|
Právě je 553 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online: rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116592713 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Poděkování
Vloženo Neděle, 26. srpen 2007 @ 13:18:01 CEST Vložil: Bolek |
poslal bartonec Děkuji Gregoriusovi za následující větu uvedenou v článku nominovaném na zlatou perlu: "násilná rekatolizace momentálně není možná. Mnohem účinnější, i když delší je však plíživá, pomalá, nenápadná rekatolizace, jakou zde předvádí Olin, Demagog, Pattre, Bartonec apod. Čti několik let jejich příspěvky a staneš se katolíkem, ani nevíš jak". Tato věta mě vedla k následujícím úvahám:
1. nevěděl jsem, že moje slova mají tak velkou moc, je to skutečně úžasné, že je lidé čtou a stávají se katolickými křesťany, prosím Tě, znáš nějaký případ, kdy někdo uvěřil evangeliu skrze moje (málo četné) příspěvky? (tento bod je ironický - vzkaz pro reformované a jiné trotlíky)
2. Je mi ctí, že jsem byl uveden v článku za bratrem Kadlecem, je to člověk, kterého si Vážím a kterého bych někdy velice rád poznal osobně, a rád se od něho učil. Vážím si toho, být vedle něj uveden, ač mu nesahám ani po kotníky a budu pokládat za výhru, když pro Pána Boha vykonám v životě pouhé procento, co vykonal on.
3. tenhle článek mi znovu potvrdil, že věřit podobným nesmyslům, jaké tady propagují reformátovaný, pohan gojim, grégor a jiní je cesta do pekel. Sám jsem bohužel podobným nesmyslům v minulosti (např. Rivera aj.) věřil, a teď, když jsem jsem sám byl označen nositeli tohoto poselství za agenta vatikánu, tak vidím, že tohle myšlení je skutečně mimo. Když jsem to říkal svému příteli (knězi kat. církve - hrůza - co), tak se zasmál, a řekl, že si z toho nemám nic dělat, že je pro to, že kamarádí s protestantem považován za lutheránského agenta.
4. prosím Vás milí reformátovaní, nechcete se raději pohádat osobně s nějakými skutečnými (ultra) katolíky (lefébristy apodobně) než zabírat prosor na ekumenickém serveru, vždyť tady je těch vašich volovin už tolik, že se to nedá číst (už, to většinou ani nečtu). S takovými ultrakatolíky byste si nejspíš moc rozuměli, protože mají myšlení úplně jako Vy. Akorát, že anikrista vidí na opačné straně barikády. Z jeich demagogie by jste se mohli poučit a vaše argumenty by nabraly absolutně úžasnou razanci.
6. prosím, přečtěte si výrok bratra Olina, ktarý je dle mého velmi trefný a jde k podstatě: od Olin v Pátek, 24. srpen 2007 @ 21:20:15 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )Ale vždyť tady jde o něco jiného! Žádný soudný člověk si doopravdy nemyslí, že bych byl nějaký exponent rekatolizace, a že nejsem katolík, vědí nejlíp katolíci sami.
Já se pohybuji v ekumenickém prostředí již třicet let a pozoruji, že přibližně před dvanácti lety k nám bylo importováno něco cizího: Zdánlivě se jedná o antikatolicismus, ale to opravdu jen zdánlivě. Mohli bychom to nazvat církevní politika, nebo nevím, jisté je, že "to" není zaměřeno proti katolické církvi, ale proti evangelíkům, kteří nejsou antikatolíci, evangelíkům, kteří jsou schopni se svými katolickými kolegy vycházat jako se svými bratry. Ty je "potřeba" vyhnat z evangelických církví. A já nejsem první - řekněme - obětí této kampaně. Proto si to ani neberu osobně.
Každá akce vyvolává reakci, a když se před třiceti lety ukázalo, že 1/charismatické hnutí se neomezí na tradiční protestantské denominace, ale zasáhlo stejnětak i katolickou církev, a když se 2/ zjistilo, že ekumenické hnutí taky nemusí být navěky omezeno na protestantský svět, ale že pokoncilně smýšlející katolíci jsou jisté míry ekumenických vztahů schopni, povstala ve světě tato reakce, jejíž původ šacuji přímo v branách pekelných. Nešťastní individualisté jako Gregory si nejsou dvakrát vědomi, čemu slouží, což je ale neomlouvá. Ale původci některých pamfletů na mou osobu to dobře vědí. To, co dělají, je politika: vyčišťovací operace. Ty směšné hanopisy na katolíky samé jsou jen kudrlinkami, které mají přilákat podobně naladěné čtenáře a současně odradit ty ostatní. Prastará propagandistická taktika. Nejde o katolíky, ale o evangelíky, jako jsem já.
Řekl jsem, že si to neberu osobně, ale to se týká pouze tohoto "árijského boje". Je tu ještě druhá složka této kampaně a ta již osobní je: Na tomto místě, jakož i jinde v kyberprostoru jsem si udělal "jméno" tím, že jsem se opakovaně zastával nespravedlivě napadených, Božích dětí, o nichž se tu veřejně lhalo. Důsledně jsem se snažil vytřídit oblaka pomluv a záštiplných komentářů, a dobrat se skutkové podstaty toho, o čem se tu píše. Největší "popularitu" jsem si vysloužil v případě Křesťanské akademie mladých, ale to nebyl jediný případ.
Tato zcela osobní averze vytvořila se zmíněnou politickou linií třaskavinu, jíž jsi tady svědkem. Nemá smysl proti tomu rozumně argumentovat. Já se jim směju "do očí", abych to všechno vytáhl na světlo.
S tebou si asi názorově moc nesednu, ale to mě moc nezajímá. Dost pečlivě se tu snažím odlišit ovečky od kozlů a s jedněmi mluvím...
Olin
Děkuji a dobrou noc bratr evangelík Tomáš Bartonec
Dolní Lhota Slezsko
|
Podobná témata
|
|
Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Neděle, 26. srpen 2007 @ 13:54:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Som presvedceny, ze ak by mohol dnes vstat dr.Martin Luther s mrtvych, urcite sa k evanjelickej cirkvi neprizna a s najvacsou pravdepodobnostou by vas povazoval za odnoz katolickej organizacie ....
Bartonec, ty namozes byt Luteran ... Ja osobne si myslim ze nieco na nas hras. Na druhej strane ale pripustam ze "braskove jezuiti" urobili v evanjelickej cirkvi kus prace, takze evanjelicka cirkev by sa mohla uz kludne premenovat na rimsku, co ale isty cas este potrva....:-))) Jezuiti skrz svojich duchovnych s "purpurovymi botami" prenikli do cirkvi, rozvracaju ich a sklamanych dezorientovanych krestanov potom takto navadzaju do rkc ...
To ze nemozes byt Luteran viem dokazat velmi lahko, nakolko zakladatel Vasej cirkvi, dr. Martin Luther povedal:
"My vobec niesme prvi ktori tvrdia, ze papezstvo je kralovstvom antikrista ... lebo pred mnohymi, mnohymi rokmi pred nami, tak mnohi a významní ludia, ktorých su velke mnozstva a ktori si vela pamataju, hovorili tuto istu vec priamo a jasne ... (to bol volny preklad z anglictiny, za stylistiku sa omluvam ..)
Rimsko katolicka organizacia je teda forma antikrista ktora by mala byt odmietnuta a zavrhnuta, take bolo vyznanie reformatorov ...
Ake je ale Tvoje vyznanie ak tvrdis ze prekrutena rimska ideologia, jej staroegyptske a starobabylonske ritualy ktore su ironickym vysmechom z obete Jezisa Krista, su pre teba ...."evanjeliom"... na ktorý si dokonca hrdy???
Portál www.evanjelik.sk maže články o dr. Martinovi Lutherovi !!!! - alebo katolizácia na Slovenský spôsob.
Alberto Rivera: Jezuitska Infiltrace církví v praxi
Jezuitská infiltrace - prohra protestantů
Mp3 audio: Dave Hunt - Volanie k reformacii Mp3 audio: Dave Hunt - Ako sa vyhnut odkloneniu od biblickej viery MP3 audio: Richard Bennett - Identita antikrista (vyucovanie a svedectvo byvaleho risko-katolickeho knaza) Je Římskokatolické učení založeno na Biblické pravdě? (1,08 MB)
|
|
|
Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Neděle, 26. srpen 2007 @ 14:11:19 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) |
Milý bratře,
katolický evangelíku Bartonče, ty jsi zářný příklad výsledku rekatolizace. Také ti děkuji, že vůbec se zde vyskytuješ, neboť mezi protestanty jsi dosti exotickým úkazem. Řekl bych jedním z nejexotičtějších. Proto a právě proto mají tvá slova takovou moc. Protože jsi tady jako pěst na oko. Děláš tady superkontrast.
Prosím tě, až budeš mluvit se "Svatým otcem" ve Vatikáně, nezapomeň se mu omluvit za protestanty, že si dovolují poukazovat na ty desítky miliónů obětí katolické inkvizice apod.
A ty Oline, se už konečně ujmi tohoto svého horlivého následovníka a učedníka Bartonce, který tě, jak vidno bezmezně obdivuje. Můžeš si od něj pokatolicku nechal políbit prsten, nohu, nebo co je libo. Budete tvořit tu správnou dvojku papeženců mezi protestanty.
|
Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Kristus v Neděle, 26. srpen 2007 @ 19:20:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Milý bratře,
Gregu, je-li nick bartonec tvůj bratr, pak bys mu rozhodně neměl psát např. toto: Protože jsi tady jako pěst na oko. a toto: katolický evangelíku Bartonče, a toto: Prosím tě, až budeš mluvit se "Svatým otcem" ve Vatikáně, nezapomeň se mu omluvit za protestanty, že si dovolují poukazovat na ty desítky miliónů obětí katolické inkvizice apod.
A ty Oline, se už konečně ujmi tohoto svého horlivého následovníka a učedníka Bartonce, který tě, jak vidno bezmezně obdivuje. Můžeš si od něj pokatolicku nechal políbit prsten, nohu, nebo co je libo. Budete tvořit tu správnou dvojku papeženců mezi protestanty. Tohle je vskutku zvláštní vyjádření lásky, kterou se máme podle Pánova přikázání navzájem milovat. Pán doslova řekl, že se máme milovat tak, jak On miloval nás. Nevím, nevím, jestli tvá slova vnímají bratři jako milování Pána skrze tebe. Jsou-li odpůrci, pak platí slova apoštola Pavla z 2. Tm 2:24-25: Pánův otrok se nemá hádat, nýbrž má být přívětivý ke všem, schopný učit, má být trpělivý 25a v tichosti kárat nebo: poučovat odpůrce. Snad jim dá Bůh pokání k poznání pravdy,
Nejzávažnější věc však je, že vystavováním se falešnému duchu především zneucťujeme Pána v nás, poskvrňujeme svého ducha, kde On přebývá a vyháníme Ho z naší duše, kterou naplňujeme falešným duchem a tím rušíme své společenství s Kristem a jeho Duchem. Toto jsou také tvá slova. Můžeš mi říci jaké společenství a s kým jsi měl při psaní výše zmíněného komentáře?!
Už jednou jsem ti psal, že nás poskvrňuje to, co vychází z nás a že ze svých vlastních slov budeš ospravedlněn a ze svých slov budeš odsouzen. Kdyby jsi teď měl stanout před Pánem Ježíšem, jak bys svá slova vysvětlil a obhájil?! Mohu ti už teď říct - NIJAK!
SV
|
]
Re: Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Neděle, 26. srpen 2007 @ 22:27:03 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Milý SV,
přečti si jak Pán Ježíš mluvil s náboženskými farizeji.....
|
]
Re: Re: Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Kristus v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 09:36:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Milý Gregu,
místo nemístných rad se raději ve ztišení před Pánem zamysli, jak by asi mluvil s tebou, kdybys Ho nechal k sobě mluvit! Třeba právě teď, hned jak dočteš tyto ani ne dva řádky.
SV
|
]
Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Kristus v Neděle, 26. srpen 2007 @ 19:46:05 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A jestli nemáš lásku k bratrům, Gregu,
pak nic nejsi, nic nezmůžeš a nic ti to neprospěje.
1 J 2:4-6, 3:10-11,16 - Kdo říká: ‚Poznal jsem ho,‘ a jeho přikázání množ. č. nezachovává, je lhář a pravda v něm není. 5Kdo však zachovává jeho slovo, v tom se skutečně Boží láska stala dokonalou nebo: je skutečně dokonalá láska k Bohu. Podle ř.: v tom toho poznáváme, že jsme v něm. 6Kdo říká, že v něm zůstává, musí sám také žít ř.: chodit [tak], jak žil ř.: chodit on. 3:10Podle toho se poznají ř.: jsou zjevné děti Boží a děti Ďáblovy: žádný, kdo nečiní spravedlnost a kdo nemiluje svého bratra, není z Boha. 11Neboť to je ta zvěst, kterou jste slyšeli od počátku: abychom se navzájem milovali. 16Podle toho ř.: V tom jsme poznali lásku, že on za nás položil svou duši. I my jsme povinni položit své duše za bratry.
Nemám, co bych dodal.
SV |
]
Re: Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Neděle, 26. srpen 2007 @ 22:31:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Miý SV,
o lásce Boží máš skutečně nějaké pokroucené představy. Láska chodí na bratry, kteří jsou mimo také s METLOU ( 1Kor 4,21 ). Ale pro tebe je láska asi jen jakýmsi sentimentálním rozplizlým citem.
To, že zde lezeš do zadku rekatolizátorům, bych od následovníka W.Lee nikdy nečekal. Je to poněkud divné a velmi, velmi neobvyklé...
|
]
Re: Re: Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Kristus v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 00:31:09 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Milý Gregu,
nevím, co se stalo, že v této své reakci nejsi milý ani trochu. No nic. Přehlédnu to, že píšeš opět nepravdu o tom, že mám pokroucené představy o Boží lásce, poněvadž Boží láska ve mně přikrývá množství tvých hříchů. Ale podívejme se, co píše Pavel do Korintu skutečně a v kontextu - 1 Kor 4:14-21: 14Toto nepíšu, abych vás zahanboval, ale napomínám vás jako své milované děti. 15Neboť i kdybyste měli deset tisíc vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte, neboť v Kristu Ježíši já jsem vás zplodil skrze evangelium. 16Prosím vás tedy: (Napodobujte mě) ř.: Stávejte se mými napodobiteli! 17Proto jsem k vám poslal Timotea, který je mým milovaným a věrným synem*ř.: dítětem v Pánu. On vám připomene moje cesty*tj. způsob mého života v Kristu [Ježíši], jak učím všude v každém sboru. 18Někteří z vás se stali domýšlivými, jako bych k vám už neměl přijít. 19Ale přijdu k vám brzy, bude–li Pán chtít, a poznám nikoli řeč*ř.: slovo / –u těch domýšlivců, ale jejich moc. 20Neboť Boží království nespočívá v řeči*ř.: slovo / –u, ale v moci. 21Co chcete? Mám k vám přijít s holí, nebo s láskou a v duchu mírnosti?
Takhle je to jasnější, že? Hůl patřila na domýšlivce, vůči ostatním, byť by to byli odpůrci, kteří se protiví pravdě, Pavel přicházel s láskou a v duchu mírnosti - viz, co už jsem ti napsal ohledně odpůrců; tentokrát v kraličtině - 2 Tm 2:25-26:
Kterýž by v tichosti vyučoval ty, jenž se pravdě protiví, zda by jim někdy Bůh dal pokání ku poznání pravdy, aby sami k sobě přijdouce, dobyli se z osidla ďáblova, od něhož jsou zjímáni k vykonávání jeho vůle.
No a ekumen. překlad:
Má vlídně poučovat odpůrce. Snad jim dá Bůh, že se obrátí, poznají pravdu a vzpamatují se z ďáblových nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli jeho vůli.
Na vysvětlenou pro ostatní. Tím nemám na mysli, že zmínění bratři jsou odpůrci, nýbrž pokud je za takové Greg považuje, měl by k nim přistupovat tak, jak učí Pavel ve své apoštolské autoritě. A nutno říci, že Greg k nim takto nepřistupuje a žádnou takovou autoritu jako Pavel vůči nim nemá.
No a na závěr: To, že zde lezeš do zadku rekatolizátorům, bych od následovníka W.Lee nikdy nečekal. Je to poněkud divné a velmi, velmi neobvyklé... K tomuto skutečně no comment! Předem se omlouvám, Pane, ale udělám si naprosto nemístnou legraci. Že by toto byl Tvůj výrok pronesený bratrem Gregem? Spíše zvažuji možnost navrhnout tuto větu na zlatou slzu GS. Co Ty na to? A co vy ostatní nato.
Děkuji, Pane, a chválím Tě za to, žes mne učinil Tvým následovníkem a nikoli následovníkem člověka. Amen.
SV
|
]
Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: bartonec v Neděle, 26. srpen 2007 @ 21:09:56 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nejsem ojedinělým jevem, ojedinělí lidé jsou lidé tvého typu. Většina evangelíků katolíky za rovnocenné křesťany považuje. Bohužel vás pár jste neúnavní v šíření demagogie na GS a to je zde více vidět, naštěstí nemůžete rozházet rozumně uvažující lidi, protože jste členy prapodivných sekt a s realitou zřejmě nepřicházíte do styku. Jo a pro Gojima: nejsem členem lutherské církve, a i kdybych byl, tak evangelíci neberou Luthera jako bezchybného - tzn,. jako ty za světce. Nejsou to totiž katolíci. O Lutherské theologii s takovými ignoranty nemá cenu diskutovat. Vy máte své světce Riveru, Hunta letničního France a bůhví koho ještě. Kdyby jste se potkali v jednom sboru (Goj, ref, Greg aj.) tak byste se pohádali tak, až by z Vás chlupy lítaly, ale tady máte solečného nepřítele, že?... Tak plivejte dál, je mi z Vás smutno T.
|
]
contradiction ... (Skóre: 1) Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Neděle, 26. srpen 2007 @ 21:37:03 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | bartonec: nejsem členem lutherské církve a i kdybych byl, tak evangelíci neberou Luthera ...
xxxxx xxxxx xxxxx
bratr evangelík Tomáš Bartonec Dolní Lhota Slezsko
:-))))))
co k tomu dodat ???
|
]
Re: contradiction ... (Skóre: 1) Vložil: signum v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 19:00:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | snad jen porovnání co bratr evangelík Tomáš Bartonec opravdu napsal, tentokrát bez tvého cenzorského zásahu, kterým jsi úmyslně zcela pozměnil význam jeho slov:
Tomáš Bartonec píše:"...nejsem členem lutherské církve, a i kdybych byl, tak evangelíci neberou Luthera jako bezchybného - tzn,. jako ty za světce."
a GOJIM cituje: "bartonec: nejsem členem lutherské církve a i kdybych byl, tak evangelíci neberou Luthera ...
Nechť si každý učiní obrázek o tom čeho jsi schopen při práci s fakty.
A že zrovna ty, co nám tady dlouze a dramaticky píšeš o tom jaký kdo je lhář a jak kdo co kdy překrucuje.
|
]
contradiction ... (Skóre: 1) Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Sobota, 01. září 2007 @ 08:50:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Signum, tam je jasna kontradikcia a to co pises je uplne od veci... Bartonec jasne napisal ze nieje clenom luterskej cirkvi a pritom sa podpisuje ako evanjelik. Co to ma spolocne s tym ze Luther nieje pre krestanov neomylny svatec ako pre katolikov mnohi myticki svatci ktorych existenciu si katolici upravili alebo priamo vymysleli ???
Moja otazka je: preco to Bartonec robi? Preco nieje uprimny a nepodpise sa:
Vas katolicky priatel Bartonec.
Bola by to v tomto pripade uprimna pravda, a bolo by to ferove voci krestanom v evanjelickej cirkvi ktorych jeho postoj uraza, nakolko nehodlaju do katolickej organizacie vstupit a jej modlarstvo je pre nich nepripustne ...
|
]
Re: contradiction ... (Skóre: 1) Vložil: signum v Pátek, 07. prosinec 2007 @ 11:25:20 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nedomnívám se, že je to od věci. Citovat útržky může být zavádějící. Citovat dokonce jen část věty a vynechat část jenž zásadně mění její význam už je zavádějíci velmi jistě. Je dobré si toto osvojit pro všechny případy. Takhle se prostě korektní citace nedělají. Takže to je k tomu.
"Bartonec jasne napisal ze nieje clenom luterskej cirkvi a pritom sa podpisuje ako evanjelik."
To, že se podepisuje jako evangelík a není členem luterské církve není žadný problém. Problém je nejspíše v tom, že se mohou lišit významy pojmů jako evangelík, evangelikál a také vyznání církví ač podobných názvů se mohou v různých zemích různě lišit. Možná by stálo za to si zjistit jakéže církve je Bartonec členem. A pak možná zjistíš, že se může podepsat jako evangelík a nebýt členem luterské církve.
"Moja otazka je: preco to Bartonec robi? Preco nieje uprimny a nepodpise sa: Vas katolicky priatel Bartonec."
To, že není Bartonec evangelíkem ač se tak podepsal ale katolíkem, si můžeš jen vyspekulovat. Jsou opravdu spekulace vhodným argumentem ? Tvoje volba, ale možná by bylo dobré se nad tím zamyslet.
"Bola by to v tomto pripade uprimna pravda, a bolo by to ferove voci krestanom v evanjelickej cirkvi ktorych jeho postoj uraza, nakolko nehodlaju do katolickej organizacie vstupit a jej modlarstvo je pre nich nepripustne ... "
O jaké církvi a jakých křesťanech je řeč ? Pověřili tě abys za ně vyjadřoval jejich názor na postoje Bartonce, ba dokonce abys vyjadřoval jejich přesvědčení a jejich úmysly ? Jistěže ne.
Tak co kdyby sis podobné manipulační techniky odpustil ?
A když už tedy máš tu nutkavou drzost mluvit za členy nějaké evangelické církve (která to vlastně je ? ) co kdybys třeba pro změnu, vyjadřoval názor členů Tvé církve ? A nebo, dokonce, co kdybys mluvil jen za sebe ?
|
]
Re: Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Kristus v Neděle, 26. srpen 2007 @ 21:54:18 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Milý T. a další,
aniž bych se chlubil, a když, tak v Pánu, chci uvést fakta o tom, že v naší místní církvi Pán Ježíš spojil a shromáždil dohromady bývalé katolíky, charismatiky, evangelíky a já ani nevím jaké ještě "-íky" (máme mezi sebou dokonce bývalého svědka Jehovova) a díky Němu nám to funguje docela dobře, i když samozřejmě ne bez problémů (nejsme ještě dokonalí), ale ty díky Bohu patří Jemu, když Mu je svěříme.
V této souvislsti mohu dosvědčit, že největším problémem při budování církve je naše já. Pokud však je a zůstává naše já na kříži, je to úžasné, Kristův život proudí a všichni jsou zaopatřeni, potěšeni a občerstveni. Chvála Pánu, zrovna dnes se setkali - svatí z církví v Čechách, na Moravě a na Slovensku a měli jsme úžasné společenství; nejprve těla a krve u Pánova stolu pro naše potěšení s památkou Večeře Páně pro Pánovo potěšení, a pak jsme se sdíleli s Božím slovem: jeden měl Slovo, další učení, zjevení, další píseň a byla to vskutku bohatá Kristovým životem zaopatřující hostina.
To čeho jsem svědkem tady, žel, nemá většinou s Kristovým životem nic společného! A tak chci vzdát Bohu díky za Krista, náš Život, s prosbou, aby v nás rostl, dospěl a dozrál, aby v nás byl Kristus zformován a proměněn a stal se v nás a skrze nás Božím Královstvím přišlým v moci k podmanění satanské vzpoury a v Boží slávě, Jíž byl oslaven a Jíž chce oslavit ty, kteří jsou Jeho, kteří Mu slouží a vítězí pro Něho tím, že žijí skrze Krista a jsou Jeho vyjádřením. Amen.
SV |
]
Re: Re: Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: bartonec v Neděle, 26. srpen 2007 @ 22:20:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Kriste, to výše uvedené, co jsem psal, nemířilo na tebe Kriste, doufám, že jsi to pochopil, byla to odpověď na gregoriánovo "pěst na oko". právě jsem se vrátil ze setkání s našimi bratry adventisty. Právě ze vrátili ze setkání v Polsku na kterém se mimo jiné mluvilo o tom, že všichni, ketří upřímně věří v Krista jsou jeho, a že teologie je až na dalších místech žebříčku a neruší jednotu. Byl jsem potěšen, a moc mě to povzbudilo. Přijdu na GS a tady akorát jed. Ach jo T. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Kristus v Neděle, 26. srpen 2007 @ 22:32:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já vím, neboj se T.
Co se teologie týče, v našem žebříčku se neumístila, aby přece jen jednotu Ducha ve svazku pokoje rušit nechtěla.
Jinak s tebou sdílím to "Ach jo"!
SV |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Neděle, 26. srpen 2007 @ 22:36:16 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Tak jasně SV, vy jste zdravé učení odmítli už dávno.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Neděle, 26. srpen 2007 @ 22:35:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Tak samozřejmě Bartonče,
vy musíte teologii odhodit, jinak byste se nedohodli. Musíte zahodit pravdu, zahodit Bibli, přijmout New Age, a pak se shodnete. To je zcela jasné. Ta vaše jednota bude v duchu bez pravdy. Nemyslím tím samozřejmě Božího Ducha.
|
]
|
|
Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Neděle, 26. srpen 2007 @ 14:29:31 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) |
Milý Bartonče,
i přesto, že zde moc často nejsi, tak tvé vystoupení z minula na mě učinilo tak veliký dojem, že jsem si ho zapamatoval dodnes a proto jsem tě nezapomněl zmínit mezi předními rekatolizátory na tomto fóru. Vznikla by tím velká mezera. Dokonce myslím, že by se v tom od tebe mohl učit i Olin, a to už je co říci.
To Olin je proti tvému stylu vystupování "salámista". Ty jsi mnohem horlivější a mnohem, mnohem rychlejší k protestantským OMLUVÁM katolíkům.
ŘKC se nikdy vážně za své zločiny neomluvila ( bylo by to popření jejich doktrín a potažmo její "neomylnosti" / i když je to jen neomylnost v bludu / ), a ty, protestant se jim tady omlouváš - za co prosím tě? Chceš jim ukázat, jak to má vypadat, či co?
|
Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Neděle, 26. srpen 2007 @ 15:06:30 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A protože jsi tak horlivý papeženec milý Bartonče, co uděláš, až se ŘKC opět dostane s *****m k moci?
Necháš mně taky tak horlivě popravit? :-)
|
]
|
|
Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: noname (cnemo@seznam.cz) v Neděle, 26. srpen 2007 @ 15:54:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj Tomáši. Rád se zde setkávám s lidmi jako jsi Ty a mnozí další, pro které je hledání Boha přednější, než všechny spory či spíš vzájemná nepochopení a tak všem kteří jdou touto cestou, patří mé poděkování i modlitba.
Honza
Četl jsem kometáře zreformovaných (nevím zda ještě křesťanů) protože podle mne člověk který věří v Krista, lépe váží svá slova. Zase když uvážíme, že jejich biblí je nějaký Rivera či Hunt není se čemu divit. Možná kdyby četli Bibli a rozvažovali o přečtěném svýma očima a rozumem byla by s nima i řeč.
Tak modleme se i za ně a za sebe navzájem, za dar moudrosti abychom dokázali rozlišovat věci důležité a podstatné a netrápit sebe i okolí věcmi nepodstatnými.
H.
|
Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Neděle, 26. srpen 2007 @ 16:40:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Milý Noname,
ty jsi tak krásňoučce naivní...
|
]
Re: Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Neděle, 26. srpen 2007 @ 18:30:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Škoda milý Noname, že právě takoví bezelstní naivkové, jako jsi ty, se stávají obětí bludných sekt, tím mám na mysli největší sektu na světě - ŘKC.
|
]
Re: Re: Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: noname (cnemo@seznam.cz) v Neděle, 26. srpen 2007 @ 19:48:49 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Gregorii, Děkuji Ti za tvou reakci a tak mi dovol také pár slov. Zdůrazňovat, co máš na mysli je naprosto zbytečné neboť u tebe je to předem jasné.:-))))) Co se týče sektářství, kdo jiný může o tom mluvit lépe, než ten, kdo v ní žije, případně aspoň má sektářské myšlení. Je mi líto, že to musím takto napsat, nicméně pro mně budeš i přes svou neustále zdůrazňovanou nelásku vůči katolické církvi a možná i katolíkům vůbec - bratr v Kristu. To víš, naivní člověk si to dovolit může.
