštívila nedělní bohoslužbu v R……….. v ČCE.. Věděla jsem, že když v neděli jednou vynechám, tak tím výrazně utrpí můj duchovní život, a to bylo pro mě nepřijatelné, a tak  jsem (v 17letech) vyrazila sama do 4km vzdáleného města, abych vyhledala duchovní pokrm. Po cestě na mě troubili kolemjedoucí řidiči tiráků, jeden za jízdy onanoval. To mě odrovnalo a žíznící po duchovnu jsem s úlevou vpadla do tamější modlitebny. Jenže. Nikdo mě předtím nevaroval. Čekala jsem stejný styl zbožnosti jen jiné lidi. Tady hrály divné varhany a zpívaly tři staré babičky unylé táhlé písně. „Kde jsou kytary? Kdy přijdou ostatní?“ šlo mi hlavou. Pak vstoupil kněz v dlouhé sutaně a něco mluvil, moc jsem tomu nerozuměla, ale začínala jsem tušit, že tam mají nějaký problém. Po bohoslužbě, po krátkém rozhovoru s kazatelem jsem se vydala na zpáteční cestu, notně duchovně frustrovaná. Po svém návratu domů jsem to zděšeně vyprávěla pastorovi a dozvěděla se, že se zřejmě jednalo o tzv. „mrtvou“ církev, kterých je všude plno. Neměla jsem problém tomu věřit, protože tam skutečně mrtvo bylo. Dodatečně jsem do dopisu napsala pár rad tomu ubohému kazateli z ČCE, něco v tom smyslu, že se má přijet podívat k nám, jak se to má dělat, a že nemá bejt línej a trochu popracovat na evangelizaci a trochu to tam rozhejbat. Škoda, že ten dopis už zřejmě neexistuje, bylo to určitě poučné čtení pro kdejakého pastora… J)))))

Tento můj exces indikuje jistý neojedinělý nešvar, které lze nalézt v charismatickém pojetí víry. Je to pýcha. Lidé mají pocit, že svým přímým kontaktem s Bohem (skrz prorocké a jiné duchovní dary) mají navrch nad necharismatickými věřícími. A ještě je to pýcha mladých. Pastor byl vždy více orientován na mladé „tvárné“ lidi, které motivoval vizemi, ve kterých jim představoval budoucnost, ve které oni sehrají „významnou roli“ pro sbor, region, republiku. Loajální mládežníky povzbuzoval, že mají mnoho moudrosti, a proto mohou vést druhé. Proto nikdy nebylo v mém sboru výjimkou, že někdo opravdu mladý vedl ve skupince postarší členy, či samotní starší (členové staršovstva) byli ve věku kolem 20 let. Mladá loajální sestra třeba vede starší maminky, atp.

Otec s Vladěnkou pořádali tzv. „návštěvní kola“, nevím, jestli to vyplývá z povinnosti kazatele, možná ano. Jedná se o oficiální návštěvu v rodinách.. Když pastor dokončí jedno kolo, začne druhé. Mohla by to být teoreticky celkem milá rodinná návštěva, kdyby dotyční nekladli „kontrolní otázky“. Jedná se o otázky typu jak funguje Váš modlitební život, jestli se spolu modlíte jako manželé, případně proč Vaše děti nechodí do dorostu, příp. proč jste vy nebyli na bohoslužbě atp.


 
Obsah publikace Skrytá tvář charismatismu:
 

Předmluva

 
I. Psychická manipulace v charismatickém hnutí
 


II. Svědectví
 
2.     Vladěnka
9.     Desátky
13.   Trojí lid
14.   Učedník
16.   Vlny
19.   Závěr


III. Bitvy

 
1.     Počátky
3.     Sola pastor
5.     Chronologie
6.     Panta rhei
9.     Exodus


IV. Nesnesitelná lehkost křesťanství
 
1.     Počátky
2.     Starší
3.     Rozhodování
4.     Odchod, omluvný list
5.     Svoboda a svědomí
6.     (Ne)rovnost
7.     Závěr
8.     Post scriptum..


 
Příbuzné odkazy
· Více Charismatici
· Novinky od jakobin


Nejčtenější článek Charismatici:
Nová publikace: Skrytá tvář charismatismu


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 1.8
Hlasů: 5


Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Charismatici

Podobná témata

Doporučené odkazy:

Biblická apologetika

Michaela Křivánková - Portrétní fotografie


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl druhý" | Přihlásit/Vytvořit účet | 7 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl druhý (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: aviaf v Pondělí, 12. listopad 2007 @ 19:03:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Je to fakt zajimavy cteni. Se divim, ze tady k tomu uz davno neni rozsahla diskuse (nebo aspon protianonymisticka hysterie).

A.



Re: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl druhý (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: tk v Pondělí, 12. listopad 2007 @ 20:20:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Protianonymistická diskuse charismatiků tady není, protože tohle je pravda až na dřeň, že tohle museli prožít i oni ve svých sborech, ať z pozice vládnoucí autority nebo poslušné ovečky. To by plivali sami sobě do tváře. I když, zdá se že Olin už na jedno oko nevidí.... ;-)



Re: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl druhý (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: P0spa v Úterý, 13. listopad 2007 @ 10:59:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
tak tohle svědectví je opravdu přesné, charismatická zkušenost jako přes kopírák. Teď to čtu se smíšeným pocitem, jednak mi to připadá k smíchu, že jsem to prožíval podobně a poučen knihami o Wigglesworthovi nebo Johnem Osteenem jsem vedl diskusi s katolickým farářem a modlil se za něj, aby mu Duch dal prohlédnout... Cítil jsem se Božím mužem, který má Bibli a má ve všem jasno a když jsem byl "před soudem", otevřel jsem ústa a vydal jsem svědectví"jak mi to Duch dával". Je to směšné a zároveň se za to stydím. Opravdu hluboce. Tyhle projevy jsem si sice nedovolil vždycky, přece jen jsem měl nějaký zdravý ostych a respekt, ale já jsem to tehdy skutečně chtěl jinak a záviděl jsem všem "úplně vydaným", kteří chodili a vydávali svědectví, ať přišli vhod či nevhod. Tohle byl pro mne vzor zdravého křesťana!!

