Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

 Mnozí dnes věří, že demokracie je to nejlepší, co zatím lidé vymysleli. Ve
 skutečnosti je to spíše to poslední. Na demokracii dodýchala jak říše
 babylónská, tak zřejmě i Sodoma s Gomorou a celý předpotopní svět. Lidovláda je
 už z principu neproveditelná. Někdo dychtí vládnout a někdo je naopak rád, když
 mu vládnou jiní. A další zas neumí vládnout ani sobě, takže někteří musí být
 ovládáni, aby neškodili.

 Demokracie – vláda lidu? Stačí si přečíst některé názory “lidu” při různých
 anketách nebo “pozorovat dav”, a každému trochu soudnému člověku musí při
 pomyšlení na vládu takového lidu zajít chuť. Málokdo si uvědomuje, že naprosto
 všechny současné fungující demokracie vyrostly z kořenů přísně praktikované
 morálky a náboženské víry – jenže dnes jsou tyto kořeny jeden po druhém
 vysekávány “ve jménu demokracie”. Všechny demokracie byly budovány lidmi, kteří
 v sobě měli zakořeněné určité mravní principy – a žili je – ať už jim rozumově
 věřili, souhlasili s nimi nebo ne. Chtít ale rozumnou vládu na generaci lidí
 otupených materialismem, jejichž mravní a rozumové schopnosti jsou blízké nule
 či oboru záporných čísel, je pro budoucnost lidstva opravdu “velkou nadějí”. 
 
Moderní demokrat je člověk, který toleruje téměř všechnu duchovní špínu ve jménu
 jakési pofiderní svobody, ale zakročí, když ji někdo fyzicky realizuje. Dovolí
 rozdráždit psa, ale ten pes nesmí kousnout. Z billboardů, médií, tisku a ze
 všech stran nás tisíce věcí ponoukají ke zlému činu, ale běda, když podlehneme a
 ten čin vykonáme. Proto jsou v demokracii vězení přeplněná a policie nestíhá. 
 
Kouřit smíme v demokracii už v prenatálním věku (matka), ale z rakoviny plic a v
 krematoriu si mohou všichni vyplakat oči. Rodiče dovolí, aby jejich dcera
 chodila skoro nahá, ale běda, kdyby se jí někdo dotkl. Zločinci jsou ve filmech
 hrdinové a brutalitu a zlo můžete nasávat denně už od mateřské školky – ale
 vyzkoušet si to nesmíte ani na zvířeti. Běda, když se necháte svést. Na skutky
 má demokracie spoustu paragrafů. Na rozdíl od všech aktivit, které k těmto zlým
 činům ponoukají, k nim dávají návody a chuť. To je “logika” demokracie. 
 
Proto dnes nemůžeme pochopit, proč lidem dřív tolik záleželo na tom, co kdo
 říká, jaké knihy se tisknou a čtou a s kým se (třeba mladý člověk) stýká. Proč
 některé knihy pálili a určité projevy, které dnes řadíme mezi “neškodné”, tvrdě
 trestali. Nejde nám do hlavy, proč to nenechali být a cenzurovali to, co my
 považujeme za “nezadatelná práva každého člověka”. Moderní společnost však tuto
 “neškodnou” setbu dennodenně sklízí – ne už ve slovech, knihách nebo filmech,
 ale v činech! 
 
Zlé konání je často motivováno tím, co vchází do našich očí a uší. Demokracie
 podceňuje zlé vlivy a jejich souvislost s činy. A naopak se přeceňuje síla
 mravnosti a moudrosti většiny. To je velká naivita, jak praví básník: “Dav, ač
 mnoho hlav má, bezhlavý je přec.” Přečtěte si, jak skončila demokratická
 převýchova jednoho uličníka mezi stem slušných chlapců.
 
Mnozí dnes věří, že demokracie je to nejlepší, co zatím lidé vymysleli
 
Kéž ne to poslední. Něco jako když se pacientovi udělá lépe, ale druhý den
 zemře. Copak se řada nebezpečných totalit a hnutí nezrodila právě v demokracii?
 Nebyly vyvinuty právě v demokraciích ty nejhorší zbraně? Toho se obávám a jak
 moc se chci mýlit - protože rád žiju a přeji život také druhým, i lidstvu. Ale
 nějak si ten trvalý život lidstva v demokracii prostě neumím přestavit. Snad
 proto, že znám dobře sebe a mám zato, že většina lidí ve svých sklonech a
 jednání je na tom hodně podobně. A to je to, o čem zde chci psát.
 
Co nás vlastně motivuje k pěknému jednání – anebo ještě k lepšímu?
 
Snad mohu říci, že pokud nemáme k pěknému jednání motiv, silný motiv, většinou
 pěkně nejednáme – maximálně ještě tak ze zvyku. Dovolím si tvrdit, že toto je
 realita mnoha i “celkem slušných” lidí – tím spíše těch ostatních. Co může být
 takovým motivem k pěknému jednání? 
 
1. Na prvním místě (ne podle důležitosti či ušlechtilosti motivu) je to strach.
 Ano, strach je silný motiv k “pěknému” nebo “přiměřeně únosnému” jednání. Obava
 z trestu, ostudy, pud sebezáchovy, strach o rodinu či o sebe – tyto a podobné
 strachy motivují chovat se lépe (ne smýšlet lépe). Strach není úplně špatný
 motiv, může totiž svědčit o rozumu (hlupáci se často nebojí…). 
 