Honza
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Neděle, 26. srpen 2007 @ 22:37:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Milý Noname,
tak já se ti nedivím. Pro tebe je bratr i Dalai Lama nebo Hinduisti a muslimové. Bratrství se u vás meze nekladou.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Neděle, 26. srpen 2007 @ 22:44:34 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Jinak Noname,
moje sekta nezavraždila desetimilióny svých odpůrců, jako ta tvoje. Hádej, kdo je na tom v tomto smyslu před Pánem lépe?
Máte plnou hubu lásky a když se dostanete k moci, tak se projeví váš pravý vražedný kainovský charakter. Tvář "opadne" ( Gn 4,5 ) a jde se na to - a "kacíři" padají po desetitisících, že?
Jste úplně stejní jako komunisti. Ti to dělají také tak. Nyní se tváří jako demokrati. Ale běda, kdyby se dostali opět pevně k moci. To by byla pomsta. No, vás katolíky tento vzestup podle biblických proroctví ještě jednou čeká, takže se máte na co těšit, jak nám to zase nandáte...
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: noname (cnemo@seznam.cz) v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 15:40:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak co Gregorii jak se cítíš, je ti lépe když sis vylil své srdce? Je v něm na věřícího člověka nenávisti víc než dost. Kdo na tom bude před Pánem lépe nevím - možná ty, možná nikdo z nás - jen Bůh ví, nejsem a nebudu soudce. Měj však při svých soudech na paměti, že Bůh nesoudí církev ale každého člověka. Dovol jednu otázku: Co podle tebe těžší, napsat článek plný žluče nebo sepnout ruce a za stejné lidi se pomodlit ???
H.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 19:07:37 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Milý Noname,
kdyby jsi lépe četl Bibli, věděl bys, že Bůh nesoudí jen jednotlivé lidi, ale také bude soudit Babylon jako celek. Jinak, za vás se modlím dosti často, pouze u toho nesepínám ruce, ale pozvedám je k nebi ( 1Tim 2,8 ). Sepínání rukou jste si opět vymysleli vy papeženci. Nevím ve které pohanské tradici jste to zase vzali.
Mluvíš o nenávisti, aniž bys věděl o čem mluvíš. Pán Ježíš nazval náboženské farizeje, kteří spolu se svými otci zabíjeli Boží proroky:"Hadové, plémě ještěrčí, i jak byste ušli odsudku do pekelného ohně?" ( Mt 23,33 ) Mluvil tedy velmi natvrdo, přestože byl plný milosti a pravdy, světla a lásky.
Co myslíš, nezdá se ti to jako nenávist? Ale s hromadnými vrahy nevinných lidí a s jejich pokračovateli a obdivovateli se nedá jinak mluvit!
Přesně tak, jako farizeové a jejich předchůdci zabíjeli Boží proroky, tak přesně činila, nyní činí omezeně a v budoucnosti bude znova činit, aby naplnila míru svých otců, také ŘKC. A říkám: Kam se na to hrabe Hitler a Stalin. Počty jejich obětí jsou ve srovnání s římským katolicismem jen kapkou v moři.
Klérus ŘKC patří přesně do této kategorie, kterou zmiňuje Pán Ježíš v Mt 23. Přečti si to, je to naprosto přesná charakteristika kléru ŘKC.
Proto klidně spolu s Pánem mohu říci:"Klérus ŘKC jsou "hadové, plémě ještěrčí"!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: noname (cnemo@seznam.cz) v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 22:30:18 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Gregorii, Děkuji za názornou ukázku sektářského výkladu Písma
Mt 23, Není dál o čem mluvit. Honza
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Úterý, 28. srpen 2007 @ 15:10:44 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Mt 23 platí všeobecně na katolický klérus. Existují i světlé výjimky, ale těch je málo.
Pro vás, vraždící katolíky budou vaši odpůrci vždycky sektáří, které je třeba zlikvidovat - nejlépe upálit, že?
|
]
Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Neděle, 26. srpen 2007 @ 17:28:15 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Noname: Možná kdyby četli Bibli a rozvažovali o přečtěném svýma očima a rozumem byla by s nima i řeč.
gojim: Ako velmi som po tom tuzil, mily noname, aby sme vsetci spolocne brali Pismo vazne, skutocne ako Bozie Slovo, ktorym Biblia bez pochyby je.... Lenze po roznych diskusiach na temu uctievania marie, modlitbam k zomrelym, ruzenca, eucharistie, transubstanciacie, synkrezy s inymi nabozenstvami, a otvorenemu ruhaniu sa ranám Ježisa Krista akym su napriklad odpustky, katolici nechcu brat vazne zamietave stanovisko Pisma ...Dovod? Katolicky katechizmus. Takze asi si sa pomylil a miesto Biblie si chcel povedat katechizmus, vsak ?
To ale znamena, organizacia ktora nerespektuje zakladne dogmy Pisma nemoze byt krestanska ... co tiez znamena ze s nimi nemozme mat "duchovnu jednotu", a urcite nie zmluvne sa zavazovat k praktizovaniu post-babylonskej eucharistie, t.j. ritualom s prvkami vychodnej mystiky a spiritizmu, nakolko taketo pocinanie vyvolava Bozi hnev a vyhana Ducha Svateho s krestanskych spolocenstiev ...
To ale znamena, ze spravny postoj ku kat. organizacii, je normalny postoj ako ku akejkolvek inej humanisticko-teistickej organizacii, s ktorou nieje mozna duc***** jednota vdaka jej znacnym odchylkam od Pisma, ako napriklad slobodomurari, jehovisti alebo mormoni.
Je uplne jedno, ci bude na gs viac nazorov na tu alebo onu stranu. Podla proroctiev, ekumenicke hnutie a katolizacia naberu v tejto dobe znacny rozmach a biblicke krestanstvo pojde do uzadia, co sa uz viac-menej deje, vsak uz teraz su vsetky media su na Vasej strane, vdaka bilionom dolarov ktore ma Vatikan na tento ucel investovanych.
To je sice zrejme, ale na koho strane je Pan ??? Ak je na vasej strane, tak to nemoze byt biblicky Boh, lebo by si protirecil sam sebe, urcite by neucinil napriklad mariu kralovnou vesmiru ked v Jeremiasovi pise aby sme kralovnej nebies neobetovali, lebo je to pricina Bozieho hnevu a kliatby naroda....
Katolik Ares: Ano, čistě logicky Písmo není a nemůže být zárukou Pravdy..
Učení katolické církve ve světle Božího slova
|
]
|
|
Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Neděle, 26. srpen 2007 @ 16:46:44 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Mohli bychom to nazvat
církevní politika, nebo nevím, jisté je, že "to" není zaměřeno proti
katolické církvi, ale proti evangelíkům, kteří nejsou antikatolíci,
evangelíkům, kteří jsou schopni se svými katolickými kolegy vycházat
jako se svými bratry. Ty je "potřeba" vyhnat z evangelických církví.
V tom má Olin pravdu, že spousta lidí uměle přiživuje katolicko-evangelický rozbroje, čímž nejenže jak by se řeklo, že "tímto je Kristus rozdělen", ale dokonce bratří, co se snaží tento neutěšenej stav napravit, sou ve svějch sborech proskribovaný.
Současně sem členem 2 parasborovejch organizací; vobouch se nacházej jak katolíci, tak nekatolíci a co já pamatuju, tak nikdy nebyl nikdo diskriminovanej zato, ze kterýho sboru pochází. (a propos - může snad někdo z nás zato, do který denominace se narodili naši praprarodiče?)
eleazar |
|
|
Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: reformovany v Neděle, 26. srpen 2007 @ 16:55:59 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Bartonče,
Z Tvých příspěvků mám pocit, že jsi mezi evangelíky hluboce nešťastný. Jistě máte v Dolní Lhotě i římskokatolický kostel. Neměl bys tedy zvážit, zda by pro Tebe nebylo lepší začít ho navštěvovat a své příspěvky na GS nadále podepisovat
římský katolík Tomáš Bartonec
Dolní Lhota Slezsko
??
r |
]
Re: Re: Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: reformovany v Neděle, 26. srpen 2007 @ 18:28:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Gojime,
To sedí. Bratonec sem dával nějaké odkazy na jezuity. Asi ho tovaryšstvo inspiruje.
zdraví
reformovaný |
]
|
|
Re: Poděkování (Skóre: 1) Vložil: Olin v Neděle, 26. srpen 2007 @ 19:39:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | //...evangelíkům, kteří jsou schopni se svými katolickými kolegy vycházat jako se svými bratry. Ty je "potřeba" vyhnat z evangelických církví....
//Jistě máte v Dolní Lhotě i římskokatolický kostel. Neměl bys tedy zvážit, zda by pro Tebe nebylo lepší začít ho navštěvovat... ...no dyť to povidám!!
Olin
|
Re: Re: Nejde o vyhnání, jde o to, že Bartonec asi mezi evangelíky trpí (Skóre: 1) Vložil: reformovany v Neděle, 26. srpen 2007 @ 19:51:43 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Kdo Bartonce vyhání, Oline?
Nejde o vyhnání, jde o to, že Bartonec asi mezi evangelíky trpí. Možná by měl jen zvážit, jestli když je vírou blízko Římu, by nebyl mezi podobně věřícími spokojenější.
r |
]
Re: Re: Re: Nejde o vyhnání, jde o to, že Bartonec asi mezi evangelíky trpí (Skóre: 1) Vložil: Olin v Neděle, 26. srpen 2007 @ 21:03:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Asi? Nevšiml jsem si. Je to velmi sebevědomý evangelík. Nebojí se vlka nic.
Krátký příběh: Při našem druhém pokusu dostat se na Komenského teologickou fakultu (pozn. pokusu mém a mých několika bratří z našeho sboru) nás nějaké dobrotisko udalo Synodní radě, že bychom rozhodně neměli býti "připuštěni", neboť, ačkoli členové ČCE - nekřtíme nemluvňátka.
I vyšetřoval nás před přijímačkami synodní kurátor M.L., a když jsme před ním hájili z Bible křest na vyznání víry, rozhorlen řekl: "Tak si jděte k baptistům!" Tím u mě jako autorita skončil. Jestli nás chtěl urazit, tak se mu to povedlo. Proč bychom měli chodit k baptistům? Nevěděli jsme nic o baptistech, zato jsme měli rádi ČCE a chtěli jsme mezi nimi sloužit Pánu podle nejlepšího svědomí. Domnívali jsme se, že podle Písma, ale taky podle učení prof. Hromádky k tomu můžeme mít prostor. Tolik příběh z r. 1987. Na vyzvětlenou jen dodám, že jsme bratru kurátorovi vysvětlovali, že jsme tolerantní, a že nám vůbec nevadí, že jiní faráři děti křtí, neboť je to otázka svědomí.
Rád bych si představil, jak by asi dopadl kazatel, který by se mezi baptisty odvážil pokřtít děťátko.
Legrační je, že tyto dvě denominace, v nichž se MUSÍ/NESMÍ křtít nemluvňátka, si tímto vlastně hrají na kvazikatolickou církev, jsouce tak dalece neomylné!
A já, snad proto, že jsem tolerantní jak k baptistickým kazatelům, tak k farářům ČCE, a proto, že si jejich služby vážím, jsem kryptokatolík. Máte naprosto zmatené pojmy, zmatené proto, že vaše "oko je ve tmě".
Nevím, zda to vůbec můžeš pochopit, jesti se nepletu, nejsi členem žádné církve (myslím denominaci a konkrétní sbor).
Olin |
]
Re: Re: Re: Re: Nejde o vyhnání, jde o to, že Bartonec asi mezi evangelíky trpí (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Neděle, 26. srpen 2007 @ 21:55:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Je paradoxní, že ten, který se sám nachází v soudním zaslepení, říká o někom, kdo respektuje Bibli, že jeho "oko je ve tmě". :-)))
Je tak odsouzen svým vlastním soudem jako heretik ( Tit 3,10-11 ), kterého by v prvotní církvi s jeho "názory" po prvním nebo druhém napomenutí vyloučili.
|
]
Re: Re: Re: Re: Nejde o vyhnání, jde o to, že Bartonec asi mezi evangelíky trpí (Skóre: 1) Vložil: Rony v Neděle, 26. srpen 2007 @ 22:04:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | neomylný katolíku oline, díkas za vopravdu pěknej příběh z tvýho života katolickýho infiltrátora! ten by moh votevřít voči i těm, který tě ještě neprokoukli. :-)))
takže: denominace, který se nechtějí vzdát svej vyznání jsou pro tebe legrační?
jasně!! tvoje poslání je do nich pronikat, infiltrovat, infikovat a přimět je, aby na svejch vyznáních nelpěli. to je vopravdu tvůj skutečnej cíl. proto se tak shodnete s demagogem, bartoncem i s katolíkama. to je váš společnej cíl. vo to vám jde. to ses snažil dělat jako vůdce kms a vtloukal to do hlav všech charoušů. :-)))
|
]
Re: Re: Re: Re: Možná rekatolizace pokračuje pomaleji než si myslíš (Skóre: 1) Vložil: reformovany v Neděle, 26. srpen 2007 @ 23:15:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
O jesti se nepletu, nejsi členem žádné církve (myslím denominaci a konkrétní sbor)
R Tak usuzuješ asi z toho, že mám v profilu napsáno, že věřím Bibli a že trvám na principu Sola Sriptura. Ale zklamu Tě. Jsem členem sboru jedné denominace. Možná rekatolizace pokračuje pomaleji než si myslíš a ještě i v denominacích existují takoví reformovaní.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Možná rekatolizace pokračuje pomaleji než si myslíš (Skóre: 1) Vložil: reformovany v Neděle, 26. srpen 2007 @ 23:18:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | že trvám na principu Sola Sriptura - myšleno v diskusích. V profilu Sola Sriptura nezmiňuji.
r |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Možná rekatolizace pokračuje pomaleji než si myslíš (Skóre: 1) Vložil: Olin v Neděle, 26. srpen 2007 @ 23:29:16 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ano, z toho jsem to vyvodil. Ale vím, že někteří lidé neodpovídají na konkrétně položené otázky konkrétně a na netu na to mají i právo.
Dále: přinášíš sem na net jakousi extrémistickou soteriologii, o níž mi není známo, že by ji nějaká mě známá denominace uznávala.
Fabulace: tvoje důsledné krytí by tě mohlo chránit před tvou vlastní denominací, jejíž učení je pro tebe nekompatibilní, ale nemusí to každý vědět. Pletu se?
olin |
]
Re: Články o předurčení - odkazy pro Olina a další zájemce (Skóre: 1) Vložil: reformovany v Neděle, 26. srpen 2007 @ 23:41:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | O extrémistickou soteriologii
R Věřím v predestinaci, tak jak ji učí Bible a to mé denominaci není trestné. Ve svém sboru se s tím nemusím tajit. Chápu, že v Týně nad Vltavou bych mohl mít problém.
Napsal jsem na GS řadu článků o předurčení. Ale pokud si pamatuji, neměl jsi v diskusích k nim žádé námitky. Máš-li zájem, prostuduj si je.
Odkazy ke studiu předurčení:
reformovaný |
]
Re: Re: Články o předurčení - odkazy pro Olina a další zájemce (Skóre: 1) Vložil: Olin v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 00:24:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já jsem se té diskusi vůbec nevěnoval. 1/v systematické teologii nejsem vzdělán, takže se nepouštím daleko od tradice, jíž jsem vyučen, a ta je v tomto případě asi arminiánská. Já se cítím silný pouze na poli praktické teologie, jak by snadno prozradila rešerše mých účastí na diskusích.
2/věta "věřím v predestinaci" tak jak ji učí Bible" je nicneříkající, protože všechna učení o predestinaci, s kterými jsem se v životě setkal, jsou "tak jak je učí Bible". ještě jsem nepotkal teologa, který by učil tak, jak učí například korán.
3/vzpomínám si matně, že tvé představení tohoto učení bylo doprovázeno tak netolerantním komentářem, že jsem pochopil, že kdo si myslí něco jiného - diskutoval s tebou na potřebné úrovni zejména Pastýř - je mimo Boží slovo. A to není poloha, kterou jsem schopen brát vážně. Takže pokud vím - pouze jsem si v tomto případě nedělal legraci. Popravdě jsem to spíš nestihl.
Ale hlavní důvod, proč jsem se tomu vyhnul - vyhýbám se diskusím o metafyzických otázkách, jak to jen jde. "Své nohy natáhneš, jak ti dovolí tvůj kobereček."
Olin |
]
Jak se podle Tebe, Oline, liší evangelík od katolíka? (Skóre: 1) Vložil: reformovany v Neděle, 26. srpen 2007 @ 23:26:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Olin Je to velmi sebevědomý evangelík. Nebojí se vlka nic.
Reformovaný Jak se podle Tebe, Oline, liší evangelík od katolíka? S tím, že je Bartonec sebvědomý lze asi souhlasit. Ale jak se podle jeho příspěvků na GS projevuje, podle Tebe, že je evangelík? |
]
Re: Jak se podle Tebe, Oline, liší evangelík od katolíka? (Skóre: 1) Vložil: Olin v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 00:51:58 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Skoro všechno, nač si vzpomínám, že jsem četl od Tomáše Bartonce, byly postoje evangelíka. nevím, kde vidíš problém. Možná to nebylo vždy "čistokrevné", ale - znáš film "Federál"? Ten byl o tom, kdo je "čistokrevný". Čistokrevný může být pouze vycepovaný blbec. Například fanatický sektář.
Čím se liší evangelík od katolíka?
A čím se liší Američan od Itala? A co Ivan Lendl, je to Američan, nebo Čech? On sám je toho názoru, že je Američan - a to rozhoduje. Zvlášť, když si můžeš ověřit, že má americké občanství, bydlí v Conn. a myslí mu to v USD. Kde se narodil je v tomto případě okrajové. U mě to okrajové není, u mě je to, kde jsem se narodil, zásadní, neboť oba moji rodiče jsou Češi, ani neumím anglicky a v životě jsem z této země nevytáhl paty dál, než na dovolenou. Jsem Čech a nezmění se to tím, že (údajně) vypadám jako Švéd.
Katolíci žijí v katolické církvi. To zásadně, vzhledem ke katolické eklesiologii. Tvrdí-li to, že je to katolík, ale nechodí-li to ke svátostem, není to katolík. Tvrdí-li to, že je to kočka, ale žere-li to zelí, není to kočka, ale zajíc. Ale žere-li to myši, říká-li to, že je to kočka, a jen nějaký Pastýř snáší "důkazy", že je to převlečený zajíc - komu budu věřit?
Máš vždy nejméně dvě možnosti: Zeptej se Tomáše samotného, zda je evangelík. Pak se zeptej v ČCE, zda je Tomáš Bartonec evangelík. Dostaneš-li nerozpornou odpověď, pak můžeš mít za bezpečně jisté, že je "to" evangelík.
Vzhledem k tomu, že katolíci i evangelíci jsou mnohamilionové entity, těžko nalézt nějaké definice, které by nepodváděly. Ale vzhledem k výrazné odlišnosti praktického křesťanského života katolíků od evangelíků lze - normálně uvažujícímu člověku ovšem - v tisíci případech s téměř stoprocentní úspěšností za pět minut poznat, kdo je katolík a kdo evangelík.
Normálně uvažujícímu člověku.... Tady na granu se vyskytuje hezká řádka lidí, kteří do této kategorie nepatří. Měl by ses zeptat průměrně obeznámených nevěřících, ti to poznají líp.
Olin |
]
|
|
CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: cristiano v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 15:11:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://prokrestany.cz | Zdravím tímto všechny lidi, upřímně hledající, i ty hádající se...
- Diskuzi jsem četl a je mi z toho velmi, velmi smutno. Osobně jsem s Tomášem Bartoncem hovořil cca před třičtvrtě-rokem, jeho posun k římskokatolické církvi mě zaráží... žel jsou lidé, kteří se zamilovali do Říma... a touží po objetí matkou Církví.. ale neuvažují o rizicích s tím spojených. Namísto trpělivě s nimi hovořit (ne proti jejich vůli samozřejmě) - je jim dáván důvod natruc jít tam, kde byli okouzleni nejen špičkovou architekturou, vznešenou hudbou a mystikou...
- Jsem otřesen vyjadřováním bratří, kteří nesou pravdu evangelia a jejich nekonvenčími způsoby jak hájit Pravdu... Vždyť to vše jde činit v lásce a vytrvalé schopnosti podat odpověď o naději, kterouž máme v Kristu Ježíši, našem Pánu... Všichni víme, jakých zvěrstev se ŘKC dopustila a neustále dopouští, ale budeme-li užívat jejich praktik a invektiv, které užívají tito lidé, veškerá pravda, kterou jsme poznali, bude takto spláchnuta do toalety. Nedávejme prosím prostor pro invektivy a osobní výpady na jednotlivé lidi. Usvědčujte je z hříchu, hovořte otevřeně o tom, co je hříchem, ale některé reakce jsou i na můj žaludek příliš.
v lásce našeho Pána Ježíše Krista
Cristiano
|
Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Olin v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 15:37:04 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Hmm, cristiano, v pokrytectví vedeš.
Všichni nevíme, "jakých zvěrstev se ŘKC dopustila a neustále dopouští". Lhář, který mluví o lásce našeho Pána Ježíše Krista!! To už je lepší ten gojim, který nenávidí.
Když už se holedbáš, že jsi křesťan, tak mluv o zvěrstvech, kterých se křesťané dopustili a neustále dopouští, anebo, protože jsi snad protestant, o zvěrstvech, kterých se protestantské církve dopustily a neustále dopouští. Kdyby sisi to takto vyzkoušel, zjistil bys, že to není tak jednoduché a třeba by ses pak nedopouštěl falešných nařčení velkých skupin obyvatelstva najednou. Třeba bys obvinil jednotlivé lidi, kteří se opravdu něčeho dopustili. třeba bys nakonec zjistil, že dokonce ani o ničem takovém nevíš.
Víš, já snesu katolíky jako protestanty, ale nesnesu náboženské pokrytce, kteří plni zášti mluví o lásce a berou jméno Pánovo nadarmo. Ať jsou to protestanti, nebo katolíci. Tak až si ulevíš, zkus si to vzít k srdci.
Olin |
]
Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: cristiano v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 16:03:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://prokrestany.cz | Vážený Oldřichu Tkadleci, Když hovořím o "zvěrstvech", tak vím o čem hovořím. Modloslužba v podobě "eucharistického pána ježíše" a následné znovu-obětování lidskými rukami stvořeného "boha", je stěžejním příkladem. Je to můj názor. A ten není povinen se slučovat s názorem Tvým. Každé otevřené modlářství, které je do nebe volající, je pro mě zvěrstvem a ohavností.
Cristiano
|
]
Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Olin v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 16:19:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Aha. Žes neřek!
Takže nejde o zvěrstva, ale o názory. No hlavně že si rozumíme.
Přes tento pojmový zmatek tě chci upozornit, abys příště nemíchal Boží lásku mezi své žaludeční potíže. Je to fakt těžko přijatelný. Je mi úplně jedno, koho konkrétně jsi svými slovy obšťastnil. Snad tě nenapadne vyzkoušet si podobné vyznání ke tvé Majolence. Kdyby snad, věz, že bez facky by se to asi neobešlo.
Olin
|
]
Re: Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: cristiano v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 18:13:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://prokrestany.cz | Vážený Oldřichu Tkadleci, prosím vás o trochu taktnosti a soudnosti při debatování. Nikde jsem vás nevyzval, abyste mi tykal. Chováte se tu nikoliv jak je záhodno na křesťanského kazatele, ale bavíte se, jako byste vyšel z kabiny hokejistů. Zadalší nevím, co měla znamenat "tvá Majolenka" ... prosím o vysvělení, protože poněkud asi nehovořím jazykem vašeho kmene.
S úctou
Cristiano |
]
Re: Re: Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Olin v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 18:58:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | 1/ Majolenka je dívčí jméno. Nemáš-li právě komu vyznávat lásku, může se stát, že se to změní. Hlavně ji nevyznávej v tom duchu, jak jsi ji vyznal nám.
2/ Tykat ti budu, dokud budeš Cristiano. Až se tu představíš plným jménem, nebo titulem a příjmením, mohu ti vykat, jestli budeš chtít. Do té doby ne. Na internetu se zásadně tyká, protože používáme nicky. Je to jako na stadionu. Myslíš že řeknu: "Pane Jágr, děkuji vám za tu přihrávku."? Ne, zařvu: "Epes!!"
3/ Tvé vykání je urážlivé a domnívám se, že je to úmysl. Většinou tu lidi ví, kdo jsem, ale podepisuji se pouze Olin. Mimochodem - mé příjmení uvádíš po Valašsku. Já jsem ale východočech a "T" tam nemáme. Ale to není to, co uráží.
4/ Chovám se tu o kousek líp, než ty. Hokejisti jsou mi blíž, než náboženští pokrytci bez rozdílu denominace. Proto ten jazyk. Na tuto scénu takový jazyk patří.
5/ Nevím, proč píšeš "vážený" a "s úctou", když si mě evidentně nevážíš, a úcta taky vypadá úplně jinak. Já s tebou mluvím alespoň jako hokejista. Fair.
Olin
|
]
Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 18:47:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Olin: Víš, já snesu katolíky jako protestanty ...
Gojim: Olin ja som si nikdy, skutocne nikdy nevsimol ze by Tebe nieco niekedy vadilo na katolikoch ...Co citam Tvoje komentare, tercom Tvojich nadavok a nenavistnych invektiv su vzdy len Biblicki krestania, ktori Ti ocividne vadia. Ako, ja ti to nezazlievam, ved vsetci vieme akeho vyznania v skutocnosti si ... len potom Tvoje reci o pokrytectve su zaujimave, najma ak Ty ako katolik vystupujes s pozicii akoze evanjelikalneho krestana ...
Varování před "upřímným" expředsedou KMS O. Kadlecem a jeho katolickým směřování
|
]
Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: xvejvodam (xvejvodam@seznam.cz) v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 19:13:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://mocneevangelium.webzdarma.cz | Já se přiznám, že mě očividně vadí termín "biblický křesťan". Biblický křesťan je podle mne křesťan vystupující v bibli, potud je ten termín správný. Ale pokud se jedná o význam biblický křesťan ve smyslu křesťan věřící v bibli, tak je to hovadina, protože každý křesťan má věřit především v Krista (o němž přináší svědectví právě Bible) a taky každý křesťan nějakým způsobem tomuto svědectví věří, jinak to není křesťan. Stejně mi vadí termín "znovuzrozený křesťan". Buďto se někdo narodil znovu z Boha (potud Bible, nikde v bibli termín "znovuzrozený křesťan" nevidím) a pak je křesťan nebo to křesťan není.
A ještě víc mě vadí, že jsou tyto termíny zneužívány k duchovnímu rasismu, znovuzrozený či biblický křesťan je ten který věří stejně "správně" jakojá a ti ostatní jsou "nebibličtí" a "neznovuzrození". Fuj...
|
]
Re: Re: Re: Re: Tak tedy jinak. Snad se shodneme (Skóre: 1) Vložil: reformovany v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 19:25:27 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Xvejvodame,
Není snad nutné se hádat o terminologii.
Olin prostě straní v diskusích těm, kdo jsou blízko Římu a naopak nemá rád ty, kteří učení ŘKC kritizují. Shodneme se na tom? Nesnaž se mi namluvit, že sis toho nevšiml.
zdraví reformovaný |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Tak tedy jinak. Snad se shodneme (Skóre: 1) Vložil: xvejvodam (xvejvodam@seznam.cz) v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 19:51:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://mocneevangelium.webzdarma.cz | Pokud vím, tak Olin např. souhlasil s tím, že článek od Davida Vopřady (který propagoval řkc jako "viditelnou církev Kristovu) je demagogický.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tak tedy jinak. Snad se shodneme (Skóre: 1) Vložil: reformovany v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 20:09:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | To máš pravdu.
Vzpomínám si, že mě to překvapilo.
r |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tak tedy jinak. Snad se shodneme (Skóre: 1) Vložil: Olin v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 20:28:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Dovol, proč by mě to mělo překvapit? Já nestraním lidem podle blízkosti nějaké denominaci nebo městu.
Na tomto místě byli mnohokrát uráženi a znevažováni katolíci a charismatici. proto jsem se jich zastával. Tys na těch nehoráznostech měl lví podíl!
Toto je svobodné prostředí, proto sem mohou všichni. Až sem budou chodit katolíci, kteří mají ducha gojim, budu s nimi mluvit, jako s gojim. Takoví taky existují! Jenomže sem nechodí. Z jejich církve sem chodí pár lidí, vesměs rozumných jako třeba dodo.