Táta v tomhle mém období trpěl a nechtěl o tom nic slyšet, maminka byla ochotná se mnou několikrát zajít do shromáždění a co tam zažila pak komentovala ve smyslu, že jí to nesmím zazlívat, zažila aktivně padesátá léta v ČSM a že už to má za sebou. Nemá za potřebí si s každým podávat ruku, nechávat si na potkání tykat  a oslovovat všechny bratře a sestro (místo soudruhu a soudružko). hesla o tom, že "mládí vpřed, vybudujem nový svět" už taky dávno slyšela, jen do toho ještě připletli Pánaboha, namísto Sovětského svazu teď máme Izrael...
Tehdy jsem z toho byl smutný, říkal jsem si, že tohle přece byli komunisti, ale my máme Ducha svatého, takže se přece nemůžeme mýlit.

Můžeme se mýlit zrovna tak, jako se mýlili oni.

Maminka se s komunismem rozešla, její vrstevníci ale určitě vzpomínají na ty doby, kdy bylo vsjo jasno. Kdy měli pocit, že mohou něco dobrého udělat pro správnou věc, kdy trávili mládí na stavbách mládeže, nočních brigádách a nekonečných schůzích, v kolektivu měli zábavu, v kolektivu odsoudili nepřátele, v kolektivu si udělali ranní politickou desetiminutovku a pak plnili plán. Kolika lidem se ještě zarosí oko, když vidí třeba Dovolenou s Andělem?

nechci posunout diskusi off topic, když to tady zmiňuju, mamince jsem rozdíl vysvětlit nedokázal. Pochybuju teď, že by se to někomu podařilo.

Btw; doslechl jsem se, že v Kalichu má vyjít nějaký román o charismaticích a že to je docela bomba. Neví o tom někdo něco?




Re: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl druhý (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: jeanne v Úterý, 13. listopad 2007 @ 16:27:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Jakobin,
predpokladam, ze je toto tvoja vlasna skusenost, ze tu neuvadzas pribeh niekoho ineho.
Cele som si to precitala a nerozumiem, v com spociva tvoja kritika a odsudenie toho zboru.
Z toho, co je tam napisane, mi vychadza jedno: ze nebola si uprimna voci Bohu. To, ze to bolo iste pokrytectvo vo vztahu k nim, je jedna vec, ale horsia, ze si vtedy nemala uprimny vztah k Bohu. A za to oni nemozu, to nebola ich vina. Myslim na to, ked si pisala, ze ti tvoje hriechy v podstate nevadili, alebo ze sa ti nechcelo citat Bibliu, atd... To nerobime pre ludi.
Ja som napr. citala Bozie slovo, lebo som hladala Boha, lebo som chcela vediet o Nom viac, a chodila som do cirkvi, pretoze som chcela o Nom pocut. Tuzila som pocut. Ak toto v tebe nebolo, nie je to vina tych druhych.
K tomu, co pises ako ta viedli. Nevidim na tom nic zle, vyznavat hriechy konkretne. Co sa tyka toho napominanie, ty pod tym mozno myslis manipulaciu. Myslis si, ze cirkev Kristova je miesto, kde si ma kazdy verit, ako chce, alebo zit ako chce, a nikoho do toho nic? Ale ked sa pozries do Novej zmluvy, do listov, tak tam je opisany zivot prvotnej cirkvi. Je tam npar. napisane: napominajte sa navzajom...alebo ak niekoho pristihnu pri nejakom poklesku, vy duchovni, napravte ho v duchu tichosti...alebo o pastieroch,. ze oni bdeju nad vasimi dusami ako taki, ktori budu uctovat z toho. Nemyslim tym, aby sme mali nejakych prostrednikov medzi nami a Panom, ale to, ze si nemozem povedat, to je moja vec, ako zijem a teba do toho nic, brat moj, sestra moja, nemas pravo mi do toho zasahovat. A to nie je pravda, takto si to Pan nepraje. To nie je to, ze niekoho vyhresime, alebo ho posudime. To nie je to, ale v laske mu chceme pomoct.
V cirkvach je to tak, v tych mrtvych: ver si, co chces, zi si, ako chces, a po smrti chod, kam chces. Nikoho to nezaujima, ako si na tom vo viere, ako zijes, ci si zachraneny. A preco? Lebo, ked sa nezaujimaju o svoju dusu, akoby sa mohli zaujimat o tvoju.
A tam skutocne mozes chodit v hriechoch, nikto sa ta na nic pytat nebude. Myslis si, ze takto to ma byt v cirkvi Kristovej? Ja si myslim, ze nie.
V tom vsetkom, co si napisala chyba to, aky je tvoj vztah k Bohu. On sa nas nepyta v prvom rade, ako sme koho pocuvali, koho slovu sme verili, koho nie, ale aky je nas vztah k Nemu? Ako Jeho posluchame, ako sa na Neho spoliehame, co je v nasom srdci voči Nemu? To je to najdolezitejsie: ja a Pán.
Cenim si, ze si pisala tak otvorene a uprimne, tak dufam, ze ti nebude vadit ani moja otvorenost.
Jeanne.




Stránka vygenerována za: 0.56 sekundy