2. Na druhém místě jsou výhody. Výhody, ty okamžité, rychlé, také umí pohnout k
 lepšímu jednání (ne smýšlení). Ať už jakékoliv výhody: hmotné, prestižní,
 sociální a podobně – prostě okamžitá výhoda. To se projevuje (podobně jako
 strach) například kázní v zaměstnání, ale i jinde a jinak. Výhodnost je ovšem
 relativní – pěkné, správné jednání, je v posledu vždy výhodné. Mnoho lidí dá
 však přednost “rychlé” výhodě, i když nevýhodné právě z hlediska budoucnosti.
 
3. Na třetím místě k lepšímu jednání motivuje ušlechtilá víra (jiné smýšlení),
 tedy neobvyklý postoj k životu. Jiný než má většina lidí kolem. Víra, že máme
 něco udělat, protože je to správné. A to přesto, že je to nebezpečné (zde je
 strach spíše překážkou), nebo přesto, že je to nevýhodné (zde je výhoda také
 překážkou). 
 
Proti sobeckému strachu a rychlé výhodě, které jsou krátkozraké, stojí právě
 ušlechtilá víra. Z hlediska pěkného jednání může mít taková víra podobný projev
 jako jednání ze strachu (zde platí: když dva dělají totéž, nemusí to být totéž).
 Mnohdy to však může být i opačně, a člověk ušlechtilé víry může jednat i proti
 tomu, co se zdá být právě v dané situaci pěkné a správné, a dokonce co opravdu v
 obecném mínění pěkné a správné je! Jenže z delšího časového (vyššího) hlediska
 je třeba jednat jinak. Ušlechtilá víra může vést k momentálně odlišnému jednání,
 než se jeví “slušné většině” nebo prostě lidem bez takové víry. (Např. Ježíšovo:
 “nikoho na cestě nezdravte a na pozdrav neodpovídejte” se asi mnohým nejeví jako
 správná rada; a je to i ve zdánlivém rozporu s mými radami v 8. Omylu o slušném
 chování). Přesto má takové jednání svoje hluboké opodstatnění. 
 
Jenže když vím, že hrozí nějaké nebezpečí (např. někde hoří), a lidé kolem mne
 to nevědí, bude přirozeně mé momentální jednání (spěch, odmítání různých proseb,
 méně zdvořilosti apod.) považováno za nepěkné, což by se v jiné situaci (když by
 nic nehrozilo) dalo tak skutečně právem kvalifikovat. Je to však ještě mnohem
 horší: méně zdvořilosti, to je to nejmenší, co odlišný (i když správný) pohled
 víry může (v některých situacích) způsobit. Odlišný pohled na svět (jiná víra,
 než má okolí) vede často k odmítnutí světského studia, odlišnému životnímu
 stylu, vzdání se různých legálních a nelegálních výhod, vystavování se osobnímu
 nebezpečí, vede to ke ztrátě řady přátel a dokonce i k riskování rozvratu rodiny
 apod.
 
Tady je třeba znovu zdůraznit, že mám na mysli pravdivou víru, tedy pravdivý
 pohled na svět, nepopletený slepým fanatismem. Víra založená na omylech (to je
 právě ta, kterou má dnes mnoho lidí) vede k různému fanatismu (krajním projevem
 je terorismus) nebo naopak k tupé materialistické lhostejnosti (hlupáctví).
 Hlupáctví, tupost a názorová povrchnost (bláznovství) má podobné účinky jako
 slepý fanatismus; takový člověk se nechá fanatikem zotročit, najmout, pracuje
 pro něj a v podstatě fanatikovi (bláznovi) umožňuje konat. Jen víra založená na
 pravdě, tedy na rozumovém přijetí důležitých pravdivých informací o životě a
 jeho cíli, vede v posledu k zachování života.
 
První dva motivy lepšího jednání (výhody a strach) jsou známé. Říká se jim “cukr
 a bič”. Třetí motiv (víra) je jasně nejdůležitější a na “nejvyšší úrovni”. Možná
 tu někomu chybí slovo láska. Pokud by tu někdo jako motiv postrádal lásku, tak
 upozorňuji, že láska je především cíl. Láska je to, čeho se teprve má dosáhnout,
 skrze víru. Víra je motiv, láska je její projev, výsledek. Proto nepovažuji za
 motiv pěkného jednání lásku, ale víru, jejímuž projevu pak říkáme láska. Můžeme
 samozřejmě říci, že nekrademe a nezabíjíme z lásky k bližnímu, ale základním
 motivem a silou k tomuto láskyplnému jednání je víra. Víru chápu jako pravdivé
 porozumění souvislostem, správné pochopení věcí a pravdivý postoj k životu či
 dané situaci – nejen, ale také i, díky pravdivým informacím. Můžeme si tedy
 víru, tu co mám na mysli, označit jednoduše jako pravdivý pohled na život a jeho
 situace, jako porozumění. Tato víra jde proti všem ostatním mylným, lživým či
 méně pravdivým (popleteným, pomíchaným) pohledům (názorům) – proti neporozumění,
 nepochopení, omylům. Není slučitelná se strachem či s okamžitými výhodami, i
 když může vést v některých situacích ke stejným výsledkům (ve vězení sedí občas
 vedle sebe zločinci i ušlechtilí lidé, a slušně se někdy chovají jak darebáci,
 tak i ušlechtilí lidé – příčiny a pohnutky bývají však různé).