Ještě se tu neobjevil katolický manipulátor, jako se tu objevil letniční manipulátor. Ještě se tu neobjevil katolický fanatik, jako sem chodí fanatici, kteří si (neprávem) říkají bibličtí křesťané. Akorát sem někdo párkát vyvěsil výtvory od toho cvoka Semína. Ale on sám sem nechodí, to by to schytal - ani Gojim.
Zastávat se uražených a ponížených je třeba. Stavět se do cesty zlovolníkům typu Rony je třeba. Pranýřovat náboženský fanatismus třeba komedií je třeba. Usvědčovat notorické sudiče jako je třeba Gregory je taky třeba.
No - a to dělám. A nemám rád pokrytce, to nevím, jestli je nutné.
Olin
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tak tedy jinak. Snad se shodneme (Skóre: 1) Vložil: Rony v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 21:41:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | :-))) tady je třeba neustále připomínat starý hříchy pátera olina, dokud z nich neučiní pokání:
Ostentativní veřejná prokatolická činnost, vulgární veřejné vystupování a manipulace veřejného mínění tohoto bývalého regionálního vedoucího církve Křesťanské společenství byly zřejmě moc i na jeho vedení, aby nebylo jméno Křesťanského společenství takto hrubě zlehčováno a pověst KS bezpříkladně snižována.
Olina i s jeho stádečkem vyrazili z KS. Ten teď kalí vodu v ECM, kterou před lety taky narychlo opouštěl. Je otázkou, zda a jak dlouho bude ECM se svým jménem taky takhle hazardovat. Olin Kadlec přiznal, že je katolickým aktivistou!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tak tedy jinak. Snad se shodneme (Skóre: 1) Vložil: EdPilgrim v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 23:15:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Oline, nejzábavnější na Tobě je to, že prohlašuješ jak je třeba se zastávat ponížených a uražených a všelijakých jiných. Nikde jsem si ale nevšiml, že by ses zastával pravdy a to té nejvyšší. Můžeš nám to nějak vysvětlit? Dále nám napiš co považuješ za fanatismus. A ještě mi není jasné co je sudičského na Gregovi. Mám takový pocit, že zaháníš hlas Ducha Svatého, který Tě chce napomenout ale nějaká tajná síla, která Tě poutá k něčemu jinému Ti to prostě nedovolí. Dovedeš z pokrytectví obviňovat kohokoliv, ale vůbec si nevšímáš pokrytectví vlastního. Bibli ignoruješ, katechismus jsi zapomněl(?), požadavky svatosti o kterých mluví Bible relativizuješ a pokud s Tebou chce někdo věcně diskutovat v pokji a lásce, tak ho napadneš a zesměšníš. Opravdu nám napiš kolik Ti zbylo z Bible listů, které používáš ke svému sycení. Nebo držíš duchovní dietu či půst od Božího pokrmu? Říkám Ti to jako člověk, kterému není jedno jaký zkázonosný vliv mají Tvé výpady na ostatní hledající lidi. Chvěji se strachem při pomyšlení jak se budou tvářit lidé Tvých postojů před Tváří Beránka. Uvědom si prosím Tě, pokud jsi ještě vyučujícím nebo pastorem, že máš zodpovědnost z každého slova nebo činu a Bůh na takové má daleko větší bič. A pokud někdo odpadne Tvojí vinou, i to Ti přičte. Tento portál má přinášet užitek a požehnání pro všechny, kteří chtějí jít za Kristem. Snaž se jim ukázat na cestu, tu jedinou pravou, ne je dezorientovat. V pokoře před Pánem EdPilgrim.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tak tedy jinak. Snad se shodneme (Skóre: 1) Vložil: Olin v Úterý, 28. srpen 2007 @ 10:26:48 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | "v pokoře před Pánem EdPilgrim" - to je právě to náboženské pokrytectví, které nemám rád. Tohle nebylo v pokoře před Pánem, jsi nedůvěryhodný.
Odpovědět ti ale mohu: - nevím ovšem, co ti mám napsat o Bibli, když sis tam rovnou napsal vlastní odpověď místo otázky... - Greg v průběhu času odsoudil všechny církve, téměř všechny Boží služebníky, o nichž se kdy zmínil, i skoro všechny účastníky diskusí, s nimiž se neshodl, což jsou zase skoro všichni, s nimiž kdy mluvil. Proto je sudič. Ale hlavně je to náboženský individualista s eklektickými sklony, a bere to osobně velmi opravdově, já si ho dost cením, byť se s ním v životě neshodnu a jeho vytrvalé odsuzování nepřijímám. - fanatismus je stav srdce člověka, který cele propadl ideálům, a zastává tyto ideální hodnoty bez ohledu na lidi, často i bez ohledu na sebe a své blízké. Možná, že opositum fanatismu je ctnost, o níž se mluví na poč. 2.Petr. - domníváš-li se, že se nezastávám pravdy, dá se to snadno vysvětlit tvou nevšímavostí a zaujatostí proti mé osobě.
Olin |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tak tedy jinak. Snad se shodneme (Skóre: 1) Vložil: EdPilgrim v Úterý, 28. srpen 2007 @ 23:02:04 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Oline, v žádném případě nejsem zaujatý proti Tobě, jenom nechápu jak můžeš mne obviňovat z náboženského pokrytectví, když Ti napíšu něco v opravdové pokoře před Pánem. Myslíš si, že jsem snad blázen abych si zbytečně zadělával na problém? Nečetl jsi snad, že se bratři v Kristu navzájem v lásce povzbuzují a napomínají, aby mohli duchovně růst? Kdybych Tě nemiloval tak je mi to jedno a ještě bych se mohl škodolibě Ti pošklebovat. Ale jelikož jsem už dávno poznal, že Pán Ježíš za mne obětoval svoji drahou krev a že mu není lhostejný žádný člověk, tak prostě nemohu mlčet. Ale to v žádném případě neznamená, že bych byl vůči Tobě zaujatý. Spíše je mi líto, že mnohé Tvé příspěvky zraňují Tvé i mé bratry, kteří chtějí v čistotě srdce předstupovat před Boží tvář. Přeci musíš vědět, s čím se ve finále počítá. Popisuješ co si představuješ pod pojmem fanatik. Mohu Ti sdělit, že chci být fanatikem, tedy fanatikem pro Boží království. Chci se líbit Kristu, chci dělat to co se líbí Jemu, všechno co se mu nelíbí se nelíbí ani mně. Tak jako dva mladí, když se do sebe upřímně zakoukají, tak jeden druhému se snaží dělat co mu na očích uvidí. Všechno ostatní je bezcenné. Abych mohl lépe poznávat Jeho spravedlnost, svatost a všechny jeho atributy, k tomu mi tady nechal svoji Závěť, neboli nečesky Testament. Nebo Ho mám poznávat způsobem jedna paní povídala? Moje budoucnost je mi natolik drahá, než abych ji svěřil do oblasti mýtů, pověr nebo lidských výmyslů. Pán Ti žehnej. EdPilgrim.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tak tedy jinak. Snad se shodneme (Skóre: 1) Vložil: Olin v Středa, 29. srpen 2007 @ 12:12:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | No, vidím, že nejsi schopen se mnou mluvit narovinu. Tak se měj jak chceš.
Olin |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tak tedy jinak. Snad se shodneme (Skóre: 1) Vložil: cristiano v Středa, 29. srpen 2007 @ 16:35:59 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://prokrestany.cz | Drahý bratře poutníku, naprosto s Tebou souhlasím.... ale jak je vidno, s Olinem se dá hovořit podle olinovských pravidel... čili jen jazykem jeho kmene... jinak člověka odstřelí :-)
Cristiano
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tak tedy jinak. Snad se shodneme (Skóre: 1) Vložil: Olin v Středa, 29. srpen 2007 @ 16:41:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vy jste oba ze stejného kmene, jak pozoruji.
Cristiano jsem přijde, všechny kolem uráží, načež dorazí jeho spolubojovník, a napomíná - toho, kdo urážel? Kdepak, toho napadeného!
A oba přitom mluví o lásce. Zajímavý kmenový jazyk, pánové! Jen přitom pozor na nepřátelský tomahawk!
Olin |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tak tedy jinak. Snad se shodneme (Skóre: 1) Vložil: xvejvodam (xvejvodam@seznam.cz) v Středa, 29. srpen 2007 @ 17:12:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://mocneevangelium.webzdarma.cz | No, řekl bych že docela platí pravidlo, že pokora, svatost či duc*****st dotyčného je nepřímo úměrná tomu jak moc o ní dotyčný mluví...Čili pokud někdo hlasitě vyhlašuje, že je naprosto pokorný, jsem nejvýš obezřetný...:-)))
|
]
CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 20:10:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Michal, nemoze byt vsetko správne. Nemozu byt povedzme dva rozne matematicke vysledky spravne. Uz si niekedy videl aby nejaky dátový výsledok mal dve správne riesenia ??? Ze je to blbost? Tak preco si myslis, ze ak niekto tvrdi ze 2+2 je 4 je matematicky rasista a je uzkoprsi ??? Nedal nam Boh presny navod v Pisme na to, co je to biblicke krestanstvo? Ja viem ze dnes new age hlasa ze vsetko, uplne vsetko je spravne a mozes byt aky chces a vsetko je vlastne o.k. lenze co od new age cakas ?
Moze byt krestanskou organizaciu ta co tvrdi ze maria je kralovna vesmiru, ktora si za odpustky nazhromazdila nesmierne biliardove bohatstva, ktora ovlada media, ktora praktikuje vzyvanie mrtvych, napriek tomu ze to Biblia uplne a striktne odmieta ?
Pozri, v ramci pojmu "biblicky krestan" vzdy existuje priestor na odlisny nazor. Mam mnoho nazorov inych ako ma napriklad Gregorios, Ty alebo Pastyr a povazujem to za uplne normalne, nakolko v prvotnej cirkvi to tiez tak bolo, ale pokial islo o modlarstvo biblicki krestania boli vzdy jednoznacne proti a najhorsie je to, ze sa stale stretavam s tym, ze aj neveriaci ludia akoby vedeli ze to je ohavnost a zvratenost ...Ved kolkym milionom ludi je katolicka organizacia hlavna prekazka vo viere v Boha ???
Neverim ale, ze ten pre koho je katolicka maria de facto Bohom a Duchom Svatym moze byt biblickym krestanom...A tam tak isto nevidim dovod na pritakanie a spajanie sa, podpisovanim zmluv kde sa okrem ucasti na modlarstve zavazujem k spolupraci s vychodnymi nabozenstvami a ich mysticizmom ...
|
]
]
Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Úterý, 28. srpen 2007 @ 15:18:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Zde jde o to, že v rámci biblického křesťanství můžeme mít rozdílné názory na některé méně podstatné věci. V základních bodech se však shodneme a máme jich mezi sebou velmi mnoho. S ŘKC nemáme téměř žádný. Např. ani jediný bod ŘKC tradice nelze vystopovat v Písmu.
Ale protože bibličtí věřící uznávají svrchovanost a autoritu Písem svatých, mohou společně postupem času dojít k Pravdě, do které je Duch svatý zaslíbil dovést a mohou tak své rozdílné názory za pomoci Ducha srovnat s Písmem.
S katolíky se však bibličtí věřící nemají téměř o čem bavit, kromě toho, aby jim kázali Evangelium Boží milosti, aby se odvrátili od model k Bohu živému a pravému.
|
]
Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Olin v Úterý, 28. srpen 2007 @ 16:22:03 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ///Např. ani jediný bod ŘKC tradice nelze vystopovat v Písmu.
:-)))) Marťan Gregory nejspíš o katolické tradici ani neslyšel. O to větší je "znalec".
Olin
|
]
Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 15:02:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Nikoliv Oline,
to ty jako "znalec historie", bys měl vědět, kolik podvodů Řím stvořil, pokud šlo o tradici. Některá dokonce musel tiše opustit, neboť je již nemohl udržet.
Jako nedostudovaný historik bys měl vědět, že o katolických hromadných vraždách píši dokonce i katoličtí historikové.
Jenže ty podobné věci úmyslně ignoruješ a zajrýváš, jako by nikdy nebyly.
|
]
Re: Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Olin v Středa, 29. srpen 2007 @ 15:22:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ale vždyť kecáš, Gregory!
O "katolických vraždách" vím tak jako o "protestantských vraždách", nebo o křesťanských vraždách" vůbec, stejně jako vím o "tatarských vraždách", "německých vraždách", ba i "českých vraždách".
To je idiotský, co? Člověk si to musí napsat takhle, aby ho to trklo, ale u tebe pochybuju...
Hele, kousek od nás došlo taky k jedný "katolický vraždě"! Před pár lety tady ve Čkyni zavraždili faráře. Kdoví kolik životů tím vrah zachránil! Viď gojim, gregory,....!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 17:18:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Oline,
proč úmyslně mateš veřejnost? Kolik desetimiliónů lidí zavraždila katolická církev a kolik zavraždili protestanti?
Ten poměr musí být ve veliké nerovnováze. Protestantské vraždy určitě nečiní ani 5% těch katolických.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Olin v Středa, 29. srpen 2007 @ 17:55:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | :-)))
Ty jsi na ta procenta.
5% z 10 Mil. = 500 tis. Kdyby to byla pravda....ale není! Desetimilióny zavražděných jsou jen v blouznění tobě podobných... Kdyby ti to jen trošíííčku normálně myslelo, gregory, muselo by tě napadnout, že vlastně o žádných takových vrazích nevíš. Že je mezi katolickými i evangelickými faráři nějak nápadně malé procento vrahů, proti průměru na obyvatele. Že i komunisti, kteří si usmysleli všechny fráře zkorumpovat nebo zavřít do basy, se nemohli dopátrat žádných vražd, takže ty faráře a mnichy museli pozavírat za úplně smyšlené zločiny... Ale to by chtělo myslet, a ne tady papouškovat cizí lži a kejkle!
A propos! Máš spočítáno, kolik milionu lidí zavraždili antikatolíci?
Olin
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 20:44:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Oline,
když vezmu pouze papeži vyhlášené křížové výpravy a masové vyvražďování Židů a pogromy na ně, které se dály pod vedením katolickým mnichů.
Od koho myslíš, že se učil Hitler? Z koho si bral příklad ( jak sám říkal ), pokud jde o genocidu Židů? No, samozřejmě, že z ŘKC.
Proto také ŘKC nemohla nic namítat proti vyhlazování Židů v koncentrácích, protože Hitler jim říkal, že pouze pokračuje v tom, co ŘKC začala a prováděla po staletí.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:07:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Oline,
zde máš malý soupis zločinů ŘKC, jejíž dějiny jsou dějinami mučení a poprav.
303 - při nejkrutějších perzekucích císaře Diocletiana bylo v celé římské říši zabito jen asi dva tisíce křesťanů. (dále 1096)
312 (313) - edikt milánský vyjádřil toleranci, jež umožnila křesťanům
vyjít ven z katakomb a stát se plnoprávnými občany. (dále 1648) 315
- konstantinovská donace, neboli Konstantinovo darování vlády čtyřem
hlavním stolicím: Antiochii, Alexandrii, Konstantinopoli a Jeruzalému.
Testament, mj. dnes prokázaný padělek, dokazoval, že papež byl
následníkem sv. Petra a císaře Konstantina. (dále 1440) 330 - císař Konstantin se stěhuje z Říma do Konstantinopole a římští biskupové se stále více angažují ve věcech státu.
380 - křesťanství se stalo ustáleným náboženstvím římské říše. Papežové
žádají, aby bylo křesťanství nařízeno jejich poddaným pod hrozbou
mučení a smrti. 391 - císař Theodosius zakázal pohanství. Ve
4.století církevní spisovatel sv. Jan Chrysostom (Zlatoústý), napsal:
"Nenávidím židy", "Neexistuje žádná omluva pro odporné úkladné vrahy
Pána. Bůh židy nenávidí a vždy nenáviděl." Později svatořečený Aurelius
Augustinus (svatý Augustin) vytvořil dílo, jež se stalo jedním ze
základů etiky v katolické sexualitě. Jeho základním principem je, že
pohlavní styk v manželství za účelem plození potomků je dobrý a
právoplatný, z jakéhokoli jiného důvodu je to hřích. Důraz na Mariino
panenství pak přispěl k degradaci křesťanského manželství. Ideálem za
žádným pohlavním stykem byl styk chladný, prostý všech vášní. Dále
Augustin zformuloval tradici, podle které byl křest nutnou podmínkou ke
spasení. Vysvětlil, že na počátku Bůh rozdělil všechna stvoření na dvě
odlišné části: obec Boží, obydlenou anděly a všemi dobrými lidmi, a
obec ďáblovu, kde dleli démoni a jejich pohanští uctívači. 416 - podle kodexu Theodosia II. je křesťanům dovoleno vstoupit do armády. 590 - papež Řehoř I. byl jedním z prvních papežů, který stvrdil svou pečetí Augustinovo dílo. 680 - koncil v Konstantinopoli prohlásil, že církev může dát do klatby kacíře živé anebo mrtvé. 800 - Karel Veliký je korunován papežem Lvem III. na císaře římského, čímž si nárokoval moc nad světským vladařem.
828 - Pribina, kníže nitranský a panonský zůstal pohanem a je přinucen
přijmout křesťanství, když byla Nitra připojena k Velké Moravě. V
následujících letech propukají tu a tam v slovanských státech pohanské
vzpoury. 896 - papež Štěpán VII. vykopal devět měsíců pohřbené tělo papeže Formosa a posmrtně jej vyslýchal, šlo o tzv. posmrtný synod.
V 9.století prosazoval papež Mikuláš I. názor, že papež je přímím
zástupcem Boha na zemi, a proto mu má být podřízena nejen církev, ale i
světská moc. Křesťanství, jež bylo pevně spjaté s nejsilnějšími
evropskými státy se šířilo jednak prostřednictvím misií anebo násilně,
válečnými útoky a podmaňováním cizího území. 904 - papež Sergius
III. dal zavraždit Lva V. a kardinála Kryštofa, jež mu stáli v cestě k
jeho trůnu. Tento papež nechal znovu exhumovat tělo papeže Formosa a
deset let po jeho smrti jej opět soudil. 906 - v církevním nařízení
zvaném Canon Episcopi se tvrdí, že existují zlé ženy, které v noci
osedlávají zvířata - na nichž po té odlétají za bohyní Dianou. 955
- papež Jan XII. byl i na svou dobu natolik krutý, že i Římané
usilovali o jeho krev. Dopustil se incestu s vlastní matkou, v
lateránském paláci provozoval harém, hrál hazardní hry s penězi
vybranými od poutníků, své milostnice odměňoval zlatými kalichy, které
pocházeli z baziliky sv. Petra a znásilňoval ženy přímo v kostele
sv.Jana Lateránského. Vydrancoval baziliku sv.Petra a před rozhořčenými
Římany prchl do Tivoli. Nakonec byl souzen za to, že si za vysvěcení na
kněze nechal platit, oslepil svého duchovního rádce, vykastroval
kardinála (a přivodil tak jeho smrt) a byl obviněn z vraždy, křivé
přísahy, svatokrádeže, krvesmilstva se svými příbuznými a z toho, že
vzýval démony. Jan po návratu z exilu nechal všechny své nepřátele bez
lítosti popravit. 970 - dle Liutprandovy kroniky nechal papež Jan XIII. svým nepřátelům vyškrábat oči a polovinu jich poslal na popraviště.
V 10. století bylo papežství pro všechny jeho cizoložné a vraždící
papeže neobyčejným zdrojem moci. V tomto století trevírský arcibiskup
Réginon de Prüm vydal přepis slavného Biskupského kánonu, jenž
zafixoval podobu čarodějnice, která sedíc obkročmo na koštěti nebo
zvířeti létá na sabat. 1032 - byl zvolen papežem jedenáctiletý
chlapec Benedikt IX.. Ve svých čtrnácti letech prý předčil ve
zhýralosti a výstřednosti k ženám všechny své předchůdce. V roce 1046
byl již poněkolikáté vyhnán kvůli drancování, vraždám a utiskování.
1073 - papež Řehoř VII. se prohlásil sám za svatého. Byl posledním
papežem, jehož zvolení musel potvrdit císař. Zavedl celibát, aby se
majetek církve nikdy nedostal z jejích rukou. Sesadil císaře Jindřicha
IV. Vypracoval Dictatus papae, což byl seznam dvaceti sedmi tezí mezi
nimiž stálo i toto: - Papeže nesmí na Zemi nikoho soudit. - Římská církev se nikdy nemýlila a ani se nemůže mýlit až na věky věků. - Samotný papež může sesadit biskupy. Jméno papeže náleží pouze římskému biskupu. - On sám má právo na císařské insignie. - Jen papež má moc pomazat císaře. Může sesadit z trůnu císaře a krále a zprostit jejich podřízené poddanství. - Všichni princové jsou povinni líbat mu nohy. - Jeho legáti, i když nejsou kněžími, mají přednost před biskupy. - Právoplatně zvolený papež je bez jakýchkoli otázek svatý, což je dáno podle Petrových zásluh.
Řehoř měl pod sebou celou škálu padělatelů, kteří listiny s papežskou
pečetí chrlily jednu za druhou, kdykoli je potřeboval, zejména v
momentech, když dokazoval opodstatněnost církevního zákona. V těchto
listinách se slovo „dnes“ měnilo na „vždy bylo a bude“, což v
katolicismu platí dodnes i přes objektivní výsledky historických
bádání. Historie se tak stala méně důležitou disciplínou teologie a je
tomu tak dodnes. Svým prohlášením, že kdokoli nesouhlasí s Apoštolskou
stolicí, je nepochybně kacířem, zavdal příčinu na jejich pozdější hon.
1096 - byli odpovědí na zavolání Urbana II. vyvolány křížové výpravy.
Při cestě do svaté země však obrátily pozornost k nevěrným, kteří byli
blíže k jejich domovům a těmi byli židé. Věčnou inspirací jim byl
církevní spisovatel čtvrtého století sv. Jan Chrýsostom, jenž napsal:
"Nenávidím židy", "Neexistuje žádná omluva pro odporné úkladné vrahy
Pána. Bůh židy nenávidí a vždy nenáviděl." V témž roce byla polovina
židů ve Wormsu vyvražděna. Podobné tragedie se opakovaly v celém
Německu a po té i ve Francii. Když křižáci dobyli Jerusalem, zapálili
synagogu se všemi židy uvnitř. Bylo vyvražděno asi dvacet tisíc lidí.
V 11.století se volby řešily tak, že se kardinálové, jako představitelé
místního duchovenstva, stávali jedinými voliči. Touto dobou již
duchovní úplně odmítli blaženost a prohlašovali krveprolévání za své
oficiální učení. Koncem 11.století vydal papež Urban II. dekret,
podle něhož mají být kacíři mučeni a zabiti. Rusko je v tomto století
dějištěm četných pohanských vzpour. V Bulharsku se namísto pohanských
bouří objevila sekta Bogomilů, která je posléze církví stíhána pro
kacířství. 1147 - druhá křížová výprava vypravila dvě vojska na
území Polabských Slovanů proti pohanským Veletům a proti Pomořanům,
později vytáhli také proti Obodritům. 1171 - Jindřich II. získává
Irsko a když biskupství uzná jej a jeho následovníky králi Irska,
zahajuje pod požehnáním papeže jeho dlouhou a tragickou okupaci.
1179 a 1215 - na III. a IV. Lateránském koncilu církev kodifikuje
všechna uzákonění proti židům, kteří musí nosit odznak hanby, mají
zakázaný kontakt s křesťany, nesmějí vykonávat žádný úřad, jsou zbaveni
pozemků, mají zákaz vlastnit obchod, jsou nahnáni do ghett, jež jsou v
noci uzavřena. 1181 - prohlásil papež Lucius III., že všechny spory mezi katolíky jsou těžkým hříchem, jež odmítají papežovu autoritu.
1184 - byla veronským koncilem dána do klatby náboženská sekta
Valdenských, jejichž stoupenci byli pronásledováni do konce sedmnáctého
století. 1199 - křižácký rytíř Šimon z Montfortu směl dle
katolických zásad zahubit tolik lidí, kolik chtěl. Při dobytí hradu v
Bramu své vězně nezabil, nechal jim uřezat nosy, vypíchat oči a nechal
je odejít. Po úspěšném obléhání Minervy nechal sto čtyřicet kacířů bez
jakéhokoli soudu na louce naházet do jediného velkého ohně. Vše se
odehrávalo pod přísným dohledem církve. Vše se často opakovalo za
mnohokrát větších obětí a ještě odpornějších zločinných skutků. Jedním
z nejbrutálnějších byl masakr v Lavauru. Inocenc předem posvětil
naprosto všechno, čeho se tento křižácký rytíř dopustil a na IV.
Lateránském koncilu jej nazval odvážným křesťanským džentlmenem. Ve 12.století Gracián, mnich z Boloně, prohlásil, že papež je nadřazený a že je zákonodárcem všech zákonů bez omezení.
1203 - katoličtí rytíři se během IV.křížové výpravy dopustily mnoha
barbarských zločinů a vydrancovali Konstantinopol. Znesvětily hroby
císařů v chrámu sv.Sofie, ženy byli znásilněny a povražděny. 1205 -
papež Inocenc III. prohlásil: "My jsme náměstci Ježíše Krista, před
nímž by každé koleno mělo pokleknout včetně kolena královského a
císařského." "Každý duchovní musí poslouchat papeže, dokonce i tehdy,
když mu přikáže něco špatného; protože nikdo nesmí soudit papeže."
Pobil ohněm a mečem stovky tisíc kacířů - muže, ženy i děti - a je
odpovědný za vyhlazení tzv. albigenských. Za své vlády zahalil
křesťanství do teroru a neprohrál jedinou bitvu.V jedné ze svých bul
anuloval Velkou listinu svobod a exkomunikoval každého, kdo by chtěl
její nároky uplatňovat. Tato "Magna charta libertatum" je často
označována za základ anglických svobod a parlamentarismu a je tedy na
místě se domnívat, že všichni Angličané jsou stále exkomunikováni.
Kromě jiného také prohlásil, že kdo omezuje svá slova na ano a ne, je
kacíř, jež zasluhuje smrt. /Mt 5,37/ 1208 - papež Inocenc III. vydal svoji bulu o církevním prokletí proti
kacířům, která měla za následek křížovou výpravu proti albigenským.
Křižákům papež nabízel zvláštní odpustek a pozemek v Languedocu.
Výpravy se zúčastnilo dvacet tisíc kavaleristů a asi dvě stě tisíc
pěších vojáků. Po obléhání vtrhli do města Beziérs a kudy šli, tudy
plenili a vraždili. Měšťané se snažily ukrýt do katedrál a kostelů. V
samotném kostele Maří Magdaleny bylo sedm tisíc žen, dětí a starších
lidí. Útočníci neušetřili nikoho, ani děti. Šlo o masakr, který neměl v
historii Evropy žádné obdoby. 1215 - na IV. lateránském koncilu papež Inocenc III. a účastníci ochotně uzákonili církevní antisemitismus.
1227 - papež Řehoř IX. prohlásil, že papež je pánem a vládcem světa a
věcí stejně jako lidí. S jeho vstupem na trůn začal obrovský teror. 1229 - Řehoř IX. prohlásil, že povinností každého katolíka je pronásledovat kacíře. 1232 - Řehoř IX. vydal bulu, s níž zavedl inkvizici.
1233 - papež svým dekretem svěřil vedení inkvizice řádu dominikánů.
Hlavní inkvizitor Svaté říše římské Konrád z Marburku, který se
soustředil zejména na různé skupiny kacířů v Alsasku a Porýní,
prohlašoval, že s radostí dá upálit sto lidí, bude-li mezi nimi alespoň
jeden viník. 1239 - nechal inkvizitor Robert le Bougre během
jediného týdne postavit před inkviziční soud celé město a posléze
nechal všechny upálit včetně biskupa. 1243 - vydal papež Inocenc
IV. bulu Ad extirpanda, která dovoluje inkvizici používat mučení, které
do této doby bylo zakázáno, jako nástroj proti kacířství. Svět se tak
minimálně na šest století vrací nejen do desátého století, kdy bylo
postaveno mimo zákon, ale i do dob, v nichž křesťanství bylo pouze
směšnou sektou, jejíž odpůrci nenapáchali ani setinu zločinů papežem
pověřených inkvizitorů. Nakonec papežství ve většině špatných zvycích
pokračovalo ještě dlouho potom, co je všechny civilizované země v
Evropě zrušily. (mj. bití, palečnice i natahování na skřipec nebylo
považováno za mučení, ale pouze za jakousi předehru; jeden z
arcibiskupů dokonce sestavil ceník mučících úkonů, za které pak platila
rodina odsouzeného, což se nakonec stalo naprosto běžnou praxí) 1277 - papež Mikuláš III. si nahromadil obrovské jmění, jež pocházelo z konfiskací majetku obětí obviněných z kacířství.
1294 - papež Bonifác VIII. prohlašoval, že slepá poslušnost jeho
autoritě je pro spásu nezbytná. Každý lidský tvor musí činit tak, jak
mu papež řekne. Proti rodině Colonnů, jež chtěli zpochybnit jeho volbu,
vyslal křižáckou výpravu, která zničila jejich tvrze a pobila a
zotročila venkovany na jejich pozemcích. Těm pak poskytlo útočiště
město Palestrina, které bylo při šesti tisících mrtvých srovnáno se
zemí. Sepsal bulu "Unam Sanctam", která říká: "…existuje jenom jediná,
katolická a apoštolská církev mimo níž není spása ani odpuštění
hříchů." "Vyhlašujeme, oznamujeme a určujeme, že pro spásu každého
tvora je absolutně nezbytné, aby se podřídil římskému papeži." Ve
13.století sv. Bonaventura, kardinál a františkánský opat, přirovnal
Řím k apokalyptickému hampejzu, jenž opíjí krále i národy vínem svých
nevěstek. Prohlásil, že v Římě nenašel nic než chtíč a svatokupectví i
v nejvyšších církevních kruzích. V těchž letech uznávaný teolog a
filosof, Tomáš Akvinský, napsal, že ženy jsou muži, kteří se tak docela
nevydařili; jejich duše jednoduše ještě nebyly natolik silné, aby se
vytvořila mužská postava nebo vyšší mužský intelekt. Tvrdil, že ženské
pohlaví bylo výsledkem vadného semene. V tomto století vyšlo jasně
najevo, že kacíři nemají žádná práva. Proti tomuto učení, jež se stalo
nedílnou součástí katolické doktríny, neprotestoval po více než tři
staletí vůbec žádný z papežů. Hlavním principem papežem pověřených
dominikánských inkvizitorů bylo, že je lépe, když zemře sto nevinných
lidí, než aby unikl jediný kacíř nebo čarodějnice. Na papežův příkaz
měli zakázáno mít jakékoli slitování a ještě před sto lety byla ve
Svatém oficiu (papežově domě) vystavena Černá kniha, jež byla podrobným
manuálem pro inkvizitory. Papežův dekret nařizoval, že mučení se smí
provádět pouze jednou, tento pojem však nebyl nijak časově omezen.
Inkvizitoři byli placeni z výtěžků konfiskací majetku obětí. Papež a
inkvizitoři se často o kořist dělili napůl. I když vězni, podrobenému
mučení, nebylo dokázáno, že jednal kacířsky, mohl být odsouzen za to,
že kacířsky myslel. Za celou dobu svého působení inkvizitoři neodložili
jediný případ, žádný záznam o osvobozujícím rozsudku totiž neexistuje.
Papež uznal tvrzení, že ďábel se objevuje na sabatech čarodějnic, kde
se jeho následovníci oddávali nejnemravnějším praktikám a zesměšňování
katolické církve. Francouz Henri Boguet dokonce napsal ve své příručce,
aby byly mučeny i malé děti. Mezi odsouzenými byly často třeba i
šestileté dívky. Z historických pramenů temného středověku se pak lze
jednoduše dozvědět, že biskup ze Ženevy nechal upálit během tří měsíců
pět set lidí, biskup z Bambergu šest set a biskup z Würzburgu devět set.
1305 - nechal Klement V. obvinit z čarodějnictví templáře, o nichž záhy vznikl mýtus o uctívání boha kozla zvaného „bafomet“.
1320 - papež Jan XXII. jednoho jediného dne exkomunikoval jednoho
patriarchu, pět arcibiskupů, třicet biskupů a čtyřicet šest opatů,
jejichž jediným zločinem bylo, že se zpozdili s odváděním daní
papežovi. Vydal bulu Super illius specula namířenou proti zločincům,
kteří se smluvili se Satanem. 1323 - papež Jan XXII. prohlásil:
"Tvrzení, že Kristus a apoštolové neměli žádný majetek, je překrucování
písma svatého." Františkáni, kteří chudobu Krista a apoštolů hlásali -
asi sto čtrnáct, tak byli odsouzeni na hranici. 1327 - je inkvizicí odsouzen a se svými knihami upálen profesor astrologie na bolognské univerzitě Cecco d´Ascoli. 1342 - papež Klement VI. (papež z Avignonu) měl velkou část svého paláce vyhrazenou pro mučírnu inkvizice. 1370 - velký inkvizitor Aragonie Nicolas Eymeric proslul konfiskacemi, spálením mnoha knih a napsáním inkvizitorské příručky.
1378 - papež Urban VI. exkomunikoval krále Karla Neapolského, nechal
popravit pět buřičských kardinálů, jeho vzdoropapež Klement VII. z
Avignonu nechal v roce 1377 vyvraždit v Ceseně všech osm tisíc obyvatel
včetně dětí. 1389 - zvolený Bonifác IX. byl vrah a snad největší svatokupec v historii papežství. 1400 - byly obviněni z čarodějnictví muži a ženy švýcarského Simmenthalu.
1414 - kostnický koncil prohlásil, že má autoritu nad papežem, čímž
sesadil tehdejší tři papeže a zakončil tak schizma. (dále 1869) 1415 - na kostnickém koncilu je bez možnosti vlastní obhajoby při zinscenovaném obvinění zaživa upálen mistr Jan Hus. 1421 - 1440 je vedeno veliké množství čarodějnických procesů v jihovýchodní Francii. 1428 - ve švýcarském kantonu Valais bylo sedm set lidí nařčeno z toho, že patří k satanistické sektě. 1430 - papež Evžen IV. nabádal inkvizici k vymýcení všech kouzelníků a věštců. 1431 - je jako kacířka upálena Jana z Arku. O pět set let později je prohlášena za svatou.
1440 - papežův pomocník Lorenzo Valla dokázal, že tzv. konstantinovská
donace je padělek a že jde o podvod. Řím Vallovy argumenty neuznal. 1453 - byly odhaleny čarodějnice v Normandii.
1456 - se stal papežem Alexandr VI., jenž po svém zvolení ztratil již
poslední morální zábrany. Sesazen být nemohl, neboť to nedovoloval
systém. V této době bylo v Římě již naprosto vše na prodej, od farností
a odpustků až po kardinálské klobouky i papežství samotné. Měl prý
poměr se svou dcerou , její matkou i její babičkou. Unést někomu ženu,
znásilnit ji a hodit do Tiberu pokládal za maličkost. V Římě této doby
se denně páchalo v průměru čtrnáct vražd a Alexandr viníka bez
nejmenších rozpaků vždy propustil, pokud zaplatil. Často za tučný
poplatek nechal jmenovat kardinály, které poté nechal otrávit, aby se
zvýšil jejich obrat, jejich majetek zdědila církev neboli papež sám. 1458 - inkvizice nejvíce slídila v Gaskoňsku, ve Švýcarsku, Arrasu a Savojsku.
1471 - papež Sixtus IV. povolil v Římě nevěstince, jež mu vynášely
tisíce dukátů. Začal úspěšně prodávat odpustky i mrtvým, za něž byli
příbuzní ochotni sáhnout hluboko do své kapsy. 1478 - vydal Sixtus IV. bulu, s níž uznal inkvizici v Kastilii. 1480 - Sixtus IV ustavil. inkvizici ve Španělsku 1482 - v pouhé Andalusii bylo upáleno tisíce kacířů.
1483 - byl jmenován jako Velký inkvizitor mnich Tomáš Torquemada, jenž
poslal na hranici více jak deset tisíc obětí a minimálně sto tisíc jich
odsoudil k doživotnímu žaláři. 1484 - vydal papež Inocenc VIII.
bulu Summis desiderantes affectibus proti čarodějnictví, jež záhy poté
odstartovala obrovský hon na čarodějnice. Každý, kdo by se jen pokusil
popřít existenci čarodějnic nebo čarodějnictví bal okamžitě považován
za kacíře. Příčinou k tomuto neuvěřitelnému a nelidskému běsnění byl
výrok z exodu bible: "Čarodějnici nenecháš naživu" /Ex 22,17/
1486 - napsali papežem pověření dominikáni Heinrich Kramer a Jakub
Sprenger Malleus Maleficarum, Kladivo na čarodějnice, příručku k
objevení a trestání čarodějnic, plnou vrozené nenávisti k ženám a sexu,
který je natolik špatný, že tvoří hlavní dveře jimiž vstupuje ďábel.
Předmluvou k této knize byla samotná bula Inocence VIII. 1490 -
papež Inocenc VIII. vydal edikt proti židům ve Španělsku. Došlo tak k
vlně emigrací nepodobných těm, které předcházely druhou světovou válku.
V patnáctém století bylo za každé léno papežského stolce, opatství a
farnost, za každý odpustek stanoven pevný poplatek. Církev bohatla z
prodeje tzv. dispensí (prominutí) často extrémních i nemožných zákonů.
1503 - si cestu k papežství uplatil Julius II. Měl úspěchy na válečném
poli a pro papežskou korunu vybojoval nová teritoria, dolní Popádí,
Boloňská republika, Parma a Piacenza, které Vatikán ovládal až do konce
devatenáctého století. 1506 - obnovil Julius II. odpustky na dalších dvacet let. 1510 - bylo v severní Itálii, v Brescii upáleno sedmdesát mužů a žen. 1514 - bylo tři sta lidí upáleno v Comu. Ročně zde pravidelně bylo zaživa upáleno na sto čarodějnic, asi do roku 1525. 1516 - francouzský král František I. získal od papeže četné pravomoci nad katolickou církví.
1517 - augistiánský mnich Martin Luther přibil na vrata Albertovi
zámecké kaple ve Wittenbergu svoji listinu Devadesát pět tezí o
odpustcích. 1520 - papež Lev X. exkomunikoval Luthera kromě jiného
i za to, že se odvážil říci, že upalování kacířů se děje proti boží
vůli. 1522 - papež Hadrián VI. přiznal sněmu v Norimberku, že mnoho
let se v Petrově stolci děly ohavné věci, zlořády v církevních
záležitostech, přestupky proti božím přikázáním a že všechno tam bylo
příliš zvrácené. 1527 - propukly hony na čarodějnice v navarrském
kraji, Tyrolsku, Lombardii, kolem Říma, v Alsasku a na mnoha místech v
Německu. 1538 - se opakovala tatáž situace na těchž místech.
1542 - byla papežem Pavlem III. založena Římská inkvizice, čímž
církevní soudy získaly ještě větší nadvládu nad soudem civilním.
1545 - francouzský král se pod patronátem papeže rozhodl zlikvidovat
hnutí kacířské sekty valdenských, čehož důsledkem bylo zničeno 29
vesnic a vyvražděno přes tři tisíce lidí. 1555 - Pavel IV.
prohlásil: "Nikdo se nesmí tak snížit, aby toleroval židy." "Kdyby můj
vlastní otec byl kacířem, osobně bych nanosil dříví na jeho hranici."
Vydal protižidovskou bulu Cum nimis absurdum, jež si nijak nezadala s
norimberskými zákony z roku 1935, byla jakýmsi mezníkem v historii
antisemitismu. Během jeho krátké vlády se počet obyvatel Říma snížil
téměř na polovinu. Jeho následovníci Lev XII., Pius VIII., Řehoř XVI.,
Pius IX., byli jeho velice dobrými žáky. 1557 - vydal papež Pavel
IV. bulu "Cum ex Apostolatus officio", v níž prohlašoval, že je
nejvyšší pontifex, velekněz, představitel boha na Zemi a jako takový má
neomezené právo sesadit každého panovníka, vystavit každou zemi invazi
křižáckých vojsk a sesadit každého z jeho funkce bez soudu a možnosti
obhajoby. Oslepil jej přízrak kacířství natolik, že jeho inkvizitoři
začali odsuzovat k smrti smilníky, homosexuály, herce, klauny, dokonce
i sochaře. Pronásledoval židy více, než kterýkoli jiný papež. Jako
kardinál nechal spálit všechny knihy, které pokládal za zhoubné.
1559 - zavedl Pavel IV. index zakázaných knih. Všichni autoři, kteří si
cenili svůj vlastní život, okamžitě přestali psát. Všechny tiskoviny
byly kontrolovány státními i církevními úřady. 1561 - zuřil
strašlivý hon na čarodějnice v luteránském Brunšvicku, který pokračoval
i v roce 1590, kdy do Wolfenbütelu svezli na upálení čarodějnice z
celého okolí. 1563 - koncil prohlásil: "Jestliže někdo tvrdí, že
stav manželství je nad stavem panenství nebo celibátu a že není lepší a
požehnanější zůstat panenským a v celibátu než být ve spojení
manželského svazku, ať je proklet." 1564 - Tridentský koncil připravil nový a mnohem podrobnější index zakázaných knih.
1566 - byl zvolen papežem Velký inkvizitor Pius V. Napsal bulu "Regnans
in Excelsis", do níž začlenil i verdikt, v němž anglickou královnu
Alžbětu prohlásil za kacířku a podněcovatelku kacířů. Důsledkem této
buly se z anglických katolíků stali zrádci a více jak sto kněží bylo v
jejím důsledku usmrceno. 1570 - procesy propukly v Poitiers, Bordeaux, Le Mans, Toulouse, Avignonu a mnoha dalších místech Francie. 1571- byla v Římě Piem V. založena kongregace indexu zakázaných knih, která své seznamy pravidelně aktualizovala.
1572 - je po sérii hugenotských válek v Paříži povražděno nejméně dva
tisíce hugenotů o tzv. bartolomějské noci na popud Kateřiny Medicejské
za stálé podpory papeže. 1575 - se konalo veliké množství poprav v Alsasku.
1579 - vyhlásil církevní koncil v Melunu, že každý šarlatán a věštec a
všichni, kdo praktikují nekromancii, pyromancii, chiromancii a
hydromancii , musí být trestáni smrtí. 1580 - došlo v Trevíru k
mnoha případům upálení při kampani, která měla původně za úkol potlačit
protestantství a vyhnat židy. V důsledku komplexních procesů byli dvě
vesnice prakticky vymazány z mapy. Nesmírně kruté postihy propukly též
v Lucembursku a v Lotrinsku až do roku 1595. Filosof, ekonom a právník
Jean Bodin vydal spis "Démonomanie des Sorciers" v němž schvaloval i
mučení dětí. 1582 - se konaly procesy s čarodějnicemi v Braniborsku a Württembersku.
1583 - papež Sixtus V. bulou "Coeli et terrae creator" zakázal
astrologii a všechny formy věštění, které označil za neuskutečnitelné
bez pomoci ďábla. 1589 - vydal katolický biskup Peter Binsfeld návod na stíhání čarodějnic "Tractatus de Confessionibus Maleficorum". 1589 - bylo v saském Quendlinburgu během jediného dne upáleno sto třicet tři čarodějnic.
1590 - počínaje a 1680 konče bylo ve Skotsku popraveno na čtyři tisíce čtyři sta čarodějnic.
1592 - bylo nizozemským dekretem vyhlášeno, že přestože již bylo
upáleno mnoho žen, tak počet těch s nimiž je nutné se vypořádat, je
mnohem větší. 1595 - vydal právník, jenž poslal za patnáct let na
hranici devět set čarodějnic, Nicolas Remy příručku pro zastánce
tvrdých postihů čarodějnic "Demonolatreiae". V jejich stíhání ještě
pokračoval do roku 1612. 1599 - vydal Martin del Ria uznávaný spis pro odhalení a vyhlazení čarodějnic.
V 16. století se kardinálské klobouky prodávají v průměru za třicet
tisíc dukátů, papež Lev X. měl na prodej 2150 svých úřadů. V každé zemi
vlastní církev nesmírné bohatství a v Německu je v duchovních rukou
celá polovina. Obchod s odpustky byl snad na svém vrcholu. 1600 - byl na příkaz inkvizice zaživa upálen astronom, filosof a básník Giordano Bruno.
1600 - bylo např. v Mnichově popraveno jedenáct lidí. Než byli zaživa
upáleni, šesti z nich bylo cestou k hranici trháno maso z těla
rozžhavenými kleštěmi, jedné ženě byly uříznuty prsy, pět mužů bylo
lámáno v kole a jeden muž byl naražen na kůl. 1602 - právník Henri
Boguet vydal příručku pro inkvizitory "Discours des Sorciers". Jen v
samotném Burgundsku nechal popravit na šest set čarodějnic. Používal
nejkrutějších inkvizičních metod a nepůsobilo mu žádné problémy
zahrnout do svých procesů i děti. 1603 - sadistický soudce Balthasar Ross nechal do roku 1606 ve Fuldě upálit na tři stovky lidí.
1605 - Klement VIII. napadl nantský edikt z roku 1598, protože
poskytoval stejná práva všem, bez ohledu na jejich náboženské vyznání. 1608 - vydal italský mnich Francesco Gauzz další autoritativní příručku "Compendium Maleficarum".
1609 - byl jmenován hlavním inkvizitorem v kraji Basků v jihozápadní
Francii Pierre de Lancre. Už jen za pouhé čtyři měsíce dal upálit na
šest set lidí. 1610 - za zhruba dvacetileté období bylo v
západošvýcarském kantonu Vaud popraveno bez mála šest set čarodějnic.
Procesy se nadále konaly v Tyrolsku a Alsasku. 1616 - papež Pavel
V. vydal rozhodnutí, aby koperníkovský názor, že Slunce je nehybným
středem vesmíru, byl posuzován jako bláznivý a absurdní, po filosofické
stránce mylný a po stránce formální kacířský. Na základě tohoto
rozhodnutí zakázala inkvizice astronomu Galileu Galileiovi vydat cokoli
nového nebo vydávat jeho stará díla. Musel se zavázat, že své názory
nebude vyučovat, ani obhajovat, ani o nich diskutovat. Koperníka dala
církev na index zakázaných knih, kde zůstal až do roku 1822. 1620 -
upálil kníže-biskup ve Würzburku během jediného roku devět set místních
čarodějnic. Jeho bratranec z Bamberku jich nechal upálit šest set. Byly
nemilosrdně upalovány mladé dívky a stovky dětí v rozmezí tří až
čtrnácti let. 1630 - Galileo Galiley vydal své dílo Systém světa. V
těchto letech dosáhl svého vrcholu hon na čarodějnice v německém
Bambergu, Würzburgu, Mohuči, Kolíně, Brunšvicku, Nassau, Badenu,
Braniborsku, Trevíru a Württembersku. V hraničních oblastech Lotrinska
a Alsaska bylo údajně mezi lety 1615 a 1635 upáleno na pět tisíc
čarodějnic. K podobným ukrutnostem též docházelo v Normandii a v
Bambergu se na hranici, kromě předních občanů města ocitl i sám
starosta Johannes Junius. 1633 - Galileo Galilei je na základě
soudu vyneseným Svatým oficiem důvodně podzírán z kacířství. Jeho knihy
byly zakázány. Posléze byl na příkaz římské inkvizice přinucen v
souladu s katolickou vírou, že Země je nehybným středem vesmíru. Církev
se ve skutečnosti mýlila a jestliže již dnes katolíci prohlašují, že to
vlastně ani nebyla katolická doktrína, může si vůbec být někdo
jakoukoli katolickou doktrínou jistý? A dodnes Řím vůbec nespěchá s
tím, aby se vůbec omluvil. 1648 - když vestfálský mír prohlašuje,
že občané, jejichž náboženské vyznání se liší od vyznání jejich
panovníků, mají mít stejná práva jako ostatní občané v tomto státě,
papež Inocenc X. to odsoudil a katolická církev zavrhla jako prohlášení
škodlivé, nekřesťanské…atd.
1650 - byla ve slezské Nyse postavena velká pec pro úsporné upalování
čarodějnic, která si vyžádala více jak tisíc obětí včetně dětí. Podobná
pec, asi šedesát metrů vysoká, byla postavena již dříve v Avignonu. 1652 - došlo k velikým postihům čarodějnic v Ženevě.
1657 - římská inkvizice vydala bez jediné sebemenší známky lítosti
prohlášení, v němž oznamuje, že ani jediný čarodějnický proces nebyl
správně veden. 1666 - byly velice četné čarodějnické procesy vedeny v Sasku a Švédsku. 1677 - se vedli procesy s čarodějnicemi ještě v Salcburku, ve Štýrsku a Meklenbursku. 1682 - byly ukončeny hony na čarodějnice.
1685 - je na církevní podnět zrušen nantský edikt, v důsledku čehož v
následujících třech letech opustilo na padesát tisíc rodin protestantů.
V 17.století prohlásil kardinál Bellarmine: "Kdyby se papež dopustil
omylu tím, že by hříchy povolil a ctnosti zakázal, církev by musela
považovat hříchy za dobré a ctnosti za neřestné, protože jinak by se
prohřešila proti svědomí." Na celkový počet obětí, jenž si vyžádaly
čarodějnické procesy se odhady různí, od několika set tisíc do devíti
miliónů. 1715 - byly vedeny procesy v Bavorsku až do roku 1734.
1740- Benedikt XIV. prohlásil, že papež je hlavní kněz celé církve,
který může vzít z jurisdikce biskupa jakoukoli místní církev, kdykoli
si to bude přát. Biskupové proto na úkor víry přísahají nikoli službu
církvi a náboženství, ale pouze a jen papeži, a to doslova. Přísná
autokracie je v papežství na prvním místě. 1782 - se konala v souvislosti s čarodějnictvím ve švýcarském Glarusu poslední zákonná poprava.
1789 - Francouzská revoluce byla v očích papežů ďáblovo dílo, a proto
se katolická církev uzavřela do sebe a živila se pouze svým starým
dědictvím. 1808 - když Napoleon dobyl Španělsko, tak dominikáni,
často zabarikádovaní ve svých klášteřích, popírali existenci mučíren.
Místnosti plné nahých, mnohdy duševně chorých vězňů však byly objeveny
a po vyklizení byly vyhozeny do povětří. 1813 - byla zrušena španělská inkvizice.
1814 - zavedl papež Pius VII. po propuštění z francouzského zajetí
znovu Svatou inkvizici za rouhání se, nemorální chování, neúctu k
církvi, neúčast na jejích oslavách, nedodržování půstu a odříkání s
pravé víry. 1816 - Pius VII. zakázal při soudech používat mučení. 1828 - Lev XII. opět nechal pozavírat všechny židy do ghett. 1829 - bylo s každým, kdo třeba jen přechovával knihu, kterou napsal kacíř, nakládáno jako s kacířem.
1831 - od tohoto roku napadali papežové každou novou ústavu (rakouskou,
francouzskou, belgickou) jako bezbožnou. Všechny tyto ústavy se pouze
odvážily zaručit svobodu svědomí, svobodu tisku, svobodné parlamentní
instituce. 1832 - papež Řehoř XVI. ve svém díle Mirari označil
svobodu svědomí jako bláznivý názor. Napsal, že náboženská svoboda
plyne z té nejs*****utější stoky indiferentismu a hbitě odsoudil svobodu
tisku, shromažďování a výchovy jako špinavý kanál plný kacířských
zvratků. 1838 - lord Maculay, jenž v tomto roce navštívil Itálii
napsal: "Domnívám se, že papežské státy jsou nejhůře ovládanými státy v
civilizovaném světě a neschopnost policie, zkorumpovanost státních
úředníků a drancování zemí roste tak rychle a v takové míře, že to
neunikne pozornosti ani toho nejnedbalejšího cestovatele." Zhruba o
třicet let byli papežské státy již zralé na povstání. Piovi IX. bylo
učiněno mnoho nabídek na setkání, aby zachránil Itálii i papežství, ale
papež měl za to, že moderní civilizace pochází od ďábla, kdy on odmítl
jednat s princi temnot. Když děla generála Cadorny prorazila
Aureliánskou zeď, byl to pro davy v ulicích den jejich osvobození.
"Svého" území se odmítl vzdát a prohlašoval, že pánu může sloužit pouze
jako panovník. 1852 - činil papež Pius IX. nátlak na Toskánsko, aby
zakázalo židovským doktorům vykonávat svou praxi. Rakouskou ústavu
odsoudil zejména za to, že dovolovala protestantům a židům mít svoje
vlastní školy a koleje. 1856 - vydal papež Pius IX. edikt, který
nadále v papežském státě povoloval exkomunikace, konfiskace, doživotní
vězení i tajné popravy. Stejně tak čtení knih z indexu bylo pojímáno
jakožto zločin. 1864 - papež Pius IX. ve svém díle "Quanta Cura"
napadl svobodu náboženství a postavil ji na roveň se svobodou smrti a
odsoudil ve svém „syllabu omylů“ názor, že křesťanství by už nemělo být
jediným náboženstvím v zemi. Za největší katastrofu považoval nástup
demokracie. Tzv. Katalog omylů odsoudil veškerý lidský pokrok. 1869
- I. vatikánský koncil prohlásil, že pro spásu je nezbytné věřit v
nejvyšší moc papeže a jeho neomylnost. První vatikánský koncil tak
popřel vše, co první koncily zavedly a co bylo jednoznačně prohlášeno v
Kostnici, kterou bylo ukončeno tehdejší schizma. Vatikánským koncilem
bylo jasně dáno, že papež je svým vlastním pánem; neexistuje žádná
kontrola ani skládání účtů, žádná diskuse, žádná parlamentní opozice.
Svět se může stát demokratičtějším, církev nikdy. Papeži, který přišel
o své státy, touha po absolutní moci vůbec neskončila, pouze měla
pokračovat v oblasti pravdy. Po koncilu bylo v církvi všechno
centralizováno. 1870 - papež Pius IX. je v bazilice sv.Petra
prohlášen za neomylného. Jako paradox pak zní závěr z I.vatikánského
koncilu - jenž hovoří o tom, že aby církev přežila, není nezbytný
papež, ale Ježíš Kristus, jenž je opravdovou hlavou církve. V tomtéž
roce se z věznic a kobek patřících inkvizici stali úřady a archivy, v
nichž práce pokračuje stejně metodicky, pouze ne tak brutálně. 1870
- italská vojska, jež dobyla Řím, lidé zdravili jásotem jako při
osvobození. Jedenáct dní na to dostali všichni židé svobody, jež jim
papežství upíralo aspoň tisíc pět set let. Poslední ghetto v tehdejší
Evropě bylo zbouráno. 1878 - papež Pius IX. prohlásil za omyl, že
každý člověk může svobodně přijmout a vyznávat jakékoli náboženství,
které bude považovat za správné. 1880 - Lev XIII. ve svých
encyklikách prohlašoval, že církev má právo na náboženský monopol v
kterémkoli státě a svobodu náboženství pouze odsuzoval. V politické
angažovanosti deklaroval, že je nutné, aby hlavní zájem byl myslet
nejvíce na to, jak sloužit zájmům katolicismu. Dle něj katolíci nuceni
hlasovat pouze pro ty, kdo se zaslíbili katolickým zájmům a nikdy před
nimi nedávat přednost nikomu, kdo je nepřátelský vůči katolickému
náboženství, které je jediným skutečným náboženstvím. V 19.století
papežové tvrdili, že církev a stát jsou nerozlučitelně spojeni. Svoboda
není křesťanská, nejdůležitější je právo a pořádek, papežové tak
svobodu napadali jeden po druhém a Vatikán odsoudil všechny evropské
ústavy. Ještě ve druhé polovině toho století byla v Římě a papežských
státech dosud židům odepírána naprostá většina jejich lidských práv. 1902 - je pod tlakem sdělovacích prostředků přejmenována Svatá inkvizice na Svaté oficium
1903 - Pius X. prohlásil, že papež, kterého Bůh uvedl do nejvyššího
úřadu, nemá právo oddělovat politické záležitosti od víry. Katolická
církev se tak stala jediným náboženským sborem na světě, který je
současně církevní i politickou organizací. 1903 - Pius X. nechal
cenzurovat dílo abbého Loisy. Později jej nechal exkomunikovat a udělil
na něj jednu z nejpřísnějších klateb. Vůbec všechny knihy i časopisy
před tím, než byly vydány, byly dokonale zcenzurovány. 1906 - Pius
X. prohlásil: "Ať se provozuje studium filosofie, teologie a příbuzných
předmětů v duchu papežských listin a svatého Tomáše Akvinského. Na
základě tohoto prohlášení byl propuštěn katolický intelektuál George
Tyrrel z Akademie, jenž se skrýval pod pseudonymy, neboť se pokusil o
dobovou přeměnu Tomáše Akvinského. Nakonec byl donucen se zavázat, že
nevydá nic bez souhlasu kompetentní osoby.
1928 - papež ve své encyklice "Casti connubi" horlí proti antikoncepci
a zejména rozvodu, u kterého platilo, že nikdo jiný než on nemůže
rozvést ani to nejnesnesitelnější manželství. 1930 - papež Pius XI.
ve své encyklice prohlásil, že antikoncepce je špatná, vždy špatná,
hrozivě špatná. Podle něj je antikoncepce kriminálním zločinem, když
pravil: "Velebnost boží si oškliví tento nevyslovitelný zločin s
nejhlubší nenávistí a někdy jej musí trestat smrtí." 1932 - schválil Pius XI. "Normy pro rozvádění manželství"…
1941 - o svou občanskou existenci přišly asi tři čtvrtiny italských
židů, na toto rozhodnutí Mussoliniho fašistů bylo papežskou reakcí Pia
XII. pouhé ostudné mlčení. Nejen v Itálii, ale v celé Říši byli židé
systematicky pronásledováni a zabíjeni a Vatikán tyto činy nedokázal
odsoudit jediným slovem. 1942 - masové vyhlazování židů se již stalo všeobecně známým, přesto papež a celý Vatikán nadále mlčel.
1942 - založil Pius XII. vatikánskou banku, přestože církev dala úrok
do klatby jakožto lichvu a dosud tuto klatbu oficiálně neodvolala.
1943 - Němci obsadili Řím a již bezprávní židé jsou v přítomnosti
papeže, který nadále mlčí, deportováni z města do vyhlazovacích táborů.
1945 - umění znázorňující Krista jako nežidovského křesťana a teologie,
jež těží z této iluze - připravila živnou půdu pro Hitlera a jeho
konečné řešení židovské otázky. Robert Katz v roce, který byl rokem
ukončení největší války a největšího holocaustu Židů v dějinách napsal:
"Byl tu jeden muž, který měl být a musí být volán k odpovědnosti za to,
že mohl a neučinil ani to nejmenší, aby zabránil německému
vyvražďování. Tím mužem je papež Pius XII." 1966 - papež Pavel VI. po více než čtyřech století konečně přerušil existenci indexu zakázaných knih.
1968 - představil papež světu svou novou encykliku týkající se
katolické sexuální etiky - Humanae Vitae. Pavel VI. postavil
antikoncepci mimo zákon. Přísná katolická etika v Jižní Americe vedla k
nekontrolované plodnosti, která zase vedla k rozsáhlému počtu potratů,
které způsobily smrt mnoha matek. Neustále jen opakoval, že morálka
pohlavního styku se musí posuzovat pouze z čistě biologického hlediska.
1979 - Jan Pavel II. zrušil licenci světově proslulému katolickému
spisovateli Hansu Küngovi, v důsledku čehož již nebyl pokládán za
katolického teologa a přišel tak o práci. Římští duchovní tak svého
odpůrce umlčeli a ostatní tím byli varováni. 1983 - předpis 747 s
přepracované církevní sbírky zákonů z roku 1917 říká, že existuje-li
nebezpečí, že dítě zemře v matčině děloze, musí být pokřtěno ještě před
narozením. 1986 - připravil papež otce Karla E. Currana o jeho
učitelskou licenci, v důsledku čehož přišel v roce 1987 o své místo na
katolické universitě. V téže době je přinucen odejít z řádu jezuita
Sweeney pro zveřejnění svého průzkumu mezi kněžími o jejich názoru na
celibát. 1986 - roste počet sporů Vatikánu s církví Spojených
států. Jan Pavel II. pak zprostil autority arcibiskupa ze Seattlu pro
jeho učení o morálce, zesvětštění kněží, zrušení manželství, vedení
liturgických a kněžských seminářů a dosadil do téže oblasti jiného.
Papež tím dal jasně najevo, že pokud uposlechne do písmene každý
vatikánský dekret, může být znovu dosazen do funkce. V devatenáctém
století napadali papežové neustále svobodu a ve dvacátém století se
jejich hlavním zájmem stal sex. Století za stoletím se pohlavní styk
popisuje pouze z hlediska hříchu, celá církev nikdy nepochopila tu
nejzákladnější podstatu sexuálního styku, že sex je aktem lásky. Ve
20.století se katolík jako občan raduje z volnosti, svobody náboženství
a demokracie - a naproti tomu v církvi se musí vyrovnat s úplnou
mlčenlivostí a mizivou zodpovědností. Neexistují svobodné volby,
musí se akceptovat to, co je dáno. Církev nemá ani tiskové konference,
žádné kontroly a bilance, žádnou povinnost cokoli komukoli vysvětlovat.
Funguje jen absolutní kontrola seshora – a papež pokrytecky žádá
svobodu všude, kromě své vlastní církve. Historie nám ukázala,
že dobrých dvacet staletí byla církev nepřítelem jakékoli sebemenší
lidské spravedlnosti. Církev vedla – naštěstí v posledních dvou
stoletích neúspěšně - válku jak proti svobodě a všem demokratickým
procesům.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: strejda v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:33:56 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Myslím, že jsem ztratil i ty poslední zbytky víry, že by jsi mohl mít rozum a soudnost. Poroučím se... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: strejda v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:34:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Myslím, že jsem ztratil i ty poslední zbytky víry, že by jsi mohl mít rozum a soudnost. Poroučím se... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: strejda v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:34:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Myslím, že jsem ztratil i ty poslední zbytky víry, že by jsi mohl mít rozum a soudnost. Poroučím se... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:45:16 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj strejdo,
dík za Tvoji trilogii. Možná by přece jen bylo lépe ten seznam věcně
vyvrátit. Myslím, že Greg není jeho autorem a pakliže jsou to
smyšlenky, bylo by i pro ostatní dobré sdělit, v čem jsou tyto informace
zavádějící, přičemž se nijak nechci vyjadřovat k jejich obsahu.
S pozdravem,
Pastýř
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Olin v Středa, 29. srpen 2007 @ 22:32:56 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Prosím tě! Jak může někdo takový seznam věcně vyvrátit? Napsat jiný seznam? Nebo mám napsat dějiny lidstva? Bolševici jednou vydali seznam zločinů spáchaných americkými vojáky na území Československa v r. 1945. "Dokázali" tak, že nás osvobodila pouze Rudá armáda.
Olin |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 30. srpen 2007 @ 10:18:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ale jistě, že by to šlo, jen chtít. Zdá se mi totiž nespravedlivé někoho vyzívat ať podá důkaz, a když se jej snaží podat, pak vše smést pod stůl. Pastýř
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Olin v Čtvrtek, 30. srpen 2007 @ 11:28:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | No, já bych řekl, že bez shody, že je něco důkazem, nelze o nějakém důkazu mluvit. Když už je řeč o důkazech, tak důkazní břemeno je na tom, kdo sem přinesl ty nehorázné xenofobní výlevy. A důkazem se nestane jen další nehorázný xenofobní výlev jenom proto, že má podobu dlouhého seznamu. Důkazem přece není nějaký text jen proto, že ho někdo napsal. A nemůže-li být důkazem text, tím méně jím může být tento text účelově zmanipulovaný. Ještě jednou: jde-li o nějaké důkazy, pak jedině v konsensu.
Pro mě by bylo snadné vytvořit alternativní seznam letopočtů, z nichž by vyplývalo, kolika dobrých skutků, hrdinství, příkladného jednání se dopustila příslušná církev v dějinách lidstva. Takové litanie ostatně byly mnohokrát napsány. Tento účelový přístup k historickému materiálu ale uráží mou inteligenci.
Myslím, žes kdysi patřil mezi lidi, kteří tento xenofobní tón na Grano přinesli. Ale od té doby - především díky gojim - ta kampaň nabrala obludné rysy jakési psychózy. Gregory je labilní duše a uvízl v tom jako v písku. Mě je ho jen líto.
Olin
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 30. srpen 2007 @ 12:52:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nikoliv, pokud požaduješ důkazy, a ty jsou Tvým oponentem předloženy, pak Ti nezbývá, pokud s nimi nesouhlasíš, než je vyvrátit, což však odmítáš obecnými odsudky jako "xenofobie". Pokud nepředložíš argumenty, považuji za zbytečné se dále této diskuse účastnit.
Pastýř |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRA (Skóre: 1) Vložil: Olin v Čtvrtek, 30. srpen 2007 @ 13:28:31 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | 1/ zaprvé jsem důkazy nepožadoval 2/ nikdo se ani nepokusil nějaké předložit 3/ ani se nikdo nepokusil předložit něco, co lze dokazovat a vyvracet. Pomluvy, podvody, lži se nedokazují a nevyvracejí. pouze přijímají nebo odmítají.
Když sem napíšu dětskou říkanku, třeba "ámen ámen z kostela spad kámen zabilo to faláře, už ho vézou na káře." ...bude to mít stejnou váhu.
Právě jsem vyvrátil tvůj "důkaz". Jsem zvědav na tvé argumenty.
Olin |
]
jedinej důkaz je konsensus :-))) (Skóre: 1) Vložil: Rony v Čtvrtek, 30. srpen 2007 @ 14:25:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | anóbrž překlad do češtiny:
jedinej důkaz, kterej páter olin a jeho katolický pohůnci tady uznaj, by moh bejt jenom argument, kterej voni sami schválej. nic jinýho podle nich důkaz není, protože všecko je psanej text, kterej může napsat každej, bla, bla, bla... :-))) fígl je v tom, že voni dopředu věděj, že žádnej argument vo zločinech katolický církve nikdy neuznaj a proto podle nich žádnej takovej důkaz neexistuje!!!!! :-)))) inu páter olin byl u jezuitů dobře vycvičen :-)))
Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, Římanům 3:13 |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 30. srpen 2007 @ 14:37:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Oj, zívat jsem nechtěl :-) |
]
Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 19:38:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Olin: tak mluv o zvěrstvech, kterých se křesťané dopustili a neustále dopouští ...
Gojim: Ale ake zverstva to ako su ??? Katolici vyvrazdili v priebehiu stredoveku miliony ludi, najma biblickych krestanov, v dnesnej dobe s tym v podstate pokracuju + venuju sa infiltracii a rozkladaniu krestanskych zborov, zavadzaju new age, falsuju historiu, ich vykonna moc "jezuitsky rad" je dokazatelne ovladany okultnym svetom.
Mozes mi ale prosim povedat akych zverstiev sa dopustili krestania?? Ja teraz nemyslim katolikov, clenov slobodomurarskych lozii, ani tych co vystupuju z pozicii krestanov, aby tym naschval sposobili este vacsi zmatok. Ja myslim biblickych krestanov.
Co Ti na krestanoch tak strasne vadi ??? Preco ich tak prenasledujes ??? Niekedy mi pripada, ze vies toho o nas privela, staci citat tvoj bohemsky sarkazmus medzi riadkami, neviem sice odkial to vies a je mi to vlastne jedno, lebo hlavny problem zostava:
Si uz starsi pan a Pravde Bozej si blizsie viac, ako ktokolvek z nas ... Rozmyslal si, co bude potom ??? Zober si, kolko ludi ktori chceli vyjst s modlarskeho katolicizmu si falosne ubezpecil a vratil do lona vasej babylonskej organizacie ... Nie Olin, nerozumiem tomu. Mas Pismo priamo pred sebou, rovno pred ocami ...Bude existovat potom aspon jedna vec ktorou by si sa vedel branit ???
|
]
Re: Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Olin v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 19:53:58 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Gojim, to byla, jak sis mohl všimnout, replika cristianovi, protože si říká cristiano. On sem přinesl ta údajná zvěrstva. Ne já.
A jak se ukázalo, neměl na mysli vraždy, ale bohoslužby. To je slovník, co?
Co mi chcete vyčítat, já nevím. Jste oba gogo.
Zbytek ti vysvětlím, až se přiznáš, proč neplatíš alimenty na své nemanželské děti. Vždyť je to vostuda!!
Olin |
]
Re: Re: Re: Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 20:13:04 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | To nebola odpoved, to bolo odvedenie od temy a vykluckovanie ...Ale ako chces. |
]
Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: bartonec v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 20:01:56 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj cristiano, jsem rád, že jsi napsal. Z toho našeho dřívějšího telefonátu jsem poznal, že ač se neshodneme v názorech (tobě je blízký ten názor gójimů a jiných), tak jsi slušný chlap. Vzpomínám si také na to, že jsme se navzájem omluvili za některé naše dřívější slovní přestřelky a líbilo se mi to. O to mi jde, mluvit spolu. Myslíš si, že mi na katolících nic nevadí ? - ale umím s nimi mluvit a mám před jejich přesvědčením úctu. A to samé platí o letničních, nejsem zastáncem Tvé církve, ale mám radost, že při našem telefonátu jsme se vzájemně neponižovali. Proto jsem byl také ochotný s Tebou mluvit. S ref. Goj. greg. a dalšími mluvit nechci, podívej kolik na tomhle webu už ponížili lidí. Ahoj a přeji Ti pokoj T. |
]
Re: Re: CHCE SE MI Z TÉTO DEBATY ZVRACET (Skóre: 1) Vložil: cristiano v Pondělí, 27. srpen 2007 @ 21:02:23 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://prokrestany.cz | Ahoj Tomáši, také jsem rád za ten náš rozhovor. Byl požehnaný a proběhl v pokoji. Holt mám takovou idylickou představu o všech rozhovorech i zde na grano-salis. Kéž by lidé byli nositely pokoje a lásky, ale ne na úkor pravdy. Lidé se stydí za pravdu a druzí nechtějí slova Pravdy slyšet. Pro některé je Boží Slovo takovým usvědčením, že nechtějí o něm ani slyšet. Během minulého týdne na školení v Praze jsem měl možnost hovořit s mnoha lidmi, a někdy to byly i hodinové rozhovory.. A ať už to byli svědkové jehovovi, mormoni či římští katolíci, vždy tam chyběla jedna věc - a tou je EVANGELIUM... Svědkové jehovovi mi oponovali, že Ježíš je andělem, že Duch Svatý je činná síla a přitom vůbec nevěděli nic o své hříšnosti a o tom, že Boží požadavkem je spravedlnost člověka... a tak si chtěli budovat svou vlastní spravedlnost... To samé bylo s církví Ježíše Krista svatých posledních dnů, kdy ke všemu pochopení Písma Svatého podle "jejich způsobů" chtěli, abych se modlil nad knihou Mormon a přijal "ducha """svatého""" "..a snažili se člověku vnutit představu Boha a Ježíše Krista jako fyzické osoby.... Rovněž popírali biblické evangelium - a tak zakládali svou vlastní spravedlnost... Neposledním z rozhovorů byl i pokec s dívčinou římskokatoličkou... a byl opět v pokoji a v Boží moci, kdy Ježíš Kristus byl oslaven a Jeho jméno bylo vyvýšeno.. Bylo to přínosné pro obě strany. Avšak opět, jak v předešlých případech - evangelium bylo skutkové, nikoliv milostí skrze víru. A tak ve věcech spásy říká, že věří "Matce církvi"... přičemž by měla spoléhat ve věcech spásy v Spasitele Ježíše Krista. Co však v tomto případě nechybělo - je uvědomění si vlastní hříšnosti, ale velmi chybělo biblické řešení na problém hříchu. Typickým problémem bylo popisováno, když vyznala své hříchy knězi, přijala eucharistii.. trvalo to tak hodinu... a pak byla prázdná jako sáček.. :(( Což mě velmi mrzí a rozumím vážnosti její situace.. ale i tak mohla slyšet radostnou zvěst o Pánu... a mohla si uvědomit, že Ježíš Kristus je ten chléb života... že kdo ten chléb bude jísti, nikdy nebude hladovět...a pít vodu, kterou dává Pán.. že nebude nikdy žíznit... ach, v jakém kontrastu to bylo s tím, co vypovídala... a nejen ona, ale téměř všichni, kteří jsou v tomto systému po uši...
Vše jde činit, pokud se člověk nestydí za Kristovo evangelium, které je BOŽÍ mocí ke spasení... nikoliv LIDSKOU. Mimochodem nic nevím o "Své" církvi... myslíš-li Apoštolskou Církev, tak jejím členem jsem nikdy nebyl. Jsou to však mí bratří v Kristu..stejně jako CB, BJB, JB, CCE a mnoho dalších.. klidně i Evang.A.W.. Mám všude spoustu bratří.. a tak nemohu říci, že bych neměl církev, kde jsou svatí v Pánu.. Nejsou totiž vázáni na denominaci, ale jdou skrze profil různých církví.. a tito jsou vykoupení krví Beránka, nikoliv skrze své vlastní zásluhy.. a člověk to pozná duchovně.. :-) Co se týče AC, o kterém jsme hovořili, nemohu však pro své povoláni býti členem na tomto poli, protože je to církev již natolik ekumenicky zaměřena, že když člověk řekne v jejich okolí něco o jiném evangeliu, které ohrožuje dnešní mládežníky, tak by mě ukřižovali.. :-))
Věřím, že ať je Tvá cesta za Pánem jakákoliv, bude to cesta za Ním. Pravé uctívání Boha jak víme, je v Ježíši Kristu - věčném knězi. On je tím, kdo potvrzuje pravost uctívání od doby, co je činěný v Jeho jménu a shodě s Jeho Slovem. Jediným pravým základem pro pravé uctívání je když věřící přichází k Pánu Ježíši skrze víru samotnou a je mu takto připočtena Jeho spravedlnost.. a ne ta lidská. A jak jsem Ti už po Skype říkal pravidlo pravého uctívání zní: „Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.“ Od toho se vše odvíjí. Kéž toto platí v životech každého z nás a nemineme toto kritérium.. Před několika dny jsem až do rána četl opětovně knihu proroka Izajáše.. a tak to, co se dnes na církevních scénách děje, mi přijde jako jedno velké divadlo. Lidé ztratili bázeň před Hospodinem, nebojí se svého Boha.. Zapomínají, že Bůh je ten, kdo je žárlivě milující...
Bůh Ti žehnej, Tomáši...
Cristiano
|
]
|
|
Re: INKVIZICE 1 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:36:55 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) |
Inkvizice byla vytvořena k pronásledování a vymýcení kacířství nikoli přesvědčováním, ale násilím.
Organizovaný teror je onen „divutvorný" prostředek, který měl církvi prostřednictvím inkvizice zachovat a upevnit její pozice.
„Úkolem inkvizice je vyhubit kacířství,“ napsal francouzský inkvizitor
ve 14. století Bernard Gui. „Kacířství nemůže být zničeno, ne-budou-li
zničeni kacíři; kacíři nemohou být zničeni, nebudou-li zničeni spolu s
nimi ti, kdo je ukrývají, sympatizují s nimi a hájí je." (1)
Co však bylo kacířství a kdo byli kacíři? Shannon říká, že církev
považovala za kacířství uvědomělé odmítání článků katolické víry a
otevřené a houževnaté zastávání chybných názorů. Za kacíře byl pak
považován věřící, který byl obeznámen s katolickým učením, a přesto je
popíral a hlásal jemu odporující názory. (2)
Protože však ve středověku neexistovala oficiální definice kacířství a
kacíře, všechno záviselo na libovolném výkladu těchto pojmů
inkvizitory, kteří ve snaze vyrvat buřičství i s kořeny pronásledovali
nejen „uvědomělé" kacíře, ale také všechny, kdo k nim měli velmi
vzdálený vztah — „přicházeli s nimi do styku", a mohli se tak od nich
úmyslně nebo bezděčné „nakazit" jejich „zlovolným učením". Tisíce
nevinných lidí se stávaly obětí inkvizice v důsledku udání, touhy
inkvizitorů zmocnit se jejich majetku anebo tuposti a fanatismu
zaměstnanců „svatého" tribunálu.
Vznik inkvizice vyvrátil mýtus o křesťanském náboženství jako
náboženství všeobecné lásky, milosrdenství a odpuštění, jak jej po
staletí šířili teologové. Je pravda, že když církev své oběti nelidsky
mučila, upalovala je a často jim bezdůvodně přisuzovala nesmyslné
zločiny a neřesti, tvrdila, že to dělá ve jménu křesťanského
milosrdenství, že tak zachraňuje to nejcennější, co má člověk, — jeho
duši — a zajišťuje jí věcnou blaženost na onom světě. Toto tvrzení
vlastně zcela odpovídalo křesťanskému učení o dosažení království
nebeského za cenu utrpení a trýzně na zemi. Cožpak Kristus nevstoupil
na Golgotu a nedal se ukřižovat, aby vykoupil lidské hříchy? Proč brát
ohledy na kacíře, ďáblovy náhončí a nepřátele křesťanské zbožnosti?
I když se teologové snažili všemožně ospravedlnit teror inkvizice,
nemohli zastřít podstatný rozdíl mezi biblickou legendou o Kristově
mučednické smrti a mučednickou smrtí kacíře upalovaného věrnými syny
křesťanské církve, která v době svého vzniku a formování slibovala
dosažení všeobecného Štěstí, a to dvěma způsoby: neodporováním zlu a
láskou k bližnímu. Nyní však zastávala učení, podle něhož účel světí
prostředky. A to ne ledajaké prostředky! Církev využívala pro svůj boj
se skutečnými nebo domnělými odpůrci všeho, co je v člověku nejnižší,
podlé, odporné, nestvůrné — lži, pokrytectví, chamtivostí, smyslnosti,
podvodu, zrady.
Inkvizice potlačovala zárodky všeho nového a živého, jež se za
feudalismu tak těžce draly na povrch, a brzdila sociální a duchovní
rozvoj lidské společností. |
Re: Re: INKVIZICE 2 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:38:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | SOUDCOVÉ
Jak byl vlastně onen tak důvtipný a krutý stroj, jímž byla inkvizice, uspořádán?
H. Ch. Lea o tom píše: „Organizace inkvizice byla stejně jednoduchá
jako účelná. Nechtěla udivovat okolí svou vnější okázalostí, ale
ochromit je terorem." (3)
Nejvyšším představitelem inkvizice byl římský papež. Jemu jako náměstku
božímu na zemi sloužil a byl podřízen celý tento stroj vytvořený církví
a jí požehnaný.
„Přestože mnichy a inkvizitory jmenovali do těchto funkcí jejich
bezprostřední nadřízení," přiznává církevní historik Shannon, „byli v
právním smyslu závislí přímo na papeži. Inkviziční tribunál jako
mimořádný soud nepodléhal cenzuře a kontrole ani papežských legátů, ani
vedoucích představitelů církevních řádů, kteří jmenovali inkvizitory."
(4) Shannon se snaží ospravedlnit udělení neomezených pravomocí
inkvizičním tribunálům papežem okolností, že to umožňovalo „rychlý a
rozhodný boj proti tomu, co bylo považováno za největší náboženské a
společenské zlo".
Dokonce ani v zemích, kde jako ve Španělsku a Portugalsku byla
inkvizice přímo závislá na královské moci, nebyla její zločinná činnost
myslitelná bez papežova schválení. Kdyby tato činnost neodpovídala
zájmům a politické orientaci papežské kurie, kdyby jim odporovala,
Svatá stolice by se rozhodně Veřejně ozvala. Římští papežové vsak nikdy
nevznesli sebemenší protest. Navíc Řím vžily Veřejně nebo tajně
schvaloval činnost španělské a portugalské inkvizice a nikdy nepodnikl
nic na obhajobu jejích četných obětí. Případy, že inkvizice ustala ve
své krvavé činnosti, nebyly zpravidla Vyvolány zásahem papežů, ale
okolnostmi na nich nezávislými.
Papežská kurie vyvolala inkvizici k životu a také ji mohla „zabít".
Když však římští papežové stvořili tuto nestvůru, neměli nejmenší chuť
se jí zbavit. Naopak, „svatý" tribunál, jehož teroristická činnost
nanejvýš zjednodušila vztahy církve k jejím „ovečkám", byl pro ně velmi
pohodlný a užitečný.
Tato činnost inkvizice měla však pro církev velmi nebezpečný rub.
Církev sice vítězila nad odpůrci, ale život ji předháněl. Její
vítězství působila dojmem síly a převahy, to však byla nebezpečná a
nesprávná iluze, neboť tato vítězství nevyřešila její rozpory, ale
vtlačovala je stále hlouběji do církevního organismu. Rozpory narůstaly
a připravovaly nový, ještě silnější výbuch — protestantské kacířské
hnutí, jež bylo pro církev hrozivější a nebezpečnější než „kacířská
revoluce" ze 13. století.
Inkvizitory jmenoval římský papež a také jedině jemu podléhali. Avšak
řízení armády inkvizitorů, rozptýlených po křesťanských zemích a již od
poloviny 13. století zaplavujících svými informacemi Řím a dožadujících
se jeho instrukcí, bylo velmi obtížné. Urban IV. (1261—1264) se je
pokusil usnadnit tím, že jmenoval generálním inkvizitorem svého
chráněnce kardinála Caetana Orsiniho, kterému svěřil veškerou běžnou
agendu související s činností inkvizice v různých zemích a oblastech.
Tato funkce umožnila Orsinimu soustředit ve svých rukou tak velkou moc,
že po smrti Urbana IV. dosáhl dosti snadno toho, že byl zvolen papežem
jako Mikuláš III. (1277:—1280). Po svém zvolení jmenoval generálním
inkvizitorem svého synovce kardinála Latina Malebranku, s nímž počítal
jako se svým nástupcem. To se nelíbilo kardinálům, kteří při volbě
papeže Malebranku nezvolili. Po jeho smrti nebyl po určitou dobu nikdo
jmenován generálním inkvizitorem, až teprve za Klimenta VI. (1342—1352).
Pod nátlakem soupeřících kardinálů museli papežové tuto hodnost, která
skýtala svému držiteli příliš velkou moc, zrušit. Činnost inkvizitorů
nyní řídily různé instituce římské kurie. Po vzniku protestantství
vytvořili papežové ve své kurii instituci, která stála v čele boje
proti kacířství takříkajíc ve světovém měřítku. Založil ji v roce 1542
papež Pavel III. pod názvem svatá kongregace římské a světové
inkvizice. Rychle se stala první kongregací v římské kurii, a to nejen
svou hodností, ale také svým významem a vlivem. |
]
Re: Re: Re: INKVIZICE 3 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:38:41 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Kdo byli inkvizitoři, jací to byli lidé a církevní představitelé?
Inkvizitory dodávaly hlavně dva církevní řády — dominikáni a
františkáni, byli však mezi nimi i mniši z jiných řádů, knězi a dokonce
laikové. Kliment V. (1305—1314) stanovil nejnižší věkovou hranici pro
hodnost inkvizitora 40 let, vyskytovali se však i mladší. Zpravidla to
byli energičtí, úskoční, krutí, nemilosrdní, ctižádostiví fanatikové a
kariéristé, chtiví pozemských statků. Jejich původ byl různý. Dominikán
Robert Le Bourgues, bývalý katar, který učinil pokání, byl roku 1233
jmenován inkvizitorem v oblasti Loiry, kde proslul svou krvežíznivostí.
Za dva roky nato byl už jmenován inkvizitorem celé Francie s výjimkou
jižních provincií. Pro jeho hromadné tresty smrti a loupeže byl nazýván
„protikacířským kladivem". Ukrutnosti, jichž se Le Bourgues dopouštěl,
hrozily vyvolat ve Francii všeobecné povstání, a tak byl římský papež
nucen ho sesadit. Le Bourgues byl zatčen a odsouzen k doživotí. To byl
také jediný případ v dějinách inkvizice, kdy církevní moc potrestala
inkvizitora za jeho zločiny.
S ostatními inkvizitory se vypořádalo samo obyvatelstvo. V roce 1227
byl jmenován v Německu inkvizitorem rytíř Konrád z Marburgu. Tento
fanatik řádil celých šest let, až ho zabili příbuzní jedné z jeho
četných obětí.
Stejného konce se dočkal v roce 1252 jiný nemilosrdný dominikán, Petr z
Verony, který působil roku 1232 jako inkvizitor v severní Itálii a měl
na svědomí tisíce lidí. Církev ho prohlásila za „císaře mučedníků", za
svatého a spolu se sv. Dominikem byl považován za divotvorného ochránce
inkvizitorů.
Dominikán Bernard Gui se stal roku 1306, ve věku 46 let, inkvizitorem v
Toulouse. Vstoupil do dějin jako „teoretik" inkvizice, autor příručky
pro inkvizitory. v níž se doporučuje při výslechu obviněných používat
různých úskoků, aby se tak na nich vymohlo doznání. Další dominikán,
Nicolau Eymerich, původem Španěl, byl ve druhé polovině 14. století
inkvizitorem v Tarragoně. Byl to horlivý stoupenec Tomáše Akvinského;
napsal 37 teologických traktátů, mimo jiné inkviziční příručku
(„Directoiium Inquisitorum"), v níž byla podrobně popsána různá
kacířská učení a udílely se praktické rady inkvizitorům ohledně pátrání
po kacířích, jejich výslechu, mučení a smrti. Svou krutostí však
všechny předčil první španělský inkvizitor Tomáš de Torquemada, který
za 18 let své činnosti (1480—1498) přes 100 000 lidí upálil zaživa nebo
symbolicky nebo je podrobil autodafé, přičemž je odsoudil k nošení
potupného oděvu „sanbenito", ke konfiskaci majetku, k doživotnímu
vezení a jiným trestům. (6)
Inkvizitoři měli neomezená práva. Nikdo kromě papeže je nemohl
vyobcovat z církve za jejich přestupky, a dokonce ani papežský legát je
nesměl ani dočasně zprostit jejich hodnosti bez zvláštního svolení
papežské kurie.
V roce 1245 poskytl Inocenc IV. inkvizitorům právo odpouštět si
navzájem a svým podřízeným všechny prohřešky spojené s jejich
„profesionální" činností. Nemusili poslouchat své představené z řádu a
mohli podle vlastního uvážení podávat v Římě hlášení papeži.
Podle církevního práva hrozilo každému, kdo zabraňoval činnosti
inkvizitora nebo k tomu nabádal jiné, vyobcování z církve. „Nesmírná
moc, kterou tak byl obdařen inkvizitor," poznamenává H. Ch. Lea, „byla
ještě hrozivější díky volnému výkladu pojmu ,přestupek' proti činnosti
inkvizice; tento přestupek byl špatně kvalifikován, byl však
pronásledován s neochabující energií. Jestliže smrt zbavovala
obžalované pomsty církve, inkvizice na ně nezapomněla a její hněv
doléhal na jejich děti a vnuky." (6)
To všechno povyšovalo inkvizitory nad biskupy, ačkoli i mezi nimi bylo
mnoho horlivých pronásledovatelů kacířství. Papež oslovoval biskupa
„můj bratře", kdežto inkvizitora „můj synu". A tak inkvizitor byl
vlastně synovcem biskupovým. Tito „synovci“ (4) měli nyní takovou moc
nad věřícími, o jaké se dříve biskupovi ani nesnilo. |
]
Re: Re: Re: Re: INKVIZICE 4 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:39:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | I když byla moc inkvizitorů nad lidmi obrovská a hmotné výhody
spojené s jejich krutou činností nesmírné, byl úřad biskupa váženější a
výnosnější.
Hlavně to byla doživotní sinekura, zatímco hodnost inkvizitora byla
dočasná a inkvizitoři se střídali spolu s papeži, kteří se na Svaté
stolici dlouho neudrželi, protože byli voleni v pokročilém věku. Navíc
byla funkce inkvizitora velmi málo klidná a někdy i nebezpečná, zvláště
v prvním období inkvizice, kdy často docházelo k útokům na život
inkvizitorů. Inkvizitor zpravidla toužil po tom, aby na konci své
kariéry získal úřad biskupa.
Inkvizitoři byli v těsném spojení s místním biskupem, který posvěcoval
svou autoritou jejich teroristickou činnost. S jeho souhlasem a v jeho
přítomnosti byli kacíři mučeni a vynášely se nad nimi rozsudky. V
případě, že inkvizitoři měli mnoho práce, dával jim příslušný církevní
řád k dispozici pomocníky jako jejich zástupce. Inkvizitor mohl také
jmenovat v jiných městech svého okruhu zmocněnce — „komisaře" neboli
vikáře, kteří sledovali a zatýkali osoby podezřelé z kacířství,
vyslýchali je, mučili a dokonce nad nimi vynášeli rozsudek.
Ve 14. století byli inkvizitorům přidělováni na výpomoc experti —
právníci (kvalifikátoři), zpravidla rovněž duchovní osoby, jejichž
úkolem bylo formulovat obžaloby a rozsudky, aby neodporovaly občanskému
zákonodárství.
Ve skutečnosti měli kvalifikátoři zastřít nezákonnost inkvizice a za
svou právnickou autoritou skrýt její zločiny. Neměli možnost se
seznámit se soudním spisem obžalovaného, dostávali jen stručný výtah
jeho výpovědi a výpovědi svědků, často bez uvedení jmen, a to údajně
proto, aby mohli vyslovit objektivnější názor, ve skutečnosti vsak
proto, aby zůstala utajena jména udavačů, mučení a jiné zločiny
inkvizitorů. Kvalifikátoři stanovili, zda jsou výroky přisuzované
obžalovaným kacířské, či zda obsahují náznaky kacířství, nebo k němu
mohou vést. Kvalifikátoři patřičně určovali, je-li autor výroků sám
kacíř nebo jen podezřelý z kacířství a do jaké míry — malé, velké nebo
těžké. Na závěru kvalifikátorů závisel osud vyšetřovaného.
I kdyby snad kvalifikátoři chtěli podat objektivní hodnocení určitého
případu, nemohli tak učinit, neboť byli zcela závislí na inkvizitorovi:
ve skutečnosti bylí jen zaměstnanci inkvizičního tribunálu, který je
platil, patřili k témuž řádu jako inkvizitoři a plné záviseli na jejich
vůli; inkvizitoři také rozhodovali o všech jejich ustanoveních. Tito
„boni viri" — řádní muži, jak se jim říkalo, byli pomocníky
inkvizitorů. A přesto se z nich snaží církevní historikové učinit div
ne předobraz současných porotců. Takový názor Vyslovuje například E.
Vacandard. Je nucen ovšem uznat, že instituce expertů zřízená
papeži nepřinesla očekávané výsledky, to mu však nebrání hned dodat: „A
přesto musíme v zájmu spravedlnosti uznat, že papežové dělali vše pro
to, aby ochránili inkviziční tribunály před nespravedlivou činností
jejich, jednotlivých soudců, a vyžadovali, aby se inkvizitoři radili
jak s ,boni viri', tak s biskupy." (7) Lze se jen divit „šlechetnosti"
římských papežů, kteří stvořili nestvůry v podobě inkvizičních
tribunálů a snažili se z nich učinit — i když neúspěšně — měřítko
spravedlnosti a poctivosti... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: INKVIZICE 5 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:44:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Inkvizitoři byli hned od začátku obviňováni, že zneužívali toho, že
neexistovala kontrola, a padělali výpovědí zatčených i svědků.
Jako odpověď na to ustanovili římští papežové při inkvizici nové osoby
— notáře a svědky, kteří měli přispívat k nezaujatému průběhu
vyšetřování.
Notář potvrzoval svým podpisem výpovědi obžalovaných a svědků; totéž
platí i o svědcích, kteří byli přítomni výslechu. Dodávalo to přelíčení
zdání zákonnosti a nezaujatosti. Notář byl zpravidla duchovní osobou, a
přestože byl jmenován papežem, platil ho inkvizitor; svědky byli
nejčastěji mniši dominikánského řádu, jenž řídil inkvizici. Museli
podobné jako všichni spolupracovníci inkvizice pod pohrůžkou přísných
trestů zachovávat mlčení o tom, co jim bylo známo o činnosti „svatého"
tribunálu. Notář a svědkové, kteří tak byli plně závislí na
inkvizitorovi, stvrzovali svým podpisem jakýkoli padělaný dokument.
Jinými důležitými osobami v aparátě inkvizice byli prokurátor, lékař a
kat. Prokurátor — mnich ve službách inkvizice — byl žalobcem. Lékař
dbal na to, aby obžalovaný na mučení „předčasně" nezemřel. Byl zcela
závislý na inkvizici; ve skutečnosti to byl pomocník kata, na jehož
dovednosti často závisely výsledky vyšetřování. O úloze kata snad není
třeba ani mluvit.
Kromě tohoto jakéhosi vedoucího aparátu tribunálu existoval aparát
pomocný, sestávající z „příbuzných" inkvizice — tajných udavačů,
žalářníků, sluhů a jiného pomocného personálu. Tajní udavači, zvědové a
špióni se rekrutovali z nejrůznějších vrstev společnosti. Byli na
královském dvoře, mezi malíři a básníky, obchodníky i ve vojenských
kruzích, mezi šlechtici i prostým lidem. K „příbuzným" patřili také
důstojní a všemi vážení aristokraté a měšťané, kteří se účastnili
autodafé. Jejich úkolem bylo přemlouvat odsouzence, aby učinili veřejné
pokání, vyzpovídali se a smířili s církví.
Doprovázeli oběti inkvizice na hranici, pomáhali ji zapálit a
přihazovali klestí. Podobná „pocta" se udílela jen zvláště zasloužilým
a váženým farníkům. Počet dobrovolných spolupracovníků inkvizice
dosahoval několika stovek osob.
Na „příbuzné" se stejně jako na všechny zaměstnance inkvizice
vztahovala beztrestnost. Navíc směli nosit zbraně. Nepodléhali světským
ani církevním soudům a každá jejich urážka byla považována za pokus
zabránit činnosti inkvizice v zájmu kacířství. A tak zvláštní postavení
„příbuzných", jak říká H. Ch. Lea, jim umožňovalo nakládat s bezbranným
lidem podle libosti a lze si snadno představit jejich vyděračství pod
pohrůžkou zatčení a udání, neboť v té době bylo největším neštěstím pro
věrného katolíka i kacíře upadnout do spárů inkvizice. (8) Na venkově
plnili funkce slídilů knězi z jednotlivých farností, kterým pomáhaly
vždy dvě světské osoby.
Inkvizice byla považována za nejvyšší státní orgán a musela se jí
podřídit veškerá církevní i světská moc. Každé otálení při plnění
nařízení inkvizice nebo odporování její činnosti mohlo dovést viníka až
na hranici. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: INKVIZICE 6 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:45:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | OBŽALOBA
Aby odpadlíci od víry mohli být zlikvidováni, museli být především vypátráni.
V první polovině 13. století, kdy inkvizice zahájila svou teroristickou
činnost, bylo pátrám po kacířích dosti snadnou záležitostí, neboť
kataři, valdenští a jiní kacíři se se svými názory netajili a otevřeně
vystupovali proti oficiální církvi. Avšak po hromadných popravách
albigenských a stejně krvavém zúčtování se stoupenci kacířských učení v
severní Francii a Itálii a na území svaté říše římské museli kacíři své
pravé smýšlení tajit a dokonce vykonávat katolické obřady. Řečeno
dnešním jazykem, kacíři přešli do konspirace, do ilegality. To ztížilo
inkvizitorům jejich. Činnost, neboť už nemohli tak snadno vystopovat
nepřátele církve pod rouškou pravověrných a občas i horlivých katolíků.
Postupem doby však inkvizitoři nabyli zručnosti a dovednosti a
nahromadili nezbytné zkušenosti při usvědčování nepřátel církve,
poznali jejich zvyky a způsoby, jimiž zastírali svou činnost před
bdělými zraky církevních pronásledovatelů.
Je samozřejmé, že k tomu, aby byl někdo pohnán k odpovědnosti, musely
existovat důkazy. Jedním takovým důkazem v otázkách víry bylo obvinění
z kacířství, ze sympatií nebo pomoci kacířům.
Kdo a za jakých okolností vznášel podobné obvinění? Do určité oblasti,
kde měli podle dostupných údajů kacíři velký vliv, byl poslán
inkvizitor. Zpravil místního biskupa, kdy přijede, a požádal, aby se mu
dostalo slavnostního uvítání, bylo mu připraveno důstojné ubytování a
vybrán obsluhující personál. Inkvizitor dále žádal, aby se na jeho
počest konala slavnostní mše, jíž by se zúčastnili všichni farníci; za
to jim měly být slíbeny odpustky. Během této mše představil místní
biskup obyvatelstvu inkvizitora a ten proslovil kázání, v němž
vysvětlil účel svého poslání a žádal, aby mu ti, kdo něco vědí o
kacířích, podali zprávu do 6—10 dnů. Za utajení zpráv o kacířích a za
neochotu spolupracovat s inkvizicí byl věřící automaticky vyobcován z
církve; zprostit vyobcování ho mohl jedině inkvizitor, jemuž za to
musel viník samozřejmě prokázat nemalé služby.
Naopak ten, kdo v uvedené lhůtě uposlechl výzvy inkvizitora a sdělil mu
to, co věděl o kacířích, býval odměněn udělením odpustků na dobu tří
let.
Ve svém kázání inkvizitor rovněž vysvětlil věřícím charakteristické
rysy jednotlivých kacířských učení, typické znaky kacířů, úskoky, jichž
tito používali, aby oslabili bdělost pronásledovatelů, a konečně způsob
nebo formu udání. Inkvizitoři dávali přednost osobnímu udání a
slibovali, že zachovají v tajnosti jméno udavače, což mělo svůj význam,
neboť zvláště v obdobích velké aktivity inkvizice hrozila udavači často
smrt od příbuzných nebo přátel obětí, jež měl na svědomí. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: INKVIZICE 7 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:50:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Neblahá proslulost inkvizice vytvářela mezi obyvatelstvem ovzduší
strachu, teroru a nejistoty, které bylo živnou půdou pro udání, jejichž
valná většina byla vymyšlena nebo se zakládala na nesmyslných a
směšných podezřeních.
Lidé se chtěli rychle „vyzpovídat" inkvizitorovi, protože doufali, že
se tak sami zbaví obvinění z kacířství. Mnozí využili této příležitosti
jako pomsty, jako možnosti zúčtovat se svými odpůrci, konkurenty a
soupeři. Zvláště horliví byli ti, kdo jednali ze zištných pohnutek, aby
jim připadla část majetku kacířů. Bylo také mnoho anonymních udání, k
nimž inkvizitoři rovněž přihlíželi.
Tam, kde se inkvizice ujala a stala se trvale fungujícím tribunálem,
bylo odpuštění hříchů věřícím provázeno požadavkem usvědčovat
nepřátele církve. Ve Španělsku byla udání nejčastější za svatého
přijímání o velikonocích, jehož se mohli zúčastnit pouze ti, kdo se
vyzpovídali a jimž byly odpuštěny hříchy, když prozradili kacíře nebo
podezřelé z kacířství. „Tato lavina udání," píše J. A. Llorente, „se
dala do pohybu po dvou nedělích velikého postu, kdy byla v koste-lích
čtena nařízení: Jedno ukládalo udat během šesti dnů pod pohrůžkou
smrtelného hříchu a vyobcování z církve osoby, o kterých bylo známo, že
se dopustily přestupků proti víře nebo inkvizici. Druhé nařízení dávalo
do klatby ty, kdo během uvedené lhůty neučinili příslušná oznámení;
všichni ti, kdo neuposlechli, byli odsouzeni k strašným církevním
trestům..." (9)
Knězi v jednotlivých farnostech a mniši museli rovněž udávat inkvizici
všechny podezřelé z kacířství. Nevyčerpatelným zdrojem těchto udání
byla zpovědnice. Stejnou horlivost musela také projevovat světská moc.
Inkvizice dělila udavače na dvě kategorie: na ty, kdo předkládali
konkrétní obvinění z kacířství, a na ty, kdo uváděli podezřelé z
kacířství. Rozdíl mezi nimi byl v tom, že první museli předložit
důkazy, jinak jim hrozil jako falešným svědkům trest; druhé kategorii
tento trest nehrozil, neboť jako pravověrní synové církve sdělovali
pouze své podezření a nehodnotili je. To měla na starosti inkvizice,
která rozhodla, má-li se konat na základě těchto podezření proces nebo
mají-li se zatím ponechat bez povšimnutí. Ke zřeknutí se udání ve
prospěch obžalovaného nebylo přihlíženo, v úvahu se brala jedině
předchozí výpověď zaměřená proti obžalovanému.
Ačkoli udavači i obžalovanými mohli být hoši od 14 a dívky od 12 let,
byl brán zřetel i na hlášení malých dětí, které rovněž mohly být
obviněny z kacířství. K odpovědnosti mohla být pohnána těhotná žena i
vetchá stařena a mohly být mučeny stejně jako děti.
Vedle těchto zdrojů byl ještě jeden zdroj dodávající potravu nenasytným
útrobám „svatého" tribunálu: umělecká, filozofická, politická a jiná
díla, v nichž se hlásaly „buřičské" myšlenky a ideje. Skutečnost, že
tato díla neodpovídala zásadám katolického učení, byla více než
dostatečným důvodem, aby jejich autoři byli pohnáni k soudní
odpovědnosti. Tito autoři byli pronásledováni, vyslýcháni, mučeni,
odsuzováni a velmi často upalováni, jak o tom svědčí osud Giordana
Bruna. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: INKVIZICE 8 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:51:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nejvíce ceněným způsobem, jak usvědčit kacíře, nebylo vystopovat ho
za přispění třetí osoby, ale donutit ho, aby se sám dobrovolně dostavil
před inkvizici a tam učinil pokání a zřekl se svých bludů, odsoudil je
a na důkaz upřímnosti svého jednání prozradil všechny známé souvěrce,
stoupence a přátele.
Jak je možné dosáhnout takové nevídané věci? Za pomoci osvědčených
prostředků: obav, zastrašování, hrozeb a teroru. Inkvizitor, který ve
svém kázání vyzýval věřící, aby mu posílali udání na odpadlíky od víry,
současné vyhlašoval pro odpadlíky „lhůtu milosrdenství" na dobu 15—30
dnů. Jestliže se během tohoto období kacíř sám dobrovolné dostavil před
inkvizici, zřekl se kacířství ve prospěch katolické církve a prozradil
své souvěrce, mohl si zachránit život a dokonce i majetek. Jestliže
však vlastnil velký majetek, inkvizice ho pod záminkou, že učinil
pokání nikoli puzen svědomím, ale „nízkými" pohnutkami — z obavy, že
bude prozrazen, nebo veden snahou oklamat církev neupřímným doznáním,
aby si zachoval majetek —, připravila o všechno. A přesto se našli vždy
slaboši a zbabělci, kteří bylí ochotni se kát nejen ze svých vlastních
hříchů, ale také neodůvodněně pomlouvat své příbuzné, přátele a známé,
jen aby se sami zachránili a zachovali si život a majetek.
„Snadno si lze představit," píše H. Ch. Lea, „jaký úděs se zmocňoval
obce, když do ní náhle zavítal inkvizitor a proslovil své kázání. Nikdo
nevěděl, co se o něm povídá; nikdo nevěděl, kam až vyústí osobní zášť a
fanatismus, aby ho zkompromitovaly před inkvizitorem. Katolíci i kacíři
měli stejný důvod k neklidu. Člověk, který tíhl ke kacířství, neměl
klid už při pomyšlení, že každé slovo, jež bezděčně pronesl, mohli
kdykoli vyzradit inkvizici jeho blízcí i jeho nejlepší přátelé; toto
pomyšlení ho dohánělo k tomu, že ze strachu udával druhého, aby nebyl
udán sám. Řehoř IX. s hrdostí uvádí, že v takových případech udávali
rodiče vlastní děti, děti své rodiče, muži své ženy a ženy své muže. A
tak měl zcela pravdu Bernard Gui, když řekl, že každé odhalení mělo za
následek nová odhalení, až se nakonec celá země pokryla neviditelnou
sítí, a že významnou úlohu při tom měly také četné konfiskace, jež z
tohoto systému vyplývaly." (10)
Inkviziční stroj, uvedený do chodu, nemohl pracovat naprázdno, to by
znamenalo jeho zkázu. Jako nenasytný Moloch vyžadoval stále nové oběti.
Ty mu přinášeli kacíři, ať už skuteční, nebo jím samým vykonstruovaní. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: INKVIZICE 9 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:52:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | VYŠETŘOVÁNÍ
Podkladem pro vyšetřování byly tedy udání nebo výpověď vyšetřovaného, zaměřené proti třetí osobě.
Inkvizitor zahajoval na základě jednoho z těchto dokumentů předběžné
vyšetřování. Volal přitom k výslechu svědky, kteří mohli potvrdit
obžalobu, shromažďoval další údaje o nezákonné činnosti podezřelého a o
jeho výrocích a posílal dotazy týkající se dalších důkazů o jeho vině
jiným inkvizičním tribunálům. Potom veškerý shromážděný materiál
dostávali kvalifikátoři, kteří rozhodli o tom, zda má být podezřelý
obžalován z kacířství. Když inkvizitor dostal od kvalifikátora kladnou
odpověď, nařídil podezřelého zatknout. Ve Španělsku byl k zatčení
„vlivných osob" nezbytný předběžný souhlas Nejvyšší rady inkvizice.
Zatčený byl umístěn v tajném vězení inkvizice, kde byl v naprosté
izolaci od okolního světa, zpravidla ve vlhké a tmavé kobce, často
spoután nebo uvázán na řetězu jako pes.
Pomatení smyslů ani smrt obžalovaného nebyly důvodem k zastavení vyšetřování.
Podezření, tj. nedokázané obvinění z kacířství, založené na dohadech,
předpokladech a nepřímých důkazech (např. náhodný styk s kacířem, pobyt
s ním v jednom domě atd.), bylo dostatečným důvodem k zatčení. Osoby,
proti nimž existovalo sebenicotnější podezření, byly zatčeny a někdy
strávily dlouhá léta v žaláři.
Udání (a tím spíše vlastní obvinění) bylo pro inkvizici důkazem o vině
obžalovaného. Církev se dívala na každého věřícího jako na
potenciálního kacíře, vždyť ďábel se podle tvrzení teologů snaží svést
všechny věřící z pravé cesty. Udání bylo pokládáno div ne za mystický
akt Prozřetelnosti. Udavač byl věštcem sdělujícím pravdu. Proto
vyšetřování nemělo prověřit udání, ale vynutit na obžalovaném doznání
viny, jeho pokání a smíření s církví. Je ovsem možný i jiný výklad.
Udavač mohl jednat na pokyn ďábla. Takový názor na udavače by vsak
inkvizici zbavoval jejích obětí, neboť převážná většina udání byla
pouhými pomluvami, které by pro jejich neprůkaznost zamítl každý
světský soud.
Přestože inkvizice považovala každého, kdo upadl do jejích spárů, za
viníka, musela své obvinění zdůvodnit, a to zase nikoli proto, aby
vyšla najevo skutečná pravda, ale kvůli něčemu úplně jinému. Za prvé
proto, aby obžalovaný uznal svou vinu a litoval svých hříchů. Řečeno
jinak, i když byly shromažďovány důkazy proti obžalovanému, dělo se tak
v jeho zájmu, v zájmu spásy jeho duše. Zachránit svou duši, a tím spíše
život mohl obžalovaný jedině úplným a bezvýhradným doznáním své víny,
tj. potvrzením opodstatněnosti obžaloby. Za druhé důkazy byly nezbytné
k tomu, aby se alespoň navenek, čistě formálně zachovávalo zdání
spravedlnosti, aby obžalovaný pozbyl veškeré naděje zachránit se jiným
způsobem, projevil upřímnou lítost a smířil se s církví. Důkazy v
podobě svědeckých výpovědí, ať už nepravdivých, či pravdivých, měly
zlomit vězně, zbavit ho odhodlání klást odpor a donutit vzdát se na
milost a nemilost svému mučiteli — inkvizitorovi.
Odkud pocházely tyto důkazy? Dodávali je kromě udavačů falešní svědkové
— tajní donašeči ve službách inkvizice, různí zločinci — vrazi, zloději
a jiné živly, jejichž výpovědi neměly právnickou platnost u světských
soudů dokonce ani ve středověku. Proti obžalovanému mohla svědčit jeho
žena, děti, bratři, sestry, otec, matka a jiní příbuzní, a rovněž
služebnictvo. Nepřihlíželo se však k jejich výpovědím ve prospěch
obžalovaného, neboť se soudilo, že na příznivou výpověď mohou mít vliv
příbuzenské svazky nebo závislost svědka na obžalovaném.
K. výpovědím odhalených kacířů, souvěrců obžalovaného, se přihlíželo
jedině v případě, že svědčili ve prospěch obžaloby. „Neboť výpověď
kacíře Ve prospěch obžalovaného," řekl Nicolau Eymerich, „může provázet
nenávist k církvi a přání zabránit potrestání přestupků proti víře.
Podobné předpoklady nejsou myslitelné, svědčí-li kacíř proti
obžalovanému." (11)
Jména udavačů a svědků neznali nejen kvalifikátoři, ale ani souzení
kacíři a popřípadě jejich obhájci. I když jim byly oznámeny jednotlivé
body obžaloby, pak jedině v pozměněné formě, která znemožňovala zjistit
pravé jméno svědka nebo udavače. Jestliže například svědek uvedl, že mu
obžalovaný sděloval kacířské názory, bylo to obžalovanému řečeno takto:
existuje výpověď jedné osoby, která slyšela, jak obžalovaný sděloval
kacířské názory třetí osobě, atd. (13)
Je jasné, že současní obhájci inkvizice nemohou popřít tato ani jiná
fakta, jež svědčí o daleko ne svatých metodách činnosti „svatého"
tribunálu. Ovšem přesto, že tato fakta přiznávají, neznamená to ještě,
že je odsuzují. Naopak, snaží se je ospravedlnit. Například španělský
jezuita Bernardino Llorca, autor knihy o španělské inkvizici,
ospravedlňuje zločiny inkvizice následujícím způsobem: všechno prý
záleží na tom, zda uznáváme, či nikoli násilné pronásledování kacířství
za pomoci různých trestů — včetně mučení a usmrcení viníka — za
oprávněnou nutnost. Jestliže ano, pak musíme uznat oprávněnost a
nutnost veškeré činnosti inkvizice se všemi jejími odpuzujícími
detaily. Mnohým se nyní tato činnost zdá zrůdnou, neboť dnes se popírá
nutnost inkvizice a násilného pronásledování kacířství. Většina teologů
z doby působení inkvizice však uznávala její nutnost, hájila a
ospravedlňovala její metody, zejména to, že inkvizice neřekla
obžalovaným a všem ostatním zúčastněným osobám jména udavačů a svědků a
plné znění jejich výpovědi. Llorca prohlašuje: „Inkvizice nemůže být
skutečně účinná, jestliže nezachovává mlčení o svých svědcích. To bylo
zřejmé hned od jejího vzniku." |
]
INKVIZICE 10 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:53:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Konfrontace svědků obžaloby s vězni byla zakázána. Za jediný důvod k
zproštění svědků jejich funkce byla považována osobní zášť.
Proto mohl obžalovaný před vyšetřováním napsat seznam svých osobních
nepřátel, kteří by byli schopni ze msty falešně proti němu svědčit.
Bylo-li mezi uvedenými jmény jméno udavače nebo svědka, pozbývaly
jejich výpovědi platnosti. Vězeň vsak s touto skutečností nebyl
seznámen. Inkvizitoři trvali na obžalobě dokonce i tehdy, když bylo
zřejmé, že se zakládá na pouhých pomluvách nebo výmyslech udavačů.
Navíc právu protestu se postupem doby stavělo do cesty tolik překážek,
že ho obžalovaný prakticky nemohl využít.
Všichni svědci byli v podstatě svědky obžaloby. Obžalovaný nemohl mít
na svou obhajobu vlastní svědky, protože inkvizice by je mohla obvinit
ze sympatií ke kacířství. Stávalo se, že svědek měnil svou výpověď,
avšak inkvizice stejně jako u udavačů brala v úvahu jen takové změny ve
výpovědi, které prohlubovaly vinu obžalovaného, a nikoli změny, jež ji
zmírňovaly nebo ho zprošťovaly nespravedlivého obvinění, přičemž vězni
se oznamovaly jedině první změny. Je nutno se zmínit i o okolnosti, že
neposlušný svědek, který jednal v rozporu se zájmy inkvizice, se mohl
sám stát obětí obžaloby z kacířství. Svědek byl zcela v moci inkvizice,
přísahal, že zachová v úplné tajnosti své spojení s ní. Byl zcela
bezmocný a bezbranný a inkvizitoři ho mohli pod záminkou, že porušil
slib utajení nebo se snažil vyšetřování zavést na scestí, mučit, aby
dosáhli „pravdivé", tj. pro ne výhodné svědecké výpovědi. Neposlušného
svědka mohla inkvizice obžalovat z falešného svědectví a odsoudit do
vězení — dokonce i doživotně — nebo k nošení oděvu s potupnými znaky
(např. dlouhé pruhy červeného sukna ve tvaru šlehajících plamenů, které
se našívaly na záda a na prsa).
Vyšetřování nebylo časově nijak omezeno. Inkvizitoři mohli věznit
obžalovaného rok, dva či deset let, nebo dokonce celý život. Bylo to
navíc usnadněno tím, že zatčený si platil svůj pobyt ve vězení z
vlastních prostředků obstavených inkvizicí při jeho zatčení. Jestliže
inkvizitoři neměli o zatčeného zvláštní zájem nebo byl nemajetný, takže
nemohl být dlouho vězněn, rozhodlo se o jeho osudu bez zvláštních
průtahů. Není správné tvrzení obhájců inkvizice, že její metody byly v
souladu se zvyklostmi doby. Stačí poukázat na praxi světských soudů v
Miláně v první polovině 14. století. Žalobce zde byl nucen se písemné
zavázat a zaručit se, že v případě neopodstatněnosti žaloby bude sám
potrestán a nahradí obžalovanému škodu. Obžalovaný mohl mít obhájce a
žádat o sdělení jmen svědků a jejich výpovědi. Když soudce zahájil
soudní řízení, musel je pod pokutou 50 liber ukončit nejpozději do 30
dní. |
]
INKVIZICE 11 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:53:56 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | VÝSLECH
Další etapou V inkvizičním procesu byl výslech obžalovaného, jehož
hlavním smyslem bylo, aby se obžalovaný přiznal, a tedy také zřekl
svých kacířských názorů a smířil se s církví.
Způsob, jak se dosahovalo toho, aby se obžalovaný přiznal, byl hlavním
článkem inkvizičního soudního procesu, což mělo, jak říká H. Ch. Lea,
„nedozírný neblahý vliv na celý právní systém ve střední Evropě po dobu
pěti století" (15).
Již zmíněný inkvizitor v Aragónu Nicolau Eymerich upozorňoval: „Ačkoli
v občanských záležitostech nemusí obžalovaný svědčit proti sobě samému
a odhalovat fakta, jež mohou být důkazem jeho viny, existuje taková
povinnost v otázkách kacířství." (16)
Inkvizitor se na výslech zatčeného pečlivě připravoval. Předběžně se
seznámil s jeho životopisem a vyhledával v něm místa, jež by mu
umožnila zlomit jeho oběť a donutit ji bezvýhradně se podrobit jeho
vůli.
Je přirozené, že na začátku vyšetřování valná většina obžalovaných z
kacířství svou vínu popírala, přísahala, že dodržuje církevní předpisy,
a prohlašovala, že jsou horlivými katolíky. Jedni byli skutečně nevinni
a druzí zase chtěli skrýt své pravé názory. Inkvizitoři se snažili
vymoci doznání na obou.
Bylo by však mylné se domnívat, že inkvizitor považoval za svůj hlavní
úkol poslat kacíře na hranici. Především usiloval o to, aby se kacíř
změnil z „ďáblova služebníka" v „božího otroka". Inkvizitor se snažil
dosáhnout toho, aby kacíř litoval svých hříchů, zřekl se kacířské víry
a smířil se s církví. Aby však taková přeměna skutečné nastala a nebyl
to další ďáblův podvod, musel obžalovaný na důkaz upřímnosti svého
pokání prozradit své souvěrce a jejich přátele a společníky.
Bernard Gui uvádí ve své „příručce" pro inkvizitory přibližné znění
přísahy, kterou musel pronést kajícník: „Přísahám a slibuji, dokud mi
to bude možné, Že budu pronásledovat, stopovat, odhalovat, napomáhat
zatčení a předání inkvizici kacířů z každé odsouzené sekty, zejména...
jejích „věřících, sympatizujících, pomahačů a obhájců, a rovněž všech,
o nichž vím nebo se domnívám, že se ukryli a hlásají kacířství, jejich
tajných emisarů, kdykoli je objevím." (17)
Výslech začínal tím, že obžalovaný musel složit pod přísahou slib, že
se podřídí církvi a pravdivě zodpoví všechny otázky inkvizitorů,
prozradí všechno, co je mu známo o kacířích a kacířství, a podrobí se
jakémukoli trestu, jenž mu bude uložen. Po této přísaze mohl
inkvizitor, byl-li nespokojen s některou odpovědí obžalovaného, obvinit
svou oběť z falešného svědectví, odpadlictví, kacířství a vyhrožovat jí
hranicí.
Při výslechu neformuloval inkvizitor konkrétní obvinění, neboť se
právem obával, že jeho oběť učiní jakoukoli požadovanou výpověď, jen
aby se zbavila svého mučitele.
Inkvizitor kladl desítky velmi rozmanitých a často zcela odlehlých
otázek, aby zmátl vyslýchaného, který by pak začal tvrdit protichůdné
věci, z leknutí by říkal nesmysly a přiznal se k malým hříchům a
nepravostem. Jakmile inkvizitor vymohl na obžalovaném doznání, že se
rouhal Bohu, nezachovával určité církevní obřady nebo porušil
manželskou věrnost, zveličil tyto nepříliš těžké přestupky a nutil svou
oběť, aby se přiznala i k jiným, nebezpečnějším „prohřeškům", jež
hrozily vážnými následky. |
]
Re: INKVIZICE 12 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:54:55 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Umění vést výslech, tj. dosáhnout toho, aby se obžalovaný přiznal, bylo považováno za hlavní přednost inkvizitora.
Postupem doby se ukazovala nutnost sestavit podrobný návod nebo
příručku pro inkvizitory, v nichž by byly shrnuty zkušeností
inkvizitorů a uvedeny obměny výslechů stoupenců různých sekt. Ti, kdo
takové inkviziční „příručky" sestavovali, vycházeli z předpokladu, že
jejich oběti jsou nestydatí lháři, vychytralí licoměrníci, „ďáblovi
služebníci", jež je třeba odhalit a vynutit na nich doznání „odporných
zločinů", a to jakýmikoli prostředky a za každou cenu. Autor jedné z
„příruček", inkvizitor Bernard Gui, uvedl, že nelze jednou provždy
sestavit určité schéma výslechu. Ďáblovi synové by si totiž rychle
zvykli na jednotný postup a snadno by se vyhnuli léčkám, jež na ne
nastražili inkvizitoři. (18) Přesto však jedno takové přibližné schéma
výslechu ve své příručce doporučuje. (19)
Je přirozené, že takový nebo podobný způsob výslechu mohl zmást a
poplést jak kacíře, tak zcela nevinného člověka, který se dostal do
tenat inkvizice. Inkvizitoři však nemohli vždy dosáhnout přiznání jen
na základě důmyslného a úskočného výslechu. Potom se používalo jiných,
stejně účinných prostředků — lži, podvodu, zastrašování, jež měly
neblaze působit na obžalovaného, zahnat ho psychologicky do slepé
uličky a vyvolat v něm pocit bezmocnosti. Aby inkvizitor dosáhl
zamýšleného cíle, nezastavil se ani před překrucováním faktů.
Neodůvodněně tvrdil, že přestupek obžalovaného dokazují a potvrzují
četné svědecké výpovědi, mimo jiné jeho spolupracovníků, sousedů,
rodiny a známých, že obžalovaný se může vyhnout upálení a zachránit
před stejným osudem své příbuzné a přátele jedině tehdy, když plně a
upřímně dozná svou vinu.
Aby obžalovaný byl nucen vypovídat v žádoucí linii, sdíleli s ním kobku
zvlášť vycvičení provokatéři, kteří se tvářili jako jeho souvěrci nebo
příznivci, ale ve skutečností se snažili buď získat proti němu nové
důkazy, nebo ho přesvědčit, aby se přiznal. V případe neúspěchu se k
témuž účelu používalo jeho ženy a dětí, jejichž slzy a přesvědčování
mohly učinit oběť povolnější.
„Hrozby," píše H. Ch. Lea, „vystřídalo dobré zacházení. Vězně
přemísťovali z jeho zapáchající kobky do pěkného pokoje, dobře ho
krmili a jednali s ním laskavě, v domnění, že jeho rozhodnost se otupí
a bude se zmítat mezi nadějí a zoufalstvím." (20)
Inkvizitoři měli mnoho i jiných „humánních" prostředků ke zlomení
odporu svých obětí. Mohli je věznit po léta bez vyšetřování a soudu,
takže to činilo dojem, jako by byli zaživa pohřbeni. Inkvizitoři měli
dost času, mohli počkat. Mohli inscenovat domnělý soud v naději, že po
vynesení nepravého rozsudku smrti oběť v návalu zoufalství „promluví".
Mohli uvěznit svou oběť, jako tomu bylo v Benátkách, v kobce s
pohyblivými zdmi, které ohrožovaly život vězně, nebo v cele, do níž
postupně vnikala voda. Mohli mořit vězně hladem a žízní a umístit ho ve
vlhkém, tmavém a zapáchajícím podzemí, kde ho krysy a hmyz dováděly k
šílenství. Vězení inkvizice byla podle Leaho „vůbec nepředstavitelná
doupata, ale inkvizice je mohla vždy ještě učinit horšími. Durus carcer
et arcta vita (21) — situace vězné spoutaného řetězem, polomrtvého
hladem, v díře bez vzduchu — se považovaly za skvělý prostředek, jak
dosáhnout vězňova přiznání." |
]
INKVIZICE 13 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:56:05 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | MUČENÍ
Všechny tyto četné prostředky „humánního" působení byly účinné a mnozí
vězňové inkvizice nakonec přiznali nejen skutečné, ale i smyšlené
prohřešky proti víře.
Mnozí, ale ne všichni: přitom vždy čím vážnější bylo obvinění, tím
těžší bylo pro inkvizitory dosáhnout přiznání. Kromě doznání vsak
inkvizitoři ještě vymáhali vydání souvěrců a také odvolání „hříšných
bludů" a smíření s církví. A to všechno bylo ještě těžší než doznání.
Když inkvizitoři dospěli k závěru, že obžalovaného nelze zlomit
přesvědčováním, hrozbami ani úskočností, používali násilí, mučení,
vycházejíce z domněnky, že tělesná muka působí na rozum daleko účinněji
než muka duševní.
Mučení, jehož inkvizice používala v mnoha zemích po dlouhá staletí, je
jedním z nejpádnějších důkazů neschopnosti církve přemoci své
ideologické odpůrce čistě teologickými metodami, přesvědčováním, a
nikoli násilím. Nyní se představitelé církve ospravedlňují tím, že si
mučení nevymysleli oni, že ho od nepaměti používala občanská moc a že
církev ji jen následovala. Tito obhájci zapomínají, že jejich
středověcí předchůdci považovali sám lidský život za muka, trest za
Adamův a Evin dědičný hřích, a proto se na mučení „smrtelného" těla ve
jménu spásy duše dívali jako na milosrdný čin vůči kacířům.
Dnešní teologové, kteří ospravedlňují mučení, jehož používala
inkvizice, odvoláváním se na metody světské moci, si zřejmé
neuvědomují, že tím vyvracejí mýtus o božské podstatě církevní
instituce. S „matkou boží" (jak říkají teologové církvi) to není právě
nejlepší, když musí k udržení vlastní autority používat služeb kata a
mučením a týráním přesvědčovat odpůrce o své pravdě. Když v 18. století
odsuzovali všichni pokrokoví lidé v Evropě mučení, církev je dále
hájila. Používání násilí proti nepřátelům církve, a tedy i mučení,
hájil Pius IX. ve svém neblaze proslulém „Syllabu", o němž jsme se už
zmínili.
Ačkoli mučení používala církev vůči podezřelým z kacířství ještě před
zřízením inkvizičních tribunálů, uzákonil je teprve papež Inocenc IV.,
který nařídil v bule „Ad extirpanda" „donucovat násilím, aniž se
poškodí lidy a ohrozí život (jaká to otcovská péče o hříšníky!),
všechny polapené kacíře jako hubitele a vrahy dusí, zloděje svátostí a
křesťanské víry, aby nanejvýš jasné přiznali své omyly a prozrazovali
jiné známé kacíře, věřící a jejich obhájce, stejně jako zloději a
lupiči pozemských statků jsou donucováni prozradit své spolupachatele a
přiznat své zločiny" (23).
Tuto bulu potvrdili i následující papežové. Alexandr IV. (1260), Urban
IV (1262) a Kliment IV. (1265) pověřili inkvizitory všemi povinnostmi
vztahujícími se k vyšetřování a odsouzení kacířů, mimo jiné i mučením
za účelem doznání, prozrazení společníků a zřeknutí se kacířské víry,
přičemž inkvizitoři se mohli osobně „účastnit" mučení, tj. řídit je a
vyslýchat mučeného. (24)
I když se v některých procesech s kacíři nemluví o mučení, neznamená
to, že se mučení používalo jen ve výjimečných případech. Církevní
historik inkvizice E. Vacandard byl nucen uznat: skutečnost, že se u
mnoha procesů nemluví o mučení, lze vysvětlit tím, že výpověď učiněná
na mučení byla považována za neplatnou, nepotvrdil-li ji obžalovaný
„dobrovolně" po 24 hodinách. Toto potvrzení bylo zaznamenáno v
protokolu s poznámkou, že bylo učiněno dobrovolně, bez použití výhrůžek
a násilí. (20) Často musely být v takových případech předchozí výpovědi
vynucené mučením prostě zničeny. |
]
Re: INKVIZICE 14 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:56:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Mučení, jehož používala inkvizice, vyvolávalo všude hrůzu a
pobouření a s tím církev musela počítat. Avšak koncily a římští
papežové nebyli pro jeho zrušení, ale pro mučení „se zárukou
spravedlnosti".
Ekumenický koncil ve Vienne v roce 1311 se např. usnesl, že mučení musí
nejprve schválit biskup. To však nijak neusnadňovalo situaci obětí
inkvizice. Moc „svatého" tribunálu byla tak rozsáhlá a hrůza, kterou
vzbuzoval, tak velká, že biskupové pokorně souhlasili se vším, co
dělali inkvizitoři. A navíc, cožpak inkvizitoři nejednali v zájmu
církve, tj. týchž biskupů, jejichž autoritu a moc hájili i když
krutými, ale podle jejich soudu účinnými, a proto spravedlivými
prostředky? Biskupové museli být inkvizitorům vděční za to, že za ne
dělali špinavou práci. A proto s inkvizitory co. nejtěsněji a
nejloajálněji spolupracovali.
Jiná ustanovení nařizovala, aby mučení bylo „umírněné" a používalo se
vůči obžalovanému jen jednou. Inkvizitoři však za pomoci teologických
kazuistů a za mlčenlivého souhlasu papežské stolice samé podobná
omezení snadno obcházeli. Například aby nemuseli žádat biskupa o
svolení k mučení, prohlašovali, že ustanovení koncilu z roku 1311 se
vztahují na obžalované, a nikoli na svědky. Inkvizitoři tedy mučili
svědky podle libosti; zároveň tvrdili, že mohou mučit i obžalované,
kteří se při výslechu stávají svědky ve své vlastní záležitosti nebo v
záležitosti jiných. O tom, co je třeba rozumět „umírněným" mučením,
rozhodovali sami inkvizitoři. Soudili, že obžalovaný může být mučen do
té doby, dokud neučiní patřičnou výpověď. Teprve poté by bylo mučení
„neomluvitelnou" krutostí. Stejně se obcházelo i nařízení o
jednorázovém mučení. Inkvizitoři prostě prohlásili, že mučení
„neskončilo", „bylo přerušeno", a obnovovali je do té doby, dokud oběť
neučinila patřičnou výpověď nebo dokud se nepřesvědčili, že mučení ji
nezlomí. Obžalovaný, jenž odmítl učinit na mučení patřičnou výpověď,
byl považován za usvědčeného, zatvrzelého kacíře, který setrvává ve
svých bludech. Očekávalo jej vyobcování z církve a hranice.
Stejnou nelibost inkvizitorů vzbuzoval obžalovaný, který na mučení
učinil patřičnou výpověď, ale potom ji nechtěl „dobrovolně" potvrdit.
Soudilo se, že „znovu upadl do bludů“, a byl dále surově mučen, aby
„odvolal své odvolání".
Inkvizice se snažila všechny své zločiny utajit. Její spolupracovníci
skládali přísný slib mlčení. Totéž musely učinit i její oběti. Jestliže
hříšník, který se smířil s církví a odpykal si svůj trest, začal na
svobodě tvrdit, že pokání na něm bylo vynuceno násilím, mučením a
podobnými prostředky, mohl být prohlášen za kacíře recidivistu,
vyobcován z církve a upálen.
Dříve než byl obžalovaný odevzdán katu, inkvizitor ho „varoval": „My, z
boží milosti inkvizitor ten a ten, po pečlivém prostudování materiálů
vašeho procesu vidíme, že vaše odpovědi jsou protichůdné a že existují
dostatečné důkazy o vaší vině. Protože chceme slyšet pravdu z vašich
úst a nezatěžovat uši vašich soudců, usnášíme se, prohlašujeme a
rozhodujeme se toho a toho dne v tu a tu hodinu použít vůči vám
mučení." (26)
Potom se vůči obžalovanému používalo metody zastrašování — byl seznámen
s mučícími nástroji, a tak vlastně psychologicky připraven na to, co ho
čekalo. Inkvizitoři, kteří měli při výslechu vždy před sebou bibli,
oslovovali své oběti tichým hlasem, bez urážek; nabádali je k pokání a
pokoře a vyzývali je, aby byly rozumné a smířily se s církví. Za to jim
slibovali odpuštění všech hříchů a věčnou spásu. |
]
INKVIZICE 15 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:57:49 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Inkvizitoři, kteří zastupovali církev („matku všech trpících!"),
tvrdili, že jednají v zájmu obžalovaných, pro spásu jejich duše. Právě
na základě těchto bohulibých pohnutek prý musí trestat kacíře rozhodně,
nelítostně a nemilosrdně.
Tyto tresty však nejsou zlem, ale „spásným lékem", balzámem na duševní
rány — kacířské názory obžalovaných. Inkvizice, jak tvrdili teologové,
se nemstila, ale zachraňovala; netrestala, ale vybojovávala na ďáblovi
lidskou duši; nepronásledovala, ale léčila duše pobloudilých oveček
církve. Inkvizice podle líčení teologů není ponurou mučírnou s katy a
katovskými nástroji, ale jakousi dobročinnou institucí, církevní první
pomocí, rychle zachraňující každého hříšníka, který neuznává jedině
správnou věrouku. „Ti, kdo se protivili jejímu blahodárnému úsilí,"
říká Lea, „byli obviněni z nevděčnosti a neposlušnosti a tuto temnou
skvrnu nemohlo nic odstranit. Byli to otcovrahové, nezasluhující
slitování, a když je bičovali, prokazovali jim tím ještě zvláštní
milost." (27)
Rejstřík katovských nástrojů v mučíme nebyl nijak rozsáhlý: kláda,
lavice, důtky. Obžalovaný byl často trýzněn žízní a hladem a často se k
mučení používalo i vody. Po mučení se dokonce rány léčily — kacíř musel
být upalován v dobrém zdravotním stavu. Skutečnost, že výběr mučících
nástrojů nebyl velký a že mučení probíhalo ve „slušném" prostředí,
neulehčovala však nikterak tragický osud vězně.
Aby se obžalovaný zachránil, musel nejprve doznat svou vinu a prozradit
své skutečné nebo smyslené společníky, a teprve potom mu dovolovali
zříci se kacířství a smířit se s církví. Dělal-li to všechno ochotně a
horlivě, mohl počítat s poměrně malým trestem; když ho však inkvizitoři
zlomili teprve po dlouhém „zpracovávání", očekával ho přísnější trest. |
]
Re: INKVIZICE 16 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:58:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ROZSUDEK
Vyšetřování skončilo, inkvizitoři buď zvítězili, nebo byli poraženi. V
prvním případě učinil obžalovaný patřičnou výpověď, přiznal svou vinu,
zřekl se kacířství a smířil se s církví. V druhém případě obžalovaný
rozhodně trval na tom, že je nevinen, nebo se ke kacířství přiznal, ale
odmítl se ho zříci a učinit pokání. Tribunál musel vynést rozsudek,
který by patřičným způsobem potrestal toho i onoho.
Když církev vytvořila inkvizici, neustále dokazovala citáty z bible,
Tomáše Akvinského a jiných teologických autorit své právo trestat
ovečky, jež se provinily proti víře, nejen duchovními, ale i
„tělesnými" tresty. Inocenc III, ve svém poselství adresovaném 25.
března 1199 soudcům z Viterba zdůvodňoval nutnost krutého
pronásledování kacířů takto: „Světské zákony trestají zrádce konfiskací
majetku a smrtí a z milosrdenství šetří pouze jejich děti. Tím spíše
musíme vyobcovat z církve a konfiskovat majetek těch, kdo zradili víru
Ježíše Krista; daleko větší hřích je totiž urážka vznešenosti boží než
vznešenosti panovníka." (28)
Když si církev přisvojovala právo zúčtovat s neposlušnými, snažila se
je licoměrně zastřít rouškou milosrdenství, jak to vidíme na příkladu
ustanovení tridentského koncilu (1545—1563). Toto ustanovení vyzývá
biskupy, aby nemilosrdně trestali své ovečky, které se nepřidržují
oficiální věrouky, a zároveň s nimi jednali „laskavě a s trpělivostí".
Uvádíme znění tohoto jezuitského dokumentu, který se stal součástí
(jako Článek 2244) Kodexu církevního práva: „Nechť jsou biskupové a
ostatní preláti pamětlivi toho, že jsou pastýři, a nikoli kati, a
spravují své poddané nevládnouce nad nimi, ale v lásce jako děti a
bratři; nechť se snaží výzvami a varováním odvést je od zlého, aby je
nemuseli spravedlivě trestat, když se dopustí nepravosti; a jestliže se
přesto z lidské slabosti tomu nevyhnou, musí je napravovat, jak tomu
učil apoštol, zachovávajíce dobrotu a trpělivost, přesvědčováním a
horoucími prosbami: neboť v mnoha podobných případech přináší větší
užitek dobrota než přísnost, výzva k nápravě než hrozba a milosrdenství
než násilí; jestliže vážnost přestupku vyžaduje potrestání, musí
drsnost provázet mírnost, spravedlnost slitování a přísnost
milosrdenství, aby se tak nevytvářely ostré kontrasty a zachovala
disciplína, užitečná a potřebná národům, a ti, kdo byli potrestáni, aby
se napravili; když to zavrhnou, nechť trest, který je stihne, bude pro
druhé uzdravujícím příkladem a odvrátí je od hříchů." (29)
To bylo napsáno v polovině 16. století, kdy hořely hranice inkvizice ve
Španělsku, v Portugalsku a jiných zemích, v nichž si katolická církev
udržovala své vládnoucí postavení...
Inkvizitor vlastně jako každý kněz vyobcovával z církve ty, kdo
porušili církevní zákony, a ukládal jim jiné tresty. A přesto rozdíl
mezi inkvizitorem a knězem byl v daném případe velmi podstatný. Kněz
neměl k dispozici prostředky násilí a donucování, a proto jeho
odsouzení kacíře nepůsobilo patřičným dojmem. Jinak tomu bylo V případě
inkvizitora, který měl nejen neomezenou moc nad tělem a duší svých
obětí, ale také značné prostředky dodávající této moci účinnosti.
Vyobcování z církve, k němuž dal popud inkvizitor, znamenalo upálení, v
nejlepším případe dlouhé uvěznění a ztrátu majetku, nemluvě o duševních
a tělesných mukách, jimiž mistři „svaté věci" mrzačili nejen těla, ale
také duše svých četných obětí.
Ačkoli obžalovaný mohl mít formálně obhájce, jak o tom mluví Eymerich,
v praxi to bylo vyloučeno, protože obhájce kacíře mohl být podezírán z
kacířství, zatčen a odsouzen inkvizicí. Mohl také poškodit svého
klienta, neboť mohl být předvolán k soudu jako svědek a na mučení
prozradit skutečné názory obžalovaného, jeho příbuzných a přátel a mohl
odevzdat dokumenty kom pro milující jeho klienta.
Ve Španělsku jmenovala obhájce sama inkvizice. Ve skutečnosti to však
nebyl obhájce, ale spolupracovník inkvizice, který pomáhal odsoudit
obžalovaného. To musel přiznat sám jezuita Bernardino Llorca: „Je zcela
pochopitelné, že obhájce, který byl státním advokátem a patřil ve
skutečnosti ke spolupracovníkům inkvizice, se ve své činnosti řídil
stejnými zásadami jako svatý tribunál, třebaže zastupoval zájmy
obžalovaného a používal všeho, co mohlo usnadnit jeho situaci. A tak,
jakmile byla zjištěna vina obžalovaného, advokát skončil svou obhajobu,
neboť jeho cílem stejně jako cílem inkvizitorů bylo pronásledovat
kacířství. Kromě toho, a právě proto, bylo jednou z jeho prvních rad
obžalovanému, aby pravdivě vypovídal a přiznal se ke kacířství, z něhož
ho obviňovali." (30)
Rovněž nevzdělanost nemohla zachránit obžalovaného před trestem,
protože, jak uvedl Bernard Guí, nevzdělanec si zasluhoval odsouzení
jako syn „otce lži", tj. samého ďábla. Osud oběti poněkud zmírňovalo
pomatení smyslů nebo opilost, ale i tehdy musel obžalovaný, jestliže se
chtěl zachránit před hranicí, souhlasit s obviněním proti němu
vzneseným, řečeno jinak, přiznat svou vinu. Oběť inkvizice se nemohla
zbavit soudního rozsudku, ani když spáchala sebevraždu; sebevražda byla
považována za doznání. Ještě menší naději na osvobozující rozsudek měli
ti, které inkvizice soudila v nepřítomnosti nebo po smrti. |
]
Re: Re: INKVIZICE 17 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 21:59:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Inkvizice své oběti nikdy nezprostila obžaloby. V nejlepším případě
rozsudek zněl: „obvinění nebylo dokázáno“. To znamenalo, že může být
dokázáno v budoucnosti. Osvobozující rozsudek nebyl zábranou pro nový
proces s touž obětí.
Někdy byli tito „zproštění obžaloby" propuštěni na velkou kauci,
přičemž se museli denně dostavit ke vchodu do inkvizičního tribunálu a
stát tam „od snídaně do oběda a od oběda do večeře" pro případ, že by
inkvizice získala proti nim nové důkazy a chtěla je znovu uvěznit.
Pravdu měl františkánský mnich Bernard Délicieux, který na počátku 14.
století prohlásil před francouzským králem Filipem Sličným, že
inkvizice mohla za existujícího stavu obvinit z kacířství dokonce
svatého Petra a Pavla, aniž se mohli hájit. Nebyla by proti nim
vznesena žádná konkrétní obvinění a ani by jim neřekli jména svědků a
jejich výpovědi. Délicieux se proto ptal: „Jak by se mohli svatí
apoštolově hájit, zvláště když by všichni, kdo by jim chtěli pomoci,
byli ihned obviněni ze sympatií ke kacířství?" H. Ch. Lea, který uvádí
tento citát, dodává: „To všechno je nesporná pravda. Oběť svazovala
pouta, z nichž se nemohla vyprostit, a každý pokus zbavit se jich
znamenal jedině jejich další sevření." (31)
Inkvizice vyvíjela svou činnost na základě často si odporujících a
nejasných pokynů římských papežů a ustanovení koncilů. Jak jsme již
uvedli, někteří inkvizitoři sestavovali pro své kolegy příručky na
způsob procesních zákoníků. Ve Španělsku vydávali velcí inkvizitoři,
počínaje Torquemadou, instrukce upravující činnost „svatého" tribunálu
a odpovídali na dotazy místních a koloniálních inkvizitorů. To, že
neexistovalo přesné zákonodárství, skýtalo inkvizitorům volné pole
působnosti, což se odráželo i na jejich rozsudcích. Na rozdíl od
světských soudů měly rozsudky inkvizice, když nešlo o vyobcování z
církve, a tedy o upálení, velmi neurčitý charakter. Inkvizitor mohl
trest uložený na základě rozsudku zmírnit, zvýšit nebo obnovit. Touto
formulací končil každý rozsudek. Proto si ani po jeho vynesení nebyl
odsouzený jist, že jeho utrpení skončilo, neboť inkvizitor mohl své
oběti uložit nový církevní trest, další pobyt ve vězení, nebo dokonce
upálení.
Rozsudky vynášené inkvizicí byly zpravidla velmi přísné. Jak říká Lea,
„kacířství bylo tak těžkým zločinem, že je nebylo možno vykoupit ani
lítostí, ani návratem na správnou cestu. Ačkoli církev prohlašovala, že
s radostí přijímá do své náruče všechny pobloudilé a kajícníky, byla
zpáteční cesta k ní pro viníka těžká a jeho hřích mohl být vykoupen
jediné církevními tresty, jejichž přísnost měla svědčit o upřímnosti
jeho obrácení." (32)
Jaké tresty ukládal svým „svěřencům" inkviziční tribunál? Především
církevní tresty — od „lehkých" do „ponižujících" (confusibles), potom
vězení, obyčejné nebo zostřené, galeje a konečně vyobcování z církve a
odevzdání obžalovaného světské moci k upálení na hranici. Téměř vždy
byly tyto tresty provázeny bičováním odsouzených a zabavením jejich
majetku. |
]
Re: Re: Re: INKVIZICE 18 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 22:00:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pro inkviziční soud bylo příznačné, že neznal jiné polehčující okolnosti než úplné podřízení obžalovaného svým katanům.
Narbonnský koncil v roce 1244 nabádal inkvizitory, aby muže nešetřili
kvůli ženě, ženu kvůli muži, otce kvůli dětem, jejichž byl jediným
živitelem; ani věk a nemoc neměly mít vliv na rozsudek. (33)
Inkviziční soud trestal kromě odsouzeného také jeho děti a potomky —
někdy až do třetího pokolení —, kteří byli zbaveni nejen dědictví, ale
i občanských práv.
Nicolau Eymerich zdůvodňoval právo inkvizice trestat děti za provinění
otců takto: „Lítost vůči dětem viníka (kacíře — I. G.), které musí
žebrat, nemůže zmírnit tento přísný rozsudek, neboť v souladu s božími
i lidskými zákony jsou děti trestány za chyby svých rodičů. Výjimku z
tohoto pravidla netvoří ani děti kacířů, i když jsou katolíci, a nemá
jim být nic poskytováno (z majetku otce — I. G.), ani to, co jim náleží
podle přirozeného práva." (34)
Obyčejné církevní tresty ukládané inkvizicí, jako odříkávání modliteb,
navštěvování kostelů, dodržování postů, přísné zachovávání církevních
obřadů, putování do „svatých" mísí, příspěvky na dobročinné účely, se
lišily od stejných trestů ukládaných zpovědníky tím, že inkvizice je
předpisovala ve značně větších dávkách. Přísné zachovávání církevních
obřadů, odříkávání modliteb (někdy se ukládalo opakovat v přítomnosti
svědků desetkrát za den jedny a tytéž modlitby), vyčerpávající posty,
příspěvky na dobročinné účely a četná putování do různých „svatých"
míst (všechny tyto tresty byly ukládány jedné a téže osobě) byly velkou
přítěží, jež trvala někdy celá léta. Přitom sebemenší nedodržení
uložených trestů mohlo mít za následek nové zatčení a ještě přísnější
tresty. Tyto církevní tresty byly skutečnými „hrdinskými činy
pobožnosti" a „viníka" trýznily nejen duševně, ale také úplně
zbídačovaly jeho samého i jeho rodinu.
Ve 13. století byla dosti oblíbeným trestem povinná účast v křížových
výpravách, avšak inkvizitoři od něho později upustili, neboť se
obávali, že bývalí kacíři „nakazí" křižáky.
Jestliže však byly tak vyčerpávající „lehké" tresty, lze si představit,
jakým břemenem byly pro oběti inkvizice „ponižující" tresty. V těchto
případech se vedle všech uvedených církevních trestů ukládalo ještě
nošení potupných znamení, zavedených poprvé sv. Dominikem v roce 1208 a
„zdokonalených" pozdějšími inkvizitory, v podobě našitých velkých pruhů
plátna šafránové barvy ve tvaru kříže. Ve Španělsku musel odsouzený
kacíř nosit žlutou kosili bez rukávů. s našitými postavami čertů a
šlehajícími plameny z červené látky; na hlavě měl nasazenu šaškovskou
čepici.
Oděv s našitými potupnými znameními musel odsouzený kacíř nosit doma,
na ulici i V zaměstnání, nejčastěji až do své smrti, a byl-li oděv již
vetchý, musel si pořídit stejný nový. Jeho majitel byl předmětem
neustálých posměšků ostatních lidí, ačkoli koncily licoměrně vyzývaly
věřící, aby se k těmto lidem chovali „laskavě a s lítostí". A tak se,
jak říká Lea, nošení „kříže, tohoto posvátného znamení křesťanství,
stalo jedním z nejtěžších trestů." (35)
Mezi „příkladné" tresty ukládané obětem inkvizice patřilo veřejné
mrskání důtkami. Odsouzence, obnaženého po pás, bil kněz za přítomnosti
věřících v kostele při mši; bičovali ho rovněž při náboženských
procesích; jednou měsíčně musel chodit po mši poloobnažený do domů, kde
„hřešil", tj. setkával se s kacíři, a tam ho také mrskali. Velmi často
byl odsouzený kacíř podrobován této exekuci po celý svůj život.
Zprostit ho tohoto trestu, stejně jako ostatních, mohl jen jeden
člověk, ten, který mu ho uložil — inkvizitor, a to bylo možné, jak
ještě uvidíme, za určitých podmínek.
Dalším trestem bylo uvěznění, přičemž doživotní vězení bylo považováno
za nejvyšší stupeň milosrdenství. Uvěznění bylo trojího druhu: těžké
vězení (murus strictissimus), kdy odsouzený kacíř byl v cele sám a byl
spoután na rukou i na nohou; přísné vězení (murus strictus durus
arctus), kdy odsouzenec byl v cele sám a byl spoután na nohou a někdy
byl přikován ke zdi; obyčejné vězení, kdy vězňové byli umístěni ve
společných celách a neměli pouta. Ve všech případech dostávali vězňové
k jídlu jen chléb a vodu a leželi na otýpce slámy. Nedovoloval se jim
žádný styk s okolním světem. Eymerich považoval za nutné, aby vězně
navštěvovali jen horliví katolíci, ale ne ženy a prostí lidé, neboť
odsouzení kacíři mají sklon znovu upadnout do kacířství a snadno jím
mohou „nakazit" druhé.
Vězeň inkvizice mohl samozřejmě, jestliže měl ukryté prostředky,
podplatit dozorce a zajistit si tak určité úlevy a výhody. To však bylo
možné jeři málokdy, protože inkvizitoři znali prodejnost dozorců,
bedlivě je sledovali a přísně trestali ty, kdo měli nedovolené styky s
vezni.
Stávalo se, že inkvizitoři za zradu nebo jiné služby, a někdy také
proto, že neměli vhodné vězení, některé své oběti pouštěli na svobodu.
Nebyla to však nikdy amnestie nebo rehabilitace odsouzených kacířů. V
souladu s pokyny Inocence IV. z roku 1247 inkvizitoři, když propouštěli
vězně, ho upozorňovali, že při prvním podezření bude ihned zatčen a
krutě potrestán bez procesu a vyšetřování.
Celý život bývalého vězně inkvizice, jak říká Lea, „náležel mlčenlivému
a tajemnému soudci, který jej mohl zmařit, aniž vyslechl ospravedlnění
a vyšetřil příčiny. Byl jednou provždy hlídán inkviziční policií
sestávající z faráře, mnichů a církevních osob, kteří měli podávat
hlášení o každém porušení trestu, jenž mu byl uložen, a o každém
podezřelém slovu a Činu; za tato provinění byl nemilosrdně trestán jako
kacíř-recidivista. Osobní nepřítel mohl takového člověka velmi snadno
zničit, a to tím spíše, že udavač věděl, že jeho jméno bude zachováno v
tajnosti. Zcela oprávněně litujeme oběti hranic a žalářů, byl však
jejich úděl smutnější než úděl velkého poctu mužů a žen, kteří se stali
otroky inkvizice poté, kdy jim udělila své licoměrné milosrdenství?"
(36)
Ve 13. století nařizovali inkvizitoři po odsouzení kacíře rozbořit a
srovnat se zemí jeho dům. Postupem doby však nabyla vrchu touha zmocnit
se jeho majetku a inkvizice upustila od podobného postupu.
Inkvizitoři ve Španělských a portugalských koloniích odsuzovali své
oběti kromě jiných trestů k nuceným pracím, používali jich jako otroků
v klášterech nebo je posílali do Španělska na galeje, kde byli
připoutáni k sedadlům a veslům. |
]
INKVIZICE 19 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 22:01:34 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Na rozdíl od světských soudů, pro něž smrt obžalovaného znamenala
zproštění jeho viny, inkvizice soudila a pronásledovala nejen živé, ale
i mrtvé. Inkviziční tribunál neuznával vůbec žádné polehčující
okolnosti.
Ani pohlaví, věk, doba, kdy byl přestupek spáchán, ani nakonec smrt
nezachránily kacíře před odsouzením. Inkvizice si počínala stejně
neomaleně v případě mrtvých jako živých. Mohla obvinit z kacířství
nejen nedávno, ale také dávno — před sto nebo dvě stě lety — zemřelého
člověka. Důvodem k procesu mohlo být oznámení každého udavače nebo
„usvědčující" dokument vyrobený za tím účelem. V podobných případech
byl vynesen následující rozsudek: pozůstatky kacíře upálit a popel
rozhodit po vetru, jeho majetek zabavit dědicům a konfiskovat.
Nejčastěji se takové procesy vedly kvůli jedinému cíli — zmocnit se
majetku oběti, neboť inkvizice projevovala často, dokonce větší zájem o
majetek svých obětí než o „spásu jejich duší". Činnost inkvizice, jak
obrazně říká Lea, probíhala v „šíleném víru loupeží".
Sekvestrace majetku člověka podezřelého z kacířství automaticky
následovala po jeho zatčení, přičemž bylo konfiskováno všechno — od
nemovitostí až po předměty domácí potřeby a osobní věci zatčeného.
Rodina oběti tak byla zbavena domova a existenčních prostředků a čekala
ji žebrota nebo smrt z hladu — vždyť za poskytnutou jí pomoc hrozilo
obvinění ze sympatií ke kacířství...
Když začalo hromadné pronásledování kacířů v jižní Francii, používalo
se částí konfiskovaných prostředků k budování věznic, jez zjevně
nestačily pro potřeby inkvizice. V tomto období kacíři nejen sami
„financovali" výstavbu svých vězení, ale také je stavěli, což bylo
považováno za zvláštní známku oddanosti církvi. Později si konfiskované
prostředky rozdělovali mezi sebou inkvizice, městské správní orgány a
biskup. Prostředky, jež zkonfiskovala inkvizice, si postupně začala
přivlastňovat státní pokladna ve Francouzském království i v Benátské
republice. V papežských državách plynula převážná část uloupených
prostředků do papežské pokladny. Značnou Část těchto prostředků si
přisvojovali také inkvizitoři, jejich pomocníci, udavači a „příbuzní". |
]
Re: INKVIZICE 19 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 22:03:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Hromadné zatýkání kacířů provázené sekvestrací jejich majetku mělo
za následek, že se vzkvétající hospodářské oblasti, jako byla například
na počátku 13. století jižní Francie, staly rychle mrtvou zemí.
H. Ch. Lea poznamenává: „Bylo by ovšem nesprávné tvrdit, že hlavními
hybnými motivy inkvizice byly mamon a touha po loupeži, nelze však
popírat, že tyto nízké vášně měly velký význam. Všichni, kdo se
podíleli na pronásledování kacířů, měli vždy na mysli hmotné výhody.
Kdyby neměla inkvizice hmotný zájem, nepřežila by první vlnu fanatismu,
která ji zrodila; mohla by se udržet jen jednu generaci a pak by
zanikla a obrodila se teprve po obrodě kacířství; a katarství, jež by
nebylo soustavné a dlouhodobě pronásledováno, by nemuselo úplně
zaniknout. Avšak zákony o konfiskaci způsobily, že kacíři si sami
zavinili svůj zánik. Chtivost a fanatismus si podaly ruce a během
jednoho století byly mocnými hybateli krutého, neustálého a neúprosného
pronásledování, jež splnilo svůj plán a ustalo teprve pro úplný
nedostatek obětí." (38)
Rozsudek „svatého" tribunálu byl konečný a nepodléhal odvolání.
Odsouzený kacíř se sice mohl teoreticky obrátit na papežskou kurii s
žádostí o milost nebo revizi procesu. To se však stávalo velmi zřídka.
Odsouzený, který byl v rukou inkvizice, neměl možnost podat na ni
stížnost. Jeho příbuzní nebo přátelé se to rovněž obávali učinit ze
strachu, že inkvizitoři, kteří považovali stížnosti na jejich činnost
za projev pýchy a div ne za důkaz kacířských názorů, je budou
pronásledovat. Navíc takové stížnosti byly zcela bezpředmětné: papežská
kurie je zpravidla vůbec nebrala na vědomí.
„Stupeň" inkvizičního teroru nebyl vždy tak vysoký jako ve 13. století.
Během svých staletých dějin prodělávala inkvizice rozmach i úpadek a
nejednou střídala objekty teroru a jeho formy. Cíl její činnosti byl
však stále stejný: upevnit postavení církve a vládnoucích
vykořisťovatelských tříd pronásledováním lidí jiného smýšlení,
skutečných nebo smyšlených nepřátel církve, a upevnit nespravedlivé
společenské zřízení, nad nímž držela ochrannou ruku. |
]
Re: Re: INKVIZICE 20 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 22:04:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | AUTODAFÉ A HRANICE
Odpadlíky od víry, kteří setrvávali ve svých bludech a nechtěli se
vrátit do lůna katolické církve, ty, kdo nechtěli přiznat své hříchy a
smířit se s církví, ty, kdo se smířili s církví, ale znovu upadli do
kacířství, tj. stávali se kacíři-recidivisty, a rovněž ty, kteří byli
odsouzeni v nepřítomností a potom byli zatčeni — ty všechny inkvizice,
jednající jménem a na pokyn církve, z ní vyobcovávala a „propouštěla na
svobodu". (39)
Tato na první pohled nevinná formulace znamenala vlastně pro
obžalovaného rozsudek smrti. Odsouzený kacíř „byl propuštěn na svobodu"
v tom smyslu, že církev odmítala již dále pečovat o jeho Věčnou spásu a
zříkala se ho. „Svoboda", jíž odsouzenec takto nabyl, byla provázena
nejen potupnou smrtí na hranici, ale podle církevního učení i věčnou
záhubou na onom světě. Teologové uznávali, že je to sice
nepředstavitelně krutý trest, ale je plně zasloužený pro toho, kdo
odmítl „mateřskou" péči církve a raději sloužil ďáblovi. Zatvrzelý
kacíř neměl nárok na křesťanské slitování, milosrdenství a lásku.
Muselo ho nikoli obrazně, ale doslova pohltit peklo. Inkvizitoři však
přenechávali tuto špinavou práci raději občanské moci. Různí autoři se
snažili tuto skrupulóznost vysvětlit různě, tím spíše, že církev — a to
nejen v dávné minulosti, ale jak jsme viděli, i dnes — si osobuje právo
trestat odpadlíky od víry všemi druhy trestů včetně smrti. Domněnka, že
inkvizitoři, kteří používali vůči svým obětem rafinovaného mučení,
mořili je žízní a hladem, veřejně je mrskali důtkami a konečně je
provázeli na hranici a nutili věřící, aby přihazovali klestí do ohně,
aby se více rozhořel, se zdráhali sami upálit kacíře, je sotva
opodstatněná a logická.
Vysvětlení je třeba hledat ve snaze církve přeměnit světskou moc ve
společníka svých zločinů a zároveň působit zdánlivým dojmem, že církev
nikoho nezabila a neprolila cizí krev. I tady se projevila dvojí tvář a
licoměrnost církve. Ještě před vznikem inkvizice se církev snažila
vynutit na světské moci slib, že bude pronásledovat kacíře. To se jí
podařilo jen zčásti, a proto zřídila vlastní represivní orgán —
inkvizici. Avšak neblahou výsadu oficiálně vynášet rozsudky smrti,
usmrcovat a platit vlastního kata poskytla církev světské moci.
Když se kacíř nezřekl svých „nesprávných a mylných" názorů, zřekla se
ho církev, propustila ho „na svobodu" a odevzdala světské moci, aby ho
podle zásluhy potrestala (debita animadversione puniendum). Později se
na světské moci žádalo, aby projevila vůči odsouzenému kacíři
milosrdenství. Projevovalo se to tím, že kacíře, který byl odsouzen k
smrti a učinil pokání, před upálením zardousili nebo mu navlékli na krk
„límec" naplněný střelným prachem, jenž měl zkrátit jeho muka.
Nelze říci, že by světská moc v katolických zemích vždy ochotně, bez
námitek a horlivě plnila trestní funkce, jež jí vnucovala církev. Na
mnoha místech, zejména ve 13. a 14. století, odmítala světská moc z
různých příčin „nakládat s kacíři tak, jak s nimi má nakládat" — tj.
upalovat je. Hlavní příčinou bylo to, že slepá poslušnost při
vykonávání příkazů inkvizice činila ze světské mocí už ne jejího
spojence, ale vazala.
Tam, kde jako ve Španělsku a Portugalsku byla inkvizice podřízena
královské moci, takový rozpor nevznikal. Avšak ve Francii, v Německu, v
italských republikách a knížectvích, kde církev bojovala o nadvládu nad
světskou mocí, činnost nebo přesněji řečeno přílišné posílení vlivu
inkvizice neustále vyvolávaly odpor světské moci. V těchto případech
zasahovala papežská kurie rozhodně a okamžitě. Ti, kdo nechtěli plnit
příkazy inkvizice, zejména kdo odmítali upalovat kacíře, byli
vyobcováni z církve, vůči neposlušným městům byl vyhlášen interdikt a
papežská kurie vyzývala věřící, aby neplatili daně a nepodřizovali se
této moci.
Tvrzení, že církev není oprávněna vydat kacíře světské moci a žádat na
ní, aby je upálila, bylo prohlášeno na kostnickém koncilu za kacířské a
figurovalo jako 18. bod obžaloby vznesené proti Husovi. Jak jsme již
uvedli, inkvizice měla větší zájem o to, aby se kacíř zřekl svých
názorů, než aby hrdinsky skončil na hranici. H. Ch. Lea píše: „Ponechme
stranou starost o možnou spásu duše. Kacíř obrácený na pravou víru,
který prozradil své souvěrce, byl církvi užitečnější než ohořelá
mrtvola; proto nelitovali námahy, aby se kacíř zřekl svých hříchů.
Zkušenosti svědčí o tom, že fanatičtí lidé Často toužili po mukách a
přáli si rychlou smrt na hranici; avšak inkvizitor neměl být
vykonavatelem jejich přání. Věděl, že první nadšení pohltí čas a muka,
a proto držel zatvrzelého kacíře o samotě a v poutech ve vězení šest
měsíců nebo celý rok; přístup k němu měli jen teologové a právníci,
kteří měli působit na jeho rozum, nebo jeho žena a děti, jež mohly mít
vliv na jeho cit. A teprve tehdy, když veškeré úsilí bylo marné,
,propustili ho na svobodu', ale i pak se upálení odkládalo o den, aby
mohl odvolat své bludy, což se ostatně stávalo málokdy, neboť ty, kdo
až dosud stáli na svém stanovisku, nebylo možné obvykle nijak
přesvědčit." |
]
Re: Re: Re: INKVIZICE 21 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 22:05:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | O samotném průběhu upálení kacíře se dochovala četná líčení
současníků. Postupně vznikl zvláštní rituál, jenž byl všude stejný.
Obvykle bylo upálení stanoveno na sváteční den a obyvatelstvo se
vyzývalo k účasti.
Odmítnutí se ho zúčastnit stejně jako projevy sympatií a lítosti k
oběti mohly vzbudit podezření z kacířství. Před upálením se konalo
autodafé, pořádané na slavnostně vyzdobeném hlavním náměstí, při němž
byla za přítomnosti církevní a světské moci a obyvatel města sloužena
slavnostní mše a vynesen rozsudek inkvizice nad odsouzencem.
Autodafé se konalo několikrát do roka a po něm bývaly někdy upáleny až
desítky obětí inkvizice. Měsíc před jeho konáním vyzývali knězi z
jednotlivých farností věřící, aby se ho zúčastnili, a slibovali jim za
to odpustky na dobu 40 dní.
V předvečer autodafé bylo město vyzdobeno vlajkami a květinami a na
balkónech byly umístěny koberce. Na hlavním náměstí bylo postaveno
lešení, na němž byl oltář pod rudým baldachýnem a lóže pro krále nebo
místního vládce a jiné světské, a rovněž i nejvyšší církevní a vojenské
osobnosti. Přítomnost žen a dětí byla vítána. Protože autodafé někdy
trvalo celý den, byly u lešení také postaveny veřejné záchodky, jichž
mohli v případě potřeby použít čestní hosté.
Den před autodafé se konala jeho „generální zkouška". Hlavními ulicemi
města procházelo procesí farníků vedené členy kongregace sv. Petra
Mučedníka (italského inkvizitora, dominikána z Verony, jehož v roce
1252 zabili pro jeho zločiny odpůrci inkvizice; byl prohlášen patronem
inkvizice). Členové této kongregace měli na starosti přípravu autodafé
— stavěli lešení, připravovali „pracoviště" — quemadero (železný koš),
kde byli upalováni zatvrzelí kacíři atd. Po nich šla „Kristova
policie", tj. veškerý personál místní inkvizice s jejími donašeči v
bílých kapucích a dlouhých hábitech, do nichž ukrývali svou tvář. Dva
účastníci procesí nesli zelené (41) korouhve inkvizice, z nichž jedna
byla umístěna na lešení autodafé a druhá u quemadera.
Hned od svítání bylo vězení inkvizice plné hluku. Vězně, kteří neměli
potuchy o tom, co je čeká, a o trestu, k němuž byli odsouzeni —
dovídali se to teprve na autodafé —, připravovali strážci k
nadcházející slavnosti, přesněji řečeno k exekuci. Byli ostříháni,
oboleni, oblečeni do čistého prádla, dostali bohatou snídani, někdy na
kuráž i sklenku vína. Pak jim utáhli kolem krku provaz a do svázaných
rukou jim vložili zelenou svíci. Vyvedli je na ulici, kde na ně čekala
„Kristova policie" a „příbuzní" inkvizice. Zvlášť zarputilí kacíři byli
posazeni obráceně na osly a přivázáni. Vězně potom odvedli ke
katedrále, kde se formovalo procesí. Jeho složení bylo stejné jako
předchozího dne, dnes však nesli účastníci korouhve jednotlivých
farností potažené na znamení smutku černou látkou. Donašeči nesli
sanbenita a loutky — figuríny znázorňující zemřelé, uprchlé nebo
nepolapené kacíře, kteří byli odsouzeni k upálení.
Procesí, jehož účastníci zpívali smuteční církevní hymny, pomalu
směřovalo k náměstí, kde se mělo konat autodafé. Mniši a „příbuzní"
doprovázející vězně je hlasitě vyzývali k pokání a smíření s církví.
Obyvatelé města pozorovali procesí z oken nebo stáli na ulici. Mnozí z
nich uposlechli výzvy knězi a zahrnovali vězně nadávkami. Bylo však
zakázáno házet po kacířích jakékoli předměty, neboť praxe dokazovala,
že takto mohly utrpět zranění nejen oběti inkvizice, ale také
doprovázející je vojáci „Kristovy policie".
Zatím se na náměstí shromáždili obyvatelé města a rovněž představitelé
světské i církevní moci a hosté, kteří zaujali místa na vyhrazených
tribunách. Těch, kdo se rádi podívali na autodafé. bylo vždy dost.
Když přišlo na náměstí procesí, byli vězňové usazeni na lavicích hanby,
umístěných na lešení trochu níže než čestné tribuny. Začala smuteční
mše a po ní kázání inkvizitora, které končilo vynesením rozsudků.
Rozsudky byly čteny latinsky, vězňové se jen s obtížemi dohadovali o
jejich obsahu; byly velmi dlouhé, začínaly citáty z bible a spisů
církevních otců a četly se pomalu. Bylo-li odsouzených kacířů více,
trvalo někdy vynesení rozsudků několik hodin.
Autodafé končilo exekucí: jedni byli oblečeni do sanbenita a
šaškovských čepic, jiní byli bičováni a další vlekli mniši a strážní ke
quemaderu.
Železný koš byl umístěn na sousedním náměstí, kam se po odsouzených k
smrti odebrali také církevní a světské osobnosti i obyčejní měšťané.
Zde bylo den předtím postaveno popravní lešení se sloupem uprostřed, k
němuž přivázali odsouzeného kacíře; bylo sem také přivezeno dříví a
klestí a obloženo jím lešení. Mniši a „příbuzní" doprovázející
odsouzené k smrti se je pokoušeli v poslední chvíli přimět, aby se
zřekli kacířství. Ti mohli vyjevit své přání odvolat hříchy jedině
posunkem, neboť z obavy, že by mohli získávat lid pro kacířství, jim
dávali často do úst roubík. |
]
Re: Re: Re: Re: INKVIZICE 22 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 29. srpen 2007 @ 22:05:56 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Když byla hranice zapálena, měli zvlášť vážení farníci čestné právo
přihazovat klestí, čímž ještě znásobovali své zásluhy před církví.
Ačkoli kati se snažili postavit hranici tak, aby strávila odsouzence
beze zbytku, nebylo toho vždy dosaženo. A tak museli kati trhat
zuhelnatělé zbytky na malé kusy, drtit kosti a tato strašná drť se
znovu zapalovala. Popel, který zbyl, se pečlivě sebral a hodil do řeky.
Inkvizitoři tím chtěli zabránit kacířům, aby se klaněli pozůstatkům
svých mučedníků.
Jestliže kacíř odsouzený k upálení zemřel dříve, byla upálena jeho
mrtvola. Upáleny byly i pozůstatky těch, kdo byli odsouzeni po smrti.
Španělská a portugalská inkvizice upalovala na hranici figuríny
znázorňující odsouzence (upálení in efigie). Tomuto symbolickému
upálení byli podrobeni ti, kdo byli odsouzeni na doživotí, a rovněž ti,
kteří uprchli z vězení nebo unikli pronásledování inkvizice.
Hranice používala inkvizice i k jinému účelu — ke spálení knih
odpadlíků od víry, lidí jiného náboženského vyznání a spisovatelů
nepohodlných církvi. Inkvizice dávala pálit tisíce buřičských
teologických spisů, nemilosrdně ničila korán, talmud, spisy nestoriánů,
manichejců, ariánů, katarů a jiných kacířů, které téměř úplně vyhladila.
Považovala se inkvizice za neomylnou, za neschopnou odsoudit a upálit
zcela nevinného člověka? Naprosto ne. Nicolau Eymerich například vůbec
nepopíral, že mezi oběťmi inkvizice mohli být i nevinní lidé, avšak,
jak tvrdil, „byl-li nevinný nespravedlivě odsouzen, nemá si stěžovat na
rozhodnutí církve, která vynesla svůj rozsudek na základě dostatečných
důkazů a která nemůže nikomu vidět do duše, a jestliže falešní svědkové
napomáhali jeho odsouzení, musí přijmout rozsudek s pokorou a radovat
se, že se mu dostalo možnosti zemřít pro pravdu." (42)
Vyvstává otázka, pokračuje ve svých úvahách na toto téma Eymerich,
může-li věřící pomluvený falešným svědkem, který se snaží zachránit
před rozsudkem smrti, přiznat své provinění, jehož se nedopustil, tj.
kacířství, a tím uvalit na sebe hanbu. Za prvé, jak říká inkvizitor,
reputace člověka je vnější statek, a každý ji může obětovat, aby se
vyhnul mučení, jež přináší utrpení, nebo zachránit svůj život, který je
tím nejcennějším statkem; za druhé ztráta reputace nikomu neškodí. (43)
Eymerich nakonec dospívá k závěru: jestliže odsouzený odmítne „obětovat
svou reputaci" a uznat svou vinu, je zpovědník povinen ho vyzvat, aby
přijal muka a smrt v pokoře. Za odměnu se mu dostane na onom světe
„nesmrtelná koruna mučedníka". (44)
Tyto Eymericbovy úvahy názorně svědčí o zločinné morálce inkvizitorů a
jejich ochránců. Koneckonců, jak uvažovali advokáti inkvizice, jednal
„svatý" tribunál z božího vnuknutí a za jeho činy měl poslední
odpovědnost sám Bůh. Všudypřítomný, všemohoucí a vševědoucí Bůh mohl
kteroukoli oběť inkvizice uvést mezi svaté a připravit jí tím věcnou
blaženost v ráji. To znamenalo, že inkvizitoři mohli s klidným svědomím
trýznit a upalovat skutečné nebo domnělé nepřátele církve, jak to
ostatně vyžadovaly zájmy „svaté věci"...
Teroristická činnost inkvizičního tribunálu, působícího po staletí v
celé řadě zemí, měla neblahý vliv i na teorii a praxi občanského
soudnictví, z něhož vymizely zárodky objektivnosti a nezaujatosti,
které byly slastní ještě římskému právu. Jak říká správně H. Ch. Lea,
do konce 18. století se stalo ve většině Evropy inkviziční soudnictví,
rozvíjející se za účelem zničení kacířství, obvyklou metodou používanou
vůči všem obžalovaným. V očích světského soudce byl obžalovaný člověkem
stojícím mimo zákon a jeho vina se vždy předpokládala: bylo třeba za
každou cenu, důvtipem nebo násilím, vymoci na něm doznání.
Takový byl ďábelský stroj církevní inkvizice, o jehož „blahodárném"
účinku na osudy společnosti stále ještě píší někteří obhájci církve. |
]
|
|
|
|